3 VSOL 321/2015-B-23
KSOS 36 INS 19053/2013 3 VSOL 321/2015-B-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužnice Libuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Nový Hrozenkov 826, PSČ 756 04, zastoupené JUDr. Josefem Červinkou, advokátem se sídlem v Novém Hrozenkově 843, PSČ 756 04, o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.2.2015, č. j. KSOS 36 INS 19053/2013-B-11, ve znění opravného usnesení ze dne 18.2.2015, č. j. KSOS 36 INS 19053/2013-B-13,

t a k t o:

I. Odvolání dlužnice proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně se odmítá.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně vyslovil souhlas s vyplacením zajištěných věřitelů z výtěžku prodeje nemovitosti-budovy rodinného domu č.p. 826, stojící na pozemku parcela č. st. 503/2-zastavěná plocha a nádvoří o výměře 107 m , zapsané u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Vsetín, na LV č. 1949 pro katastrální území a obec Nový Hrozenkov, přičemž nemovitost je zapsána v soupisu majetkové podstaty ze dne 5.11.2013, pod položkou č. 1-Nemovitosti, a to částkou 153.392,85 Kč zajištěnému věřiteli č. 1 (P 1) Česká spořitelna, a.s., IČO: 45244782, Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, a částkou 39.790 Kč zajištěnému věřiteli č. 4 ( P 5) Red orange s.r.o., IČO 24787434, Ovocný trh 572/11, 110 00 Praha 1-Staré Město (výrok I.), uložil insolvenčnímu správci, aby o provedení výplaty informoval insolvenční soud (výrok II.) a povolil insolvenčnímu správci Mgr. Radimovi Dostalovi vyplatit si zálohu na odměnu ve výši 21.038 Kč (výrok III.).

Na odůvodnění uvedl, že k návrhu insolvenčního správce ze dne 20.1.2015, doručenému dne 30.1.2015 a zveřejněnému dne 3.2.2015, se soud zabýval vyplacením zajištěných věřitelů uvedených ve výroku. Insolvenčním správcem předložený návrh na vyplacení ze zpeněžení majetkové podstaty-nemovitostí sepsaných v majetkové podstatě, byl soudem ověřen jako správný, když se závěry insolvenčního správce obsaženými v návrhu na vyplacení věřitelů se soud ztotožnil. Soud zároveň povolil insolvenčnímu správci čerpat zálohu na odměnu ve výši 21.038 Kč, včetně DPH.

Proti všem výrokům usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice včasné odvolání. V něm (po jeho doplnění) uvedla, že dne 24.1.2015 jako žalobkyně č. 2 podala spolu s žalobcem 1) Ludvíkem anonymizovano , anonymizovano , bytem Nový Hrozenkov 826, žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy, uzavřené dne 10.12.2014, a to proti žalované 1) Kateřině anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Jirská 2747, a insolvenčnímu správci Mgr. Radimu Dostalovi jako žalovanému 2). Označenou kupní smlouvou, byla stavba č.p. 826, umístněná na pozemku parcela č. st. 503/2, zapsaná na LV č. 1949 pro katastrální území a obec Nový Hrozenkov (dále též jen budova ) převedena do vlastnictví žalované 1), přičemž je podstatné, že pozemek st. p. č. 503/2 je ve výhradním vlastnictví Ludvíka Helise a není součástí kupní smlouvy . Dle odvolatelky pro okolnost zahájeného řízení o neplatnost kupní smlouvy, z níž má být realizována kupní cena ve prospěch zajištěných věřitelů, nemůže napadené usnesení právně obstát . Proto se v odvolacím řízení domáhá jeho zrušení neboť je nutné provést účastníky navržené řízení o neplatnosti kupní smlouvy ze dne 10.12.2014 . K odvolání odvolatelka připojila kopii předmětné žaloby.

Insolvenční správce, ani žádný z účastníků insolvenčního řízení se k podanému odvolání nevyjádřil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda dlužnici svědčí právo odvolání proti všem výrokům usnesení soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že ve výroku II. soud prvního stupně rozhodl při výkonu dohlédací činnosti, není proti tomuto rozhodnutí odvolání objektivně přípustné (§ 11 odst. 2, § 91 IZ). Skutečnost, že napadené usnesení obsahuje v tomto směru ne zcela přesné poučení (účastníci byli poučeni tak, že se proti němu, tedy proti všem jeho výrokům, je odvolání přípustné) nemá z hlediska závěru o nepřípustnosti odvolání žádný význam. Proto odvolací soud odvolání dlužnice, pokud směřovalo proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně, podle § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Dlužnice je bez dalšího subjektivně legitimována k podání odvolání proti výroku I. předmětného usnesení, což vyplývá z úpravy ustanovení § 298 odst. 3, 7 IZ, podle které zákon váže právo podat odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu insolvenčního správce na udělení souhlasu s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli na podání námitek jen v případě odvolání ostatních věřitelů. Vzhledem k tomu že na rozhodnutí o napadeném výroku I. je závislý výrok i výrok III. usnesení (§ 212, písm. a/ o.s.ř.), podléhá i ten přezkumu odvolacího soudu.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a III., v tomto rozsahu přezkoumal i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením ze dne 17.9.2013, č.j. KSOS 36 INS 19053/2013-A-10 soud prvního stupně zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, usnesením ze dne 06.12.2013, č.j. KSOS 36 INS 19053/2013-B-3 pak schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. V soupise majetkové podstaty ze dne 5.11.2013, doručeném soudu prvního stupně dne 7.11.2013, je, mimo jiné, zahrnuta i budova rodinného domu č.p. 826, na parcele č. st. 503/2, zapsané na LV č. 1949 pro katastrální území a obec Nový Hrozenkov, jako důvod sepsání je uvedeno vlastnické právo dlužníka (SJM) . Návrh insolvenčního správce na udělení souhlasu soudu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům ze dne 20.1.2015 byl soudu prvního stupně doručen dne 30.1.2015 a v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 3.2.2015. Insolvenční správce v návrhu uvedl, že předmět zajištění pohledávek zajištěných věřitelů byl v souladu s udělenými pokyny (§ 409 odst. 3, § 293 odst. 1 IZ) zpeněžen přímým prodejem mimo dražbu poté, co prodej formou dražby s postupným snižováním ceny nebyl úspěšný. Budova byla prodána za kupní cenu 260.000 Kč, náklady spojené se zpeněžením činily 38.273 Kč (náklady dražby 38.153 Kč, náklady na ověření podpisů insolvenčního správce 120 Kč). Odměna insolvenčního správce ve výši 9% z výtěžku zpeněžení určených pro zajištěné věřitele činí 17.386,7 Kč, včetně DPH v sazbě 21% potom 21.038 Kč. K budově uplatnili právo na uspokojení ze zajištění s tímto pořadím věřitel č. 1 Česká spořitelna, a.s. s pohledávkou 153.392,85 Kč a věřitel č. 4 Red orange s.r.o. s pohledávkou 39.790 Kč. Správce navrhl, aby soud udělil souhlas s vydáním uvedených částek věřitelům a vydáním odměny insolvenčnímu správci ve výši 21.038 Kč. K návrhu jsou připojeny souhlasy obou zajištěných věřitelů s navrženým vydáním výtěžku zpeněžení, včetně souhlasu s výší nákladů spojených se zpeněžením a výší vypočtené odměny insolvenčního správce. Následně soud rozhodl napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 298 IZ, zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odstavec 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřitel (odstavec 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odstavec 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odstavec 4). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odstavec 5). Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odstavec 6). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 ustanovení § 298 IZ se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odstavec 7).

Odvolací soud především konstatuje, že proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení nebyly podány námitky, proto soud prvního stupně poté, co dne 10.2.2015 marně uplynula lhůta pro jejich podání, rozhodl o návrhu insolvenčního správce na udělení souhlasu soudu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům bez jednání (§ 298 odst. 4 IZ). Soudu lze vytknout, že v tomto řízení, v němž je třeba postupovat podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014, nepostupoval důsledně podle § 289 odst. 3 IZ a kupní smlouvu ze dne 10.12.2014 nezveřejnil v insolvenčním rejstříku. Vzhledem k tomu, že platnost předmětné kupní smlouvy však již byla napadena žalobou podanou u insolvenčního soudu, nelze v této skutečnosti spatřovat vadu, pro kterou by bylo třeba v odvolacím řízení postupovat dle § 219a odst. 1 o.s.ř.

Z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti, jež by zpochybňovaly, že věřitel č. 1 Česká spořitelna, a.s. s pohledávkou ve výši 153.392,85 Kč a věřitel č. 4 Red orange s.r.o. s pohledávkou ve výši 39.790 Kč jsou zajištěnými věřiteli. Pohledávky těchto věřitelů byly zjištěny, a jak vyplývá z přezkumných listů těchto pohledávek, rovněž dlužnice tyto pohledávky uznala bez dalšího. Údaje v návrhu správce na udělení souhlasu o pokynech zajištěných věřitelů směřujících ke zpeněžení, stejně jako výše nákladů spojených se zpeněžením rovněž nejsou zpochybněny (viz souhlasy zajištěných věřitelů s návrhem správce). Insolvenčním správcem vypočtená výše částky, připadající na jeho odměnu (§ 298 odst. 2 IZ) je v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném od 1.1.2013 (o způsobu řešení úpadku dlužnice oddlužením plněním splátkového kalendáře bylo rozhodnuto dne 6.12.2013, Čl. II. vyhlášky č. 488/2012 Sb.). Odměna insolvenčního správce proto činí 9% z částky 153.392,85 Kč určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele č. 1 Česká spořitelna, a.s. (to je 13.805,356 Kč, včetně DPH v sazbě 21% ve výši 2.899,1247 Kč potom 16.704,48 Kč) a 9% z částky 39.790 Kč určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele č. 4 Red orange s.r.o. (to je 3.581,10 Kč, včetně DPH v sazbě 21% ve výši 752,031 potom 4.333,131 Kč). Celkem tato částka činí 21.037,611 Kč, po zaokrouhlení 21.038 Kč.

Odvolatelka věcnou nesprávností návrhu na udělení souhlasu neargumentuje a její odvolací námitka spočívá v tom, že spolu s další osobou napadla u insolvenčního soudu žalobou na určení neplatnosti (§ 80 písm. c/ o.s.ř., § 289 odst. 3 IZ) kupní smlouvu, kterou byla budova, jako předmět zajištění, v rámci zpeněžování majetkové podstaty převedena na třetí osobu přímým prodejem mimo dražbu. Aniž by odvolací soud předem hodnotil otázku aktivní legitimace žalobců k podání takové žaloby či její věcné opodstatněnosti, s názorem odvolatelky, že napadené usnesení by mělo být z důvodu probíhajícího sporu zrušeno, nelze souhlasit.

Při rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli dle § 298 IZ insolvenční soud zásadně nepřihlíží k dosud neskončeným řízením o žalobách na neplatnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění mimo dražbu (§ 289 odst. 3 IZ). Úprava § 289 odst. 3 IZ zavedla (oproti předchozí úpravě, provedené zákonem č. 329/1991 Sb. o konkursu vyrovnání, nově) právo napadnout u insolvenčního soudu platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetkové podstaty mimo dražbu, incidenční žalobou. Smyslem tohoto ustanovení je, aby neplatně uzavřené smlouvy mohly být ještě za trvání insolvenčního řízení odklizeny a mohla být včas zjednána náprava, neboť řízení o takové žalobě podané po zákonem stanovené lhůtě tří měsíců od zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku, by vyvolávalo stěží napravitelné důsledky. Zatímco v případě sporu o vyloučení majetku z majetkové podstaty smí insolvenční správce do jeho pravomocného skončení se sporným majetkem nakládat, a tedy ho i zpeněžit jen za podmínek stanovených v § 225 odst. 4 a 5 IZ, a z výtěžku získaného z takového zpeněžení pak podle § 225 odst. 5, poslední věty, IZ mohou být věřitelé uspokojeni až po pravomocném skončení řízení o vylučovací žalobě, ustanovení § 289 odst. 3 IZ nezakazuje správci nakládat s výtěžkem zpeněžení po dobu řízení o podané žalobě na neplatnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení mimo dražbu.

Ani ustanovení § 298 IZ nestanoví-jako podmínku vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli-to, že smlouva, kterou došlo ke zpeněžení předmětu zajištění mimo dražbu, nebyla napadena žalobou na určení její neplatnosti. K podání takových žalob ostatně může dojít až poté, co byl výtěžek zajištěnému věřiteli již vydán, a nelze činit rozdíl mezi situací, kdy v době vydání výtěžku zajištěnému věřiteli byla žaloba na neplatnost podána, a situací, kdy se tak zatím nestalo, ale v budoucnu k tomu dojít může. Nelze přitom přehlédnout, že zajištěný věřitel (§ 2 písm. g) IZ) má oproti ostatním (nezajištěným) věřitelům privilegované postavení, spočívající především v tom, že jeho zajištěná pohledávka se uspokojuje přednostně již v průběhu insolvenčního řízení (§ 204 odst. 1 IZ), ještě před rozvrhem (§ 305 odst. 1 IZ), a to zásadně ihned po zpeněžení předmětu zajištění, pokud je pohledávka s právem na uspokojení z tohoto zajištění v insolvenčním řízení zjištěna. Zvláštní postavení zajištěného věřitele vyplývá též z dalších ustanovení zákona (např. z § 167, § 230 odst. 2 nebo § 293 IZ).

Přijetí názoru odvolatelky, že neskončené řízení o neplatnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení předmětu zástavy mimo dražbu, je okolností, která bez dalšího brání považovat zpeněžení majetku podstaty, provedené na jejich základě, za řádně uskutečněné, by fakticky vedlo k zablokování insolvenčního řízení, v němž by (do doby skončení řízení o neplatnost) nebylo možno pokračovat, tedy rozhodnout o použití výtěžku získaného napadeným zpeněžením (ať již vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli nebo rozvrhem) ani projednat a schválit konečnou zprávu.

V této souvislosti je třeba odkázat i na závěr Vrchního soudu v Praze v usnesení č.j. MSPH 60 INS 628/2011, 1 VSPH 230/2012-B-740 ze dne 29.2.2012, kterým se vyslovil dané problematice, a které je dostupné v insolvenčním rejstříku. Podle něj eventuální vyslovení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku mimo dražbu, by mělo za následek nejen vrácení obdržené kupní ceny, ale i to, že takový majetek by byl opětovně zapsán do soupisu majetkové podstaty a znovu zpeněžen, přičemž z nově inkasované kupní ceny-pokud by takový majetek byl výjimečně prodán jinému kupujícímu-by bylo lze vrátit kupní cenu z neplatné smlouvy. Je-li takový majetek znovu zpeněžen ve prospěch stejného kupujícího a za stejnou kupní cenu, což je více než pravděpodobné, pokud tomu nebudou bránit jiné zákonné důvody (např. § 295 IZ upravující zákaz nabývání majetku z majetkové podstaty), žádný problém s vrácením dříve inkasované kupní ceny nenastane. Jinými slovy řečeno, blokovat vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli jen pro případ vyslovení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku mimo dražbu, žádný racionální důvod není .

Odvolací soud je v této věci z výše uvedených důvodů přesvědčen o tom, že odvolatelkou prosazovaný názor, že podaná žaloba na neplatnost veřejné dražby, jíž došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, má představovat překážku vydání výtěžku tohoto zpeněžení zajištěným věřitelům, neobstojí. Naopak by takový postup ve svém důsledku vedl k poškození práv a právem chráněných zájmů zajištěných věřitelů a byl by v rozporu se zásadami insolvenčního řízení (§ 5 písm. a/ IZ), dle nichž insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn, a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně v výrocích I. a III., j e dovolání přípustné do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání dlužnice proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc dne 15. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu