3 VSOL 290/2015-A-17
KSBR 31 INS 34912/2014 3 VSOL 290/2015-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka SLEIPNIR s.r.o., se sídlem Březnice č.p. 301, PSČ: 760 01, identifikační číslo: 29297605, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Želechovice nad Dřevnicí, Osvobození 340, PSČ: 763 11, b) Vítězslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Bohuslavice u Zlína, Šarovy 102, PSČ: 763 51, c) Oldřicha anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Vršava I 493, PSČ: 760 01 a d) Daniela anonymizovano , anonymizovano , bytem Uherské Hradiště, Na Rybníku 975, PSČ: 686 01, o odvolání věřitele a) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.12.2014, č.j. KSBR 31 INS 34912/2014-A-4,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele Petra anonymizovano . Na odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem, který byl soudu doručen dne 23. 12. 2014, se věřitel domáhal zjištění úpadku dlužníka. V návrhu uvedl, že má za dlužníkem pohledávku plynoucí z pracovního poměru, který ukončil ke dni 26. 9. 2014 s tím, že celková výše jeho pohledávek za věřitelem činí 62.369 Kč. Dále v návrhu označil další dva věřitele dlužníka, avšak neoznačil jejich závazky (správně pohledávky) vůči dlužníku a konkrétní data jejich splatnosti. Na tomto základě soud prvního stupně, s odkazem na ustanovení § 3, odst. 1, 2 a ustanovení § 103 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), dospěl k závěru, že insolvenční návrh je neurčitý a neobsahuje veškeré náležitosti, neboť je z něj sice zřejmé, že věřitel má za dlužníkem pohledávku, avšak neplynou z něj skutečnosti, ze kterých by soud mohl dovodit, že dlužník má více jak jeden závazek po splatnosti déle jak 30 dní, resp. že se nachází v platební neschopnosti. Jestliže věřitel neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka, nelze pro tyto nedostatky pokračovat v insolvenčním řízení, v němž nelze postupovat podle ustanovení § 43 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ). Z tohoto důvodu insolvenční soud v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh uvedeného věřitele odmítl, přičemž odkázal i na důvodovou zprávu k ust. § 128 IZ a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2009, č.j. 29 NSČR 7/2008-A-16 .

Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhující věřitel Petr Ambrož (dále též jen odvolatel ) včasné odvolání. V něm namítl, že dosud zjištěný skutkový stav věci neobstojí, neboť jsou zde další skutečnosti nebo důkazy, které dosud nebyly uplatněny. Poukázal na to, že v insolvenčním návrhu označil další dva věřitele dlužníka, a to Vítězslava anonymizovano a Oldřicha anonymizovano , avšak nebylo v jeho silách, aby při podání návrhu zjistil konkrétní výši a splatnost jejich pohledávek. K řízení však přistoupili další tři insolvenční navrhovatelé, a to dne 16.1.2015 Vítězslav Plšek, téhož dne Oldřich Muzikant a dne 19.1.2015 Daniel Smělík. Přitom se tak stalo v době, kdy odvolateli nebylo doručeno usnesení o odmítnutí jeho insolvenčního návrhu. Jak uvedl Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 12.12.2008 č.j. KSHK 42 INS 1655/2008, 1 VSPH 201/2008-A-33, jakkoli pro tohoto dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení daný v době jeho přistoupení k řízení (§ 107 odst. 2 IZ), stává se tímto okamžikem jeho účastníkem se všemi procesními právy a povinnostmi příslušejícími insolvenčnímu navrhovateli, včetně práva podat proti již vydanému rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu odvolání (má-li k tomu dle § 107 odst. 3 IZ odvolací lhůtu ještě otevřenu), a jeho insolvenční návrh se stává spolu s původním návrhem procesním podkladem pro zkoumání podmínek pro rozhodnutí o úpadku dlužníka, jehož se spolu s původním navrhovatelem v daném (dosud neskončeném) insolvenčním řízení domáhá . Je nutno vzít při přezkoumání napadeného usnesení v potaz i insolvenční návrh tohoto dalšího navrhovatele, a to i z hlediska zkoumání prvotního předpokladu úspěchu insolvenčních návrhů v řízení podaných, jenž spočívá v osvědčení existence splatné pohledávky vůči dlužníku svědčící alespoň jednomu z insolvenčních navrhovatelů . Podle názoru odvolatele je nutné po přistoupení dalších navrhovatelů k řízení přezkoumat podmínky rozhodnutí o úpadku dlužníka v souvislosti s jejich insolvenčními návrhy. S odkazem na ustanovení § 205 odst. 2, písm. f) a ustanovení

§ 205a písm. d) o.s.ř. dosud zjištěný skutkový stav podle odvolatele neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti a důkazy, které nebyly dosud uplatněny a zároveň těmito skutečnostmi a důkazy má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost a pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch. V části označené VI. svého odvolání odvolatel doplnil konkrétní tvrzení k pohledávkám dalších tří označených věřitelů dlužníka tak, že u každé z nich uvedl jejich celkovou výši, důvod vzniku a výši jednotlivých dílčích nároků, včetně jejich splatnosti. Tato svá doplněná tvrzení dokládal označenými listinami. V odvolacím řízení žádal, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že se zjišťuje úpadek dlužníka.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu předloženého insolvenčního spisu, kromě zjištění o obsahu insolvenčního návrhu odvolatele, uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, která jsou správná, dále vyplývá, že jako další věřitelé jsou v návrhu označeni Oldřich Muzikant a Vítězslav Plšek, a to adresou jejich bydliště a rodnými čísly. K jejich pohledávkám za dlužníkem odvolatel neuvedl ničeho. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, a odvolateli bylo doručeno zvláštním způsobem dne 20.1.2015.

Dne 16.1.2015 došel insolvenčnímu soudu návrh věřitele Vítězslava anonymizovano , který ve svém návrhu-mimo své pohledávky za dlužníkem z titulu pracovněprávních nároků, její výše a splatnosti-popsal údaji o důvodech vzniku, výši a splatnosti pohledávky dalších věřitelů-Petra anonymizovano , Oldřicha anonymizovano a Daniela anonymizovano . Tvrzení o svých pohledávkách dokládal kopiemi připojených listin.

Dále dne 16.1.2015 došel soudu prvního stupně i návrh věřitele Oldřicha anonymizovano , který ve svém návrhu uvedl tvrzení o své pohledávce za dlužníkem, a to z titulu mzdových nároků, své jednotlivé dílčí pohledávky označil výší a splatností a tvrzení o svých pohledávkách dokládal kopiemi připojených listin. Jako další věřitele dlužníka označil Petra anonymizovano , Vítězslava anonymizovano a Daniela anonymizovano , jejich pohledávky popsal údaji o důvodech vzniku, výši a splatnosti.

Dne 19.1.2015 pak došel soudu návrh věřitele Daniela anonymizovano , který ve svém návrhu označil své pohledávky za dlužníkem z titulu mzdových nároků, které označil výší a splatností a dokládal je připojenými listinami. Jako další věřitele dlužníka označil rovněž Petra anonymizovano , dále Oldřicha anonymizovano a Vítězslava anonymizovano , jejichž pohledávky popsal důvodem vzniku, výší a splatností.

Věřitelům, kteří podali další insolvenční návrhy, soud prvního stupně doručil napadené usnesení zvlášť dne 23.1.2015.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložit insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 107 IZ, další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele (odstavec 1). Pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení (odstavec 2). Byl-li další insolvenční návrh podán v době, kdy insolvenční soud již rozhodl o původním insolvenčním návrhu jinak než rozhodnutím o úpadku, avšak toto rozhodnutí dosud nedoručil účastníkům insolvenčního řízení, insolvenční soud vydané rozhodnutí doručí i dalšímu insolvenčnímu navrhovateli. Došel-li další insolvenční návrh insolvenčnímu soudu až po doručení rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu, avšak předtím, než toto rozhodnutí nabylo právní moci, může další insolvenční navrhovatel podat proti takovému rozhodnutí odvolání ve lhůtě počítané od jeho doručení poslednímu z těch účastníků, kteří jsou oprávněni podat proti rozhodnutí odvolání; to neplatí, jestliže rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu bylo dalšímu insolvenčnímu navrhovateli již dříve doručeno (odstavec 3).

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční návrh věřitele Petra anonymizovano je neprojednatelný. Návrh sice jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, obsahuje údaje o dvou dalších věřitelích dlužníka, avšak nejsou v něm však obsaženy konkrétní údaje o pohledávkách těchto věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku, (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.12.2011 sen zn. 29 NSČR 14/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012). Soud prvního stupně tudíž nepochybil, pokud tento insolvenční návrh podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Odvolatel namítá, že v mezidobí k insolvenčnímu návrhu přistoupili další věřitelé a v odvolání doplňuje vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku dlužníka o konkrétní tvrzení o pohledávkách (jejich důvodu, výši a splatnosti) těchto přistoupivších insolvenčních navrhovatelů, přitom argumentuje úpravou ust. § 205 odst. 2, písm. f) a § 205a písm. d) o.s.ř. Nutno ovšem zdůraznit, že-jak vyplývá z ustálené judikatury soudů-vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 IZ, a k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2008 na str. 553). K doplnění insolvenčního návrhu, které odvolatel učinil až v odvolání proti usnesení o jeho odmítnutí, proto nelze přihlížet.

Nelze souhlasit s názorem odvolatele, že je nutné přezkoumat podmínky rozhodnutí o úpadku dlužníka v souvislosti s insolvenčními návrhy dalších tří věřitelů, kteří k řízení přistoupili v době před doručením napadeného usnesení odvolateli zvláštním způsobem.

Praxi soudů při výkladu ustanovení § 107 IZ sjednotil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 20/2012 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 98/2012), jímž byl korigován i závěr vyslovený v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.12.2008 č.j. KSHK 42 INS 1655/2008, 1 VSPH 201/2008-A-33, na který odvolatel odkazuje. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí vysvětlil, že další insolvenční návrh se-v intencích ustanovení § 107 odst. 1, věty první, IZ-považuje za přistoupení k řízení o původním insolvenčním návrhu. Nelze s ním proto zacházet jako se samostatným insolvenčním návrhem; jde o podání, které nemá (nevyvolává) účinky zahájení řízení, což, mimo jiné, znamená, že dnem, kdy došel insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, další insolvenční návrh (který se podle § 107 odst. 1, věty první IZ, považuje za přistoupení k řízení -o původním insolvenčním návrhu), nedošlo tím k zahájení nového samostatného řízení, dále, že pro takového dalšího navrhovatele platí stav řízení, do něhož tímto způsobem přistoupil (srov. § 107 odst. 2 IZ), a že při posuzování právních vztahů mezi účastníky insolvenčního řízení nemůže insolvenční soud vycházet z toho, že by se další insolvenční navrhovatel (samostatně, svým insolvenčním návrhem) vůbec něčeho domáhal. V tomtéž rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž uzavřel, že jestliže další insolvenční návrh, který se považuje (ve smyslu ustanovení § 107, odst. 1, věty první, IZ) za přistoupení k řízení, a který došel insolvenčnímu soudu před rozhodnutím o původním insolvenčním návrhu, obsahuje náležitosti, které chyběly v původním insolvenčním návrhu a pro jejich nedostatek by jinak bylo možno původní insolvenční návrh odmítnout, jsou tím vady původního návrhu zhojeny.

O takový případ se však v posuzované věci nejedná, neboť další insolvenční návrhy věřitelů Vítězslava anonymizovano , Oldřicha anonymizovano a Daniela anonymizovano došly soudu až poté, co insolvenční návrh věřitele Petra anonymizovano insolvenční soud odmítl pro vady(§ 142, písm. a/ IZ).

Skutečnost, že uvedení věřitelé k řízení přistoupili ještě před doručením napadeného usnesení odvolateli zvláštním způsobem má význam jen pro doručování napadeného usnesení (jak vyplývá z ustanovení § 107 odst. 3, věta první, IZ), přičemž soud prvního stupně v tomto směru svou povinnost splnil.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Je třeba uvést, že soud prvního stupně opomněl rozhodnout o náhradě nákladů řízení mezi navrhujícím věřitelem Petrem anonymizovano , a dlužníkem (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud z důvodů procesní ekonomie nicméně nevracel věc soudu prvního stupně k vydání doplňujícího usnesení (§ 166 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.), když podle obsahu spisu je zřejmé, že dlužníkovi, jenž by měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (§ 146 odst. 3 o.s.ř.) žádné náklady v řízení před soudem prvního stupně nevznikly.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. Odvolatel nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, ostatním účastníkům však žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; věřitelům a dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 13. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu