3 VSOL 31/2013-A-10
KSBR 27 INS 25579/2012 3 VSOL 31/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Třebíč, Borovina 709/18, PSČ 674 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.10.2012, č.j. KSBR 27 INS 25579/2012-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně (dále též jen soud ) uvedl, že dlužník se návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 18.10.2012, podaným současně jako insolvenční návrh, domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že v uplynulém období se rozvedl, chtěl si zařídit byt, podcenil však svoje finanční možnosti a nastalou tíživou finanční situaci řešil neuváženým zřizováním dalších úvěrů, čímž se dostal do situace, kdy výše věřiteli určených splátek přesahuje jeho výdělkové možnosti. Snaha dlužníka jednat s věřiteli o snížení splátek nebyla úspěšná. Dlužník nevlastní hodnotnější majetek, jeho současný příjem činí 10.600 Kč, celkové dluhy 176.690,06 Kč. Jak dlužník uvedl v návrhu, byl vlastníkem nemovitosti zapsané na LV č. 8769 a na LV č. 12138 , kterou vzhledem k situaci daroval své matce dne 3.10.2011. Vyjádření o začátku exekučního řízení mu však bylo doručeno až po 17.10.2011 společně s exekučním příkazem, proto v inkriminovaném období o exekuci nevěděl. Z obsahu návrhu soud dovodil, že dlužník v době, kdy měl splatný závazek vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s., se zbavil svého nemovitého majetku bezúplatným převodem na svou matku. Jeho námitka, že o nařízení exekuce k uspokojení pohledávky tohoto věřitele v době převodu nevěděl je irelevantní. Účelovost tohoto převodu dlužník v návrhu potvrdil tím, že v něm o nemovitosti uvedl, že vzhledem k situaci ji daroval své matce a k tomu došlo v době, kdy se dostal do platební neschopnosti. S odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. června 2012 č.j. KSBR 24 INS 4838/2012, 3 VSOL 340/2012-A-11 v předchozím insolvenčním řízení téhož dlužníka a na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 14/2012, soud v jednání dlužníka spatřuje nepoctivý záměr, sledovaný návrhem na povolení oddlužení. To je důvodem pro zamítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení a jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je konkurs. S ohledem na rozsah majetku dlužníka a předpokládané počáteční i celkové náklady insolvenčního řízení (spočívající zejména v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce) uložil soud dlužníku zaplacení zálohy na jejich krytí, neboť tyto nelze zajistit jinak (§ 108 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, ve znění pozdějších doplnění /dále jen IZ /).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Odkazoval na důvody svého odvolání v předchozím insolvenčním řízení a namítal, že se snažil s oprávněným komunikovat ohledně řešení svého závazku, ovšem neúspěšně. Tento věřitel neměl zájem na řešení dluhu dohodou s tím, že pokud dluh okamžitě nezaplatí, výslovně jej strašil soudy a exekucí, o což mu podle dlužníka ve skutečnosti šlo. Dlužník tvrdil, že ke dni 3.10.2011, kdy došlo k převodu nemovitostí, nevěděl o nařízené exekuci a neuvažoval o podání insolvenčního návrhu. Tvrdil, že s matkou byli domluveni již delší dobu, bohužel k převodu došlo až před podáním návrhu. Proto je podle něj závěr, že svým jednáním znemožnil věřitelům zákonnou možnost zvolit způsob oddlužení, jen dedukce asistentky soudce , přitom po selhání jeho snahy o dohodu či smír s věřiteli, veden právě poctivou snahou o řešení svých problémů, podal návrh na oddlužení. Dále dlužník namítal, že při podání návrhu postupoval podle návodu na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, doložil doklady věrně zachycující jeho příjmovou situaci, ze kterých je zřejmé, že uspokojí nejméně 30% pohledávek svých nezajištěných věřitelů. Podle názoru dlužníka se soud nesprávně soustředil na posouzení důvodů, které vedly k jeho úpadku, a neměl dedukovat nepoctivý záměr zcela jednoznačně ve prospěch věřitele. Soud se měl podle něj zabývat jen tím, jaká je dlužníkova finanční situace a zda ji lze řešit zákonem přípustným způsobem. Dlužník vyjádřil přesvědčení, že okolnosti dle § 395 odst. 3 IZ, musí být takové povahy, aby poctivost záměru zpochybňovaly závažným způsobem, srovnatelným s požadavkem na majetkovou a trestní bezúhonnost dlužníka, což dokládá i to, že nebyl nikdy trestně stíhán . Podle názoru dlužníka skutkový závěr o nepoctivosti návrhu na oddlužení postrádá oporu ve skutkových zjištěních a má pochybnost, zda věřitelé vůbec vznesli námitky, odůvodňující zamítnutí jeho návrhu na oddlužení. Pokud tuto námitku asistentka soudce spatřuje v tvrzení , že dlužník návrhem na povolení oddlužení nesledoval poctivý záměr, měla vyzvat věřitele k uvedení konkrétních tvrzení a podle § 403 odst. 3 IZ nařídit k projednání námitek jednání. Podle dlužníka asistentka soudce pochybila, když vyvodila nepoctivost záměru jeho návrhu, aniž by provedla skutková zjištění mimo skutečnosti ve výpise z katastru nemovitostí, ačkoli tyto byly soudu známy již od počátku řízení, případně jsou pro rozhodování o návrhu na povolení oddlužení bez významu. Proto dlužník (podle obsahu odvolání) navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že mu bude uložena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 5. 000 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odst. 3 uvedeného zákonného ustanovení platí, že na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Z obsahu spisu, nad rámec zjištění uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, která jsou správná, vyplývá, že dlužník v návrhu uvedl, že má celkem čtyři věřitele a čtyři peněžité závazky, tyto závazky jsou více jak třicet dnů po lhůtě splatnosti a dlužník je neplní více jak tři měsíce. Dlužník označil své věřitele Alfa Inkaso s.r.o., IČ: 29050910, vůči němuž má závazek ve výši 11.880 Kč, splatný do 18.11.2011, věřitele OSPEN s.r.o., IČ: 25262823, vůči němuž má závazek ve výši 33.282,06 Kč, splatný do 18.10.2011, věřitele Telefónica Czech Republic a.s., IČ: 60193336, vůči němuž má závazek ve výši 1.575 Kč, splatný do 19.10.2011, a věřitele CETELEM ČR, a.s., IČ: 25085689, vůči němuž má závazek ve výši 125.953 Kč, splatný do 2.11.2011, s tím, že tyto závazky jsou vykonatelné, přičemž závazek vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s. označil jako závazek, z něhož vyplývá právo na uspokojení ze zajištění (bez bližší specifikace). Dále uvedl, že je zaměstnán, jeho současný příjem činí asi 10.600 Kč, takže za pět let je schopen uspokojit více jak 30 % svých závazků (při reálné měsíční splátce ve výši asi 2.400 Kč v poměru 81,5 %). Svůj příjem doložil výplatními lístky za dobu od ledna do srpna 2012, ze kterých vyplývá, že jeho průměrná měsíční mzda v tomto období činila 9.289 Kč. Dále doložil dohodu o změně pracovní smlouvy, uzavřené dne 1.3.2011 se zaměstnavatelem SELVA SHOES s.r.o., IČ 26234807, podle které došlo dne 18.6.2012 ke změně pracovního poměru dlužníka na dobu určitou do 31.12.2012 (dlužníkem předložené vyhotovení dohody o změně neobsahuje podpis dlužníka). Podle seznamu majetku, opatřeného údajem o tom, že je správný a úplný, a opatřený podpisem dlužníka, dlužník vlastní pouze postel v ceně 100 až 200 Kč a ložní soupravu-deku a polštář v ceně 100 Kč.

K věci je třeba dále uvést, že dne 29.2.2012 bylo zahájeno předchozí insolvenční řízení ve věci dlužníka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS 4838/2012, které bylo ukončeno dne 26.9.2012 zastavením řízení pro nezaplacení zálohy. V návrhu na zahájení tohoto řízení dlužník uvedl, že pravidelné měsíční splátky jeho věřitelům by měly činit 7.000 Kč a tyto není schopen ze svého měsíčního příjmu ve výši cca 10.700 Kč hradit v plné výši. K návrhu mimo jiné připojil výplatní lístek, podle něhož činila jeho mzda za měsíc říjen 2011 částku 11.749 Kč. I v této věci dospěl soud k závěru, že návrh na povolení oddlužení bude zamítnut pro nepoctivost jím sledovaného záměru, který vyplývá z toho, že dlužník zmařil uspokojení svého závazku vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s. z výtěžku převedených nemovitostí a důvodně lze usuzovat, že převodem, který dlužník v návrhu neuvedl, došlo k úmyslnému zkrácení uspokojení všech věřitelů. Proto jeho případný úpadek není řešitelný oddlužením a vzhledem k tomu mu byla uložena usnesením ze dne 5.3.2013 č.j. KSBR 24 INS 4838/2012-A-4 záloha. Toto rozhodnutí soudu prvního stupně bylo na základě odvolání dlužníka potvrzeno odvolacím soudem v jeho usnesení ze dne 11. června 2012, č.j. KSBR 24 INS 4838/2012, 3 VSOL 340/2012-A-11, který se se soudem prvního stupně ztotožnil v závěru, že dlužník sleduje podaným návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr. Majetková situace dlužníka se od doby předchozího rozhodování odvolacího soudu nezměnila (například v tom směru, že by došlo k opětovnému převodu nemovitostí na dlužníka), jeho příjmy se dle tvrzení v návrhu, snížily o cca 100 Kč.

V této věci soud prvního stupně shledal důvody pro zamítnutí dlužníkova návrhu na povolení oddlužení pro nepoctivost záměru, sledovaného jeho podáním, která spočívá v tom, že v době splatnosti svého závazku vůči věřiteli CETELEM ČR a.s. a v době kdy již byl v platební neschopnosti, se dlužník bezúplatně zbavil svého majetku. Dlužník nezpochybnil skutečnost, že dne 3.10.2011 převedl darovací smlouvou bytovou jednotku č. 709/3 a podíl v rozsahu 521/14761 na společných částech domu č. p. 708, 709, zapsaného na LV č. 8769, a pozemcích, parcely st. 3252 a st. 3253, zapsaných na LV č. 12138, pro obec a katastrální území Třebíč, na svou matku Jaroslavu anonymizovano , anonymizovano . V odvolání brojil proti závěru soudu, který tuto skutečnost vyhodnotil jako důvod pro nepoctivost návrhu na povolení oddlužení a namítal, že a) v době převodu nevěděl o nařízené exekuci, b) záměr převést byt na matku již měl delší dobu, c) soud se měl zabývat jen jeho příjmovou situací a nikoli převodem, k němuž došlo před podáním návrhu, d) nejedná se o skutečnost, která závažným způsobem zpochybňuje poctivost záměru dlužníka, protože ji nelze srovnat s požadavkem na trestní bezúhonnost dlužníka, e) věřitelé nepoctivost jeho záměru nenamítali a soud k tomuto závěru dospěl bez jednání.

K odvolacím námitkám je třeba uvést následující:

Jak uvedl odvolací soud již v usnesení, vydaném v přechozím řízení, skutečnost, zda dlužník věděl či nevěděl o nařízení soudního výkonu rozhodnutí, je z hlediska posouzení poctivosti podaného návrhu na povolení oddlužení irelevantní. V předchozím i v tomto návrhu dlužník ve vztahu k závazku vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s. ve výši 125.953 Kč uvedl, že byl splatný do 2.11.2011 , nicméně, jak vyplývá z dlužníkem předloženého usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 23.9.2011, č. j. 9 EXE 2316/2011-9, exekuce ve věci oprávněného CETELEM ČR, a.s. k uspokojení jeho pohledávky (ve výši 63.261 Kč se 7 % úrokem z prodlení ročně od 1.12.2010 do zaplacení) a nákladů předcházejícího řízení ve výši 24.192 Kč byla nařízena podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Martinem Dvořákem již dne 23.3.2011 pod sp. zn. 41432/10. Proto dlužník nepochybně dne 3.10.2011, kdy došlo k převodu nemovitosti, musel vědět, že má vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s. splatný vykonatelný závazek. Tento závěr vyplývá rovněž z jeho tvrzení v odvolání, že oprávněný jej strašil soudy a exekucí . Pokud v této situaci nemovitost bezúplatně převedl, bez ohledu na to, zda o jejím převodu uvažoval již před splatností a vykonatelností tohoto závazku, nelze tento převod hodnotit jinak než jako účelové zbavení se majetku, kterým došlo ke snížení možnosti uspokojení vykonatelné pohledávky dlužníkova věřitele. Odvolací námitky dlužníka uvedené pod body a) a b) rekapitulace jeho odvolání nejsou důvodné.

Nelze souhlasit s dlužníkovou námitkou, že soud se měl zabývat jen jeho příjmovou situací a nikoli převodem, k němuž došlo před podáním návrhu. Soud se naopak již v počáteční fázi insolvenčního řízení, kdy posuzuje důvodnost uložení zálohy na krytí jeho nákladů, musí zabývat všemi skutečnostmi, které plynou jak z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, tak k němu připojených příloh, z hlediska, zda návrhu na povolení oddlužení lze vyhovět. Vedle otázky splnění podmínky řízení a obsahových náležitostí návrhu a jeho příloh (§ 391 a § 392 IZ) musí soud hodnotit jeho přípustnost ve smyslu ustanovení § 389 IZ a to, zda nejsou dány důvody v ustanovení § 395 IZ pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Potřeba složení zálohy na náklady insolvenčního řízení tak vyvstane zejména v situacích, kdy jsou shledány důvody, pro něž by v případě rozhodnutí o dlužníkově úpadku byl návrh na povolení oddlužení zamítnut podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, a podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ bylo rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (viz závěry v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.9.2008, sp. zn. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 22/2010). Proto se soud převodem nemovitosti z dlužníka na jeho matku, k němuž došlo ještě před zahájením insolvenčního řízení, musel zabývat a tento převod hodnotit z hlediska poctivosti záměru, sledovaného návrhem na povolení oddlužení. Ostatně k takovýmto účelovým převodům majetku dlužníků obecně dochází před zahájením insolvenčního řízení právě proto, aby z výtěžku jeho zpeněžení věřitelé dlužníka nebyli uspokojováni. Závěr o řešitelnosti úpadku dlužníka oddlužením má význam pro úvahu, zda náklady insolvenčního řízení, spočívající v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce, lze pokrýt zálohově v rámci splátek v oddlužení (§ 168 odst. 2, písm. a/, odst. 3 IZ, § 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, dále jen vyhláška) či zda je bude třeba krýt zálohou (§ 108 IZ, v případě dle § 8 vyhlášky by tyto náklady byly až do částky 50.000 Kč přenášeny na stát). Nepoctivost záměru, sledovaného návrhem na povolení oddlužení je tak soud povinen zkoumat z moci úřední již ve fázi rozhodování o záloze na náklady insolvenčního řízení zejména na základě údajů v návrhu a jeho přílohách, což mu nebrání ji zkoumat i na základě jiných podkladů, včetně případného sdělení některého z dlužníkových věřitelů. I v této fázi je soud oprávněn, nikoli však povinen, k posouzení této otázky jednání nařídit (§ 85 odst. 1 IZ). Dlužník se tak mýlí, pokud se domnívá, že otázku poctivosti návrhu na povolení oddlužení je soud oprávněn zkoumat jen k námitce věřitelů ve fázi rozhodování o schválení povoleného oddlužení po jednání o vznesených námitkách (§ 403 odst. 2,3 IZ). K situaci předvídané v § 403 IZ však v dané věci nemohlo dojít, protože řízení o návrhu dlužníka je dosud ve fázi před rozhodnutím o jeho úpadku. Jak uvedl dlužník sám v podaném odvolání věřitel jej strašil soudy a exekucí a závěr, že se uvedeného nemovitého majetku zbavil účelově je proto evidentní. Pokud taková skutečnost vyjde najevo ve fázi řízení před povolením oddlužení, je důvodný předpoklad zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 odst 1, písm. a/ IZ) a řešení dlužníkova úpadku konkursem. Pokud tato okolnost vyjde najevo až ve fázi řízení o schválení oddlužení, je to důvodem k jeho neschválení (§ 405 IZ). Námitky dlužníka uvedené pod bodem c) a e) rekapitulace odvolání, že soud se neměl zabývat převodem nemovitostí, k němuž došlo před podáním návrhu a že soud tuto otázku vyhodnotil bez jednání, aniž by věřitelé vznesli námitku nepoctivosti návrhu na povolení oddlužení, jsou proto zcela nedůvodné.

Dlužník se mýlí i v tom, že účelové zbavení se majetku, z něhož mohly být uspokojeny pohledávky jeho věřitelů, nezpochybňuje závažným způsobem poctivost jeho návrhu na povolení oddlužení, protože ji nelze srovnat s požadavkem na trestní bezúhonnost dlužníka . Jedná se naopak o typické jednání vedoucí k závěru o nepoctivosti návrhu na povolení oddlužení. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 14/2012, ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou a nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se tak nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 IZ, když k úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů, lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva, v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně. Z uvedeného vyplývá, že námitka dlužníka uvedené pod bodem d) rekapitulace jeho odvolacích důvodů nemůže být opodstatněná.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že dlužník se v době před podáním insolvenčního návrhu zbavil bezúplatným převodem na svou matku bytové jednotky a podílu na společných částech domu a pozemcích v k.ú. Třebíč, přičemž darovací smlouvu uzavřel dne 3.10.2011, to je v době, kdy měl již splatný závazek vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s. Jak sám uvedl v návrhu, kterým zahájil předchozí řízení, ze svého příjmu, který za měsíc říjen 2011 činil 11.749 Kč, nebyl schopen hradit věřitelům splátky svých dluhů, jejichž měsíční výše byla 7.000 Kč. Z této skutečnosti odvolací soud dovozuje, že dlužník se zbavil majetku v situaci, kdy mu již hrozil úpadek (§ 3 odst. 4 IZ). Zda byl dlužník v době převodu majetku již v platební neschopnosti, nelze z údajů v přechozím ani v tomto návrhu dovozovat. V jednání dlužníka, který se zbavil bez protihodnoty svého jediného hodnotného majetku v době, kdy již měl vůči jednomu z věřitelů splatný a vykonatelný závazek a kdy mu úpadek reálně hrozil, nelze spatřovat nic jiného než nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ. Proto se nepochybně jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka.

Dlužník dle seznamu majetku nemá k dispozici pohotové finanční prostředky a požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy, z nichž bude možno hradit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce, je důvodný. Z těchto prostředků budou hrazeny náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Vzhledem k majetkové situaci dlužníka, který nemá dle návrhu majetek větší hodnoty, bude záloha sloužit i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, nebude-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 vyhlášky). Proto soud správně stanovil i výši této zálohy v maximální částce 50.000 Kč.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 13. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu