3 VSOL 312/2014-B-26
KSOS 34 INS 10611/2010 3 VSOL 312/2014-B-26

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Rostislava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Javorníku, Havlíčkova 120, PSČ 790 07, o splnění oddlužení a určení odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně, o odvolání insolvenční správkyně Mgr. Ing. Evy Hepperové, se sídlem v Opavě-Předměstí, Rybářská 1665/2, PSČ 746 01, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.1.2014, č.j. KSOS 34 INS 10611/2010-B-21,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. m ě n í takto:

Insolvenční správkyni Mgr. Ing. Evě Hepperové, se sídlem v Opavě -Předměstí, Rybářská 1665/2, PSČ 746 01 se určuje odměna včetně DPH ve výši 27.135 Kč.

Insolvenční správkyni Mgr. Ing. Evě Hepperové, se sídlem v Opavě -Předměstí, Rybářská 1665/2, PSČ 746 01 se určuje náhrada hotových výdajů včetně DPH ve výši 5.427 Kč.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka dle schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře (výrok I.), určil odměnu insolvenční správkyně Mgr. Ing. Evy Hepperové včetně DPH ve výši celkem 25.402,50 Kč (výrok II.), náhradu hotových výdajů přiznal insolvenční správkyni Mgr. Ing. Evě Hepperové včetně DPH ve výši celkem 5.080,50 Kč (výrok III.), uložil insolvenční správkyni, aby po právní moci usnesení vyplatila k rukám dlužníka případné deponované srážky (výrok IV.), zprostil insolvenční správkyni Mgr. Ing. Evu Hepperovou funkce insolvenční správkyně dlužníka (výrok V.), osvobodil dlužníka od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (výrok VI.), uvedl, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měli vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok VII.) a deklaroval, že plátci příjmu dlužníka OKD, a.s. zaniká povinnost uložená mu ve výroku II. usnesení ze dne 4.1.2011, č.j. KSOS 34 INS 10611/2010-B-5 provádět srážky z příjmu dlužníka k rukám insolvenčního správce (výrok VIII.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 2.9.2013 zjistil, že dlužník v červenci 2013 uhradil 100% všech pohledávek přihlášených nezajištěných věřitelů, čímž v insolvenčním řízení došlo ke 100% uhrazení přihlášených a zjištěných pohledávek věřitelů. Soud proto vzal podle ustanovení § 413 insolvenčního zákona splnění oddlužení na vědomí a současně rozhodl o odměně insolvenční správkyně a jejich nákladech. Stanovenou odměnu insolvenční správkyně soud přiznal a její výši určil dle ustanovení § 3, písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve výši celkem 25.402,50 Kč. Odměna sestává z částky za 30 započatých kalendářních měsíců trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře (období únor 2011 až červenec 2013), tedy 30 x 750 Kč, to je celkem 22.500 Kč navýšené o 20% DPH za období od ledna 2012 do prosince 2012 ve výši 1.800 Kč a o 21% DPH za období od ledna 2013 do července 2013 ve výši 1.102,50 Kč, to je celkem 25.402,50 Kč. Náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně soud určil dle ustanovení § 7 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve výši celkem 5.080,50 Kč. Náhrada hotových výdajů sestává z částky za 30 započatých kalendářních měsíců trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře 30 x 150 Kč, tj. celkem 4.500 Kč navýšené o 20% DPH za období od ledna 2012 do prosince 2012 ve výši 360 Kč a o 21% DPH za období od ledna 2013 do července 2013 ve výši 220,50 Kč, tj. celkem 5.080,50 Kč.

Proti tomuto usnesení, a to výslovně pouze proti výrokům II. a III. podala insolvenční správkyně včasné odvolání, ve kterém namítala, že podle jejího názoru soud chybně spočítal daň z přidané hodnoty, kterou je povinna ze stanovené odměny a stanovených hotových výdajů odvést. Tvrdí, že ve své zprávě uvedla, že plátkyní daně z přidané hodnoty se stala od 1.1.2012, proto nebylo ze záloh na odměnu vyplácených v roce 2011 odváděno DPH. Celkem se jedná o 11 záloh, tedy celkem o částku 8.250 Kč. Poukazuje na ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty (dále jen zákona o dani z přidané hodnoty ), v němž se uvádí, že daň na výstupu je plátce povinen přiznat ke dni uskutečněného zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Ustanovení § 21 odst. 4 pak stanoví, že při poskytnutí služby (čemuž odpovídá výkon funkce insolvenčního správce) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu (tedy dnem nabytí právní moci usnesení o schválení odměny insolvenční správkyně). Z definice v ustanovení § 14 zákona o dani z přidané hodnoty vyplývá, že odměna za činnost insolvenčního správce je pro účely zákona považována za poskytnutí služby. Z toho dovozuje, že je povinna ke dni uskutečněného plnění (tedy ke dni nabytí právní moci usnesení o chválení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce) přiznat daň z přidané hodnoty v sazbě platné ke dni uskutečněného zdanitelného plnění (což v roce 2013 činí 21%). Protože se stala plátkyní DPH od 1.1.2012, byla povinna přiznat DPH z přijatých úplat za období, za které byla plátkyní DPH, tedy od 1.1.2012 do 31.7.2013. Z těchto úplat bylo v souladu se zákonem o dani z přidané hodnoty odváděno DHP v platné sazbě, tedy z úplat přijatých v roce 2012 bylo odváděno DPH ve výši 20% a z úplat přijatých v roce 2013 bylo odváděno DPH v platné sazbě ve výši 21%. Tvrdí, že na tyto situace míří ustanovení § 37a zákona o dani z přidané hodnoty, které stanoví způsob, jakým se má stanovit základ daně a výše daně při uskutečnění zdanitelného plnění, pokud vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním tohoto zdanitelného plnění. Všechny úplaty, tj. zálohy na odměnu a hotové výdaje od 1.1.2012 do 31.7.2013, byly přijaty před uskutečněním zdanitelného plnění (usnesení o schválení odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně v roce 2013 dnem nabytí jeho právní moci). Odstavec 1 ustanovení § 37a zákona o dani z přidané hodnoty stanoví, že základem daně při uskutečnění zdanitelného plnění v případě, že vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním tohoto zdanitelného plnění, je rozdíl mezi základem daně podle § 36 odst. 1 a souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2. Základ daně dle § 36 odst. 1 představuje schválenou odměnu ve výši 22.500 Kč. Souhrn základů daně podle § 36 odst. 2 pak představuje částku 14.250 Kč, tj. součet částek 9.000 Kč a 5.250 Kč. Insolvenční správkyně tvrdí, že bude-li se postupovat podle ustanovení § 37a zákona o dani z přidané hodnoty při stanovení základu daně, musí se od základu daně ve výši 22.500 Kč odečíst souhrn základů daně, tedy částka 14.250 Kč. Rozdíl ve výši 8.250 Kč bude základem daně dle § 37a a musí být podroben aktuální sazbě daně, tedy v roce 2013 sazbě 21% DPH, což činí 1.732,50 Kč. Argumentuje tím, že k odměně ve výši 22.500 Kč musí připočíst daň z přidané hodnoty již odvedenou ve výši 2.902,50 Kč a daň z přidané hodnoty, kterou je povinna odvést ke dni nabytí právní moci usnesení o schválení odměny insolvenční správkyně ve výši 1.732,50 Kč, celkem má tedy nárok na odměnu ve výši 27.135 Kč a navrhuje proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku o určení odměny změnil tak, že ji bude přiznána částka 1.732,50 Kč na dani z přidané hodnoty, kterou je povinna dle zákona o dani z přidané hodnoty odvést. Stejný způsob výpočtu se uplatní i v případě hotových výdajů, kdy dle ustanovení § 37a zákona o dani z přidané hodnoty při stanovení základu daně musí u hotových výdajů od základu stanoveném dle ustanovení § 36 odst. 1 ve výši 4.500 Kč odečíst souhrn základů daně podle § 36 odst. 2 tedy 2.850 Kč. Rozdíl ve výši 1.650 Kč bude základem daně a dle § 37a zákona o dani z přidané hodnoty musí být podroben aktuální sazbě daně, tedy v roce 2013 sazbě 21%, což činí 346,50 Kč. Navrhuje, aby i výrok o určení hotových výdajů byl změněn tak, že na hotových výdajích jí bude přiznána celkem částka ve výši 5.427 Kč.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání insolvenční správkyně je důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3.11.2010, č.j. KSOS 34 INS 10611/2010-A-7 rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho oddlužení a usnesením ze dne 4.1.2011, č.j. KSOS 34 INS 10611/2010-B-5 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Dlužník v červenci 2013 uhradil 100% všech pohledávek přihlášených nezajištěných věřitelů, ke splnění oddlužení tedy došlo za 30 měsíců trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z obsahu spisu dále vyplývá, že insolvenční správkyně po celou dobu čerpala od dlužníka jak zálohy na odměnu, tak zálohy na hotové výdaje, přičemž plátkyní daně z přidané hodnoty se stala až od 1.1.2012.

Podle ustanovení § 38 odst. 1 věty první IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. Podle věty třetí tohoto ustanovení je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném do 31.12.2013 platí, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ustanovení § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ustanovení § 413 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 platí, že splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty ve znění účinném do 31.12.2013 platí, že daň na výstupu je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň. Podle odst. 4, písm. a) tohoto ustanovení platí, že při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve.

Podle ustanovení § 36 zákona o dani z přidané hodnoty platí, že základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, včetně částky na úhradu spotřební daně od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby bez daně za toto zdanitelné plnění (odstavec 1). Základem daně v případě přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění je částka přijaté úplaty snížená o daň (odstavec 2).

Podle ustanovení § 37a odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty základem daně při uskutečnění zdanitelného plnění v případě, že vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním tohoto zdanitelného plnění, je rozdíl mezi základem daně podle § 36 odst. 1 a souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2.

V přezkoumávané věci odvolatelka tvrdí, že je povinna odvést daň z přidané hodnoty i za období roku 2011, kdy po dobu plnění splátkového kalendáře přijímala od dlužníka zálohy na odměnu a hotové výdaje a má tedy nárok na přiznání daně z přidané hodnoty i za toto období, když je povinna i za toto období daň z přidané hodnoty odvést. Odvolací soud odvolací argumentaci insolvenční správkyně považuje za důvodnou.

Jestliže dle ustanovení § 21 odst. 1 a odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty v rozhodném znění platí, že při poskytnutí služby (což je i činnost insolvenčního správce dle § 14 zákona o dani z přidané hodnoty) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu, pak odvolací soud souhlasí s námitkou insolvenční správkyně, že v jejím případě za den poskytnutí služby je nutno považovat den nabytí právní moci usnesení, kterým jí byla odměna a hotové výdaje i za rok 2011, kdy ještě nebyla plátkyní daně z přidané hodnoty, insolvenčním soudem určeny.

Odvolací soud proto uzavírá, že pokud insolvenční správkyně obdržela v roce 2011 (kdy nebyla plátkyní daně z přidané hodnoty) na záloze na její odměně celkem částku 8.250 Kč a na hotových výdajích částku 1.650 Kč, pak daň z přidané hodnoty z této odměny a hotových výdajů jež jsou určeny v době, kdy sazba této daně činí 21% (a den právní moci tohoto rozhodnutí je nutno považovat za den uskutečnění zdanitelného plnění) představuje z přijaté odměny částku 1.732,50 Kč (to je 21 % DPH z 8.250 Kč) a ze záloh na hotové výdaje ve výši 1.650 Kč činí 21% daň z přidané hodnoty 346,50 Kč. O částky ve výši 1.732,50 Kč a 346,50 Kč představující daň z přidané hodnoty bylo proto nutno její odměnu a hotové výdaje navýšit.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a ve výrocích II. a III. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční správkyni se určuje odměna ve výši 27.135 Kč a hotové výdaje ve výši 5.427 Kč včetně DPH.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční správkyni, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, pokud případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 10. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu