3 VSOL 303/2011-A-10
KSBR 39 INS 3735/2011 3 VSOL 303/2011-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Aloise anonymizovano , anonymizovano , bytem Břeclav, Na Řádku 939/5, PSČ 690 02, o insolvenčním návrhu dlužníka, o jeho odvolání ze dne 12.4.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. března 2011, č.j. KSBR 39 INS 3735/2011-A-5

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. března 2011, č.j. KSBR 39 INS 3735/2011-A-5 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění: Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně s poukazem na ust. 108 odst. 1, odst.2, § 395 odst. 1 a § 396 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a to na účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně tohoto soudu.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z návrhu dlužníka na povolení oddlužení a jeho příloh zjistil, že celkové splatné závazky dlužníka činí 345.357,-Kč vůči 4 věřitelům, dlužník má částečný invalidní důchod 5.936,-Kč, jeho manželka pobírá částečný invalidní důchod 5.628,-Kč, přičemž manželka se zavázala v návrhu jako spoludlužník za splnění oddlužení. Z těchto skutkových zjištění vyplývá, že během následujících pěti let by dlužník musel zaplatit minimálně 30 % z celkového objemu závazků svým nezajištěným věřitelům, tedy částku 103.607,-Kč. Dlužník ani jeho manželka však nedosahují příjmů, z nichž by bylo možno strhávat měsíčně jakoukoliv částku pro plnění oddlužení a odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce ve výši nejméně 900,-Kč měsíčně. Dlužníku a jeho manželce nesmí být z jejich příjmů sražena základní částka, která v současné době činí 5.326,-Kč, což znamená, že z příjmu dlužníka lze pro splácení použít pouze 610,-Kč a z příjmů jeho manželky 302,-Kč. V součtu tato částka nestačí ani na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce. Během následujících pěti let proto dlužník se svou manželkou nejsou schopni splatit ničeho svým nezajištěným věřitelům. Za dané situace je zřejmé, že úpadek dlužníka nelze řešit oddlužením a jeví se pravděpodobným, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítnut a že na jeho majetek bude muset být prohlášen konkurs. Pro tento případ je však nutné zajistit pohotové finanční prostředky na krytí nákladů konkursu a to požadavkem soudu na zaplacení zálohy. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Bez pohotových finančních prostředků zajištěných složením zálohy nemůže správce svou funkci řádně vykonávat. Jelikož v řízení dosud nebylo prokázáno, že by dlužník vlastnil jakékoliv finanční prostředky v hotovosti, které by postačovaly k úhradě nákladů insolvenčního řízení, proto považoval insolvenční soud složení zálohy v požadované výši za nezbytné. Dále soud prvního stupně konstatoval, že z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že dlužník je vlastníkem nemovitosti zapsané na listu vlastnictví 3027 pro katastrální území Břeclav, na které vázne několik zástavních práv, přičemž věřitelé, kterým svědčí zástavní právo, by se uspokojovali ze zpeněžení této nemovitosti. Tím, že dlužník v návrhu úplně a správně neoznačil veškerý majetek, může mít soud za to, že svým návrhem dlužník sleduje nepoctivý záměr.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že si není vědom procesních chyb ve svém návrhu, neboť uvedl všechny rozhodné skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek, v kolonce 21 a v příloze označil všechny své věřitele, řádně uvedl předkládané důkazy, osvědčil potvrzením příjmy za poslední tři roky. Dále uvedl, že jeho současný příjem činí částečný invalidní důchod ve výši 5.936,-Kč, příjem manželky jako spoludlužníka činí 5.628,-Kč, což je celkem 11.564,-Kč. Pokud z této částky bude odpočítána nezabavitelná částka 5.326,-Kč na něj a cca 3.000,-Kč na manželku, zůstane k dispozici částka 3.238,-Kč, což za 5 let činí celkem 194.280,-Kč, které postačí na pokrytí minimálně 30 % dluhů včetně odměny insolvenčního správce. Z důvodu jeho nemajetnosti není možné umořit jeho dluhy v exekučním řízení, zpeněžení majetkové podstaty by pro něj bylo likvidní a prodejem nemovitosti by nedošlo k uspokojení věřitelů, ale pouze k prohloubení problémů dlužníka. Dle jeho názoru jsou tak dány předpoklady k naplnění oddlužení a snížení zálohy na náklady insolvenčního řízení či jejího rozpuštění formou splátek insolvenčnímu správci. Pro jeho nepříznivou majetkovou situaci mu nesmí být znemožněno uplatnit nebo bránit své právo u soudu. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, rozhodl o úpadku dlužníka, povolil dlužníkovi oddlužení a uložil mu zálohu na zaplacení nákladů insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 395 odst. l písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Ustanovení § 396 IZ dále stanoví, že jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V přezkoumávaném případě z obsahu insolvenčního spisu soudu prvního stupně vyplývá, že dlužník se svým návrhem, doručeným soudu 8.3.2011 domáhal rozhodnutí o jeho úpadku a navrhl jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Uvedl, že má 5 věřitelů, jeho celkové dluhy činí cca 354.357,63 Kč, tyto dluhy jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Je nemajetný, spolu s manželkou mají měsíční příjem cca 11.500,-Kč, zastavil platby všem svým věřitelům a závazky neplní více než 3 měsíce po jejich splatnosti, věřitele nelze uspokojit výkonem rozhodnutí či exekucí. V seznamu závazků označil celkem 5 závazků vůči čtyřem věřitelům v celkové výši 345.357,63 Kč, uvedl, že s vlastním čistým příjmem 5.936,-Kč a příjmem manželky 5.628,-Kč by v následujících pěti letech měli celkový příjem 693.840,-Kč a s manželkou chtějí hledat vhodné brigády a vydělat si tak společně cca 4.000,-Kč měsíčně. V seznamu majetku uvedl pouze movité věci nepatrné hodnoty.

Ze skutečností uvedených v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužník je skutečně v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnost, které není dlužník schopen plnit. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotových peněz, peněz na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat alespoň k úhradě nákladů konkursu. Proto je třeba pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy přezkoumat jeho předběžný závěr o tom, že dlužníku nebude možno oddlužení povolit.

Dlužník navrhuje povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž navrhuje, aby tento splátkový kalendář plnil společně s manželkou. Příjem dlužníka tvoří částečný invalidní důchod 5.936,-Kč. Dle předpisů upravujících výkon rozhodnutí a exekuci (zejména nařízení vlády č. 595/2006 Sb.) činí základní částka, která nemůže být sražena, v dlužníkově případě 6.658,-Kč (přičemž 5.326,-Kč připadá na osobu dlužníka a částka 1.332,-Kč na jeho manželku). Nezabavitelná částka je tudíž vyšší než příjem dlužníka, což znamená, že dlužník by v oddlužení ze svého příjmu nebyl schopen splácet ničeho. Základní částka manželky dlužníka se počítá stejným způsobem a tedy i ta činí 6.658,-Kč a je též vyšší než její příjem, který činí 5.628,-Kč; takže ani manželka dlužníka by v oddlužení nebyla schopna ničeho splácet. Soud prvního stupně sice dospěl k závěru, že by dlužník i manželka byli schopni určité částky splácet, opominul však do jejich nezabavitelné částky započítat nezabavitelnou částku na manžela či manželku dle ust. § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 595/2006 Sb. Ovšem vzhledem k tomu, že ani dle výpočtu soudu prvního stupně by dlužník a jeho manželka nebyli schopni hradit ani odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, nemá tato skutečnost žádný vliv na správnost závěru, že příjem dlužníka a jeho manželky nedosahuje výše, která by jim umožňovala platit ve splátkovém kalendáři jakékoliv splátky na úhradu pohledávek jejich nezajištěných věřitelů. Tvrzení dlužníka, že by ze svého společného příjmu manželé platili částku 3.283,-Kč není správná, neboť vychází z nesprávného výpočtu nezabavitelných částek. Svá tvrzení o tom, že si do budoucna s manželkou zajistí další příjmy z brigád či sezónních prací dlužník ničím nedoložil. S ohledem na malou hodnotu majetku dlužníka uvedeného v seznamu majetku přiloženém k návrhu nelze předpokládat, že by bylo možné v dostatečné míře uspokojit věřitele oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty.

Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že úvaha soudu prvního stupně o tom, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude nutno zamítnut dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, neboť dlužník a jeho manželka nejsou schopni ze svých stávajících příjmů za 5 let uhradit svým nezajištěným věřitelům požadovaných 30% jejich pohledávek, byla správná Odvolací soud proto považoval za nadbytečné přezkoumávat závěr soudu prvního stupně, zda lze spatřovat nepoctivý záměr dlužníka v tom, že neuvedl v seznamu majetku nemovitosti ve svém vlastnictví, a zda je tedy dán též důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ.

Za dané situace je proto záloha na náklady insolvenčního řízení v dané věci potřebná, neboť její zaplacení má především umožnit řádný výkon insolvenčního správce v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a o způsobu jeho řešení. Insolvenční správce by jinak musel při nedostatku pohotových peněžních prostředků v majetkové podstatě nést tyto náklady (hotové výdaje-cestovné, poplatky apod.) ze svého, což po něm nelze spravedlivě žádat. V případě, že by v následujícím řízení nebyl získán zpeněžením majetkové podstaty dostatečný příjem, pak záloha rovněž slouží jako záruka úhrady odměny insolvenčního správce. Pokud by totiž zpeněžením majetku dlužníka nebyly získány finanční prostředky ani na zaplacení výdajů a odměny insolvenčního správce, pak by tyto náklady insolvenčního řízení musel hradit stát (dle ust. § 38 odst. 2 IZ), čemuž má předejít právě institut zálohy. V tomto směru je nutno odkázat na argumentaci v důvodové zprávě k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Soud prvního stupně proto postupoval správně, když podle ust. § 108 odst. 1 IZ uložil dlužníku (u kterého nejsou splněny předpoklady pro povolení oddlužení) povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť její zaplacení je pro další řízení v této věci nutné.

Soud prvního stupně též správně stanovil i výši požadované zálohy (ust. § 108 odst. 1 IZ), neboť podle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí jen minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000,-Kč (bez DPH) a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje. Dlužníkem navrhovaná záloha ve výši 3.000,-Kč by proto byla nedostatečná.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 25. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu