3 VSOL 305/2011-A-9
KSBR 44 INS 6466/2011 3 VSOL 305/2011-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Marty anonymizovano , anonymizovano , bytem Přívoz 158/1, Rohatec, PSČ 696 01, o insolvenčním návrhu věřitele Hypoteční banka, a.s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, IČ: 13584324, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.4.2011 č.j. KSBR 44 INS 6466/2011-A-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitele se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh. V důvodech rozhodnutí uvedl, že věřitel se svým návrhem domáhal zjištění úpadku dlužníka prohlášením konkursu na jeho majetek z důvodu neuhrazení splatné pohledávky ve výši 1.779.882,47 Kč. Věřitel ve svém návrhu uvedl okolnosti osvědčující své oprávnění podat insolvenční návrh, a to popisem závazků dlužníka vzniklých na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru a zástavní smlouvy k nemovitosti. K rozhodujícím skutečnostem osvědčujícím úpadek dlužníka však věřitel neuvedl žádné konkrétní okolnosti. Pouze v obecné rovině uvedl dva subjekty o kterých se domnívá, že jsou dalšími dlužníkovými věřiteli. Absentuje jakýkoliv konkrétní a rozhodující údaj, že dlužník není schopen své závazky plnit, tedy že se nachází v platební neschopnosti. Věřitel svá tvrzení omezil pouze na prostý popis své pohledávky, uvedením údaje o dalších subjektech, o nichž se domnívá, že jsou také věřiteli dlužníka a citací zákonného předpisu. Nelze tolerovat stav, kdy věřitel podáním insolvenčního návrhu si obstará pouze údaje o dalším věřiteli dlužníka aniž by však tvrdil konkrétní skutečnosti z nichž bude možné s největší pravděpodobností na dlužníkův úpadek usuzovat. Jelikož absence základních náležitostí insolvenčního návrhu brání pokračování v řízení, když insolvenční návrh je v podobě předložené věřitelem neprojednatelný, rozhodl insolvenční soud o odmítnutí insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení podal věřitel včasné odvolání ve kterém uvedl, že podle jeho názoru insolvenční návrh obsahoval všechny náležitosti v souladu s insolvenčním zákonem. Poukazuje na to, že ve svém návrhu dostatečně určitě vylíčil existenci své splatné pohledávky vůči dlužnici. V návrhu rovněž tak jasně a srozumitelně konstatoval mnohost věřitelů včetně konkrétního označení dalších jemu známých věřitelů dlužnice, a to jejich obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem v souladu s údaji zapsanými v obchodním rejstříku a stejně tak jasně a srozumitelně konstatoval a tvrdil existenci splatných pohledávek dalších označených věřitelů s tím, že tyto jsou déle než tři měsíce po splatnosti a dále konstatoval, že dlužnice není schopna své závazky plnit, když je neplní po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Domnívá se, že tato tvrzení jsou plně způsobilá k naplnění znaku úpadku. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že tvrdil nedostatečné skutečnosti ohledně pohledávek dalších věřitelů, domnívá se, že pohledávky těchto dalších věřitelů jsou popsány dostatečně a v souladu s platnou právní úpravou, když neopomněl uvést, že pohledávka dalšího věřitele naplňuje znaky požadované ustanovením § 3 insolvenčního zákona a její existenci by měl soud v duchu zásady vyšetřovací, kterou je insolvenční řízení ovládáno, prověřit. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že jeho insolvenční návrh se neodmítá.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ustanovení § 86 IZ v insolvenčním řízení je insolvenční soud povinen provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než byly účastníky navrhovány.

V dané věci z obsahu podaného insolvenčního návrhu vyplývá, že navrhovatel tvrdí, že vůči dlužnici má pohledávku, a to z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru, která byla uzavřena dne 27. listopadu 2006 mezi ním a dlužnicí na částku 1.600.000,-Kč. Na základě této smlouvy byl poskytnut dlužnici úvěr za účelem nákupu nemovitostí ve výši 1.600.000,-Kč. Jeho pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín na LV č. 1839 pro katastrální území Rohatec, obec Rohatec, a to na základě zástavní smlouvy ze dne 27.11.2006. Dlužnice od počátku trvání úvěrového vztahu je opakovaně v delikvenci, to je v prodlení s prováděním jednotlivých splátek, a proto byla opakovaně bankou vyzývána k úhradě dlužných splátek, a to mimo jiné písemnými výzvami ze dne 2.6.2009, 1.7.2009 a 1.8.2009. Dopisem ze dne 29.9.2010 byla dlužnice v souladu s uzavřenou smlouvou a obchodními podmínkami vyzvána k okamžitému jednorázovému splacení úvěru, čímž se i nesplatná část pohledávky stala splatnou. Dlužnice však na výzvu nereagovala a do dnešního dne ničeho nezaplatila, k 30.3.2011 splatná pohledávka za dlužnicí představuje částku 1.779.882,47 Kč, tato pohledávka je déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není na většinu z ní hrazeno déle než tři měsíce. Navrhovatel dále uvedl, že dlužnice má několik dalších věřitelů, jejichž pohledávky jsou déle než 30 dní po lhůtě splatnosti a dlužnice je není schopna plnit, když je neplní po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Mnohost věřitelů je zřejmá mimo jiné ze záznamů uvedených ve výpisu z katastru nemovitostí-LV č. 1839 pro katastrální území Rohatec, z nějž je patrno, že se jedná o dlouhodobě nehrazené pohledávky. Další známí věřitelé dlužnice jsou společnosti PPF B1 B.V., se sídlem Hoofdvestiging se sídlem v Amsterdamu a společnost

Profidebt s.r.o. se sídlem v Praze 1. Věřitel tvrdí, že dlužnice je v úpadku, protože má více věřitelů a zároveň závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a zároveň tyto své závazky není schopna plnit a to dle ustanovení § 3 odst. 2, písm. b) insolvenčního zákona když je neplní po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti.

Na základě skutečností, které navrhovatel uvedl ve svém návrhu lze dospět k závěru, že ve vztahu ke své splatné pohledávce vůči dlužnici navrhovatel uvedl dostatek skutkových tvrzení, čímž lze mít za osvědčeno, že je věřitelem dlužnice a že je oprávněn podat vůči ní insolvenční návrh.

Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že navrhovatel ve svém návrhu uvedl i dostatek dalších skutečností, jež jsou způsobilé rovněž osvědčit, že dlužnice se nachází v úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ ve formě platební neschopnosti. Nelze souhlasit se soudem prvního stupně, že navrhovatel pouze v obecné rovině uvedl subjekty, o kterých se domnívá, že jsou dalšími dlužníkovými věřiteli a že zcela absentuje jakýkoliv konkrétní a rozhodující údaj, že dlužnice není schopna své závazky plnit, tedy že se nachází v platební neschopnosti. Navrhovatel náležitě označil další dva konkrétní věřitele dlužnice ohledně nichž uvedl, že vůči těmto věřitelům má dlužnice dlouhodobě nehrazené závazky, což mimo jiné vyplývá ze záznamů uvedených na výpisu z katastru nemovitostí-LV č. 1839 pro katastrální území Rohatec. Tvrdí, že dlužnice jak jeho splatnou pohledávku, tak i pohledávky ostatních označených věřitelů neplní déle než tři měsíce. Tímto je ze strany věřitele ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2, písm. b) IZ konkrétně tvrzeno (což je zákonná a pouze ze strany dlužnice vyvratitelná domněnka), že dlužnice není schopna své splatné závazky hradit, když je nehradí déle než tři měsíce, aniž by bylo nutno současně tvrdit, že dlužnice neplní podstatnou část svých peněžitých závazků, protože tvrzení, že dlužnice zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků, je pak další vyvratitelná domněnka dlužníkovy platební neschopnosti podřaditelná pod ustanovení § 3 odst. 2, písm. a) IZ. Navrhovateli lze vytknout pouze to, že ve vztahu k dalším dvěma věřitelům dlužnice neuvedl alespoň přibližnou výši pohledávek těchto věřitelů. Podle názoru odvolacího soudu se jedná o vadu insolvenčního návrhu, nikoliv však o takovou vadu, která by bránila nadále pokračovat v řízení. I v případě, kdy by navrhovatel tomuto požadavku kladenému na insolvenční návrh věřitele vyhověl a výši pohledávek označených věřitelů by uvedl, přesto v rámci povinnosti insolvenčního soudu provést k osvědčení úpadku dlužnice všechny potřebné důkazy by musel soud prvního stupně s ohledem na vyšetřovací zásadu vyplývající z ustanovení § 86 IZ tuto skutečnost prověřit a označených věřitelů se dotázat a současně by je musel vyzvat, aby v případě, že mají za dlužnicí splatné pohledávky, aby je insolvenčnímu soudu potřebnými listinami doložili. Odvolací soud se tedy neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že věřitelem podaný insolvenční návrh je neprojednatelný, to je že obsahuje takové vady, které brání jeho dalšímu pokračování v řízení.

Nálezem ze dne 19.1.2010 sp. zn. PL ÚS 16/09, který byl publikován ve sbírce zákonů pod č. 48/2010, bylo s účinností od 1.4.2011 zrušeno ustanovení § 220 odst. 3 o.s.ř., dle kterého odvolací soud mohl změnit napadené usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé (tzv. nemeritorní rozhodnutí) nebyly-li dány důvody pro jeho potvrzení nebo zrušení. Tímto dnem vznikla mezera v zákoně, protože nyní žádné ustanovení občanského soudního řádu neupravuje, jak má odvolací soud postupovat, nejsou-li dány podmínky pro potvrzení nebo zrušení nemeritorního rozhodnutí. Za dané situace se odvolací soud domnívá, že je nutné analogicky aplikovat ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř., které dává odvolacímu soudu možnost změnit rozsudek nebo usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, nejsou-li dány podmínky pro jejich změnu nebo zrušení a zjištěný skutkový stav dává dostatečný podklad pro takové rozhodnutí. Tento postup není v rozporu se závěry přijatými ústavním soudem, protože Ústavní soud v citovaném Nálezu shledal protiústavnost zrušeného ustanovení pouze do té míry, umožňuje-li změnu usnesení, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření nebo kterým bylo řízení o tomto návrhu zastaveno. Napadeným usnesením však o předběžné opatření rozhodováno nebylo. Proto odvolací soud postupoval tak, že napadené usnesení změnil, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

V dalším řízení se bude soud prvního stupně zabývat věcnou důvodností podaného insolvenčního návrhu.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a navrhujícímu věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu