3 VSOL 299/2011-A-8
KSOL 16 INS 6265/2011 3 VSOL 299/2011-A-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka BIO MARTECH UNIČOV, s.r.o., v likvidaci , se sídlem v Uničově, Šumperská 538, PSČ 783 91, IČ: 64608999, adresa pro doručování: Luboš Konečný, Panská 72, Uničov, PSČ 783 91, o insolvenčním návrhu dlužníka o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 18.4.2011, č.j. KSOL 16 INS 6265/2011-A-3

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil insolvenčnímu dlužníku, aby ve stanovené lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a to na účet specifikovaný ve výroku napadeného usnesení. V důvodech rozhodnutí uvedl, že ze seznamu majetku dlužníka zjistil, že hotovost dlužníka činí 23,-Kč a kolkové známky v hodnotě 3.000,-Kč tedy majetek v celkové výši 3.023,-Kč. Záloha na náklady insolvenčního řízení slouží od počátku insolvenčnímu správci k hrazení hotových nákladů, které vznikají bezprostředně například poštovné, zjišťování obsahu majetkové podstaty, archivace a podobně, ale i jeho odměny na kterou má nárok. Bez hotových finančních prostředků tak nelze úpadek a konkurs, který u dlužníka jako jediný možný způsob řešení úpadku přichází do úvahy, vůbec fakticky projednat. Skutečnost, že dlužník nemá finanční prostředky není důvodem pro odpuštění či jiného rozhodnutí insolvenčního soudu tak, aby záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla stanovena nebo byla stanovena v nižší částce. Účelem insolvenčního řízení není zajistit dlužníkovi bez finančních prostředků prostřednictvím soudu výmaz z obchodního rejstříku s tím, že případnou odměnu insolvenčního správce by museli v případě, že k tomu nebude majetek dlužníka postačovat, uhradit daňoví poplatníci ze státního rozpočtu. Naopak skutečnost, že dlužník je bez jakýchkoliv prostředků může naznačovat, že dlužník nepodal insolvenční návrh včas, jak mu ukládá insolvenční zákon. Výši zálohy soud stanovil na částku 50.000,-Kč s ohledem na minimální odměnu insolvenčního správce, která činí dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání ve kterém namítá, že z obsahu insolvenčního návrhu jednoznačně vyplývá, že nedisponuje majetkem pro zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Tvrdí, že má pouze dva věřitele a žádný majetek a z tohoto pohledu i záloha určená soudem se jeví jako nepřiměřeně vysoká, když soud určil zálohu v maximální výši. Domnívá se, že záloha by neměla být soudem vůbec stanovena a v případě jejího nezaplacení by nemělo být řízení zastaveno. V důsledku takového postupu soudu, který by vedl k zastavení řízení je z pohledu insolvenčního dlužníka dle insolvenčního zákona neřešitelný, neboť insolvenční řízení takového subjektu nikdy nemůže být ukončeno zrušením konkursu dle ustanovení § 308 odst. 1, písm. d) insolvenčního zákona, které je podkladem pro výmaz insolvenčního dlužníka z obchodního rejstříku.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Soud prvního stupně učinil správná zjištění z obsahu podaného insolvenčního návrhu a z přiložených seznamů a správně uzavřel, že hotovost dlužníka činí pouze 23,-Kč a kolkové známky v hodnotě 3.000,-Kč, tedy majetek v celkové výši 3.023,-Kč. Soud prvního stupně také správně uzavřel, že vzhledem k tomu, že dlužník je právnickou osobou v likvidaci, je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Jelikož dlužník je nemajetný, je rovněž správný závěr, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, neboť prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již související s prověřováním stavu dlužníkova majetku či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce nelze zajistit jinak. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty (což se vzhledem k údajům uvedeným v návrhu jeví jako velmi pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele.

K námitce odvolatele, že v případě zastavení řízení pro nezaplacení zálohy by nemohlo být insolvenční řízení nikdy ukončeno zrušením konkursu dle ustanovení § 308 odst. 1, písm. d) insolvenčního zákona, které je podkladem pro výmaz insolvenčního dlužníka z obchodního rejstříku nutno poukázat na ustanovení § 1, písm. a) IZ, dle kterého je předmětem insolvenčního řízení řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka. Jak již správně uvedl soud prvního stupně cílem insolvenčního řízení naopak není usnadnit dlužníkovi postup vedoucí k jeho výmazu z obchodního rejstříku. Dlužník byl povinen podat insolvenční návrh včas, tedy v době, kdy je schopen hradit alespoň náklady insolvenčního řízení (případně na jejich úhradu složit zálohu). V opačném případě nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení a tím umožnění zneužívání insolvenčního řízení pro další účely, k nimž sloužit nesmí. Ukáže-li se, že dlužník nebude schopen zálohu zaplatit, pak další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupu podle insolvenčního zákona k provedení likvidace dlužníka a jeho následného výmazu z obchodního rejstříku.

Insolvenční soud též správně stanovil výši požadované zálohy, protože dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000,-Kč (bez DPH) a lze očekávat, že mu vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč, záloha ve výši 50.000,-Kč je proto odpovídající.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu