3 VSOL 279/2014-A-11
KSBR 39 INS 1521/2014 3 VSOL 279/2014-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků Jana anonymizovano , anonymizovano a Marie anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Dolní Bojanovice, Cacardov 699, PSČ 696 17, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.1.2014, č.j. KSBR 39 INS 1521/2014-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že insolvenční návrh dlužníků se neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníků. V důvodech usnesení soud prvního stupně uzavřel, že insolvenční návrh dlužníků, doručený soudu dne 22.1.2014, neobsahuje všechny zákonem požadované náležitosti, neboť v něm chybí vylíčení rozhodujících skutečnosti, jež by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek dlužníků. Dlužníci v návrhu pouze konstatovali , že mají celkem sedm závazků (z toho jeden zajištěný), tyto závazky specifikovali a podrobně se zabývali svými příjmy. Podle soudu prvního stupně však dlužníci musí také popsat, jak se do této situace dostali, tedy popsat historii svých finančních problémů včetně jejich důvodů, od kdy a na co si půjčovali a k čemu finanční prostředky využili, a k těmto rozhodujícím skutečnostem označit důkazy. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2892/2004 ze dne 14.12.2005 soud prvního stupně uzavřel, že insolvenční návrh takové vylíčení rozhodujících skutečností neobsahuje. Soud prvního stupně dále poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008-A a zdůraznil, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Jak soud prvního stupně dále uvedl, absence vylíčení podstatných okolností způsobuje neschopnost soudu posoudit oprávněnost podaného návrhu na zahájení insolvenčního řízení, s neúplným návrhem nelze v řízení pokračovat, proto insolvenční návrh dlužníků podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) odmítl. Současně soud prvního stupně uvedl, že přestože dlužníci ke svému insolvenčnímu návrhu připojili čestná prohlášení, že nejsou podnikatelé a jejich dluhy nepochází z podnikatelské činnosti, nahlédnutím do rejstříku ekonomických subjektů ARES a živnostenského rejstříku zjistil, že dlužník je nadále podnikatelem podnikajícím pod IČ 499 43 049 od 18.4.1994 , tudíž v insolvenčním návrhu úmyslně uvedl nepravdivé údaje, a tato skutečnost, je sama o sobě, důvodem pro zamítnutí návrhu podle § 395 odst. 1, písm. a) IZ . I v případě, že by dlužníci podali bezvadný návrh , povolení oddlužení by v jejich případě nebylo s ohledem na § 395 odst. 1, písm. b) IZ možné, poněvadž dlužníci by za pět let trvání oddlužení formou splátkového kalendáře uhradili svým nezajištěným věřitelům pouze 20,7 % jejich pohledávek, a tím by nesplnili podmínku stanovenou v § 395 odst. 1, písm. b) IZ.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání, doplněné podáním doručeným soudu dne 20.3.2014. Shodně namítali, že svoji platební neschopnost prokázali mimo jiné přílohami-seznamy závazků připojenými k návrhu. Poukázali na to, že ohledně neschopnosti plnit peněžité závazky v bodě 07 návrhu uvedli, že zastavili platby podstatné části svých peněžitých závazků, a že tyto skutečnosti jsou zřejmé i z doplnění oddílu 07-charakteristika závazků a věřitelů nebo ze seznamů závazků, v nichž bylo u věřitelky Petry Špačkové uvedeno, že splatnost závazku je 4.1.2012, a u dalších šesti pohledávek, že poslední úhrady provedli v rozmezí června až srpna 2013 , přičemž v seznamu závazků upřesnili, že splatnost závazků je měsíc po poslední úhradě, popřípadě před vydáním vykonatelného rozhodnutí nebo před zesplatněním pohledávky. Z bodu 07 návrhu a přiložených seznamů závazků tak zcela jednoznačně vyplývají definiční znaky jejich úpadku pro platební neschopnost podle § 3 odst. 1 IZ. Dále zdůraznili, že v bodě 07 návrhu uvedli, že mají pět věřitelů, vůči nimž mají sedm závazků, peněžité závazky mají dlužníci více než 30 dnů po splatnosti, tyto nejsou schopni plnit, a dále, že zastavili platby podstatné části svých peněžitých závazků v průběhu června až srpna 2013, z čehož je jasné, že všechny jejich závazky jsou více jak tři měsíce po lhůtě splatnosti. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 26, roč. 2011, poukázali na závěr dovolacího soudu, podle něhož při posuzování úplnosti vylíčení rozhodných skutečností je třeba přihlížet i k seznamu závazků, jehož obsah je definován insolvenčním zákonem a který tvoří povinnou přílohu insolvenčního návrhu dlužníka podle § 104 odst. 1 IZ. V tomto směru současně odkázali i na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.1.2014, sen. zn. 3 VSOL 1160/2013-A-13, uveřejněné v insolvenčním rejstříku pod sp.zn. KSBR 27 INS 33284/2013. Odvolatel Jan Budovič potvrdil, že v návrhu uvedl, že není podnikatelem, k tomu však došlo omylem, tuto skutečnost si neuvědomil, neboť neprovozuje své podnikatelské činnosti již řadu let. Současně odkázal na ustanovení § 389 odst. 1, písm. b) IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, podle něhož lze oddlužit i fyzickou osobu podnikající s tím, že odvolatel žádné dluhy z podnikání v projednávané věci nemá. Odvolatelé dále nesouhlasili se soudem prvního stupně, že jejich příjem není dostačující pro uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším než 30 % hodnoty jejich pohledávek ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a provedli podrobný výpočet splácení nezajištěných závazků věřitelů po dobu pěti let. Současně doplnili, že s Janem anonymizovano , nar. 12.9.1980 uzavřeli dne 19.3.2014 darovací smlouvu, na jejímž základě jim bude poskytován dar ve výši 2.000 Kč měsíčně po dobu trvání oddlužení, a tuto smlouvu připojili k odvolání. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a aby bylo povoleno jejich oddlužení formou splátkového kalendáře ve smyslu jejich návrhu.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků je důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že soudu prvního stupně byl dne 22.1.2014 doručen insolvenční návrh spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, kterým se dlužníci domáhají zjištění svého úpadku s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 07 formulářového návrhu (popis rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek/hrozící úpadek) dlužníci mimo jiné-v doplnění oddílu 6-konkrétně označili pět svých věřitelů, vůči nimž mají sedm konkrétně označených závazků (z toho jeden zajištěný), a uvedli aktuální výši jednotlivých závazků s tím, že u zajištěného závazku vůči věřitelce Petře Špačkové ve výši 500.000 Kč nastala jeho splatnost 4.1.2012, a u ostatních nezajištěných závazků byly provedeny poslední úhrady v období od června 2013 do srpna 2013, přičemž jejich splatnost nastala měsíc po poslední úhradě, popřípadě před vydáním vykonatelného rozhodnutí nebo před zesplatněním pohledávky. V bodě 07 návrhu dále uvedli, že jejich závazky jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, tyto nejsou schopni plnit, řada věřitelů zahájila proces vymáhání svých závazků. Platby podstatné části svých peněžitých závazků zastavili v průběhu června až srpna 2013, celková výše závazků vzniklých za trvání manželství činí 832.070 Kč, z toho nezajištěné závazky představují 332.070 Kč, navrhovatelé mají jednoho zajištěného věřitele-Petru Špačkovou-vůči níž mají zajištěný závazek ve výši cca 500.000 Kč. Předepsané měsíční splátky mají u věřitelů CETELEM ČR, a.s. ve výši 3.609 Kč, ESSOX, s.r.o. ve výši 1.200 Kč a u GE Money Bank, a.s., v souhrnu 5.860 Kč. U ostatních věřitelů nejsou splátky předepsány. Vzhledem k celkové výši měsíčních splátek 10.660 Kč a celkové výši jejich příjmů je mimo možnosti navrhovatelů své závazky řádně splácet, neboť navrhovatelé nejsou schopni věřitelům požadovanou částku na závazky vedle úhrad nákladů na jejich živobytí ze svých příjmů uhradit. Ke svým poměrům uvedli, že mají vůči sobě vyživovací povinnost, specifikovali výši svých příjmů, které pobírají jako invalidní důchodci, uvedli také příjmy ze mzdy i z darovací smlouvy. Dále uvedli, že při pravidelné měsíční splátce ve výši 2.779 Kč měsíčně jsou schopni za dobu pěti let oddlužení uhradit 101.400 Kč, což je dostačující na zaplacení 30 % hodnoty nezajištěných závazků, a že (vyjma konkrétně označených nemovitostí ve vlastnictví dlužnice), nemají žádného hodnotnějšího majetku. V bodě 16 návrhu označili nemovitosti, na nichž vázne zástavní právo, v bodě 17 návrhu označili pět nezajištěných věřitelů a šest závazků, v bodě 18 návrhu označili jako věřitelku Petru Špačkovou a zajištěnou pohledávku ve výši 500.000 Kč. K návrhu připojil každý z dlužníků seznam závazků, obsahující podepsané prohlášení o jejich správnosti a úplnosti. V seznamu závazků konkrétně označili věřitele, ve vztahu k jednotlivým závazkům uvedli údaj o druhu závazku, o tom, zda se jedná o závazek zajištěný či nikoli a označili předmět zajištění, dále údaj o aktuální výši závazku a údaj o splatnosti/poslední úhradě toho kterého závazku s tím, že u závazku ve výši 500.000 Kč vůči Petře Špačkové nastala splatnost dne 4.1.2012 a u ostatních závazků byla provedena poslední úhrada v období od června 2013 do srpna 2013. Seznamy závazků dále obsahují údaj o tom, že splatnost závazků nastala měsíc po poslední úhradě, popřípadě před vydáním vykonatelného rozhodnutí nebo před zesplatněním pohledávky. Oba dlužníci připojili i podepsané seznamy majetku i zaměstnanců, které obsahují prohlášení o jejich správnosti a úplnosti, a další listiny osvědčující jejich úpadek.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a objektivní neschopnost dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníci ve svém insolvenčním návrhu neuvedli dostatečné údaje, na jejichž základě by bylo možno usuzovat, že se nachází v úpadku, se odvolací soud neztotožňuje.

Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010) uzavřel, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z něhož lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z něhož lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), nebo tvrzením, z něhož lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Se zřetelem na shora uvedený výklad je především zřejmé, že součástí vylíčení rozhodujících skutečností v insolvenčním návrhu nemusí být i údaje popisující historii finančních problémů dlužníků, případně údaje o tom, od kdy a na co si půjčovali finanční prostředky a jakým způsobem je využili-jak soud prvního stupně nesprávně dovozuje-neboť takové okolnosti jsou pro závěr soudu, že u dlužníků jsou naplněny znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ bez významu.

Odvolací soud nesouhlasí se soudem prvního stupně, že z údajů uvedených v návrhu nelze dovodit, že u dlužníků jsou naplněny znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ. Dlužníci v návrhu a v připojených seznamech závazků konkrétně označili pět svých věřitelů, vůči nimž mají sedm závazků, tyto závazky označili uvedením důvodu jejich vzniku a uvedli konkrétní výši jejich závazků. U zajištěného závazku vůči věřitelce Petře Špačkové ve výši 500.000 Kč uvedli konkrétní datum jeho splatnosti 4.1.2012. Ve vztahu k věřiteli Československá obchodní banka, a.s. v návrhu uvedli, že vůči tomuto věřiteli nebyly (na jejich závazky) předepsané měsíční splátky, k poslední úhradě dvou závazků došlo v červenci a v srpnu 2013 s tím, že splatnost závazků nastala měsíc po poslední úhradě. Z těchto údajů tak lze dovodit, že splatnost těchto závazků nastala v srpnu a v září 2013. U dalších závazků vůči věřitelům CETELEM ČR a.s., ESSOX, s.r.o. a GE Money Bank, a.s. byly dohodnuty měsíční splátky, poslední úhrady byly uskutečněny v období června až srpna 2013, přičemž podle tvrzení dlužníků nastala jejich splatnost měsíc po jejich poslední úhradě, to je v období od července do září 2013.

Nutno zdůraznit, že za způsobilý zdroj poznání může být pokládán i seznam závazků (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. b/, odst. 3 a 4 IZ), připojený k návrhu a opatřený prohlášením o jeho správnosti a úplnosti a podpisem dlužníka (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 26/2011). Pokud dlužníci seznamy závazků splňující uvedené zákonné podmínky k návrhu připojili, je soud oprávněn z nich vycházet a čerpat z nich relevantní údaje.

Po posouzení obsahu insolvenčního návrhu ve spojení s připojenými seznamy závazků lze tedy dovodit, že u dlužníků jsou naplněny znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 IZ, neboť je nepochybné, že dlužníci mají více věřitelů, přičemž (jak shora vyloženo) lze dovodit i údaje ohledně splatnosti jednotlivých závazků, jež zakládají domněnku neschopnosti dlužníků hradit své splatné závazky ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, písm. c) a odst. 2, písm. b) IZ.

Úvahy soudu prvního stupně o tom, že dlužník Jan Budovič podáním návrhu sledoval nepoctivý záměr, když v návrhu uvedl nesprávnou informaci, že není podnikatelem, a dále že zřejmě není splněna podmínka dostatečné ekonomické nabídky (§ 395 odst. 1, písm. a/ a b/ IZ), nemají pro rozhodnutí soudu o insolvenčním návrhu dlužníků žádný relevantní význam, neboť jde o skutečnosti, které soud posuzuje až při rozhodování o společném návrhu dlužníků-manželů na povolení jejich oddlužení.

Odvolací soud-na rozdíl od soudu prvního stupně-proto uzavírá, že insolvenční návrh dlužníků je projednatelný, neboť obsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, které by v případě jejich osvědčení postačovaly k závěru o úpadku dlužníků pro platební neschopnost.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh dlužníků se neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 29. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu