3 VSOL 327/2013-A-19
KSBR 31 INS 5130/2013 3 VSOL 327/2013-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem 675 71 Pyšel 64, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.3.2013 č.j. KSBR 31 INS 5130/2013-A-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í jen tak, že dlužníku se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000 Kč.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně (dále též jen soud ) uložil dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč do tří dnů od jeho právní moci, a to na označený účet nebo v hotovosti v pokladně soudu.

Na odůvodnění uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem, doručeným soudu 16.11.2012 (správně 26.2.2013), domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení povolením oddlužení plněním splátkového kalendáře. Jeho návrh na povolení oddlužení bude dle soudu třeba odmítnout, protože dlužník není osobou oprávněnou k podání tohoto návrhu, neboť podnikatelskou činnost ukončil asi měsíc před jeho podáním a má závazky z podnikání nejméně ve výši 19.529 Kč (§ 389 odst. 1, § 390 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/ ve znění pozdějších předpisů /dále jen IZ /). Dalším důvodem, proč nelze návrhu dlužníka na povolení oddlužení vyhovět (i kdyby byl osobou oprávněnou k jeho podání), je dle soudu to, že vzhledem k osobním poměrům (vyživovací povinnost k manželce a třem dětem) a výlučným závazkům dlužníka a závazkům, které jsou společnými závazky dlužníka a jeho manželky, ve výši celkem 1.074.550 Kč, by dlužník ze svého příjmu 18.866,33 Kč měsíčně byl schopen na pohledávky svých nezajištěných věřitelů uhradit pouze 18,99 % (§ 395 odst. 1, písm. b/, § 396 IZ). Dlužník nemá žádný majetek, proto nelze předpokládat oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. K žádosti dlužníka o spojení řízení o jeho návrhu a návrhu jeho manželky soud uvedl, že spojení řízení o návrhu dlužníka a jeho manželky nepředpokládá, neboť tato řízení se ke spojení podle § 112 o.s.ř. nehodí, neboť by to nebylo hospodárné . Podle poznatku soudu pracovní poměr manželky dlužníka nebyl prodloužen a jejím příjmem je pouze plnění z darovací smlouvy, proto soud při úvaze o společném oddlužení s jejími příjmy nekalkuloval. Protože dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, je jediným možným řešením jeho případného úpadku konkurs. Dlužník nemá žádný majetek, ze kterého by mohly být pokryty náklady insolvenčního řízení, proto mu soud uložil zálohu na jejich krytí, která bude sloužit k úhradě nákladů insolvenčního správce bezprostředně po zjištění úpadku dlužníka a rovněž jako záruka pro úhradu konečných nákladů insolvenčního řízení, spočívajících zejména v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce, pokud je nebude možno uspokojit zcela z majetkové podstaty dlužníka. Při určení výše zálohy vyšel soud z minimální odměny insolvenčního správce při konkursu 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Nesouhlasil s názorem, že důvodem k odmítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení je předchozí podnikatelská činnost, kterou ukončil dne 7.1.2013 jen formálně. Odvolával se na závěry, formulované v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009 sen. zn. 29 NSČR 3/2009, podle kterých se nepokládá za podnikatele fyzická osoba zapsaná v živnostenském rejstříku, která však nepodniká. V tomto rozhodnutí byl rovněž formulován názor, podle kterého otázku, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení za překážku bránící uplatnění oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, soud zvažuje ve vztahu s přihlédnutím k 1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku z podnikání, 2) době ukončení dlužníkova podnikání, 3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku z podnikání v porovnání s celkovou výši všech jeho závazků a 5) tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení. Dlužník nesouhlasil ani s názorem soudu, že na základě splátkového kalendáře by jeho nezajištění věřitelé a věřitelé jeho manželky neobdrželi nejméně 30 % svých pohledávek, ani s předpokladem soudu, že žádosti dlužníka a jeho manželky o spojení projednání jejich návrhů nebude vyhověno. Přitom argumentoval rozhodovací praxí obou vrchních soudů (např. rozhodnutím Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011

či rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 32 INS 1789/201, 3 VSOL 14/2012). Podle dlužníka společnému projednání jeho návrhu a návrhu jeho manželky nebrání ani to, že v insolvenčním řízení manželky dlužníka již bylo povoleno oddlužení (s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 45 INS 21068/2011, 1 VSOL 349/2012). V odvolání dlužník tvrdil, že jeho manželce nebyl prodloužen pracovní poměr, od 10.4.2013 má přislíbeno uzavření nové pracovní smlouvy u zaměstnavatele obec Pyšel, z její mzdy však zřejmě nebude možno provádět žádnou srážku pro účely splátek v oddlužení, manželka si však pro účely oddlužení zajistila další příjem z darovací smlouvy ve výši 1.000 Kč měsíčně. Při zohlednění jejího příjmu z předchozí darovací smlouvy 2.550 Kč měsíčně by společně s dlužníkem byli schopni uhradit 30 % hodnoty svých nezajištěných závazků, které jsou pasivy SJM. Z těchto důvodů se dlužník, podle obsahu odvolání, domáhal změny napadeného usnesení tak, aby mu nebyla uložena záloha na náklady insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka nelze upřít důvodnosti.

Podle § 108 odst. 1 věty, první a odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka a k němu připojených příloh, nad rámec skutečností o jeho příjmových, majetkových a osobních poměrech uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, vyplývá, že: 1. V seznamu závazků dlužník uvedl, že má vůči nezajištěným věřitelům výlučné závazky 709.246 Kč a společně se svou manželkou Lucií Švecovou závazky 365.304 Kč (celkem tyto dluhy činí 1.074.550 Kč), jeho manželka má vůči nezajištěným věřitelům své výlučné závazky ve výši 277.557 Kč. Všechny závazky jsou pasivy společného jmění (dále jen SJM ) manželů Švecových a dle seznamu závazků činí 1.328.823,60 Kč. Mezi výlučnými závazky dlužníka je i závazek z titulu dluhu na pojistném ve výši 10.251 Kč vůči věřiteli Okresní správa sociálního zabezpečení, vykonatelný nejméně od 5.12.2012, a závazek vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky z titulu dluhu na pojistném ve výši 9.278 Kč, na který dlužník naposledy plnil v říjnu 2012.

2. V seznamu majetku, opatřeného prohlášením o správnosti a úplnosti a podpisem dlužníka, je uvedeno, že dlužník a jeho manželka vlastní ve společném jmění movité věci-obvyklé vybavení domácnosti a dva osobní automobily v odhadované ceně celkem 74.600 Kč (cenu automobilů rok výroby 1998 a 1996, z nichž jeden je mimo provoz, dlužník odhadl na 30.000 Kč). 3. Manželka dlužníka vyslovila souhlas s návrhem na povolení oddlužení dlužníka. 4. V bodě č. 11 insolvenčního návrhu dlužník uvedl mimo jiné, že od května do listopadu 2011 měl příjem jako osoba samostatně výdělečně činná, od 1.11.2011 do 31.1.2012 pobíral mzdu od zaměstnavatele BIKOS spol. s r.o., IČ: 46979948, od 6.2.2012 do 31.10.2012 byl evidován u úřadu práce, aniž mu byla poskytována podpora v nezaměstnanosti, a od 1.11.2012 doposud pobírá mzdu od zaměstnavatele DVP, družstvo, IČ: 47916800, a to na základě pracovní smlouvy uzavřené do 31.10.2014. 5. Podle údajů v živnostenském rejstříku, dostupných na internetu v databázi ARES, dlužník podnikal v oboru zednictví, živnostenské oprávnění mu vzniklo dne 28.4.2011 a zaniklo dne 7.1.2013, kdy ukončil činnost v režimu živnostenského zákona.

Odvolací soud vyžádal od dlužníka kopii přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2012 a potvrzení o výši jeho příjmu na mzdě za dobu od února do června roku 2013, ze kterých vyplývá, že: 6. Dlužník byl od 6.2.2012 do 31.10.2012 v evidenci uchazečů o zaměstnání a nebyla mu poskytována žádná podpora; v tomto období vykázal jen příjmy ze závislé činnosti celkem 64.522 Kč, a to od zaměstnavatele BIKOS spol. s r.o. (za měsíc leden 2012) a zaměstnavatele DVP, družstvo (za měsíce listopad až prosinec 2012). 7. Čistá měsíční mzda dlužníka, dle potvrzení jeho zaměstnavatele DVP, družstvo, se sídlem 675 71 Pyšel 119, IČ 47946800, v měsíci prosinci roku 2012 činila 17.363 Kč, za měsíce leden až červen roku 2013 činila v průměru 20.993 Kč.

Podle § 389 odst. 1, 2 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením. Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat.

Podle § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 396 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z výše uvedeného vyplývá, že dlužník má dluhy (své výlučné a společně se svou manželkou) ve výši 1.074.549 Kč, z toho tvoří 19.529 Kč dluhy z podnikání. Jak uvedl Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 21.4.2009 sen. zn. 29 NSČR 3/2009, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 79/2009, dostupném na stránkách www.nsoud.cz), na které ostatně dlužník odkazuje v odvolání, dlužníkem, který není podnikatelem ve smyslu § 389 odst. 1 IZ se rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To však neplatí bezvýjimečně a dluhy z dřívějšího dlužníkova podnikání nemusejí být vždy pokládány za překážku přípustnosti institutu oddlužení. Hlediska, která insolvenční soud hodnotí pro posouzení, zda v konkrétním případě existuje rozumný důvod nepokládat dřívější dluhy dlužníka z podnikání za překážku uplatnění institutu oddlužení (test přípustnosti oddlužení), vymezil Nejvyšší soud ve zmiňovaném judikátu pěti kritérii tak, jak je dlužník uvedl v odvolání. K těmto kritériím odvolací soud uvádí: 1) Dlužníkovy dluhy z podnikání vznikly nejpozději do konce roku 2011, což odvolací soud dovozuje z doby dlužníkova zápisu v živnostenském rejstříku, doby jeho pracovního poměru u zaměstnavatele BIKOS spol. s r.o. a daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2012. 2) Dlužník formálně ukončil živnostenskou činnost cca 6 týdnů před podání návrhu, avšak nejméně od počátku roku 2012 již podnikatelskou činnost nevykonával, což odvolací soud dovozuje z jeho daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2012 a potvrzení o vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání u příslušného úřadu práce. 3) Z celkem 11 dlužníkových dluhů (výlučných i společných s jeho manželkou) vznikly dva v souvislosti s jeho podnikatelskou činností, devět dluhů je nepodnikatelských . 4) Podíl dlužníkových dluhů z podnikání na jeho celkových dluzích činí cca 18%, tento podíl na pasivech SJM dlužníka a jeho manželky činí necelých 15%; 5) Z dlužníkem doložených listin neplyne nic o tom, zda věřitelé jeho podnikatelských dluhů jsou či nejsou srozuměni s uspokojením jejich pohledávek v režimu oddlužení.

Podle odvolacího soudu z hledisek doby ukončení dlužníkova podnikání, doby vzniku, počtu a podílu jeho dluhů z podnikání i stanoviska jejich věřitelů, existuje rozumný důvod nepokládat dlužníkovy dluhy z dřívějšího podnikání za překážku, bránící uplatnění institutu oddlužení, protože a) jeho dluhy související s podnikatelskou činností vznikly nejpozději cca 14 měsíců před podáním návrhu na povolení oddlužení, kdy dlužník fakticky ukončil podnikání a měl příjem ze závislé činnosti, b) jedná se o dva podnikatelské dluhy z jeho jedenácti dluhů, tvořící 18% hodnoty všech dluhů dlužníka, c) věřitelé dlužníkových podnikatelských dluhů proti uspokojení svých pohledávek v režimu oddlužení nebrojí. Odvolací soud se proto neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že dlužníkův dluh 10.251 Kč z titulu pojistného na sociální zabezpečení vůči věřiteli Okresní správa sociálního zabezpečení a dluh na pojistném ve výši 9.278 Kč vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, jsou překážkou pro přípustnost oddlužení dlužníka, pro kterou je třeba tento návrh odmítnout dle § 390 odst. 3 IZ.

Z obsahu spisu neplynou ani další důvody pro odmítnutí dlužníkova návrhu na povolení oddlužení (opožděnost či důvody dle § 393 odst. 3 IZ), dlužník návrh na povolení oddlužení nevzal zpět, proto se odvolací soud zabýval tím, zda ze spisu plynou důvody pro jeho zamítnutí. Vzhledem k tomu, že důvody pro posouzení návrhu jako nepoctivého (§ 395 odst. 3, písm. b/ IZ) se z dlužníkem předloženého výpisu z trestního rejstříku nepodávají a neplynou ani z jiných okolností této věci, posuzoval odvolací soud, zda dle dlužníkem doložených listin lze důvodně předpokládat, že při řešení jeho úpadku oddlužením by pohledávky nezajištěných věřitelů dlužníka byly uspokojeny nejméně co do 30% (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ). Jak plyne ze seznamu majetku dlužníka, řešení případného úpadku dlužníka oddlužením zpeněžením majetkové podstaty vylučuje hodnota a struktura dlužníkova majetku (necelých 75.000 Kč, přitom se jedná převážně o obvyklé vybavení domácnosti). Proto odvolací soud předběžně propočetl, zda přichází v úvahu oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.

Při tomto posuzování vyšel odvolací soud ze zjištění, že dlužník má dluhy 1.074.549 Kč a měsíční příjem 20.993 Kč při vyživovací povinnosti vůči třem dětem a manželce. Pro splátky v oddlužení by dlužníkovi bylo možno měsíčně srazit 5.908 Kč (§ 298 odst. 3 IZ), za dobu pěti let trvání účinků schváleného oddlužení by tak dlužník byl schopen uhradit 354.480 Kč, po odpočtu odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce, plátce DPH, ve výši 65.340 Kč by dlužník uhradil svým nezajištěným věřitelům jen 289.140 Kč. Hodnota 30% pohledávek jeho nezajištěných věřitelů však činí 322.365 Kč. Z uvedeného vyplývá, že dlužník není ze svého příjmu schopen minimální zákonný limit pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře splnit, pokud bude jeho insolvenční návrh projednáván v samostatném řízení. Proto se odvolací soud dále zabýval přezkumem závěru soudu prvního stupně, podle kterého nelze předpokládat, že žádosti dlužníka o spojení řízení o jeho insolvenčním návrhu a řízení o insolvenčním návrhu jeho manželky bude vyhověno, protože by to nebylo hospodárné (§ 112 odst. 1 o.s.ř.) a protože s příjmy manželky dlužníka nelze kalkulovat, neboť ty tvoří jen darovací smlouva .

Z obsahu insolvenčního spisu, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 INS 20654/2012 vyplývá, že dne 24.8.2012 podala dlužnice Lucie Švecová insolvenční návrh, kterým žádala o zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu a jeho přílohách uvedla shodné závazky jako uvedl ve svém insolvenčním návrhu dlužník, její manžel Jiří Švec, který s oddlužením manželky Lucie Švecové vyslovil souhlas. Dle záznamu o zaplacení uhradila dlužnice dne 5.11.2012 zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč, která jí byla soudem uložena. Usnesením ze dne 27.11.2012 č.j. 31 INS 20654/2012-A-10 soud zjistil úpadek dlužnice a povolil oddlužení, dne 18.1.2013 proběhlo přezkumné jednání, o schválení či neschválení oddlužení dlužnice dosud nebylo rozhodnuto. Dlužnice v řízení doložila celkem 3 darovací smlouvy, a to darovací smlouvu uzavřenou dne 2.8.2012 s dárcem Miloslavem Dufkem, podle níž se jí dárce zavázal poskytovat dar ve výši 2.400 Kč měsíčně, darovací smlouvu podepsanou dne

18.1.2013 rovněž s dárcem Miloslavem Dufkem, podle níž se jí dárce zavázal poskytovat dar ve výši 2.550 Kč měsíčně a darovací smlouvu uzavřenou dne 10.4.2013 s dárkyní Zdeňkou Novákovou, podle které se jí dárkyně zavázala poskytovat dar 1.000 Kč měsíčně. Všechny smlouvy obsahují ověřené podpisy smluvních stran a závazek dárce, poskytovat dlužnici uvedené peněžité plnění po dobu 60. po sobě následujících kalendářních měsíců nebo po celou dobu trvání oddlužení, a to k 20. dni kalendářního měsíce s tím, že první plnění bude uhrazeno ke 20. dni měsíce, následujícího po schválení oddlužení. Dále z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice má ve svém výlučném majetku zahradu v hodnotě, dle odhadu insolvenčního správce, cca 15.000 Kč. Dlužnici byl ukončen pracovní poměr se zaměstnavatelem BIKOS spol. s r.o. v lednu 2013, dne 10.4.2013 uzavřela pracovní poměr na dobu určitou do 11.10.2013 se zaměstnavatelem obec Pyšel jako uklízeč veřejného prostranství s platem 10.770 Kč měsíčně hrubého. Do insolvenčního řízení dlužnice se přihlásilo pět věřitelů, z toho tři s pohledávkami výlučně za dlužnicí ve výši 240.953,01 Kč, dva s pohledávkami, kterým odpovídá společný závazek dlužnice a jejího manžela, ve výši 365.304 Kč. Na přezkumném jednání dne 18.1.2013 byly všechny tyto pohledávky zjištěny.

Z uvedených skutečností odvolací soud uzavírá, že manželka dlužníka ke dni rozhodování odvolacího soudu je oprávněna z daru ve výši 1.000 Kč měsíčně od dárkyně Zdeňky Novákové a z daru ve výši 2.550 Kč od dárce Miloslava Dufka, měsíčně (dle změny učiněné druhou darovací smlouvou ze dne 18.1.2013, kterou byla zvýšena původně tímto dárcem darovaná částka o 150 Kč měsíčně). Celkem je tedy oprávněna k plnění z titulu darovacích smluv ve výši 3.550 Kč měsíčně, a to po dobu po sobě jdoucích 60. měsíců, případně po dobu trvání schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře. Vzhledem k časové limitaci příjmu dlužnice z pracovního poměru u obce Pyšely odvolací soud s tímto příjmem dlužnice pro účely plnění splátek ve splátkovém kalendáři nekalkuluje. Řízení o insolvenčním návrhu manželky dlužníka je dosud ve fázi povoleného oddlužení, kdy byly zjištěny všechny do něj přihlášené pohledávky.

Pokud je zjištěn úpadek jednoho z manželů-dlužníků a rozhodnuto o povolení oddlužení a teprve po té podá insolvenční návrh druhý manžel-dlužník, který žádá a společné projednání obou návrhů, nebrání princip hospodárnosti soudního řízení spojení obou řízení a projednání návrhů obou dlužníků-manželů ve společném řízení (§ 7 IZ, § 6 o.s.ř.). S názorem soudu prvního stupně, že takový postup by nebyl v souladu s § 112 odst. 1 o.s.ř. odvolací soud nesouhlasí. Nelze souhlasit ani s názorem soudu, že s příjmy manželky dlužníka z darovacích smluv by nebylo možno kalkulovat pro účely splátek v oddlužení. Obě darovací smlouvy obsahují náležitosti tohoto smluvního typu, obsahují ověřené podpisy obou smluvních stran a podle odvolacího soudu z nich vznikly závazky dárců poskytnout manželce dlužníka částku 3.550 Kč měsíčně po dohodnutou dobu a dohodnutým způsobem. Tato částka je účelově určená jen na plnění splátkového kalendáře v oddlužení a lze ji celou zahrnout do příjmu dlužnice pro účely splátek.

Odvolací soud se proto zabýval tím, zda z výše popsané příjmové situace manželů-dlužníků Lucie a Jiřího Švecových a struktury jejich dluhů lze důvodně usuzovat, že v případě spojení řízení o jejich insolvenčních návrzích (pokud bude zjištěn úpadek dlužníka Jiřího anonymizovano ) nebude bránit řešení jejich úpadků oddlužením plněním (společného) splátkového kalendáře nedostatečná ekonomická nabídka (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ).

Z hlediska celkové sumy všech jejich dluhů 1.315.503 Kč, tvořících pasiva společného jmění (výlučné dluhy Jiřího anonymizovano 709.246 Kč, společné dluhy 365.304 Kč, které již byly zjištěny v řízení dlužnice Lucie Švecové, výlučné dluhy Lucie Švecové 240.953 Kč, které byly přihlášeny a zjištěny v nižší částce, než uvádí dlužník v návrhu) při společné nabídce 5.908 Kč Jiřího anonymizovano z jeho mzdy a 3.550 Kč Lucie Švecové z darů, by zákonný limit plnění pohledávek nezajištěných věřitelů nejméně 30% byl splněn, protože za pět let trvání oddlužení by dlužníci na splátkách uhradili 567.480 Kč a po odpočtu odměny a náhrady hotových výdajů (jediného) insolvenčního správce, plátce DPH, by se nezajištěným věřitelům dostalo plnění 502.140 Kč, což představuje 38,17% jejich pohledávek. Ekonomická nabídka dlužníků-manželů Švecových je proto z kvantitativního hlediska dostatečná. Oba dlužníci-manželé mají své výlučné a rovněž společné dluhy a struktura jejich příjmů je taková, že dlužník Jiří Švec má příjem ze mzdy, která se jejím vyplacením stává majetkem v SJM a jsou z ní uspokojitelné i výlučné dluhy jeho manželky, které jsou pasivy SJM. Příjem dlužnice Lucie Švecové spočívá jen v darovaných částkách, které se jejich výplatou společným jměním manželů Švecových nestávají (§ 143 odst. 1, písm. a/ OZ). Vzhledem k úpravě § 262a odst. 3 o.s.ř. ve znění, účinném od 1.1.2013 a skutečnosti, že se jedná o peněžitou pohledávku dlužnice Lucie Švecové vůči dárcům, však odvolací soud dovozuje, že tyto příjmy dlužnice lze, i bez jejího výslovného souhlasu, použít na úhradu výlučných dluhů jejího manžela Jiřího anonymizovano ve výši 709.246 Kč, které jsou pasivy SJM (její souhlas s oddlužením dlužníka Jiřího anonymizovano dle § 392 odst. 3 IZ se týká jen majetku v SJM, kterými však darované příjmy nejsou). Proto odvolací soud na základě dosud ve spise obsažených podkladů učinil závěr, že ekonomická nabídka manželů Švecových pro společné řešení jejich úpadků oddlužením plněním společného splátkového kalendáře je dostatečná.

Podle odvolacího soudu řešení (případného) úpadku dlužníka Jiřího anonymizovano oddlužením společně s jeho manželkou Lucií Švecovou je možné. Vzhledem k tomu, že dlužnice Lucie Švecová uhradila zálohu na náklady insolvenčního řízení 3.000 Kč a že při spojení řízení o insolvenčních návrzích dlužníků-manželů, je ustanoven jediný (společný) insolvenční správce, považuje odvolací soud za potřebnou ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení dlužníka Jiřího anonymizovano jen zálohu ve výši 2.000 Kč, když lze předpokládat, že další náklady, zejména odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce, bude hrazena zálohově v rámci společného splátkového kalendáře obou dlužníků (§ 168 odst. 1, písm. a/ IZ).

Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil jen tak, že dlužníku se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 9. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu