3 VSOL 297/2012-A-11
KSBR 30 INS 11080/2011 3 VSOL 297/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno-Modřice, Přízřenická 1024, PSČ 664 42, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.6.2011, č.j. KSBR 30 INS 11080/2011-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka Vladimíra anonymizovano . V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 103 odst. 1, odst. 2, § 3 odst. 1 insolvenčního zákona a uzavřel, že návrh dlužníka neobsahuje náležitosti předpokládané ustanovením § 103 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť v insolvenčním návrhu nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka. Soud prvního stupně konstatoval, že dlužník v návrhu pouze obecně uvedl, že má deset věřitelů, u většiny z nich má závazky po splatnosti déle jak tři měsíce, které není schopen ve stanové výši, řádně a včas splnit, a že splňuje podmínky stanovené § 3 insolvenčního zákona a je v úpadku. Dle závěru soudu prvního stupně však z předmětného návrhu nevyplývá, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků, od kdy a které závazky není dlužník schopen platit a z jakého důvodu tak, aby bylo možné posoudit, zda se dlužník nachází v úpadku či nikoliv. S odkazem na ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona tedy soud prvního stupně insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) jeho změny tak, že se insolvenční návrh neodmítá. Dlužník argumentoval tím, že soud prvního stupně pominul, že v oddílu 14 a 15 návrhu konkrétně uvedl své závazky. Dlužník vyslovil názor, že vylíčil všechny rozhodující skutečnosti prokazující jeho úpadek jasně a konkrétně. Dlužník namítal, že insolvenční soud měl postupovat dle ustanovení § 128 odst. 2 insolvenčního zákona a určit mu lhůtu k předložení požadovaných příloh, které by osvědčovaly skutečnosti uvedené v návrhu, jak má na mysli ustanovení § 392 odst. 1 insolvenčního zákona. Dlužník vytýkal soudu prvního stupně, že jej k předložení příloh nevyzval a tím jej zkrátil na jeho procesních právech.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že dlužník podal dne 23.6.2011 u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Uvedl, že má deset věřitelů, u většiny z nich má závazky po dobu delší jak tři měsíce po splatnosti s tím, že své závazky není schopen ve stanovené výši, řádně a včas plnit, a proto závazky plní nepravidelně a ne v plné výši. Dlužník v návrhu vyslovil názor, že splňuje podmínky stanovené v § 3 insolvenčního zákona a je tedy v úpadku. V bodu 14 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužník uvedl celkem deset závazků vůči deseti věřitelům. U žádného z věřitelů dlužník neuvedl sídlo a identifikační číslo, pouze u pěti věřitelů řádně označil obchodní firmu. Závazky uvedl pouze jejich výší, u žádného ze závazků neuvedl jeho splatnost. Pouze u závazku vůči věřiteli SMART Capital a.s. řádně popsal závazek důvodem jeho vzniku tak, že pochází z titulu smlouvy o úvěru ze dne 7.5.2010, č. 12010-4696, u žádného z dalších závazků důvod jeho vzniku řádně nepopsal. V bodu 15 návrhu (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) pak dlužník uvedl další jeden závazek popisem důvodu jeho vzniku a uvedením jeho výše, splatnost závazku však dlužník ani v tomto případě neuvedl a věřitele neoznačil řádně obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu je nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ), může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některého ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje zákonem předepsané náležitosti, to je vylíčení rozhodujících skutečností, jež by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka a pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Dlužník sice v bodu č. 14 a č. 15 návrhu uvedl celkem jedenáct závazků vůči jedenácti věřitelům, s uvedením výše závazků, aniž by však řádně označil věřitele alespoň obchodní firmou (pouze u pěti věřitelů dlužník řádně uvedl obchodní firmu věřitele), sídlem a identifikačním číslem. Navíc dlužník v návrhu pouze obecně uvedl, že většinu svých závazků má po dobu delší jak tři měsíce po splatnosti a že tyto závazky není schopen ve stanovené výši, řádně a včas plnit a že splňuje podmínky stanovené v § 3 IZ a je tedy v úpadku, aniž by však uvedl konkrétní údaj o tom, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků, popřípadě jiný údaj, z něhož by bylo možné dovodit, že pohledávky věřitelů jsou déle než 30 dnů po splatnosti. V insolvenčním návrhu dále chybí jakákoliv tvrzení o tom, že dlužník se nachází v platební neschopnosti. Dlužník v návrhu netvrdil, od kdy závazky alespoň vůči dvěma věřitelům neplatí (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), ani v návrhu neuvedl údaj o splatnosti závazků, z něhož by bylo možné uzavřít, že alespoň dva závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ) a ani z návrhu nevyplývá, že by nebylo možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek dlužníka výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Je nepřípadná argumentace dlužníka v odvolání o tom, že jej měl soud prvního stupně vyzvat k předložení zákonem požadovaných příloh dle ustanovení § 128 odst. 2 IZ. Insolvenční soud je povinen ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 IZ primárně posuzovat náležitosti insolvenčního návrhu. Neobsahuje-li insolvenční návrh všechny náležitosti nebo je-li nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud jej bez dalšího odmítne, pokud pro tyto vady nelze pokračovat v řízení, aniž by byl povinen navrhovatele vyzývat k odstranění vad návrhu. Ustanovení § 128 odst. 1 věta druhá výslovně stanoví, že ustanovení § 43 o.s.ř. o výzvě soudu k odstranění vad návrhu se v tomto případě nepoužije. Odstraňování nedostatků povinných příloh ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 IZ přichází v úvahu až tehdy, je-li tu řádný insolvenční návrh, což však v daném případě nebylo splněno. Až poté, co insolvenční soud dospěje k závěru, že je řádný insolvenční návrh a byly k němu připojeny všechny povinné přílohy (§ 103 odst. 3 věta druhá, § 104 IZ), zabývá se náležitostmi návrhu na povolení oddlužení a poté náležitostmi jeho povinných příloh ve smyslu ustanovení § 392 odst. 1 insolvenčního zákona. Jelikož v dané právní věci byl vadný již samotný insolvenční návrh, nebylo povinností soudu prvního stupně zabývat se nedostatky povinných příloh ani náležitostmi návrhu na povolení oddlužení a povinnými přílohami takového návrhu a bylo jeho povinností bezodkladně (ve lhůtě sedmi dnů) o insolvenčním návrhu rozhodnout tak, že jej odmítne. Soud prvního stupně tedy postupoval správně.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 26. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu