3 VSOL 312/2015-A-20
KSOL 10 INS 14811/2014 3 VSOL 312/2015-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Zábřeh, Postřelmovská 408/5, PSČ: 789 01, identifikační číslo osoby: 75251523, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 11.2.2015, č.j. KSOL 10 INS 14811/2014-A-15,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet soudu. Na odůvodnění uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu ze dne 2.7.2014, domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením. Soudu je z úřední činnosti známo, že dlužník je osobou vykonávající samostatnou výdělečnou činnost, přičemž dne 22.1.2015 bylo soudu doručeno podání věřitele Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky , v němž tento věřitel dlužníka vyslovil nesouhlas s oddlužením dlužníka. Soud dovodil, že dlužník má vůči tomuto věřiteli závazky vzniklé z podnikatelské činnosti, které jsou nezajištěné, což plyne ze seznamu závazků dlužníka, opatřeného prohlášením o jeho úplnosti a správnosti, a rovněž z podání věřitele. Vzhledem k tomu, že dlužník je fyzickou osobou -podnikatelem-a jeho nezajištěný věřitel, která má za dlužníkem pohledávky plynoucí z podnikatelské činnosti dlužníka, nesouhlasí s řešením úpadku dlužníka oddlužením, není dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení. Je třeba předběžně usuzovat, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude odmítnut a na jeho majetek bude prohlášen konkurs. Vzhledem k majetku dlužníka a tomu, že soud nemá dostatek informací o postižitelných příjmech dlužníka, existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka nebudou k dispozici prostředky pro krytí nákladů insolvenčního řízení, a to jak nákladů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, souvisejících se zjišťováním stavu majetku dlužníka, tak nákladů spočívajících v odměně insolvenčního správce. Tato odměna, v případě řešení úpadku dlužníka konkursem, činí minimálně 45.000 Kč. Skutečnost, že dlužník nedisponuje žádnými finančními prostředky na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení nemůže být důvodem pro neuložení povinnosti zálohu zaplatit, když jsou splněny podmínky dle ustanovení § 108 odst. 1 insolvenčního zákona.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník (dále též odvolatel ) odvolání. V něm uvedl, že má dluhy z podnikání a že věřiteli VZP dlužil částku okolo 90.000 Kč , z níž již polovinu uhradil, a tento věřitel obdrží podíl 80 % své pohledávky. Důvod jeho nesouhlasu s řešením úpadku způsobem oddlužení není odvolateli znám. V odvolání sdělil, že částku 50.000 Kč nemá k dispozici a pokud by takovou částkou disponoval, uhradil by své závazky vůči věřitelům a nebylo by nutno podávat insolvenční návrh. Pokud v tomto řízení bude jeho úpadek řešen konkursem na jeho majetek, bude mít šanci podat nový návrh na povolení oddlužení, v němž již nebude třeba požadovat souhlasy věřitelů . Podle odvolatele, pokud by zálohu na náklady insolvenčního řízení uhradil v rámci konkursu splátkami ve výši 2.000 Kč měsíčně , byla by uhrazena v průběhu následujících dvou let a poté by mohl být oddlužen běžným způsobem . V odvolání rovněž vyjádřil názor, že na úpravu insolvenčního zákona, podle níž bude možnost oddlužení dána i dlužníkům s dluhy z podnikání, čekal velmi dlouho a doufal, že tato pomůže bývalým malým živnostníkům znovu nastartovat a začít normální život . V odvolacím řízení žádal, aby odvolací soud povolil oddlužení odvolatele splátkovým kalendářem, případně prohlásil na jeho majetek konkurs, aby byl schopen svou situaci řešit.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, který byl soudu doručen dne 29.5.2014. Dlužník v insolvenčním návrhu (jeho bodu 07) uvedl, že má sedm peněžitých závazků, z čehož je šest vykonatelných. Žádný ze svých závazků nehradí a zastavil platby jejich podstatné části. Závazek vůči věřiteli Česká kancelář pojistitelů je po splatnosti od roku 2010, závazek vůči věřiteli OSSZ , je po splatnosti od roku 2009, vůči věřiteli K.Ú. Jihomoravského kraje je po splatnosti od roku 2011, vůči věřiteli Kooperativa je po splatnosti od roku 2010 a vůči věřiteli Komerční banka je po splatnosti již od roku 2011. K insolvenčnímu návrhu dlužník připojil seznam závazků (označený jako Seznam věřitelů), v němž označil svých sedm závazků, mezi nimi také nezajištěný nevykonatelný peněžitý závazek vůči věřiteli VZP ČR, Územní pracoviště Břeclav, 17. listopadu 14, 690 01 Břeclav ve výši 58.811 Kč a nezajištěný vykonatelný závazek vůči tomuto věřiteli ve výši 47.118 Kč. Dále v něm označil šest nezajištěných vykonatelných peněžitých závazků vůči šesti věřitelům. Seznam závazků opatřil doložkou správnosti a úplnosti. K insolvenčnímu návrhu dlužník připojil seznam zaměstnanců, dle něhož nemá žádné zaměstnance, a seznam majetku. Podle údajů v seznamu majetku dlužník nemá žádný movitý ani nemovitý majetek, nemá ve svém majetku cenné papíry, ani finanční prostředky. Seznam majetku a seznam zaměstnanců dlužník rovněž opatřil doložkou správnosti a úplnosti. Poté, co Krajský soud v Brně, u něhož byl podán insolvenční návrh, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému, dlužník doručil soudu dne 11.11.2014 pracovní smlouvu uzavřenou dne 1.11.2014 se zaměstnavatelem Balsac papermill s.r.o., se sídlem Lukavice č.p. 21, Zábřeh, PSČ 789 01, identifikační číslo osoby 01610368, podle níž byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 30.4.2015, dle připojeného mzdového výměru ze dne 1.11.2014 má dlužník nárok na mzdu ve výši 65,60 Kč/hod. Dále dlužník dne 9.1.2015 doručil soudu doklad o výši mzdy u zaměstnavatele Balsac papermill s.r.o. za měsíc listopad 2011, podle něhož činila jeho čistá mzda 3.532 Kč, a výpis z internetového bankovnictví-historii transakcí označeného účtu vedeného Českou spořitelnou a.s. za období 8.12.2014 -6.1.2015, podle něhož byla na účet dne 23.12.2014 připsána částka 6.087 Kč jako blíže nespecifikovaná platba od STROJIRNA NOVOTNY S , o níž dlužník tvrdil, že jde o jeho příjem za 14 dnů od zaměstnavatele Strojírna Novotný Hrabová . Dne 22. ledna 2015 bylo soudu doručeno podání věřitele Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Regionální pobočka Brno, pobočka pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina, se sídlem Benešova 696/10, PSČ 659 14, Brno, ze dne 7. ledna 2015, jehož přílohou je přípis tohoto věřitele dlužníkovi, datovaný 22. ledna 2015, označený jako Nesouhlas věřitele s oddlužením . Z uvedeného přípisu vyplývá, že věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky sděluje dlužníkovi, že dne 16.1.2015 obdržel jeho žádost o oddlužení a uvádí důvody, které jej vedou k vyslovení zamítnutí Vaší žádosti o oddlužení . Dále z údajů dostupných v systému ARES vyplývá, že dlužník v době od 1.6.2009 do 19.3.2013 podnikal a k uvedenému datu činnost v režimu živnostenského zákona ukončil.

Podle ustanovení § 108 odst. 1,2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 389 odst. 1, odst. 2, písm. a) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud předně uvádí, že z údajů v insolvenčním návrhu dlužníka a k němu připojeného seznamu závazků vyplývá, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči více věřitelům, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (ustanovení § 3 odst. 1, 2, písm. b/, § 103 odst. 2 IZ). Soud prvního stupně postupoval správně, když na základě údajů o majetkových poměrech dlužníka a údajích o jeho příjmové a dluhové situaci předběžně posuzoval možný způsob řešení jeho případného úpadku a zabýval se tím, zda krytí budoucích nákladů insolvenčního řízení lze zajistit jinak než z prostředků zálohy.

Dlužník, který již od 19.3.2013 není podnikatelem, jak plyne z údajů v informačních registrech zveřejněných na Internetu (a v tomto závěru se odvolací soud liší od soudu prvního stupně), má závazky ze své předchozí podnikatelské činnosti vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, která nesouhlasí s řešením jeho úpadku způsobem oddlužení. Dluh z podnikání nebrání řešení úpadku dlužníka, který je podnikatelem, případně který již podnikatelem není, avšak má dluhy vzniklé z jeho předchozí podnikatelské činnosti, oddlužením tehdy, kdy jde o pohledávku zajištěného věřitele, případně o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d) IZ. Ve všech ostatních případech, tedy v případech pohledávek nezajištěných věřitelů či pohledávek, které nelze podřadit pod ustanovení § 389 odst. 2, písm. b) IZ, nebrání dluh z podnikání řešení úpadku dlužníka oddlužením tehdy, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde. Proto z důvodu nesouhlasu i jen jediného věřitele podnikatelského dluhu dlužníka nezbývá, než posoudit návrh na povolení oddlužení jako návrh podaný neoprávněnou osobou, přičemž závěry, formulované k otázce subjektivní legitimace dlužníka k podání návrhu na povolení oddlužení, uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2009, sen. zn. 29 NSČR 3/2009, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2009, se po datu 1.1.2014 neuplatní. Důvod, pro který věřitel pohledávky vzniklé z podnikatelské činnosti dlužníka nesouhlasí s oddlužením, ani to, že odvolateli tento důvod není znám, nejsou právně významnými skutečnostmi. Odvolací soud se z výše uvedených důvodů shoduje se soudem prvního stupně v závěru, že jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs, neboť jeho návrh na povolení oddlužení bude třeba odmítnout (srov. ustanovení § 390 odst. 3, § 396 IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno v situaci, kdy lze předběžně usuzovat, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, a struktura a rozsah dlužníkova majetku jsou takové, že lze důvodně předpokládat, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě konečných nákladů konkursu. V konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-jako v praxi převažující formy oddlužení-nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Ze seznamu majetku, který dlužník připojil k návrhu, je zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek a závěr soudu prvního stupně, že jedině prostředky zálohy zajistí krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou v počátečních fázích řízení v souvislosti s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ, náklady cestovného, poštovní a telekomunikační poplatky) je správný, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které nejsou v majetkové podstatě dlužníka. Přitom nelze spravedlivě požadovat po insolvenčním správci, aby tyto výdaje hradil z vlastních zdrojů. Odvolací soud se z uvedených důvodů ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníku je třeba uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Dále se odvolací soud zabýval přezkumem správnosti závěru soudu prvního stupně o potřebě uložit dlužníku zálohu v maximální možné výši 50.000 Kč. Dlužník nemá dle obsahu spisu žádný majetek. Přestože předem nelze vyloučit, že v konkursu bude majetek dlužníka dohledán (např. majetek ušlý z majetkové podstaty na základě neúčinných úkonů dlužníka), jakýkoli závěr v tomto směru by byl předčasný. Odvolací soud se proto shoduje se soudem prvního stupně v závěru, že prostředků zálohy bude třeba také jako jistoty pro krytí konečných nákladů insolvenčního řízení, spočívajících zejména v odměně insolvenčního správce a náhradě jeho hotových výdajů. Výše odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem činí minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, dále též jen vyhláška ) a výše náhrady jeho hotových výdajů (§ 7 vyhlášky) obvykle dosahuje částky cca 5.000 Kč (což je soudu známo z jeho úřední činnosti). V popsané situaci nelze dospět k jinému závěru, než že dlužníku jako insolvenčnímu navrhovateli je třeba uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální možné částce 50.000 Kč.

V této souvislosti odvolací soud odkazuje i na názor Nejvyššího soudu České republiky v jeho usnesení ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 27/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64/2011. V něm Nejvyšší soud uvedl, že se může výjimečně stát, že proces zpeněžování majetkové podstaty dlužníka vyústí v nulový výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi věřitele, což je důvodem, pro který vyhláška v ust. § 1 odst. 3 ve spojení s odst. 5 počítá s minimální odměnou za zpeněžování majetkové podstaty ve výši 45.000 Kč, i když výtěžek zpeněžení bude nulový. Jak vyplývá ze zvláštní části důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona (který projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 4. volebním období 2002-2006 jako tisk č. 1120, a to části týkající se § 38 odst. 2) nároky insolvenčního správce (odměna a náhrada výdajů) hradí stát, nelze-li je uhradit ani z majetkové podstaty, ani ze zálohy na náklady. K úhradě státem by mělo docházet jen zcela výjimečně, za podmínek stanovených prováděcím předpisem . Z uvedené citace je patrna zjevná snaha zákonodárce minimalizovat případy, kdy bude náklady insolvenčního řízení (odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce) hradit stát. S přihlédnutím k tomu je třeba vykládat i ustanovení § 108 insolvenčního zákona při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to rovněž v situaci, kdy je zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek.

Námitka odvolatele, že čekal velmi dlouho na novelu insolvenčního zákona, podle níž bude možno i úpadek fyzických osob, které mají dluhy z podnikání, řešit způsobem oddlužení, je nedůvodná. Od 1.1.2014 byla novelou insolvenčního zákona, provedenou zákonem č. 294/2013 Sb., změněna úprava ustanovení § 389 IZ tak, že umožňuje řešení úpadku oddlužením i fyzickým osobám, které mají dluhy z podnikání, avšak tento způsob řešení úpadku u osob s podnikatelskými dluhy zákon podmiňuje splněním stanovených předpokladů (srov. ustanovení § 389 odst. 2

IZ). Odvolatel tyto předpoklady nesplňuje. Námitka odvolatele, že v případě prohlášení konkursu na jeho majetek v tomto insolvenčním řízení, již v případném dalším insolvenčním řízení, v němž rovněž podá návrh na povolení oddlužení, nebude třeba požadovat souhlas jeho věřitelů pohledávek vzniklých z jeho podnikání s oddlužením, je v tomto řízení bezpředmětná.

Právně nevýznamná je i skutečnost, že odvolatel nemá k dispozici částku 50.000 Kč, neboť tuto okolnost zákon nestanoví jako hledisko pro posuzování, zda je insolvenčnímu navrhovateli třeba uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (srov. ustanovení § 108 odst. 1 IZ). Stejně tak zákon neumožňuje hrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve splátkách, jak odvolatel navrhuje.

K odvolacímu návrhu odvolatele, aby odvolací soud rozhodl o povolení oddlužení splátkovým kalendářem , případně o prohlášení konkursu na jeho majetek, odvolací soud uvádí jen to, že předmětem jeho přezkumu je rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, nikoli rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka (srov. ustanovení § 212a odst. 6 o.s.ř.).

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 31. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu