3 VSOL 29/2011-B-22
KSOS 31 INS 12026/2010 3 VSOL 29/2011-B-22

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Osvoboditelů 67/46, 748 01 Hlučín-Bobrovníky, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 31 INS 12026/2010-B -7 ze dne 14. prosince 2010, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 31 INS 12026/2010-B-13 ze dne 9. února 2011,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením ze dne 14. prosince 2010, ve znění opravného usnesení ze dne 9. února 2011 (kterým opravil toliko den a místo jeho vydání) Krajský soud v Ostravě rozhodl, že neschvaluje oddlužení dlužnice (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs, s tím, že bude projednáván jako konkurs nepatrný (výrok II.) a dále rozhodl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku.

Na odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že návrhem doručeným soudu 15.10.2010 bylo zahájeno insolvenční řízení; usnesením č.j. KSOS 31 INS 12026/2010-A-4 ze dne 25.10.2010 insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužnice a povolil řešení úpadku oddlužením. Insolvenční správce ve zprávě ze dne 3.12.2010 uvedl, že při výkonu své činnosti zjistil, že dlužnice darovací smlouvou ze dne 16.9.2010 převedla na svou dceru Janu anonymizovano nemovitost (rekreační chatu) v k.ú Bílá, obec Bílá, zapsanou na LV č. 565, která zajišťuje pohledávky přihlášeného věřitele č. 1 TGI Money a.s.;nemovitost předběžně ocenil částkou 200.000,-Kč. Soud z obsahu přihlášky č. P1 zjistil, že se jedná o nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek, a to budovu bez čp/če-objekt k bydlení, postavenou na pozemku parc. č. st. 1242, pozemek parc. č. st. 1242, o výměře 22 m2-zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 3657/11, o výměře 136 m2-ostatní plocha, to vše zapsáno na LV č. 565 pro kat. území Bílá, obec Bílá. Na schůzi věřitelů konané dne 14.12.2010 insolvenční správce zopakoval svá výše uvedená zjištění a uvedl, že má za to, že tato skutečnost nebude mít na uspokojení věřitelů vliv. Dlužnice k dotazu soudu potvrdila, že darovací smlouvou ze dne 16.9.2010 převedla uvedené nemovitosti v katastrálním území Bílá, a to rekreační chatu s přilehlými pozemky, na svou dceru, že však k převodu došlo z toho důvodu, že do chaty začalo zatékat, a protože nemá finanční prostředky na opravu, dohodla se s dcerou, že tato společně s přítelem chatu opraví. Zajištěný věřitel s převodem souhlasil. V době, kdy dceři chatu darovala, nevěděla, že bude návrh na povolení oddlužení podávat. Dále soud prvního stupně konstatoval, že dlužnice v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek v bodě 21 formuláře Návrh na povolení oddlužení uvedla, že má 15 peněžitých závazků u 13-ti věřitelů. Většina je po splatnosti více jak 30 dnů a u některých závazků již není schopna řádně platit po delší dobu. Z předloženého seznamu majetku soud zjistil, že dlužnice krom věcí tvořících obvyklé vybavení domácnosti vlastní pouze majetek oceněný samotnou dlužnicí na částku ve výši 13.760,-Kč. Z předloženého seznamu závazků dále zjistil, že dlužnice věřiteli Provident Financial s.r.o. uhradila poslední splátku v lednu 2010, věřitelům Český inkasní kapitál a.s., UniCredit Bank Czech Republic, a.s. a Československá obchodní banka, a.s., uhradila poslední splátky v červnu 2010 a věřitelům COFIDIS s.r.o. a Citibank Europe plc, organizační složka uhradila poslední splátky v srpnu 2010. Dlužnice prohlásila a stvrdila svým podpisem, že předložený seznam závazků je správný a úplný.

Z těchto skutečností, jak dále uvedl soud prvního stupně, vyplývá, že v době, kdy dlužnice převedla nemovitosti v katastrálním území Bílá bezúplatně na svou dceru, tedy k 16.9.2010, již byla u 6 z celkem 15 svých závazků v prodlení. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně s poukazem na ust. § 395 odst. 1, § 405 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení dospěl k závěru, že podle ust. § 405 odst. 1 IZ vyšly v průběhu řízení najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Oddlužení dlužnice proto neschválil a současně rozhodl o způsobu řešení jejího úpadku konkursem. Důvodem pro takovýto závěr je skutečnost, že dlužnice převedla darovací smlouvou ze dne 16.9.2010, tzn. bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, nemovitosti, které vlastnila, na svou dceru Janu anonymizovano , čímž se zbavila podstatné části svého majetku. Tento bezúplatný převod nemovitostí ve prospěch osoby dlužníku blízké (ust. § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku) se udál v době, kdy dlužnice již byla v prodlení u 6-ti svých závazků. Lze důvodně předpokládat, že dlužnice tímto bezúplatným převodem na osobu blízkou, tzn. právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, sledovala nepoctivý záměr, když tímto převodem jednak zvýhodnila jednoho ze svých věřitelů na úkor ostatních a možnost uspokojení těchto ostatních věřitelů současně zkrátila. Věřitel č. 1 se v důsledku tohoto jednání dlužnice přihlásil do řízení jako věřitel nezajištěný, poněvadž jeho pohledávka je v současné době zajištěna majetkem ve vlastnictví třetí osoby. Kdyby k převodu nedošlo, měl by postavení věřitele zajištěného. Pokud by soud rozhodl na místo schůze věřitelů (žádný z věřitelů se na schůzi nedostavil) o oddlužení plněním splátkového kalendáře, což by bylo pro uspokojení věřitelů jednoznačně výhodnější než zpeněžení majetkové podstaty dlužnice, věřitel č. 1 by byl uspokojován jako nezajištěný, tzn. ze splátek a nikoliv ze zpeněžení zajištěného majetku (možnost uspokojit se ze zajištěného majetku mimo insolvenční řízení mu přitom zůstala), čímž by byli zkráceni ostatní nezajištění věřitelé. Soud proto, s ohledem na výše uvedené, oddlužení dlužnice neschválil a současně rozhodl o způsobu řešení jejího úpadku konkursem (ust. § 405 odst. 1 a 2 IZ) s tím, že konkurs bude řešen jako nepatrný, poněvadž podle ust. § 314 odst. 1 písm. a) IZ o nepatrný konkurs jde, jestliže dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem. Podle odst. 2 téhož ustanovení rozhodnutí o tom, že jde o nepatrný konkurs, může insolvenční soud vydat i bez návrhu a spojit je s prohlášením konkursu nebo je vydat kdykoli v průběhu insolvenčního řízení po prohlášení konkursu.

Proti tomuto usnesení, v celém rozsahu, podala dlužnice včasné odvolání. Namítla, že usnesením ze dne 25.10.2010 (A-4) insolvenční soud k jejímu návrhu rozhodl o jejím úpadku a povolil jeho řešení oddlužením, když k tomuto postupu shledal všechny podmínky. Z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na oddlužení je přitom zřejmé, že by bylo při oddlužení uhrazeno za 5 let téměř 60% přihlášených pohledávek. Nicméně hlavním důvodem neschválení oddlužení a prohlášení konkursu je, že dlužnice uzavřela dne 16.9.2010 vzpomínanou darovací smlouvu, kterou došlo k převodu rekreační chaty (jež zajišťuje pohledávky přihlášeného věřitele č. 1) na dceru a soud prvního stupně uzavřel, že právě tímto převodem došlo k porušení jedné z podmínek nutné ke schválení oddlužení, že tím dlužnice sledovala nepoctivý záměr. Dlužnice má však za to, že podmínku poctivosti záměru splnila a její nakládání s nemovitostí nemělo zkrátit jiné věřitele, naopak měla tím být zachována hodnota majetku sloužícího k uspokojování všech věřitelů. V době, kdy nemovitost darovala, netušila, že bude insolvenční návrh podávat a žádat o povolení oddlužení. Naopak si byla vědoma svých omezených finančních možností a tyto prostředky nechtěla investovat do oprav nemovitosti, ale naopak do uspokojování pohledávek svých věřitelů, což v rámci svých možností také činila. Souhlas zajištěného věřitele č. 1 s převodem nemovitosti byl předem projednán, nebylo z jeho strany k němu žádných výhrad, což dlužnice dokládá písemným souhlasem se změnou zástavce ze dne 15.9.2010. Dle názoru odvolatelky nenaplnila ani jeden z důvodů nepoctivého záměru uvedených v ust. § 395 odst. 3 IZ. Je si sice vědoma, že jde pouze o výčet demonstrativní a že při hodnocení soudu jde do jisté míry o subjektivní hodnocení, nicméně soud na základě tohoto subjektivního aspektu rozhodování neposoudil danou věc s potřebnou mírou objektivity, když nepřihlédl k tomu, že dlužnice dala v řízení několikrát najevo poctivost svého záměru, což lze usuzovat z toho, že se sama rozhodla celou situaci řešit. Nezatajovala skutečnost převodu nemovitosti, u soudu hovořila pravdu a spolupracovala, převod nebyl obcházením zákona, sledujícím nepoctivý záměr. Uvědomovala si, že v případě konkursu nebudou pohledávky věřitelů uspokojeny ani z jedné třetiny, zatímco při oddlužení bude uhrazeno cca 60%. Jak již uvedla, převodem nesledovala zvýhodnění jednoho z věřitelů, či vyvádění majetku z majetkové podstaty, ale zachování hodnoty majetku, který chátral a pokud by začala opravovat, bylo by to na úkor věřitelů. Poctivost svého záměru opírá i o tu skutečnost, že v případě návrhu na konkurs a jeho prohlášení by došlo k uspokojení jen věřitele č. 1, který by byl v roli zajištěného věřitele a na ostatní by se z majetkové podstaty nedostalo. Proto považuje za daleko poctivější oddlužení, kdy budou poměrně uspokojeni věřitelé všichni a bude uhrazena větší část pohledávek a to i s ohledem na skutečnost, že zajištěný věřitel může být uspokojen právě prodejem zástavy a tím nebude odčerpávat z majetkové podstaty finance, které mohou být ve větší míře rozpočítány mezi věřitele ostatní. O poctivosti jejího záměru svědčí další nová skutečnost, která by měla soud definitivně přesvědčit, že chce věřitelům uhradit maximum, a to, že dne 6.1.2011 uzavřela se svou dcerou Janou darovací smlouvu, kterou byly předmětné nemovitosti převedeny zpět na dlužnici, aby mohly být zahrnuty do soupisu majetkové podstaty, návrh na vklad byl podán 6.1.2011.

Dále dlužnice opětovně poukázala, že při zvolení nelikvidního řešení dlužníkova úpadku-formou oddlužení, je uspokojováno daleko větší procento pohledávek věřitelů, než při konkursu. I ona by uhradila 60%, při konkursu by to byla 1/3. Sám soud v odůvodnění konstatuje, že oddlužení plněním splátkového kalendáře by bylo pro věřitele výhodnější, než v případě zpeněžení majetkové podstaty. Proto neschválení oddlužení v jejím případě je dle názoru dlužnice přinejmenším v rozporu s hlavním cílem insolvenčního zákona uvedeném v ust. § 1 písm. a) IZ, tedy co největší uspokojení věřitelů. Na tento cíl a účel navazují i zásady insolvenčního práva, v nichž je poukazováno na prioritu uspokojení co nejvíce možné části pohledávek věřitelů. Uvedené principy nebyly soudem prvního stupně zohledněny a bylo rozhodnuto dle principu jazykového výkladu a nevhodného subjektivného posouzení podmínky poctivosti daného záměru dlužnice a navíc takto soud rozhodl bez účasti věřitelského orgánu. Soud měl správně dle ust. § 61 a násl. IZ jmenovat věřitelský orgán; nesprávně si tuto roli přivlastnil, pro celý zbytek insolvenčího řízení. Tím znemožnil dlužnici přesvědčit orgán věřitelů o pocitovosti svého záměru, kdy věřitelé by pravděpodobně souhlasili s uspokojením ve výši téměř 60% a soud by musel toto rozhodnutí věřitelů respektovat (§ 54 IZ). Této skutečnosti je si vědom jeden z věřitelů a to Pavel Kazík, který k tomu dal písemný souhlas. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se oddlužení dlužnice schvaluje a výroky II. a III. zrušil, případně, aby napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Insolvenční správce u nařízeného odvolacího jednání navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu, spojeným s návrhem na povolení oddlužení uvedla a doložila, že má příjem z pracovního poměru 21.794,-Kč, závazky ve výši 1.201.549,88 Kč, že má jednu vyživovací povinnost, označila svůj majetek-běžné vybavení domácnosti a předložila jak seznam svých závazků, tak svého majetku. Dále k návrhu předložila listiny vztahující se k závazkům, včetně listin k pohledávce vůči společnosti TGI Money a.s. a to úvěrovou smlouvu ze dne 13.8.2008, z níž vyplývá, že tato byla zajištěna zástavní smlouvou č. 13014 (kterou však dlužnice nepředložila); dále doložila výpis z katastru nemovitostí, list vlastnictví č. 565, z něhož bylo seznatelné pouze to, že vlastníkem nemovitostí, a to objektu bydlení bez čp. a č.ev. na p.č. st. 1242, parcely č. st. 1242 a 3657/11, je na základě darovací smlouvy ze dne 16.9.2010, s právními účinky vkladu ke dni 20.9.2010 Jana anonymizovano a že tyto nemovitosti na základě zástavní smlouvy ze dne 13.8.2008 zajišťují pohledávku věřitele. V seznamu závazků dlužnice označila celkem 15 závazků vůči 13 věřitelům. Jak správně zjistil soud prvního stupně dle seznamu závazků dlužnice věřiteli Provident Financial s.r.o. uhradila poslední splátku v lednu 2010, věřitelům Český inkasní kapitál a.s., UniCredit Bank Czech Republic, a.s. a Československá obchodní banka, a.s., uhradila poslední splátky v červnu 2010 a věřitelům COFIDIS s.r.o. a Citibank Europe plc, organizační složka uhradila poslední splátky v srpnu 2010. Po zjištění, že dlužnice je v úpadku a že s ohledem na výši udávaných závazků a doložených příjmů splňuje podmínky oddlužení, usnesením ze dne 25.10.2010, č.j. KSOS 31 INS 12026/2010-A-4 soud prvního stupně mimo rozhodnutí o zjištění úpadku, povolil dlužnici jeho řešení oddlužením (výrok III.), nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů na 14.12.2010 a předmětem jednání určil:-zprávu insolvenčního správce,-případné odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce,-projednání způsobu oddlužení a hlasování o přijetí způsobu oddlužení a volbu věřitelského orgánu. Teprve poté ve zprávě doručené soudu 3.12.2010 insolvenční správce soud informoval mimo jiné o tom, že dlužnice darovací smlouvou ze dne 16.9.2010 převedla svou nemovitost na dceru Janu anonymizovano , že jde o rekreační chatu v hodnotě cca 200.000,-Kč, která zajišťuje pohledávku věřitele TGI Money a.s. na základě zástavní smlouvy ze dne 13.8.2008. U nařízeného jednání, ke kterému se však žádný z věřitelů nedostavil, soud prvního stupně věc projednal a rozhodl odvoláním napadeným usnesením. Podle ustanovení § 1 IZ tento zákon upravuje a) řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů, b) oddlužení dlužníka. Ustanovení § 5 písm a) IZ dále stanoví, že insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Konečně podle ust. § 405 odst. 1, odst. 2 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Především je třeba s ohledem na odvolací námitky dlužnice konstatovat, že vzhledem na zákonnou úpravu oddlužení v insolvenčním zákoně (§ 389 a násl. IZ) není při oddlužení kladen hlavní důraz na maximální uspokojení věřitelů, nýbrž umožnit dlužníkovi, splňuje-li pro to všechny zákonné předpoklady, aby se oddlužil-osvobodil od dluhů (414 IZ) a znovu bez dluhů zapojil do ekonomického života. Jednou z podmínek přitom je, že k oddlužení musí přistupovat poctivě. Jak zjistil odvolací soud dlužnice v návrhu sice uvedla, že pohledávka věřitele TGI Money a.s. je zajištěna majetkem dcery, o čemž doložila výpis z katastru nemovitostí LV č. 565, nicméně v návrhu, ani do vydání rozhodnutí o povolení oddlužení, soudu nesdělila (ač při deklarované poctivosti jejího záměru měla), že tento majetek nabyla dcera, a to krátce před podáním insolvenčního návrhu, darem právě od dlužnice. Jestliže se dlužnice bez přiměřeného protiplnění zbavila tohoto svého majetku (převedla jej na osobou blízkou) v době, kdy dlouhodobě neplnila své splatné závazky vůči shora uvedeným věřitelům, přitom dar byl uskutečněn bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu, spojeného s návrhem na povolení oddlužení, pak již sama tato skutečnost o poctivosti jejího záměru nesvědčí. Není přitom vůbec významné, že věřitel TGI Money a.s., který byl současně věřitelem zástavním, s tímto postupem dlužnice vyslovil souhlas. Jeho souhlas byl zcela pochopitelný, neboť svou pohledávku měl nadále zajištěnou zástavou (byť na majetku třetí osoby) a navíc si ji dozajistil dohodou o přistoupení k závazku ze dne 23.9.2010, uzavřenou s dcerou dlužnice. Za dané situace je proto nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že pokud by v tomto řízení uvedená darovací smlouva nevyšla najevo a soud by rozhodl o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, pak by byl jeden z věřitelů a to TGI Money a.s., který se tím pádem přihlásil jako věřitel nezajištěný (a ani v danou dobu nemohl jinak) zvýhodněn na úkor ostatních věřitelů a možnost uspokojení těchto ostatních věřitelů by se tím zkrátila. Věřitel TGI Money a.s. by byl totiž zahrnut do splátkového kalendáře s ostatními věřiteli (což by v případě jeho zajištění na majetku dlužnice nepřicházelo v úvahu) a ještě by měl možnost se uspokojit ze zástavy na majetku třetí osoby mimo insolvenční řízení. Pokud by dlužnice převod svého majetku (který se vskutku uskutečnil bezprostředně před zahájením tohoto řízení) v návrhu nezamlčela, soud by její návrh na oddlužení zcela nepochybně zamítl a rozhodl o způsobu řešení úpadku konkursem, neboť za této situace by skutečně i dle názoru odvolacího soudu nebylo možno dlužnici výhody oddlužení (z důvodů uvedených shora) přiznat. V důsledku dalšího počínání dlužnice-kdy je opět vlastnicí zastavených nemovitostí, byl ovšem navozen stav, že věřitel č. 1-TGI Money a.s., který se přihlásil jako nezajištěný, dnes již nemá možnost svou přihlášku o uplatnění zajištění dodatečně doplnit, neboť 30 denní lhůta pro toto uplatnění, která začala běžet od rozhodnutí o úpadku dlužnice, dávno uplynula. Tento nemovitý majetek bude v rámci konkursu zpeněžen a jeho výtěžek bude v rámci poměrného uspokojení rozdělen mezi všechny včas přihlášené věřitele, bez ohledu na to, že věřitel TGI Money a.s., má opět svou pohledávku zajištěnou zástavním právem na majetku dlužnice. Zpeněžením těchto nemovitostí ve smyslu ust. § 299 odst. 2 IZ toto zástavní právo zanikne. Tímto svým dalším jednáním dlužnice ve svých důsledcích poškodila i věřitele TGI Money a.s. I když je nepochybné, že uspokojení věřitelů, a to všech, v rámci tohoto konkursu bude daleko nižší, než by bylo při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (pokud by ovšem k tomu byly splněny všechny podmínky, včetně uvedených v ust. § 395 IZ), nicméně se jedná o jediný možný postup, který bude takto vzniklou situaci ve vztahu ke všem věřitelům řešit spravedlivě, neboť i po jejich částečném uspokojení, které bude následovat po zpeněžení stávajícího majetku dlužnice, zbývající neuhrazené pohledávky žádného z přihlášených věřitelů nezaniknou a tito budou mít nadále možnost jejich úhradu vůči dlužnici (případně i vůči spoludlužníkům a ručitelům) nadále požadovat, tentokrát však již mimo konkursní řízení (§ 312 odst. 4, v návaznosti na ust. § 311 IZ). Je třeba ovšem znovu zdůraznit, že nastalou situaci svým jednáním zavinila sama dlužnice a za těchto okolností nelze její oddlužení schválit. Právě při respektování ust. § 5 písm. a) IZ, kterého se rovněž dlužnice dovolávala, nelze připustit, aby v rámci insolvenčního řízení byl někdo nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn. Svým jednáním tak dlužnice ve svých důsledcích poškodila všechny věřitele. Dovolává-li se dlužnice toho, že věřitelé mohli na schůzi věřitelů rozhodnut jinak (§ 399 IZ), pak je třeba připomenout, že této možnosti věřitelé nevyužili, neboť se žádný z nich schůze věřitelů nezúčastnil.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 3. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradillová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu