3 VSOL 324/2011-A-11
KSBR 38 INS 5013/2011 3 VSOL 324/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Kopcích 362, Třebíč, PSČ 674 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.4.2011 č.j. KSBR 38 INS 5013/2011-A-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka ze dne 20.3.2011. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník dostatečně nepopsal rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek a neoznačil důkazy, kterých se dovolává, když v bodě 21 formuláře návrhu na povolení oddlužení pouze uvedl, že má celkem pět věřitelů a 7 dluhů v celkové výši 1.293.409,62 Kč a většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů. Dále uvedl, že podává návrh na oddlužení své osoby protože bylo zjištěno, že není schopen plnit své závazky vůči věřitelům a výše splátek je v současné době 24.425,-Kč. Dlužník sice uvedl, že zjistil, že není schopen plnit své závazky, ale to pouze tímto obecným tvrzením, aniž by uvedl konkrétní skutečnosti, ze kterých by mohl soud jeho neschopnost plnění dovodit. Z takto podaného návrhu nelze zjistit na základě čeho a kdy závazky dlužníka vznikly, od kdy dlužník závazky nehradí a proč. S ohledem na to, že insolvenční zákon neumožňuje vyzvat navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu a pro výše uvedené nedostatky nelze pokračovat v řízení, soud insolvenční návrh ve smyslu § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání ve kterém namítal, že jeho dluhy, které uvedl v přílohách, nevyplývají z podnikatelské činnosti,

živnostenské oprávnění má pozastavené, finanční prostředky byly použity na soukromé účely, a ne na podnikání. Prosí o přezkoumání své žádosti o oddlužení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst.1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka. V dané věci podal dlužník insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení, přičemž v bodě 21 uvedl, že návrh na povolení oddlužení je podáván zároveň jako insolvenční návrh, navrhuje, aby soud rozhodl o jeho úpadku, a skutkově svůj návrh vylíčil tak, že uvedl, že má celkem pět věřitelů a 7 dluhů, celková dlužná částka je ve výši 1.293.409,62 Kč, většina závazků je po splatnosti více jek 30 dnů, jeho závazky přesahují hodnotu jeho majetku, návrh podává proto, že není schopen své závazky vůči věřitelům plnit . Soud prvního stupně správně uzavřel, že v insolvenčním návrhu dlužníka chybí jakákoliv tvrzení o splatnosti závazků respektive o tom, od kdy dlužník své závazky neplní, popřípadě kdy naposledy byla zaplacena poslední splátka a dále zde absentují jakákoliv konkrétní tvrzení o tom, že své závazky není schopen plnit, to je, že se nachází v platební neschopnosti, na základě kterých by bylo možno uzavřít, že dlužník není schopen své závazky skutečně plnit. Jak správně uvedl soud prvního stupně v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). Údaje, které by osvědčovaly rozhodující skutečnosti o tom, že dlužník se skutečně nachází v úpadku nelze seznat ani ze seznamu závazků, který dlužník připojil jako povinnou přílohu ke svému insolvenčnímu návrhu. Ačkoliv tento seznam opatřil prohlášením, že se jedná o seznam závazků úplný a správný, ani v tomto seznamu neuvedl kdy nastala splatnost jeho závazků eventuelně od kdy své závazky neplatí, takže ani z této listiny nelze dovodit skutečnosti, které by měly nasvědčovat tomu, že dlužník je v úpadku. Vzhledem k tomu, že je odmítán insolvenční návrh dlužníka není třeba se zabývat tím, zda dlužník splňuje předpoklady pro povolení oddlužení či nikoliv. Nad rámec však odvolací soud pro případ, že by dlužník hodlal opětovně podat insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení uvádí, že soud prvního stupně správně poukázal na to, že insolvenční zákon umožňuje podat návrh na povolení oddlužení pouze osobám-dlužníkům, kteří nejsou podnikatelé s tím, že otázkou koho třeba pro účely oddlužení považovat za podnikatele se Nejvyšší soud ČR zabýval ve svém rozhodnutí sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009 ze dne 21.4.2009, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníku

běžet ode dne, kdy rozhodnutí mu bude doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. června 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu