3 VSOL 29/2016-B-26
KSBR 45 INS 11972/2014 3 VSOL 29/2016-B-26

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníků a) Ireny anonymizovano , anonymizovano , bytem Karlín 110, PSČ 696 14, b) Vlastimila anonymizovano , nar. 15.5.1966, bytem tamtéž, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.12.2015, č.j. KSBR 45 INS 11972/2014-B-17,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně vyslovil souhlas, aby insolvenční správce dlužníků vydal zajištěnému věřiteli č. 1 Long Credit s.r.o., se sídlem Doubravická 1691, 415 01 Teplice, identifikační číslo osoby 287 12 234 (dále jen zajištěný věřitel ) výtěžek zpeněžení 371.377 Kč z prodeje majetku sloužícího k zajištění pohledávky tohoto věřitele, uvedeného v soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 30. 5. 2014 pod položkou 1. Na odůvodnění uvedl, že insolvenční správce požádal dne 23. 11. 2015 o udělení souhlasu s vydáním výtěžku s tím, že zpeněžením předmětu zajištění bylo dosaženo výtěžku 420.000 Kč. Zajištěný věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 371.377 Kč jako zajištěné uvedeným majetkem dlužníků, tyto byly na přezkumném jednání konaném dne 13. 8. 2014 zjištěny včetně pořadí. Od částky dosažené zpeněžením byly odečteny náklady spojené se zpeněžením v celkové výši 1.187 Kč (náklady spojené se správou majetku nevznikly) a odměna insolvenčního správce ve výši 40.442 Kč včetně 21 % DPH (9 % z částky připadající na zajištěného věřitele). Na zajištěného věřitele tak připadne částka 371.377 Kč. Tím, že došlo k prodeji veškerého majetku sloužícího k zajištění pohledávky a získané prostředky po odpočtu uvedených nákladů a odměny správce jsou vydány zajištěnému věřiteli, byla uspokojena jeho pohledávka a je vůči němu splněno oddlužení.

Proti usnesení soudu prvního stupně podali dlužníci odvolání. Nesouhlasili s napadeným usnesením proto, že v roce 2014 hrozila exekuce prodejem rodinného domu v Karlíně č.p. 110, který užívají se svými dvěma dospělými dětmi. Tvrdili, že dcera dlužníků se s panem Korfem dohodla, že exekuce nebude provedena, pokud uhradí na jeho účet částku 20.000 Kč, k čemuž došlo. Rovněž bylo dohodnuto, že až bude mít dcera pracovní poměr na dobu neurčitou a získá úvěr, uhradí dluh dlužníků vůči společnosti Long Credit s.r.o. V uvedené době byla na příslušném listu vlastnictví zapsána i jiná společnost, která dle slov p. Korfa byla v likvidaci , přičemž důvod jejího zápisu nebyl dlužníkům vysvětlen. Dále dlužníci namítali, že ačkoli byli v telefonickém kontaktu s p. Korfem a insolvenčním správcem, prodej nemovitostí jim nebyl oznámen a tuto skutečnost se dozvěděli až na základě zápisu v katastru nemovitostí. Přitom nebyl proveden odhad ceny nemovitostí. Nový majitel, který nemovitosti koupil za 420.000 Kč, dlužníkům sdělil, že nepožaduje vyklizení domu, ale nemovitosti jim prodá za 800.000 Kč. Podle dlužníků se jedná o úmysl manželů Bartošových , díky jimž uzavřeli smlouvu o úvěru se společností Long Credit s.r.o. a v tomto jednání spatřují nekalý záměr, který směřuje k jejich poškození a domnívají se, že je insolvenční správce dostatečně nepoučil a přiklonil se k věřiteli .

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud se ztotožňuje se zjištěními soudu prvního stupně o dosavadním průběhu řízení, o zjištění pohledávky zajištěného věřitele a její výši a pořadí i o částce, za kterou byly zpeněženy nemovitosti ve vlastnictví dlužníků, které zajišťovaly pohledávku, a částce nákladů spojených s jejich zpeněžením. Pro stručnost na tato správná zjištění odkazuje.

Z obsahu insolvenčního spisu dále vyplývá, že usnesením ze dne 30.5.2014, č.j. KSBR 45 INS 11972/2014-A-9 soud zjistil úpadek dlužníků a povolil oddlužení, následně usnesením ze dne 10.10.2014 č.j. č.j. KSBR 45 INS 11972/2014-B-9 schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Dne 23.10.2015 doručil insolvenční správce soudu kopie písemností dokládající zpeněžení nemovitostí a podmínky, za kterých k tomu došlo (ust. § 283 odst. 4 IZ), konkrétně pokyny zajištěného věřitele ze dne 19.2.2015 a 19.8.2015 a kupní smlouvu, uzavřenou dne 15.10.2015 s nabyvatelem nemovitostí Daliborem Francem. V pokynu ze dne 19.2.2015 zajištěný věřitel žádal o prodej nemovitostí zajišťujících jeho pohledávku prostřednictvím realitní kanceláře dle výběru insolvenčního správce za jejich tržní hodnotu s tím, že v případě nedostatečného zájmu o koupi uděluje správci oprávnění snížit nabídkovou cenu až na 450.000 Kč. V pokynu ze dne 19.8.2015 zajištěný věřitel udělil správci souhlas k prodeji nemovitostí za cenu 420.000 Kč. Dle čl. I. bodu 5. kupní smlouvy ze dne 15.10.2015 jsou předmětem prodeje nemovitosti zapsané na LV č. 280 pro k.ú. Karlín na Moravě, obec Karlín u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín. Z čl. IV. bodu 2. smlouvy vyplývá, že v části D uvedeného listu vlastnictví je vedena poznámka spornosti ve vztahu k dlužníkům na základě oznámení o podaném žalobním návrhu na určení práva u Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 14 C 117/2014 ze dne 19.8.2014, zápis poznámky spornosti byl do katastru nemovitostí proveden dne 4.12.2014. Dne 23.11.2015 byl soudu doručen návrh insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, v němž jsou uvedeny údaje o zpeněžení předmětu zajištění pohledávky zajištěného věřitele tak, jak plynou z odůvodnění napadeného usnesení s tím, že částku přebytku zpeněžení 6.994 Kč správce navrhuje vydat dlužníkům. K návrhu jsou připojeny kopie listin, dokládající náklady na zpeněžení nemovitostí. Návrh insolvenčního správce byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 23.11.2015, aniž by proti němu byly podány námitky. Z výpisu z obchodního rejstříku zajištěného věřitele Long Credit s.r.o., se sídlem Doubravická 1691, 415 01 Teplice, identifikační číslo osoby 287 12 234 vyplývá, že jeho jednatelem je PaedDr. Pavel Korf, MBA.

Podle ustanovení § 293 odst. 1 IZ, jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

Podle ustanovení § 298 odst. 1 IZ, zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna.

Podle ustanovení § 298 odst. 2 IZ, výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.

Podle ust. § 298 odst. 3 IZ proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví.

Podle ustanovení § 409 odst. 2 IZ, dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, včetně toho majetku, s nímž dlužník nemohl dosud nakládat v důsledku účinků nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění. Majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části příjmů, která nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty. Výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala takový majetek, lze za trvání oddlužení nařídit nebo zahájit a provést jen pro pohledávky, které nemají být uspokojeny při oddlužení a současně které vzniknou poté, co nastanou účinky schválení oddlužení.

Podle ustanovení § 409 odst. 3 IZ, majetek, který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejdříve však po zjištění pravosti výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Dlužníci namítají, že při prodeji nemovitostí sloužících k zajištění pohledávky zajištěného věřitele nebyl učiněn znalecký odhad jejich hodnoty. Jak vyplývá z pokynu zajištěného věřitele ze dne 19.2.2014, ten provedení znaleckého odhadu nepožadoval a určil, aby nemovitosti byly zpeněženy za jejich tržní cenu s tím, že pro případ obtížné zpeněžitelnosti stanovil dolní hranici ceny na částku 450.000 Kč (kterou dále snížil na částku 420.000 Kč pokynem ze dne 19.8.2015). Dlužníci nemají dispoziční oprávnění k majetku, který slouží k zajištění (ust. § 409 odst. 2 IZ) a insolvenční správce, požádá-li o to zajištěný věřitel, je povinen jej zpeněžit dle jeho pokynu (ust. § 409 odst. 3, § 293 odst. 1 IZ). V této věci zajištěný věřitel pro zpeněžení nemovitostí jejich znalecký odhad nepožadoval a správce takový odhad nebyl povinen provést. Námitka dlužníků, že pro účely zpeněžení nemovitostí nebyl učiněn znalecký odhad jejich obvyklé ceny, proto důvodná není. Ze stejného důvodu není právně významná ani námitka dlužníků, že je insolvenční správce na prodej nemovitostí neupozornil. Insolvenční správce je povinen zpeněžit majetek, který slouží k zajištění, dle pokynu zajištěného věřitele a nemá povinnost dlužníky na prodej nemovitostí upozorňovat, ani je jinak o prodeji poučovat (což ovšem správci nebrání, aby tak učinil).

Námitky dlužníků spočívající v jednání nabyvatele nemovitostí či třetích osob jsou pro posouzení správnosti usnesení o souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli nevýznamné. Dohody či jiná ujednání, k nimž došlo mezi dcerou dlužníků a jednatelem zajištěného věřitele PaedDr. Pavlem Korfem, MBA, nemají pro posuzování správnosti napadeného usnesení žádný právní význam, stejně jako námitka dlužníků, že insolvenční správce se přiklonil k věřiteli . Podle zákonné úpravy je insolvenční správce pokynem věřitele vázán (s výjimkou upravenou v ustanovení § 293 odst. 1, věta třetí IZ, o kterou se v této věci nejedná). Ostatně dlužníci proti návrhu insolvenčního správce na udělení souhlasu s vydáním výtěžku, který byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 23.11.2015, nepodali námitky a proti částce, za kterou ke zpeněžení došlo, tímto ani jiným způsobem nebrojili. To však dlužníkům nebrání, pokud jsou přesvědčeni, že úmyslným jednáním třetích osob došlo ke snížení tržní hodnoty jejich nemovitostí, aby se s řešením této situace případně obrátili i na příslušné orgány činné v trestním řízení.

Odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně správně vyhověl návrhu insolvenčního správce ze dne 23.11.2015 na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Ve vztahu k výši nákladů spojených se správou a zpeněžením, částky připadající na odměnu insolvenčního správce a výše vydávaného výtěžku zajištěnému věřiteli zcela odkazuje na odůvodnění přezkoumávaného usnesení. Pouze pro úplnost odvolací soud dodává, že přebytek výtěžku ze zpeněžení zajištění (hyperocha), která v tomto případě činí 6.994 Kč (rozdíl mezi částkou 420.000 Kč, za kterou byly nemovitosti zpeněženy, a výší uspokojované pohledávky zajištěného věřitele 371.377 Kč, nákladů se zpeněžením 1.187 Kč a odměnou insolvenčního správce 40.422 Kč) se v případě oddlužení ve formě splátkového kalendáře vydá dlužníkům do jejich volné dispozice a nelze ji považovat za mimořádný příjem, s nímž by byli povinni naložit způsobem uvedeným v § 412 odst. 1, písm. b) IZ (nejedná se o majetek podstaty určený zákonem k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů). Dlužníkům ovšem nic nebrání, aby tak dobrovolně učinili a nabídli jej nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. Dobrovolné nabídnutí hyperochy k mimořádným splátkám nezajištěným věřitelům může být výhodné především v situaci, kdy dosavadní plnění splátkového kalendáře nasvědčuje tomu, že pohledávky nezajištěných věřitelů budou uspokojeny v menší míře než 30% a dlužníci by nemuseli dosáhnout osvobození od placení zbytku svých dluhů (§ 395 odst. 1, písm. b/, § 414 odst. 1 IZ, k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPL 20 INS 3876/2010, 1 VSPH 175/2012-B-30 ze dne 28.2.2012, případně jeho usnesení sp. zn. KSCB 25 INS 159/2012, 3 VSPH 1127/2012 ze dne 22.10.2012).

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci a věřitelskému orgánu se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 12. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu