3 VSOL 317/2015-B-125
KSOS 31 INS 6400/2011 3 VSOL 317/2015-B-125

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Hlavní náměstí 96/1, Krnov-Pod Bezručovým vrchem, PSČ 794 01, korespondenční adresa: Soukenická 23, Krnov, PSČ 794 01, o návrhu na osvobození od soudních poplatků podaném žadatelem Ing. Bc. Petrem Morou, MBA, bytem Lidická 1760/29, Bruntál, PSČ 792 01, zastoupeným JUDr. Josefem Cholastou, advokátem se sídlem Hlavní náměstí č. 14, Krnov, PSČ 794 01, o odvolání žadatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.2.2015, č.j. KSOS 31 INS 6400/2011-B-107

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh Ing. Bc. Petra Mory, MBA (dále též jen žadatel ) na osvobození od soudních poplatků. Na odůvodnění uvedl, že žadatel doručil soudu dne 14.10.2014 odvolání proti usnesení ze dne 3.10.2014, č.j. KSOS 31 INS 6400/2011-B-92, kterým soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (výrok I.), zprostil funkce insolvenční správkyni a schválil její odměnu a hotové výdaje (výroky II. a III.) a osvobodil dlužnici od placení pohledávek podle ustanovení § 414 insolvenčního zákona (výroky IV. a V.). Odvolání žadatel směřoval pouze do výroků IV. a V. předmětného usnesení. Podáním doručeným soudu dne 3.11.2014 požádal o osvobození od soudních poplatků z důvodu, že nemá dostatek finančních prostředků. Soud s odkazem na ustanovení § 138 odst. 1, věta první o.s.ř. posoudil návrh žadatele na přiznání osvobození od soudních poplatků jako nedůvodný. Žadatel se do insolvenčního řízení dlužnice nepřihlásil a proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení

§ 414 a 415 insolvenčního zákona se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena (ust. § 416 odst. 2 insolvenčního zákona), kterým žadatel není. Odvolání žadatele proti usnesení, kterým soud osvobodil dlužnici od placení pohledávek, proto soud posoudil jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a jeho žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal žadatel odvolání. Namítal, že dle obsahu odůvodnění se soud jeho žádostí o osvobození od soudních poplatků věcně nezabýval a zamítl ji proto, že svévolně nebo zřejmě bezúspěšně uplatňuji nebo bráním právu . Žadatel, který je občanem tohoto státu se všemi Ústavou i Listinou základních práv a svobod zaručenými právy, považuje postup soudu prvního stupně za porušení svých práv a za porušení zákona, neboť splňuje veškeré podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků (je veden v evidenci příslušného úřadu práce a pobírá dávky hmotné nouze). Podle názoru žadatele se soud jeho žádostí vůbec nezabýval, zamítl ji bez právního důvodu a odůvodnění napadeného usnesení je fiktivní , neboť není patrno, z čeho soud vycházel; rozhodnutí není řádně zdůvodněno. Podle přesvědčení žadatele je důvodem zamítnutí jeho žádosti skutečnost, že na soudkyni JUDr. Kateřinu Holešovskou, která tuto věc projednává a rozhoduje, podal trestní oznámení, jež je prošetřováno Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality SKPV Ostrava . Žadatel je rovněž přesvědčen, že soudkyně šikanuje jeho osobu a protiprávně rozhodla ve věci povolení oddlužení dlužnice anonymizovano , neboť přes všechna upozornění žadatele schvalovala podvodné jednání dlužnice v insolvenčním řízení, ačkoli ji žadatel opakovaně upozornil, že dlužnice podepsala nepravdivý seznam závazků. Aby se mohla vůči němu zbavit dluhu, jehož výše v dubnu 2011 přesahovala částku 1.217.000 Kč, zatajila, že žadatel byl v době schválení oddlužení osobou dlužnici blízkou. Z těchto důvodů je žadatel přesvědčen, že soudkyně JUDr. Holešovská svévolně a opakovaně brání právu a snaží se uplatňovat moc danou jí státem tak, aby poškozovala práva žadatele, její jednání se dostává do trestněprávní roviny , o čemž svědčí i skutečnost, že JUDr. Holešovská je prošetřována Útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality . Žadatel z těchto důvodů v odvolacím řízení navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, aby jeho žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků bylo vyhověno.

V tomto řízení, které bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice 15.4.2011 je třeba postupovat podle zákona 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 294/2013 Sb., kterým se s účinností od 1.1.2014 mění a doplňuje insolvenční zákon (dále též jen IZ ), a dále podle ustanovení zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.1.2014 (dále též jen o.s.ř.).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Podle ustanovení § 416 odst. 2 IZ, rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu dlužníka na přiznání osvobození podle § 414 a 415 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud takový návrh zamítl, se může odvolat pouze dlužník. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414 a 415, se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku.

Odvolací soud předně uvádí, že žadatel v odvolání vytýká napadenému usnesení nesprávnost, neboť žadatel splňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a rovněž tvrdí, že soudkyně JUDr. Kateřina Holešovská, která o jeho žádosti rozhodla, má k jeho osobě negativní vztah, neboť žadatel podal na její osobu trestní oznámení.

K námitce, že rozhodnutí vydal vyloučený soudce, z obsahu spisu vyplývají následující skutečnosti: -dne 14.10.2014 žadatel doručil soudu přípis, jímž oznamuje, že na JUDr. Kateřinu Holešovskou podal v této věci trestní oznámení (viz č.l. B-93 spisu); -dne 5.11.2014 byla Krajskému soudu v Ostravě doručena stížnost žadatele datovaná dne 3.11.2014, na postup JUDr. Kateřiny Holešovské ve věci sp. zn. KSOS 31 INS 6400/2011, v níž žádá o přezkum jejího postupu v označené věci (viz č.l. B-100 spisu); -dne 6.2.2015 byla Krajskému soudu v Ostravě doručena stížnost žadatele datovaná dne 6.2.2015, na průtahy ve věci sp. zn. KSOS 31 INS 6400/2011 (viz č.l. B-104 spisu); -dne 24.2.2015 byla z emailové adresy žadatele soudu odeslána kopie vyrozumění žadatele ve věci vedené Policií ČR pod č.j. KRPT-10203-4/TČ-2015-070781-2003, datovaného dne 21.1.2015, kterým je žadatel vyrozumíván o tom, že věc jeho písemného trestního oznámení na JUDr. Kateřinu Holešovskou pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby byla postoupena k dalšímu opatření příslušné expozituře PČR ÚOKFK (viz č.l. B-110 spisu);

-soudkyně JUDr. Kateřina Holešovská se vyjádřila tak, že k účastníkům a jejich zástupcům není v žádném osobním ani jiném vztahu a není zainteresována v žádném směru na výsledku řízení (viz její vyjádření ze dne 30.7.2015, založené ve spise na č.l. B-118).

Odvolací soud s ohledem na shora uvedená zjištění plynoucí ze spisu, uzavírá, že žadatel podal z důvodu podezření spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby trestní oznámení na JUDr. Kateřinu Holešovskou, která rozhodla o jeho žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku. Rovněž podal stížnost na její postup v insolvenčním řízení a na průtahy v odvolacím řízení, zahájeném jím podaným odvoláním.

Jen ze samotné skutečnosti, že žadatel podal na soudkyni JUDr. Kateřinu Holešovskou trestní oznámení v souvislosti s jejím rozhodnutím v této věci nelze bez dalšího dovozovat podjatost této soudkyně. Odvolací soud v souvislosti s žadatelem podaným trestním oznámením zdůrazňuje, že Ústavní soud České republiky opakovaně konstatoval, že vedení trestního řízení proti soudci samo o sobě nemůže být důvodem pro vyloučení soudce pro podjatost, obzvláště pokud trestní řízení inicioval účastník řízení. V opačném případě by se totiž účastníkům řízení otevírala cesta, jak vyloučit soudce z řízení vždy, kdy by se toto řízení ubíralo pro ně nežádoucím směrem (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 325/06 ze dne 23.1.2008 či usnesení Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2703/09 ze dne 18.11.2009, obě dostupná na informačním serveru NALUS.usoud.cz).

Stejně tak nemůže být důvodem pochybovat o nepodjatosti této soudkyně to, že žadatel podal stížnost na její postup v řízení a stížnost na průtahy. Soudce jako reprezentant veřejné moci může být (často také je) objektem i neoprávněné kritiky. Je však třeba předpokládat a požadovat vyšší stupeň tolerance a nadhledu, než tomu je u jednotlivých občanů. Je třeba přihlédnout k tomu, že princip nezávislého, nestranného a spravedlivého rozhodování je vůbec zásadním principem fungování soudní moci a je zákonnou, resp. ústavní, jako i morální povinností soudců tento princip dodržovat. Kritika práce soudce ze strany účastníka může sice vzbudit určitou nelibost dotčené osoby, avšak s ohledem na to, že tato skutečnost je běžnou součástí práce soudců, nelze jí zpravidla přičítat založení dostatečně intenzivního negativního vztahu k účastníkům, popř. jejich zástupcům (srov. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.7.2004, sp.zn. 7 Nc 613/2004, dostupné v informačním registru ASPI).

Z vyjádření soudkyně JUDr. Kateřina Holešovské se podává, že nemá poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům, ani poměr k věci. Vzhledem k tomu, že jak objektivní hledisko (tvrzený důvod podjatosti), tak hledisko subjektivní (přesvědčení soudkyně v jejím vyjádření) vylučují oprávněné pochybnosti o nepodjatosti soudkyně JUDr. Kateřiny Holešovské, odvolací soud v této věci neshledává vadu přezkoumávaného usnesení spočívající v jeho zmatečnosti ve smyslu ust. § 229 odst. 1 písm. e) o.s.ř.

Odvolací námitka žadatele, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, je zcela nedůvodná. Z odůvodnění přezkoumávaného usnesení zcela jasně plyne, proč soud prvního stupně posoudil odvolání žadatele proti usnesení, kterým soud dlužnici osvobodil od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Odvolací soud se proto dále zabýval přezkumem správnosti tohoto závěru soudu prvního stupně.

Skutkový závěr soudu prvního stupně, že žadatel nebyl účastníkem insolvenčního řízení dlužnice Kateřiny anonymizovano , nestal se přihlášeným věřitelem, jehož pohledávka by byla v insolvenčním řízení zjištěna a uspokojována, ani jiným věřitelem, není v odvolání zpochybněn, odpovídá obsahu insolvenčního spisu a odvolací soud z něj vychází. Právní závěr soudu prvního stupně, že k podání odvolání proti usnesení, jímž soud dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, je subjektivně legitimován jen ten věřitel, jehož pohledávka nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena, vyplývá jak z textu ustanovení § 416 odst. 2 IZ, tak z rozhodovací praxe odvolacího soudu (srov. např. usnesení zdejšího soudu ze dne 9.9.2013, č.j. KSOS 38 INS 14175/2010, 2 VSOL 643/2013-B-61, dostupné na stránkách insolvenčního rejstříku). Vzhledem k tomu že žadatel se nestal věřitelem, jehož pohledávka by vůbec byla v insolvenčním řízení dlužnice uspokojována, nemůže být logicky ani věřitelem, jehož pohledávka by nebyla v insolvenčním řízení uspokojena zcela. Předběžný závěr soudu prvního stupně o nedostatku subjektivní legitimace žadatele k podání odvolání proti jím napadenému meritornímu usnesení soudu prvního stupně, je správný.

Jak uzavřel Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 26.2.2014, sp.zn. 21 Cdo 987/2013, které bylo publikováno se Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 67/2014, o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ust. § 138 odst. 1 o.s.ř. jde zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán osobou, která k němu není subjektivně oprávněna.

Jak je vysvětleno shora, žadateli nesvědčí právo podat odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým soud dlužnici osvobodil od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Proto nelze jeho odvolání posoudit jinak, než jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a osvobození od soudních poplatků mu nelze přiznat (§ 138 odst. 1 o.s.ř.). Závěr soudu prvního stupně, o který opřel své zamítavé rozhodnutí o žádosti žadatele, je správný.

Otázka, zda poměry žadatele odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, v této věci není významná, neboť jeho žádosti nelze vyhovět z jiného důvodu. Proto není významná odvolací námitka, že soud prvního stupně se žádostí žadatele věcně nezabýval. K názoru žadatele, že jeho práva jsou zajištěna Ústavou a Listinou základních práv a svobod, vyhlášenou pod č. 2/1993 Sb. (dále jen Listina ), odvolací soud uvádí, že právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, je garantováno čl. 36 odst. 1 Listiny. Podmínky a podrobnosti jeho uplatnění upravuje zákon (čl. 36 odst. 4 Listiny). Ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. je právě jedním z případů, kdy je uplatnění práva na spravedlivý proces upraveno zákonem.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud hodnotí přezkoumávané usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné, a proto je podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a žadateli se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 17. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu