3 VSOL 310/2011-A-14
KSBR 30 INS 2559/2011 3 VSOL 310/2011-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brně, Prušánecká 4201/2, PSČ 628 00, IČ: 46265309, zastoupeného JUDr. Pavlem Holubem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 14, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.4.2011 č.j. KSBR 30 INS 2559/2011-A-9

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet soudu specifikovaný ve výroku usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. V případě, že by nebyl zjištěn a zpeněžen majetek dlužníka v potřebném rozsahu, použije se složená záloha na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, které by musel jinak platit stát, na který však náklady insolvenčního řízení přenášet nelze. Z těchto důvodů soud proto postupoval podle ustanovení § 108 insolvenčního zákona a podle okolností případu určil výši zálohy v částce 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání ve kterém uvedl, že podle jeho názoru není třeba zálohu na náklady insolvenčního řízení hradit, protože z přiloženého seznamu majetku, aktuálního stavu hotovostní pokladny a běžného účtu vyplývá, že majetek je dostatečný, aby pokryl náklady insolvenčního řízení. Ze seznamu pohledávek rovněž vyplývá, že některé z těchto pohledávek jsou úspěšně vymahatelné, to je rozšíří majetkovou podstatu dlužníka tak, aby z ní bylo možno uspokojit náklady insolvenčního řízení. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je částečně důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 16.2.2011 se dlužník domáhá, aby soud rozhodl o jeho úpadku a na jeho majetek prohlásil konkurs. V návrhu uvedl, že má více věřitelů za nimiž eviduje závazky v celkové výši 2.686.853,50 Kč s tím, že všechny jeho závazky jsou delší než 30 dnů po jejich splatnosti. Uvedl, že hmotný majetek dlužníka představuje drobný hmotný majetek a je pouze zanedbatelné hodnoty a jeho účetní hodnota je ke dni 31.12.2009 rovna částce 35.209,70 Kč. Finanční majetek dlužníka (to je hotovostní pokladna a bankovní účet) činí k 31.12.2009 celkově částku 112.425,60 Kč. Tvrdí, že jeho splatné závazky převyšují veškerá jeho aktiva, to je hmotný majetek, finanční majetek a pohledávky jejichž tržní hodnota je podstatně nižší než hodnota účetní a blíží se nule. To má za bezprostřední následek jeho neschopnost dostát svým závazkům a včas je zaplatit. Na výzvu insolvenčního soudu dlužník předložil aktualizované seznamy svého majetku včetně svých pohledávek, seznamu svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznamu svých zaměstnanců, které opatřil datem 21.3.2011, podepsal je a výslovně v nich uvedl, že jsou správné a úplné. Z aktuálního stavu majetku vyplývá, že dlužník uvedl jako svůj majetek pouze mobilní telefon v hodnotě 1.201,-Kč a drobné nářadí v hodnotě 1.886,27 Kč, dále uvedl, že aktuální stav hotovostní pokladny činí 46.800,-Kč a bankovního účtu 1.767,84 Kč.

Z ustanovení § 108 odst. 1 věty prvé IZ vyplývá, že navrhovateli lze uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze v případě, že je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky nelze zajistit jinak, zejména z prostředků majetkové podstaty. Uložení této povinnosti je tedy zásadně odůvodněno v případech, kdy dlužník nemá dostatečné pohotové peněžní prostředky, které by bylo možné použít k hrazení nákladů řízení po rozhodnutí o úpadku, a současně lze usuzovat, že po rozhodnutí o úpadku bude nutné hradit náklady řízení v určité výši. Insolvenční soud přitom musí vycházet z konkrétních skutečností, které byly v řízení zjištěny. Usnesení o uložení zálohy není usnesením vydaným v rámci dohlédací činnosti a je proti němu odvolání přípustné (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2009). Jako takové musí být přezkoumatelně odůvodněno, aby odvolací soud byl schopen posoudit správnost důvodů, pro které soud prvního stupně k rozhodnutí o záloze přistoupil. V projednávané věci se však soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí zaměřil pouze na obecné konstatování o smyslu zálohy na náklady insolvenčního řízení a uvedl, že podle okolností případu určil výši zálohy v částce 50.000,-Kč, aniž by jakkoliv okolnosti případu specifikoval a aniž by jakkoliv odůvodnil výši požadované zálohy. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy neobsahuje dostatek důvodů, které by umožňovaly odvolacímu soudu je přezkoumat.

Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně v dalším řízení znovu posoudí důvody pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, v této souvislosti zejména přihlédne k aktualizovanému seznamu majetku dlužníka, který předložil a ze kterého vyplývá, že dlužník pohotovými finančními prostředky disponuje, případně v této věci provede ještě další šetření, zda jsou splněny podmínky pro uložení zálohy. Pokud znovu rozhodne o uložení zálohy, své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 26. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu