3 VSOL 310/2012-B-21
KSOS 39 INS 20285/2011 3 VSOL 310/2012-B-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Hrabová, Domovská 846/31, IČ: 18455654, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Ostrava, Českobratrská 2, PSČ 702 00, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.2.2012 č.j. KSOS 39 INS 20285/2011-B-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně na majetek dlužníka Petra anonymizovano prohlásil konkurs (výrok I.) a uvedl, že účinky prohlášení konkursu nastaly okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 12.1.2012, č.j. KSOS 39 INS 20285/2011-A-12, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka. Soud prvního stupně konstatoval, že v zákonem stanovené lhůtě dle § 316 odst. 5 insolvenčního zákona dlužník nepodal návrh na povolení reorganizace s tím, že reorganizace je rovněž vyloučena ustanovením § 316 odst. 4 insolvenčního zákona. Soud prvního stupně dále uzavřel, že je u dlužníka nepřípustný způsob řešení úpadku oddlužením, neboť jeho závazky pocházejí z podnikatelské činnosti (ustanovení § 389 odst. 1 insolvenčního zákona). Z těchto důvodů soud prvního stupně prohlásil na majetek dlužníka konkurs.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání směřující dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) proti výroku I., jímž byl prohlášen na jeho majetek konkurs, jímž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dlužník namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dále namítal, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Dlužník uvedl, že napadené usnesení je vzhledem k nedostatečnému odůvodnění nepřezkoumatelné. Dlužník namítal, že není zřejmé, z jakých konkrétních podkladů (důkazních prostředků) vyvodil soud své závěry o tom, že jeho závazky pocházejí z podnikatelské činnosti. Dlužník argumentoval tím, že v době vydání napadeného usnesení nebyla insolvenčním správcem podána ani průběžná zpráva ke zjištění stavu jeho majetku a závazků a k jednotlivým přihlášeným pohledávkám a nebylo ani podáno dlužníkem písemné vyjádření k jednotlivým pohledávkám. Dlužník uvedl, že jeho jednotlivé závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti a pokud by snad soud v některých jednotlivých případech dospěl k závěru, že se skutečně jedná o závazky z podnikatelské činnosti, jednalo by se v souhrnu vzhledem k celkové výši závazků dlužníka o závazky ve zcela zanedbatelné výši. Dlužník dále uvedl, že majoritní podíl na celkové výši pohledávek jeho věřitelů má zajištěný věřitel-společnost Volksbank CZ, a.s.-jehož pohledávka pochází z hypotečního úvěru poskytnutého dlužníku jako fyzické osobě-nepodnikateli. Dlužník dále namítal, že ani jiní věřitelé neuváděli, že by se závazky týkaly podnikatelské činnosti dlužníka. Dlužník dále uvedl, že zejména směnečné závazky, které avaloval, byť zajišťují závazek třetí osoby pocházející z podnikatelské činnosti, nejsou závazkem z podnikání. V tomto směru odkázal dlužník na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.2011 č.j. 29 NSČR 9/2009-A-29. Dlužník dále tvrdil, že ani pohledávka věřitele Československé obchodní banky, a.s., nepochází z jeho podnikatelské činnosti. K pohledávkám věřitelů EXCELFIN s.r.o., AUTOMONT CSW, spol. s r.o. a Pavla Horáka dlužník uvedl, že v těchto směnečných řízeních týkajících se uvedených pohledávek byly dlužníkem podány směnečné námitky. Ve vztahu k těmto přihlášeným pohledávkám dlužník namítal, že insolvenční správce nesprávně tyto pohledávky nepopřel a byly v insolvenčním řízení zjištěny v plném rozsahu, ačkoliv insolvenční správce věděl o směnečných námitkách dlužníka. Dlužník uvedl, že tyto své závazky neuznává a popírá pravost směnek. Dlužník dále zdůraznil, že ani tyto závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti. Dlužník tedy vyslovil názor, že vzhledem k tomu, že jeho závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti, případně, že tyto závazky dosahují pouze bagatelní výše v poměru k celkové výši přihlášených pohledávek, je nesprávný závěr soudu prvního stupně o tom, že by nebylo možné řešení způsobu úpadku dlužníka formou oddlužení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že na základě insolvenčního návrhu věřitele Mgr. Kamila Stypy bylo zahájeno insolvenční řízení v dané právní věci dne 4.11.2011. Usnesením ze dne 22.11.2011, č.j. KSOS 39 INS 20285/2011-A-5, insolvenční soud mimo jiné vyzval dlužníka, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a poučil jej o možnosti podání návrhu na povolení oddlužení ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu. Toto usnesení včetně insolvenčního návrhu bylo dlužníku doručeno řádně do vlastních rukou dne 8.12.2011. Na tuto výzvu soudu však dlužník nereagoval a ve věci se nevyjádřil. Usnesením ze dne 12.1.2012 č.j. KSOS 39 INS 20285/2011-A-12, které nabylo právní moci dne 11.2.2012, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a ustanovil insolvenčního správce. Tímto usnesením soud nařídil přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů na den 2.4.2012. Usnesení bylo doručeno dlužníku řádně do vlastních rukou dne 26.1.2012. Z obsahu spisu se podává, že do dne vydání napadeného usnesení ani později do dne konání přezkumného jednání a první schůze věřitelů nebyl dlužníkem podán návrh na reorganizaci ani návrh na povolení oddlužení.

Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku ohledně dlužníka ze dne 25.4.2012 se podává, že dlužník je veden jako živnostník u Magistrátu města Ostravy od 19.7.2010 na dobu neurčitou s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

Podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Podle ustanovení § 149 IZ, nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do tří měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve, než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odst. 1). Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle odst. 1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku vždy zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku; je-li takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z nich považuje za nejvhodnější a proč (odst. 3).

Podle ustanovení § 150 IZ, má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1 IZ, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle ustanovení § 152 IZ, přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle ustanovení § 316 IZ platí, že reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odst. 1). Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odst. 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odst. 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100,000.000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odst. 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odst. 5).

Podle ustanovení § 318 odst. 1 IZ, dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do deseti dnů před schůzí věřitelů, která se má konat o rozhodnutí o úpadku.

Podle ustanovení § 389 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením (odst. 1). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat (odst. 2).

S ohledem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v napadeném výroku o způsobu řešení dlužníkova úpadku věcně správné. Jak se podává z výpisu ze živnostenského rejstříku ohledně dlužníka, dlužník je podnikatelem, nepřichází u něj tedy v úvahu způsob řešení úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ). Nadto takový návrh dlužníkem ani nebyl v zákonné lhůtě podán (§ 390 odst. 1 IZ). Rovněž v dané právní věci nepřichází v úvahu způsob řešení úpadku dlužníka reorganizací, neboť ani takový návrh nebyl v zákonem stanovených lhůtách podán (§ 316 odst. 5 a § 318 odst. 1 IZ). Jediný v úvahu přicházející způsob řešení dlužníkova úpadku je tedy konkurs (srov. rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v Brně ze dne 20.1.2011, č.j. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010-B-34, zveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Lze přisvědčit odvolací námitce dlužníka, že závěr soudu prvního stupně o tom, že závazky dlužníka pocházejí z jeho podnikatelské činnosti, je nepřezkoumatelný, neboť z odůvodnění napadeného usnesení není zřejmé, na základě jakých důkazů soud prvního stupně učinil svá zjištění. Tento závěr soudu prvního stupně je však pro rozhodnutí odvolacího soudu zcela bez právního významu, neboť, jak již bylo odůvodněno shora, pro rozhodnutí v dané právní věci je podstatná toliko ta skutečnost, že nebyl ve stanovené lhůtě podán návrh na povolení oddlužení ani návrh na reorganizaci. Skutečnost, zda závazky dlužníka pocházejí z jeho podnikatelské činnosti či nikoliv, je tedy zcela bez právního významu. Nadto oddlužení dlužníka vylučuje sama o sobě skutečnost, že dlužník je podnikatelem (§ 389 insolvenčního zákona).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku I. jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššího soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, zástupci věřitelů a insolvenčnímu správci se však doručuje též zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání běží dlužníku ode dne, kdy rozhodnutí odvolacího soudu mu bude doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu