3 VSOL 333/2010-B-38
KSBR 39 INS 8667/2009 3 VSOL 333/2010-B-38

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka ZEFA TVRDONICE a.s., se sídlem U Vlečky 1046, Modřice, PSČ 664 42, IČ: 63471612, zastoupeného Mgr. Tomášem Danielem, advokátem se sídlem nám. T.G. Masaryka 10, Břeclav, PSČ 690 02, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.7.2010 č.j. KSBR 39 INS 8667/2009-B-5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně na majetek dlužníka prohlásil konkurs. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že při rozhodnutí o úpadku dlužníka nestanovil způsob, jakým bude úpadek dlužníka řešen, protože v okamžiku rozhodování o úpadku dlužníka přicházely v úvahu dva možné způsoby jeho řešení, to je konkurs a reorganizace. U dlužníka lze vycházet z toho, že nesplňuje přípustnost reorganizace ve smyslu ustanovení § 316 odst. 4 insolvenčního zákona. Jediným možným postupem pro povolení reorganizace u dlužníka by byl postup podle ustanovení § 316 odst. 5 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že lhůta daná v ustanovení § 316 odst. 5 insolvenčního zákona počítá až od doručení rozhodnutí o úpadku dlužníkovi, to je ode dne 28.6.2010, tato lhůta by uplynula dne 13.7.2010. V této lhůtě však soud neobdržel od dlužníka reorganizační plán a stanovisko věřitelů k tomuto dokumentu. Reorganizační plán schválený alespoň polovinou zajištěných a polovinou nezajištěných věřitelů by byl pro dlužníka vstupenkou do hlasování o způsobu

řešení jeho úpadku. Za situace, kdy si dlužník vstupenku do takového hlasování nezajistil, není zde již možno volit mezi dvěma způsoby řešení úpadku, to je konkursem a reorganizací; jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka zůstal konkurs. Za této situace již podepsaný soud nevyčkával na schůzi věřitelů svolanou v rozhodnutí o úpadku na den 23.8.2010, přestože jedním z bodů programu této schůze bylo také hlasování o způsobu řešení úpadku dlužníka. I v případě, že by na této schůzi věřitelů věřitelé odhlasovali jako způsob řešení úpadku dlužníka reorganizaci, nemohl by podepsaný soud takový způsob řešení úpadku připustit, a to s odkazem na ustanovení § 152 věty druhé insolvenčního zákona. Skutečnost, že rozhodnutí o úpadku dlužníka není v právní moci nemá vliv na to, aby soud nemohl rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužníka.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Ve svém odvolání namítal, že rozhodnutí o prohlášení konkursu nemělo být vydáno, protože toto rozhodnutí bylo vydáno předčasně zejména s ohledem na skutečnost, že dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o úpadku dlužníka. Dále namítal, že usnesení neobsahuje veškeré obligatorní náležitosti, když se jedná o rozhodnutí nepřezkoumatelné, nesrozumitelné, které obsahuje větší množství faktických nesprávností. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné, byť z jiných důvodů, než je v odvolání namítáno.

Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 25.6.2010 č.j. KSBR 39 INS 8667/2009-A-73 soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužníka a současně tímto rozhodnutím svolal schůzi věřitelů na den 23.8.2001 a stanovil, že programem schůze věřitelů bude mimo jiné hlasování o způsobu řešení úpadku dlužníka, popřípadě o osobě soudního znalce, pokud jako způsob řešení úpadku bude určena reorganizace.

Podle ustanovení § 149 IZ nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do tří měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve, než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odst. 1). Odstavec 1 se nepoužije, jestliže dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby; v takovém případě rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 30ti dnů po rozhodnutí o úpadku (odst. 2). Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle odst. 1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku vždy zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku; je-li takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z nich považuje za nejvhodnější a proč (odst. 3).

Podle § 150 IZ, má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1 IZ, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle ustanovení § 152 IZ přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Odvolací soud postup soudu prvního stupně, který rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem, aniž by vyčkal schůze věřitelů s odůvodněním, že jediným možným způsobem řešení úpadku zůstal konkurs, považuje za postup, který je v rozporu s insolvenčním zákonem. Insolvenční zákon výrazně posílil pozici věřitelů a jejich spolurozhodování v insolvenčním řízení. Z ustanovení § 150 IZ vyplývá, že věřitelé mají oprávnění rozhodovat o způsobu řešení úpadku dlužníka, ovšem pouze v případě, že ke stanovení způsobu řešení úpadku má dojít samostatným rozhodnutím vydaným ve smyslu § 149 odst. 1 IZ. Platí proto, že soud nesmí (s výjimkou případů dle ustanovení § 149 odst. 2 IZ, ve kterém je upraven postup při samostatném rozhodování o návrhu na oddlužení) samostatné rozhodnutí o způsobu řešení úpadku vydat dříve, než skončí schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku, kdy právě na této schůzi se mohou věřitelé usnést, jak má být dlužníkův úpadek řešen. Takové usnesení je pro soud až na několik výjimek závazné.

V projednávané věci soud prvního stupně s rozhodnutím o úpadku dlužníka nespojil rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku, když správně uvedl, že v okamžiku rozhodování o úpadku dlužníka připadaly v úvahu dva možné způsoby jeho řešení, to je konkurs a reorganizace. Skutečnost, že ve lhůtě dle ustanovení § 316 odst. 5 insolvenčního zákona dlužník nepředložil reorganizační plán a stanovisko věřitelů k tomuto dokumentu, kdy reorganizační plán schválený alespoň polovinou zajištěných a polovinou nezajištěných věřitelů by pro dlužníka znamenal možnost hlasovat o způsobu řešení úpadku dle § 149 až § 152 IZ, podle názoru odvolacího soudu neopravňovala soud prvního stupně, aby nevyčkával rozhodnutí schůze věřitelů a sám rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka s odůvodněním, že jediným možným řešením způsobu úpadku dlužníka zůstal konkurs. Bylo-li určeno, že na schůzi věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku dlužníka bude mimo jiné hlasováno o způsobu řešení úpadku, pak bylo nezbytné, aby schůze věřitelů proběhla a věřitelé měli možnost usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníka přijmout. Pokud by nedošlo na schůzi věřitelů k přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku, teprve tehdy by soud mohl vydat rozhodnutí o konkrétním způsobu řešení úpadku sám, popřípadě by mohl v souladu s ustanovením § 152 rozhodnout o tom, že není vázán usnesením schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku za situace, kdyby schůze věřitelů odhlasovala jako způsob řešení úpadku reorganizaci a soud prvního stupně by dospěl k závěru, že reorganizace u dlužníka přípustná není. V takovém případě by insolvenční soud byl oprávněn sám rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Postup, který při rozhodování o způsobu řešení úpadku dlužníka přijal soud prvního stupně, kdy věřitelům neumožnil, aby hlasovali na schůzi věřitelů o způsobu úpadku dlužníka nelze akceptovat, protože se jedná o postup, který není v souladu s insolvenčním zákonem a z těchto důvodů odvolací soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (ustanovení § 219a odst. 1, písm. a/ o.s.ř. a § 221 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.).

Nad rámec považuje odvolací soud za nutné zdůraznit, že námitka dlužníka, že rozhodnutí o způsobu řešení úpadku bylo přijato v době, kdy dosud není pravomocně rozhodnuto o úpadku dlužníka, důvodná není, insolvenční zákon nevylučuje, aby o způsobu řešení úpadku dlužníka bylo rozhodnuto předtím, než nabude právní moci rozhodnutí o úpadku dlužníka.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru se však také doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. září 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu