3 VSOL 296/2011-A-9
KSBR 44 INS 6443/2011 3 VSOL 296/2011-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Palackého 53, PSČ612 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 4.5.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. dubna 2011, č.j. KSBR 44 INS 6443/2011-A-4

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. dubna 2011, č.j. KSBR 44 INS 6443/2011-A-4 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení 103 odst. 2, § 3 odst. 1, § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh dlužníka.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh s využitím formuláře na povolení oddlužení. V kolonce 21 formuláře, která je určena pro vylíčení skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, uvedl pouze, že vzhledem k výši nezaplacených pohledávek dlužníka, k jeho příjmu a výši výživného není schopen své závazky nikdy splnit. V insolvenčním návrhu tak absentují konkrétní informace o splatnosti pohledávek minimálně dvou dlužníkových věřitelů a jejich přesné označení. Tyto informace nelze zjistit ani ze samostatného listu přiloženého k formuláři. Dlužník rovněž nepřipojil seznamy svého majetku, svých závazků a zaměstnanců dle ust. § 104 IZ. Insolvenční návrh tedy neobsahuje úplný popis okolností osvědčujících dlužníkův úpadek, tím nenaplňuje veškeré své náležitosti a současně nelze postupovat dle ust. § 43 občanského soudního řádu

(dále jen též o.s.ř.); insolvenční soud proto insolvenční návrh dlužníka odmítl. Dále soud prvního stupně uvedl, že rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou nutné pro posouzení, o čem má soud rozhodnout. Listinné důkazy ani přílohy nejsou součástí insolvenčního návrhu, insolvenční soud není povinen v předkládaných důkazech hledat skutečnosti, které měl navrhovatel uvést přímo v insolvenčním návrhu. Návrh dlužníka je v určitých částech rovněž nejasný, protože dlužník ve formuláři zaškrtnul, že chce svůj úpadek řešit oddlužením, a to plněním splátkového kalendáře, v ostatních částech návrhu však žádá soud pouze o zjištění úpadku a nenavrhuje způsob jeho řešení. Též uvádí v návrhu, že si bral půjčky, aby udržel v chodu své podnikání, avšak oddlužení nelze použít u podnikatelů či osob, jejichž závazky pocházejí z podnikatelské činnosti.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, které blíže neodůvodnil, pouze navrhl, aby jeho žádost byla projednána.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ v platném znění, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. 103 odst. 1 IZ (věta prvá až třetí) insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčího navrhovatele a dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodním firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V přezkoumávaném případě z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že dlužník se svým insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení podaným u insolvenčního soudu dne 15. dubna 2011 domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě splátkového kalendáře. Návrh podal na formuláři předepsaném pro návrh na povolení oddlužení dle ust. § 391 odst. 3 věty prvé IZ, který může dlužník současně využit i k podání insolvenčního a to vyplněním jeho bodu 21. V tomto bodě sice dlužník správně zaškrtl, že návrh na povolení oddlužení je podáván současně jako insolvenční návrh a navrhl rozhodnutí o jeho úpadku, nicméně v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek uvedl pouze to, že vzhledem k výši nezaplacených pohledávek a k příjmu Pavla anonymizovano a výši výživného je nutné vyhlásit úpadek, neboť není schopen své závazky nikdy splnit . V bodě 12 formuláře (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) označil pouze drobný movitý majetek menší hodnoty. V bodech 14 a 15 formuláře (nevykonatelné závazky dlužníka) označil celkem 15 závazků v celkové výši 501.220,40 Kč (uvedl jich ovšem pouze 14), u závazků uvedl jejich výši, neuvedl však žádné údaje o jejich splatnosti (a to ani v bodu 21) a věřitele označil pouze použitím části obchodní firmy nebo jiného označení ( cetelem , provident, domov , DpmB , JG.Invest , modrá pyramida , eos ksi , vzp , gaies , profidebet , NSR-100 euro ), tedy neúplně (v rozporu s ust. § 103 odst. 1 IZ).

Je třeba dále uvést, že přestože návrh na povolení oddlužení, který je podáván spolu s insolvenčním návrhem, je podáván na jediném formuláři, jde obsahově o návrhy dva-jednak samotný insolvenční návrh dle ust. 103 a 104 IZ a dále návrh na povolení oddlužení dle ust. § 391 a 392 IZ. Podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. Insolvenční soud se musí proto nejprve vypořádat s otázkou, zda insolvenční návrh (v bodu 21 formuláře) splňuje podmínky stanovené pro insolvenční návrh v ust. § 103 IZ. Dlužník je zejména v insolvenčním návrhu povinen vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek, to znamená, že musí tvrdit zcela konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývají znaky úpadku dle ust. § 3 odst. 1 IZ, to je skutečnosti na základě nichž lze dovodit, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnost, které není schopen plnit. V bodě 21 formuláře dlužník pouze obecně uvedl, že není schopen splnit své závazky. V bodech 14 a 15 formuláře své závazky sice označil přesněji, ale ani s použitím těchto údajů není vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka dostatečné. Nestačí pouze tvrdit mnohost věřitelů, ale dlužník je povinen své věřitele (nejméně dva) a jejich pohledávky konkrétně označit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009, které se sice týká věřitelského návrhu, ale dlužníka se týká tím spíše, že dlužník má na rozdíl od věřitele přehled o svých závazcích). Jde-li v případě věřitelů o právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, je žádoucí uvést celou jejich obchodní firmu (název, pod kterým je osoba v obchodním rejstříku zapsána) a u fyzické osoby její jméno a příjmení a pokud možno uvést její identifikační číslo nebo datum narození. Uvedení pouhých zkratek obchodní firmy není pro ztotožnění věřitelů dostačující. V popisu závazků ani v bodu

21 návrhu dále není uvedena splatnost závazků, ani není alespoň uvedeno, že veškeré (či některé a které) jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, případně, že dlužník tyto splatné závazky nehradí vůbec a od kdy; nelze tedy posoudit, zda je naplněn tento znak úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ.

S ohledem na nedostačující údaje o věřitelích a závazcích dlužníka nelze dle návrhu dlužníka posoudit zda je skutečně ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ v úpadku. Tyto pro posouzení úpadku potřebné údaje nelze zjistit ani z přílohy, kterou dlužník k návrhu připojil, neboť zde, kromě toho, že se zabýval podnikáním v oblasti autodopravy, že se dostal do situace, kdy jeho závazky převýšily hodnotu jeho majetku, že se dostal do finančního propadu, finanční tísně, kterou řešil půjčkami, že skončil na úřadu práce atd., dlužník opět pouze obecně uvedl, že má více věřitelů a peněžité závazky více než tři měsíce po splatnosti (aniž by opět uvedl zda všechny závazky nebo jen některé z nich a které). Zákonem vyžadovaný seznam závazků, z něhož by případně mohl insolvenční soud vycházet, který by však musel být dlužníkem podepsán s prohlášením, že jde o seznam správný a úplný (§ 104 odst. 1 písm. b), 3 IZ) dlužník ke svému návrhu nepředložil.

Na základě shora uvedených zjištění dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka trpí vadami, které brání jeho projednání. Ust. § 128 odst. 1 věty druhé IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzval navrhovatele k opravě návrhu, proto postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud návrh dlužníka bez dalšího odmítl.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Dlužníkovi nic nebrání v tom, aby po právní moci tohoto rozhodnutí podal insolvenční návrh nový, který již vytýkané vady obsahovat nebude. Bude-li dlužník podání nového insolvenčního návrhu zvažovat a pokud jej hodlá opětovně spojit s návrhem na oddlužení, neměl by přehlédnout ust. § 389 odst. 1 IZ, dle něhož může návrh na oddlužení podat jen dlužník, který není podnikatelem a současně nemá závazky z podnikání (k tomu blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009, které je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na tuto skutečnost byl dlužník zcela správně upozorněn již soudem prvního stupně.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 23. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu