3 VSOL 328/2011-P11-3
KSBR 44 INS 4266/2009 3 VSOL 328/2011-P11-3

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka ICOM stavby, s.r.o., se sídlem Jihlava, Brněnská 2661/65, PSČ 586 01, IČ: 262 74 183, o přihlášce pohledávky č. 11 věřitele HYDROING, spol. s r. o., se sídlem Jihlava, Brněnská 65, PSČ 586 01, IČ: 253 02 060, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 4266/2009-P11-B-53 ze dne 10.5.2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 4266/2009-P11-B-53 ze dne 10.5.2011 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 11 HYDROING, spol. s r.o. ve výši 1.490.806,59 Kč ze dne 31.3.2011 (výrok I.) a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele v insolvenčním řízení (výrok II.).

Na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že věřitelé byli vyzváni k přihlášení svých pohledávek usnesením ze dne 7.8.2009, kterým byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 7.8.2009 v 11:01 hod. a lhůta stanovená pro podávání přihlášek věřitelům uplynula dne 7.9.2009. Věřitel podal přihlášku k poštovní přepravě dne 26.4.2011 a přihláška byla doručena insolvenčnímu soudu dne 28.4.2011. K tvrzení věřitele, že mu nebyla dosud zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek pohledávek, přestože má sídlo v členském státě Evropské unie a tudíž mu zůstala zachována lhůta pro podání přihlášky, soud konstatoval, že ust. § 430 insolvenčního zákona se týká věřitelů, kteří mají sídlo v jiném členském státě Evropské unie než je Česká republika. Pro tuzemské věřitele je rozhodující lhůta stanovená v rozhodnutí o úpadku, která se potenciálním tuzemským věřitelům dlužníka doručuje pouze vyvěšením na úřední desce soudu za současného zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Je zřejmé, že přihláška věřitele byla podána po uplynutí lhůty stanovené insolvenčním soudem pro podání přihlášek v insolvenčním řízení dlužníka. Proto přihlášku pohledávky odmítl (§ 173 odst. 1, § 185 zákona č. 182/2006 Sb.).

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Uvedl v něm, že Česká republika je členský stát Evropské unie a z textu § 430 odst. 1 insolvenčního zákona není možné učinit jiný závěr než ten, že společnost HYDROING, spol. s r.o. jako věřitel se sídlem v tomto členském státě měla být vyrozuměna zvláštním doručením výzvy k podání přihlášky pohledávky dle ust. § 430 insolvenčního zákona. Je třeba respektovat doslovné znění zákona a jakákoliv právní argumentace nemůže být s jednoznačně vyjádřeným textem zákona v rozporu, neboť by nešlo o výklad zákona, ale o jeho faktické popírání. Pokud snad byla vůle zákonodárce jiná než se mu podařilo v textu zákona vyjádřit, nelze toto případné pochybení napravit jinak než novelou zákona, která by do tohoto ustanovení včlenila slova, že se týká členských států EU s výjimkou Dánska a s výjimkou České republiky, resp. státu, ve kterém bylo řízení zahájeno. Měnit jednoznačně vyznívající text právní normy výkladem, který je s tímto textem v rozporu, by bylo porušením principu právní jistoty. Navrhl proto, aby odvolací soud napravil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že tento bude nucen přihlášku věřitele přijmout.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 136 odst. 2, písm. d) IZ insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání. Podle odstavce 3 lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší třiceti dnů a delší dvou měsíců.

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží, a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle ust. § 185 IZ jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením č.j. KSBR 44 INS 4266/2009-A-14 ze dne 7.8.2009 insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka ICOM stavby, s.r.o., prohlásil na jeho majetek konkurs. Ve výroku VI. usnesení též vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku, poučil je o způsobu přihlašování pohledávek a náležitostech přihlášky a o tom, že k později podaným přihláškám insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 7.8.2009. Věřitel HYDROING, spol. s r.o. přihlásil svou pohledávku přihláškou ze dne 31.3.2011, která byla doručena Krajskému soudu v Brně dne 28.4.2011.

Třicetidenní lhůta, kterou stanovil insolvenční soud k přihlašování pohledávek uplynula dne 7.9.2009 (třicátý den lhůty připadl na neděli 6.9.2009, lhůta proto dle ust. § 57 odst. 2 věty druhé o.s.ř. skončila nejblíže následující pracovní den). Lhůta k podání přihlášky by byla zachována v případě, že by byla nejpozději poslední den lhůty podána u soudu nebo předána orgánu, který má povinnost ji soudu doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.). Věřitel podal přihlášku více než rok po uplynutí této lhůty, jde tedy o přihlášku zjevně opožděnou.

Odvolací soud nepovažuje za důvodnou námitku věřitele, že se pro něho (jakož i ostatní věřitele se sídlem nebo místem pobytu v ČR) uplatní ust. § 430 IZ, dle kterého musí být zvlášť vyrozuměn o nutnosti přihlásit pohledávku a teprve od tohoto vyrozumění mu běží lhůta k přihlášení pohledávky. Věřitel vychází totiž výlučně z jazykového výkladu ust. § 430 IZ. Jeho názor přijatý pouze na základě takového výkladu uvedeného zákonného ustanovení však nelze považovat za správný. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 17.12.1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97 publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 163/1997 shledal, že jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity. Pouze na základě textu ust. § 430 odst. 1 IZ by se skutečně mohlo zdát, že se vztahuje též na věřitele se sídlem v České republice, neboť ta je členským státem Evropské unie, ovšem jak plyne z citovaného závěru Ústavního soudu, pouhý jazykový výklad je pro zjištění skutečného významu právní normy nedostatečný. Skutečný význam ust. § 430 IZ lze zjistit s použitím logického výkladu a výkladu s ohledem na účel zákona (výklad e ratione legis, respektive výklad teleologický). Nelze pominout, že ustanovení, kterého se věřitel dovolává, je zařazeno do části třetí, hlavy druhé insolvenčního zákona nadepsané Vztah ke státům Evropské unie . Ust. § 426 IZ (které dotčenou hlavu zákona uvádí) přitom hovoří o insolvenčním řízení s evropským mezinárodním prvkem a odkazuje na přímo použitelný předpis práva Evropských společenství, kterým je (dle poznámky pod čarou) Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení. Toto nařízení přitom upravuje řízení s evropským mezinárodním prvkem, tedy zásadně taková, která mají přeshraniční dosah (srov. zejména odst. 1 až 5 preambule nařízení). Ust. § 430 IZ pak v rámci českého insolvenčního řízení upřesňuje čl. 40 nařízení, dle kterého má soud nebo správce podstaty neprodleně po zahájení insolvenčního řízení informovat známé věřitele, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiných členských státech . I podle důvodové zprávy k insolvenčnímu zákonu ustanovení části třetí, hlavy druhé IZ (§ 426 až § 430) řeší některé dílčí otázky související s použitím Nařízení. Logicky je pak úprava oznamování o zahájení insolvenčního řízení a běhu lhůty v předchozích částech insolvenčního zákona (zejm. ust. § 71, § 101, § 102 a § 136 odst. 2,3 IZ) úpravou obecnou, která se vztahuje na veškeré tuzemské věřitele. Kdyby se ust. § 430 IZ uplatňovalo též pro věřitele se sídlem nebo bydlištěm v ČR, ztratila by tato obecná úprava běhu lhůt k přihlášení pohledávky smysl (snad s výjimkou zahraničních věřitelů sídlících mimo členské státy EU). Stejný názor zaujal i Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení sp. zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008 ze dne 4.9.2008 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 25/2009, kde uvedl, že nejde-li o známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských státu Evropské unie s výjimkou Dánska, věřitelům se nedoručuje oznámení o zahájení insolvenčního rejstříku ani o rozhodnutí o úpadku s tím, že § 430 IZ je výjimka respektující zjevný fakt přirozené jazykové bariéry, která věřitelům s místem obvyklého pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku coby zdroje informací o insolvenčním řízení.

S ohledem na výše uvedené důvody je nutné dát za pravdu soudu prvního stupně, že v případě odvolatele jako společnosti se sídlem v České republice se ust. § 430 IZ neuplatní (v soudní praxí je ostatně tento výklad přijímán zcela bezvýhradně). Je tudíž správný i jeho závěr, že věřitel přihlášku pohledávky podal po lhůtě určené soudem dle ust. § 136 odst. 2 písm. d) a odst. 3 IZ a proto správně soud prvního stupně tuto přihlášku pohledávky odmítl a rozhodl o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení v souladu s ustanovením § 185 IZ.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku, věřiteli a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná věřiteli běžet ode dne, kdy mu bude usnesení doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 13. června 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu