3 VSOL 335/2016-A-17
KSBR 26 INS 28165/2015 3 VSOL 335/2016-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Zdeňky anonymizovano , anonymizovano , bytem Kroměříž, Velké náměstí 115/1, PSČ 767 01, identifikační číslo osoby: 88275868, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.1.2016, č.j. KSBR 26 INS 28165/2015-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet soudu nebo složila v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 11.11.2015 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla, že má 24 věřitelů, vůči nimž má 25 závazků v anonymizovano výši 387.611 Kč, a dále uvedla, že má přerušené

živnostenské oprávnění od 22.11.2013 a že má tři závazky z podnikání. V návrhu však neuvedla, o které závazky se konkrétně jedná, tato skutečnost není uvedena ani v seznamu závazků. Souhlasy věřitelů s pohledávkami z podnikání, s řešením úpadku dlužnice oddlužením dlužnice k návrhu nepřipojila. Podle listin, dokládajících úpadek dlužnice, pochází z podnikatelské činnosti dlužnice závazky vůči věřitelům OSA-Ochrannému svazu autorskému, z.s., identifikační číslo osoby: 63839997 ve výši 8.578 Kč, a vůči věřiteli ADAM VELKOOBCHOD, s.r.o., identifikační číslo osoby: 26828359 ve výši 44.375 Kč. Dlužnice se k těmto závazkům blíže nevyjádřila, netvrdí, že uvedení věřitelé souhlasí s řešením úpadku dlužnice oddlužením. S odkazem na ustanovení § 389 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) soud prvního stupně dovodil, že absentuje-li tvrzení dlužnice o tom, že věřitelé, vůči nimž má závazky pocházející z podnikání, souhlasí s řešením jejího úpadku oddlužením, nelze povolit oddlužení dlužnice, neboť dlužnice není osobou oprávněnou návrh na povolení oddlužení podat. Lze tedy předběžně uzavřít, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ odmítnut a podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ bude rozhodnuto o řešení úpadku dlužnice konkursem. Za tohoto stavu pak soud prvního stupně uzavřel, že je nezbytné, aby dlužnice zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, když ze seznamu majetku předloženého dlužnicí vyplývá, že vlastní pouze věci osobní potřeby, tento majetek nepředstavuje potřebné finanční prostředky nutné pro řádný výkon funkce insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Soud prvního stupně vyložil, že záloha slouží rovněž k zajištění odměny a výdajů insolvenčního správce pro případ, že v ma anonymizovano podstatě nebude dostatek finančních prostředků k jejich úhradě, s tím, že při řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.), přičemž správce má nárok na náhradu hotových výdajů, například cestovné, poštovné, telefonní a jiné poplatky. Soud proto uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Podle názoru odvolatelky není její povinností doložit souhlasy všech věřitelů s řešením jejího úpadku oddlužením, neboť ti se mohou vyjádřit kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení, proto věřitele, vůči nimž má závazky z podnikání, dne 28.1.2016 písemně požádala o jejich vyjádření. Věřitelé Bc. Jiří Vrtaník a Jindřiška Vrt anonymizovano na její žádost reagovali kladně a písemný souhlas jí udělili. Další věřitel OSA-Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s., identifikační číslo osoby: 63839997, vůči němuž má závazek ve výši 9.450 Kč, rovněž souhlas udělil. Třetí věřitel ADAM VELKOOBCHOD, s.r.o., identifikační číslo osoby: 26828359 doposud na její žádost nereagoval, telefonicky se odvolatelce s ním nepodařilo spojit. Pokud se třetí věřitel nevyjádřil vůbec, má odvolatelka za to, že s odvoláním dlužnice souhlasí. K podanému odvolání odvolatelka předložila souhlas věřitelů Bc. Jiřího Vrtaníka a Jindřišky Vrt anonymizovano ze dne 1.2.2016, v němž tito věřitelé uvádí, že výše dluhu dlužnice vůči nim činí 20.800 Kč, a že souhlas k řešení úpadku dlužnice formou oddlužení udělují, a dále souhlas OSA-Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s., který se vyjádřil prostřednictvím svého advokáta tak, že souhlasí s tím, aby byl úpadek dlužnice Zdeňky anonymizovano podroben režimu oddlužení ve smyslu insolvenčního zákona za podmínky úhrady 100% závazků vůči věřiteli OSA-Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s. .

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li anonymizovano postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že o odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhá zjištění svého úpadku a povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním sp anonymizovano kalendáře. V návrhu dlužnice uvedla, že má přerušené živnostenské oprávnění od 22.11.2013 do 22.11.2018, z podnikání má tři závazky. U závazků z podnikání nemá žádnou konkrétní informaci, ze které by se dalo usuzovat, že tyto závazky jsou překážkou pro podání návrhu na povolení oddlužení . Dlužnice má vůči 24 věřitelům celkem 25 závazků, jedná se o závazky nezajištěné celkem ve výši 498.565 Kč. Dlužnice není vdaná, vyživovací povinnost má k jednomu dítěti, je zaměstnána, její mzda činí průměrně 11.176 Kč měsíčně čistého, a z tohoto příjmu je schopna uhradit za dobu pěti let 30% svých nezajištěných závazků. K návrhu dlužnice připojila-mimo jiné-seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. Podle údajů v seznamu majetku dlužnice žádný majetek movitý či nemovitý nevlastní, nemá žádné pohledávky za třetími osobami. V seznamu závazků dlužnice označila vůči 24 věřitelům 25 nezajištěných závazků v anonymizovano výši 498.565 Kč, ve vztahu k jednotlivým závazkům uvedla právní důvod jejich vzniku, výši jednotlivých závazků a jejich splatnost, u závazků vykonatelných označila příslušné rozhodnutí a dále uvedla údaj o tom, že své závazky nepopírá. K seznamu závazků připojila listinu označenou jako příloha k seznamu závazků , v němž uvedla, že má závazky pocházející z podnikatelské činnosti vůči věřitelům OSA, Jiřímu Vrt anonymizovano a ADAM VELKOOBCHOD. Podle údajů uvedených v seznamu zaměstnanců nemá dlužnice žádné zaměstnance.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá

žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Na základě údajů, uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, neboť má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopna plnit, neboť (s ohledem na údaje, uvedené ohledně data splatnosti) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlu anonymizovano , který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je anonymizovano , že po rozhodnutí o úpadku nebudou v ma anonymizovano podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním sp anonymizovano kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z ma anonymizovano podstaty. Z tohoto důvodu je z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení určující posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužnici nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak navrhuje.

Podle ustanovení § 389 IZ platí, že návrh na povolení oddlužení může podat dlužník, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odstavec 1). Dluh z podnikání nebrání řešení dlu anonymizovano úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), nebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).

V přezkoumávané věci není pochybnosti o tom, že dlužnice má dluhy z podnikání.

Ze shora citovaného ustanovení § 389 IZ vyplývá, že dlužníka-fyzickou osobu, nelze předem vylučovat z oddlužení jenom proto, že má dluhy z podnikání. Dluhy z podnikání nebrání řešení dlu anonymizovano úpadku oddlužením, pokud věřitelé, o jejichž pohledávky jde (přičemž se nejedná o pohledávky uvedené v § 389 odst. 2 písm. b/ a c/ IZ), s tím souhlasí.

Námitce odvolatelky je možno přitakat pouze potud, že-obecně-potřebný souhlas věřitele podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ není vyjmenován mezi doklady k návrhu na povolení oddlužení (srov. ustanovení § 392 IZ), a tento souhlas nepochybně může být připojen i později, s tím, že § 397 IZ dále stanoví, že v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Nicméně tento postup (tj. postup podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ) se uplatní jen tehdy, jsou-li pochybnosti o tom, zda dlužník je skutečně oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, tedy zda splňuje shora uvedená zákonná kritéria.

Podle přesvědčení odvolacího soudu je proto dlužník povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit všechny pro rozhodnutí o věci (pro rozhodnutí o povolení oddlužení) významné skutečnosti, tedy i to, že má dluhy z podnikání, které ovšem řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání, a proto zde není důvod pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení. Má-li dluhy z podnikání, je tudíž povinen tvrdit existenci některé z výjimek (uvedených v ustanovení § 389 odst. 2 IZ) ze zákonem stanovené překážky bránící uplatnění institutu oddlužení (uvedené v ustanovení § 389 odst. 1 IZ), tedy tvrdit, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo že jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo že jde o pohledávku zajištěného věřitele. V ustanovení § 389 odst. 2, písm. a), b), c) IZ jsou vypočteny výjimky ze zákonem stanovené překážky bránící uplatnění institutu oddlužení. Při naplnění kterékoliv z uvedených variant není důvod považovat dluh z podnikání za překážku bránící řešení dlu anonymizovano úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením.

K tomu odvolací soud považuje za potřebné zdůraznit, že na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky (konaného dne 16.2.2016) bylo přijato k zařazení do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.9.2015, sen. zn. 1 VSOL 918/2015. V tomto rozhodnutí odvolací soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani k výzvě insolvenčního soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlu anonymizovano úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že anonymizovano souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí; postup podle § 397 odst. 1 věty druhé IZ je v těchto případech vyloučen.

V posuzované věci dlužnice v návrhu na povolení oddlužení výslovný souhlas věřitelů, vůči nimž má dluhy pocházející z její podnikatelské činnosti (podle údajů uvedených dlužnicí se jedná o tři nezajištěné závazky pocházející z její podnikatelské činnosti) s řešením jejího úpadku oddlužením netvrdila. Ve vylíčení rozhodujících skutečností pouze uplatnila tvrzení, že nemá žádnou konkrétní informaci, ze které se dá usuzovat, že tyto závazky jsou překážkou pro podání návrhu na povolení oddlužení . Teprve po vydání odvoláním napadeného usnesení, jak z podaného odvolání vyplývá, požádala věřitele s pohledávkami, pocházejícími z podnikatelské činnosti dlužnice o souhlasy s řešením jejího úpadku oddlužením, přičemž anonymizovano výslovný souhlas jí udělili pouze věřitelé Bc. Jiří Vrtaník a Jindřiška Vrt anonymizovano .

Pokud se týká věřitele OSA-Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s., nutno uvést, že stanovisko, podle něhož věřitel souhlasí s oddlužením dlužnice, za podmínky úhrady 100% závazků vůči věřiteli OSA-Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s. , nelze považovat za souhlas věřitele podle § 389 odst. 2 písm. a) IZ už proto, že k úkonu vázanému na podmínku se nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o.s.ř.).

Ani tvrzení dlužnice, uplatněné v podaném odvolání, že pokud se věřitel ADAM VELKOOBCHOD, s.r.o. nevyjádřil, má se za to, že s oddlužením dlužnice souhlasí, nelze považovat za dostatečné, neboť insolvenční zákon v ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) anonymizovano formu souhlasu (to je, že nevysloví-li věřitel s pohledávkami pocházejícími z podnikání dlužníka s oddlužením dlužníka nesouhlas, má se za to, že s tím souhlasí) nepředpokládá.

Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že se jeví pravděpodobným odmítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3 IZ) a prohlášení konkursu na její majetek (§ 396 IZ).

Soud prvního stupně pak správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužnice či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy, jak správně vyložil i soud prvního stupně, je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z ma anonymizovano podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžením ma anonymizovano podstaty (což se s ohledem na strukturu majetku dlužnice jeví jako pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužnice k jejich úhradě prostředky nemá, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jak shora vyloženo, záloha slouží také jako záruka odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z ma anonymizovano podstaty. Při způsobu řešení dlu anonymizovano úpadku konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních výdajů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních nutných výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jako věcně správné, potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem

Olomouc dne 18. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu