3 VSOL 295/2011-A-11
KSBR 44 INS 5660/2011 3 VSOL 295/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Vladimíry anonymizovano , anonymizovano , bytem Studenec 64, PSČ 675 02, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 5660/2011-A-6 ze dne 20.4.2011

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se ukládá, aby do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč na účet Krajského sudu v Brně vedený u ČNB Brno-město, č. účtu 6015-5720621/0710, konstantní symbol 1148, variabilní symbol 444966011, nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně vyzval dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila na účet Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení na účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že nejprve zkoumal, zda dlužnice splňuje podmínky pro povolení oddlužení nebo zda lze očekávat, že úpadek dlužnice bude řešen prohlášením konkursu a dospěl k závěru, že v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by dlužnice byla schopna uhradit cca 99,31 % svých nezajištěných pohledávek, přitom vycházel ze skutečnosti, že po uspokojení zajištěného věřitele prodejem zajištěných nemovitostí bude třeba část jeho pohledávky ve výši 1.517.895,-Kč uspokojit jako nezajištěnou, celková výše nezajištěných pohledávek dlužnice tak bude činit 2.312.034,-Kč. Zpeněžením majetkové podstaty by bylo možno dosáhnout částky až 2.296.000,-Kč. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení nemůže insolvenční správce svou funkci řádně vykonávat. Složená záloha na náklady řízení správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Institut zálohy slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Minimální odměna insolvenčního správce činí při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bez hotových výdajů a bez DPH 45.000,-Kč. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, pokud je není možno uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy. S ohledem na to, že nelze předjímat, kdy a za jakou cenu dojde ke zpeněžení majetkové podstaty, a k předpokládaným nákladům řízení při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, stanovil insolvenční soud zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla v něm, že insolvenční soud nevyhodnotil její sociální, příjmové a majetkové poměry, přestože jasně vyplývají z insolvenčního návrhu a připojených příloh. Tvrdila, že pokud by účelem zálohy bylo pouze překlenutí prvotního nedostatku peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, pak by s výjimkou dlužníků, kteří disponují nemalou hotovostí, musel každý dlužník s jakkoliv hodnotným majetkem či budoucím příjmem tuto zálohu zaplatit. Namítala, že takový výklad odporuje znění ust. § 108 insolvenčního zákona, omezující zálohu na případy, kdy prostředky nelze zajistit jinak . Poukázala na to, že v případě zjištění, že dlužník má zpeněžitelný majetek či jeho příjmy dosáhnou určité částky, lze prostředky na krytí nákladů řízení zajistit jinak. Zdůraznila, že příjmy ze zpeněžení majetkových hodnot budou postačovat ke krytí nákladů insolvenčního řízení včetně odměny správce, stejně tak z jejích příjmů v následujících pěti letech by bylo možno částečně řešit náklady insolvenčního řízení, například v případě řešení úpadku kombinací zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře. Namítala, že soud nepřihlédl k jejím pracovním a sociálním poměrům, když musí celodenně pečovat o svou nezletilou dceru a jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek. Uvedla, že bydlí v domě matky a jen proto je schopna se svým příjmem vyjít, nemůže si půjčovat na zálohu, protože by půjčku nedostala, případně nebyla schopna splácet. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je zčásti důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, který byl Krajskému soudu v Brně doručen dne 5.4.2011 domáhala, aby soud rozhodl o jejím úpadku a aby tento úpadek byl řešen oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty. V návrhu uvedla, že má čtyři peněžité závazky, které není schopna splácet po dobu delší tří měsíců. Dále uvedla, že všechny závazky jsou splatné a vykonatelné a většinou jsou vymáhány v exekučním řízení. V seznamu závazků označila jeden závazek, ze kterého vyplývá právo na uspokojení ze zajištění, ve výši 5.317.895,-Kč a závazky vůči třem věřitelům, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, v celkové výši 794.130,-Kč. V seznamu majetku označila jako majetek, který je předmětem zajišťovacích práv, nemovitosti v katastrálním území Ledeč nad Sázavou s celkovou pořizovací cenou 4.000.000,-Kč a jako majetek, který není předmětem zajišťovacích práv, osobní automobil Peugeot 406 s pořizovací cenou 160.000,-Kč, televizor Thomson s pořizovací cenou 8.000,-Kč a peněžitou pohledávku za spol. PETITE CORNE s.r.o. z nájemní smlouvy ve výši 2.220.000,-Kč. Dále uvedla, že je zaměstnána, ovšem do srpna 2013 bude čerpat rodičovskou dovolenou, přičemž její rodičovský příspěvek činí 7.600,-Kč, po nástupu do zaměstnání od září 2013 bude její čistý měsíční příjem činit 10.335,-Kč. K insolvenčnímu návrhu doložila mimo jiné smlouvu o nájmu ze dne 29.2.2008 uzavřenou mezi ní jako pronajímatelem a společností PETITE CORNE s.r.o., dle které má nájemce užívat od 1.3.2008 dům ve vlastnictví dlužnice a platit dlužnici nájemné ve výši 60.000,-Kč měsíčně. Na výzvu insolvenčního soudu dlužnice návrh doplnila tak, že mimo jiné uvedla, že má jednu vyživovací povinnost, a to ke své dceři, a přiložila znalecký posudek na nemovitosti v jejím vlastnictví, ze kterého vyplývá, že tržní cena těchto nemovitostí činí 3.800.000,-Kč. Dále uvedla, že nájemní smlouvu se společností PETITE CORNE s.r.o. vypověděla ke dni 31.8.2010, ale nájemce nemovitost nevyklidil a proto nájemní poměr pokračuje ze zákona. Uvedla též, že vymahatelnost dlužného nájemného považuje za problematickou, ale její dlužník nadále v předmětných nemovitostech provozuje činnost a musí dosahovat určitých příjmů.

Insolvenční soud postupoval správně, pokud se pro účely stanovení výše zálohy nejprve zabýval otázkou, zda lze očekávat, že dlužnice splňuje podmínky pro povolení oddlužení nebo její úpadek bude nutné řešit konkursem. V případě, že povolení oddlužení bude přípustné, má též význam posouzení toho, zda lze očekávat, že oddlužení bude probíhat formou plnění splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře vznikají náklady insolvenčního řízení (odměna insolvenčního správce a jeho paušální náklady) postupně a dlužník je splácí spolu s měsíčními splátkami nezajištěným věřitelům, zatímco oddlužení zpeněžením majetkové podstaty probíhá obdobně jako konkurs (§ 398 odst. 2 IZ) a tedy okamžitě vznikají náklady spojené se zpeněžováním majetku sepsaného v majetkové podstatě.

Ze současného příjmu dlužnice 7.600,-Kč měsíčně by dlužnice svým nezajištěným věřitelům nezaplatila ničeho, protože dle předpisů upravujících výkon rozhodnutí činí nezabavitelná částka dlužnice, která vyživuje jedno dítě, 6.658,-Kč. Na splátky by bylo možné použít 2/3 zbylého příjmu dlužnice, tedy 628,-Kč měsíčně, tato částka by však nepostačovala ani na úhradu odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce, které dle vyhl. č. 313/2007 Sb. činí při oddlužení plněním splátkového kalendáře měsíčně 900,-Kč bez DPH. Dlužnice hodnověrně doložila, že od září 2013 dojde ke zvýšení jejích příjmů na 10.335,-Kč, což znamená, že by byla schopná nezajištěným věřitelům splácet 1.550,-Kč měsíčně (pokud by insolvenční správce nebyl plátcem DPH). V případě, že by oddlužení bylo schváleno v červnu 2011 by do skončení pětiletého splátkového kalendáře zaplatila nezajištěným věřitelům méně než 6 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Oddlužení plněním splátkového kalendáře je proto vyloučeno.

Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se však, jak správně uvedl soud prvního stupně, jeví přípustným. Nemovitosti ve vlastnictví dlužnice jsou zatíženy zástavním právem a z výtěžku jejich uspokojení by tak byla uspokojena přednostně zajištěná pohledávka. Jelikož výše zajištěné pohledávky přesahuje hodnotu nemovitostí zjištěnou znalcem, veškerý výtěžek z jejich prodeje by zřejmě byl použit k uspokojení této pohledávky a neuhrazený zbytek pohledávky by byl uspokojován poměrně spolu s pohledávkami nezajištěných věřitelů (§ 398 odst. 2, § 299 odst. 1 IZ). Hodnota věcí určená znalcem sice nemusí nutně odpovídat částce, za kterou budou zpeněženy, ovšem při posuzování přípustnosti oddlužení ve smyslu § 395 odst. 1 písm. b) IZ je zpravidla nutné vycházet právě ze znaleckého posudku. Výše nezajištěných pohledávek spolu s neuhrazeným zbytkem zajištěné pohledávky by tak činila 2.312.025,-Kč. Majetek dlužnice, který neslouží k zajištění jejích závazků, představuje hlavně pohledávka ve výši 2.220.000,-Kč.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v daném případě je složení zálohy nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení. Jak správně uvedl soud prvního stupně, složená záloha bude nutná k překlenutí prvotního nedostatku peněžních prostředků před alespoň částečným zpeněžením majetkové podstaty. Dlužnice dle vlastního tvrzení nemá žádné hotové peněžní prostředky, přitom již před zpeněžením majetku budou vznikat náklady související s prodejem nemovitostí a vymáháním pohledávky, případně jiné náklady insolvenčního správce související s insolvenčním řízením. Právě k úhradě těchto nákladů je záloha určena. Sociální situace dlužnice přitom není pro určení zálohy určující. Záloha není soudním poplatkem, který lze s ohledem na majetkové a osobní poměry dlužníka prominout, ale slouží k úhradě konkrétních nákladů v případě, že jejich úhradu nelze v souladu s ust. § 108 odst. 1 IZ zajistit jinak.

Dle názoru odvolacího soudu však soud prvního stupně neuložil zálohu v přiměřené výši. Soud prvního stupně argumentoval tím, že minimální odměna insolvenčního správce činí při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty 45.000,-Kč bez DPH. Nelze ovšem pominout, že odměna správce je v insolvenčním řízení hrazena především z majetkové podstaty a pouze pokud toto není možné, hradí se ze složené zálohy (§ 38 odst. 2 IZ). Dlužnice má přitom podstatný majetek, což je ostatně důvod proč soud prvního stupně počítá s tím, že jí bude povoleno oddlužení. Nelze sice mít předem jistotu, že majetek bude zpeněžen úspěšně, ale byl-li doložen znalecký posudek na nemovitost zpracovaný soudním znalcem, ze kterého vyplývá, že nemovitost má tržní hodnotu v řádu milionů Kč, jeví se nepravděpodobným, že by jejím zpeněžením nebyl získán výtěžek postačující k úhradě alespoň minimální odměny správce (a to i s přihlédnutím k tomu, že dle ust. § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí odměna správce ze zpeněžení této věci 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli). Záloha tak zřejmě bude nutná skutečně pouze k úhradě počátečních nákladů před zpeněžením alespoň části majetkové podstaty v prvotní fázi řízení po schválení oddlužení. S ohledem na tyto závěry se jeví odvolacímu soudu při nutnosti zpeněžit nemovitosti a vymáhat pohledávku dlužnice (pravděpodobně v soudním řízení) jako přiměřená záloha ve výši 20.000,-Kč.

Z výše uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. (a to analogicky z důvodů nálezu Ústavního soudu ze dne 19.1.2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 48/2010 a kterým bylo s účinností od 1.4.2011 ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. zrušeno) a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 31. května 2011 Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu