3 VSOL 282/2011-A-11
KSBR 40 INS 5720/2011 3 VSOL 282/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužnice Romany anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Boettingrova 3, IČ: 12167827, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 40 INS 5720/2011-A-6 ze dne 7.4.2011

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatila na účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V odůvodnění svého usnesení uvedl, že zálohu stanovil ke krytí nákladů řízení s ohledem na jejich předpokládanou výši, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla v něm, že vzhledem ke své finanční situaci je schopna složit zálohu pouze ve výši 10.000,-Kč. Proto navrhla, aby bylo vydáno usnesení, kterým jí bude uloženo zaplacení zálohy ve výši 10.000,-Kč do 15 dnů od právní moci usnesení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je opodstatněné, byť z jiných důvodů, než je namítáno.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 5.4.2011 se dlužnice domáhala, aby soud rozhodl o jejím úpadku a prohlásil na majetek konkurs. V návrhu uvedla, že má závazky v celkové výši 1.359.395,25 Kč vůči devíti věřitelům, které konkrétně označila. Uvedla, že závazky jsou více než 30 dnů po splatnosti a není schopna je splácet. Dlužnice k návrhu nepřiložila přílohy ve smyslu ust. § 104 IZ, ale odkázala na přílohy ke svému předchozímu návrhu (soudem odmítnutému) sp. zn. KSBR 46 INS 5049/2011, ke kterému tyto přílohy přiložila.

Z ust. § 108 odst. 1 věty prvé IZ vyplývá, že navrhovateli lze uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze v případě, že je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky nelze zajistit jinak, zejména z prostředků majetkové podstaty. Uložení této povinnosti je tedy zásadně odůvodněno v případech, kdy dlužník nemá dostatečné pohotové peněžní prostředky, které by bylo možné použít k hrazení nákladů řízení po rozhodnutí o úpadku, a současně lze usuzovat, že po rozhodnutí o úpadku bude nutné hradit náklady řízení v určité výši. Insolvenční soud přitom musí vycházet z konkrétních skutečností, které byly v řízení zjištěny. Usnesení o uložení zálohy není usnesením vydaným v rámci dohlédací činnosti a je proti němu odvolání přípustné (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 10/2009). Jako takové musí být přezkoumatelně odůvodněno, aby odvolací soud byl schopen posoudit správnost důvodů, pro které soud prvního stupně k rozhodnutí o záloze přistoupil. V dané věci se však insolvenční soud omezil pouze na konstatování, že prostředky ke krytí nákladů řízení nelze zajistit jinak a výši zálohy odůvodnil toliko odkazem na předpokládanou výši nákladů řízení (aniž by ji jakkoliv vyčíslil). Odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy neobsahuje dostatek důvodů, které by umožňovaly odvolacímu soudu je přezkoumat.

Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně v dalším řízení znovu posoudí důvody pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, případně v této věci provede další šetření zda jsou splněny podmínky pro její uložení a vyzve dlužnici k předložení seznamů dle § 104 odst. 1 o.s.ř. Pokud znovu rozhodne o uložení zálohy, své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu