3 VSOL 276/2011-A-11
KSBR 46 INS 4985/2011 3 VSOL 276/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Pekařská gastronomy, s.r.o., se sídlem Brno, Pekařská 4, IČ: 29194423, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka ze dne 14.4.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 46 INS 4985/2011-A-4 ze dne 29.3.2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 46 INS 4985/2011-A-4 ze dne 29.3.2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil na označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti v pokladně Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Na odůvodnění tohoto rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že z předložených seznamů majetku dlužníka je zřejmé, že jeho majetek je tvořen pouze movitými věcmi a jednou pohledávkou a že s ohledem na výši odměny správce, která činí 45.000,-Kč bez DPH, a hotové výdaje správce při řešení úpadku dlužníka konkursem není možno zajistit prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení jinak. Poukázal na to, že dlužník nedisponuje žádnými finančními prostředky na účtech ani v hotovosti, které by jinak mohl insolvenční správce použít na úhradu nákladů spojených se zjišťováním a zpeněžováním majetkové podstaty.

Toto rozhodnutí napadl dlužník odvoláním, v němž uvedl s poukazem na seznam majetku a stav své finanční hotovosti, který učinil součástí insolvenčního návrhu, že nedisponuje dostatečnými finančními prostředky tak, aby mohl uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Žádal o snížení zálohy na částku 17.000,-Kč, kterou může získat částečným prodejem majetku, a uvedl, že současně vznáší k soudu dotaz, zda mu soud povoluje prodej majetku uvedený v příloze tak, aby bylo možné požadovanou výši zálohy uhradit. K odvolání pak připojil fakturu, v níž je uveden seznam movitého majetku, který dle jeho návrhu by měl být prodán k zajištění možnosti složit zálohu na náklady insolvenčního řízení v celkové výši 17.291,-Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem podaným u Krajského soudu v Brně 24.3.2001 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu. V návrhu uvedl, že dominantním předmětem jeho činnosti je hostinská činnost, která byla zahájena v roce 2010, ale již v létě 2010 v době letních prázdnin byly natolik nízké tržby, že se dostal do platební neschopnosti, kterou řešil sjednáním splátkových kalendářů, další závazky však přibývaly, následně jednal s investory o možnosti firmu finančně zajistit. Investoři však od svého záměru odstoupili v únoru 2011. Dne 15. února 2011 byl provoz restaurace ukončen, zaměstnanci nastoupili řádnou dovolenou a obdrželi výpověď z pracovního poměru dle § 52, písm. a) zákoníku práce, jeden ze zaměstnanců je od 24.12.2010 práce neschopen. Následně dlužník vstoupil do jednání o prodeji firmy, jediný zájemce však 23.3.2010 dal negativní stanovisko. To jsou důvody, proč dlužník podání insolvenčního návrhu odkládal, neboť se snažil najít nejlepší řešení, než do insolvence vstoupí. Uvedl, že se nachází v úpadku i ve formě předlužení, což je zřejmé z předloženého účetnictví. Má však majetek, který by se dal zpeněžit, peněžité prostředky, které byly uvedené ještě v rozvaze k 24.3.2011, byly nutně a důvodně použity na úhradu nákladů spojených se zaměstnanci a provozem. Uvedl, že splňuje podmínku úpadku i co do plurality věřitelů, navíc je v platební neschopnosti, neboť není schopen plnit peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti. Dlužník označil svých 31 věřitelů s tím, že celkově jeho závazky činí 3.649.305,55 Kč. K návrhu přiložil rovněž zákonem požadované seznamy. Ze seznamu majetku vyplývá, že mimo drobného movitého majetku, který je vybavením restaurace, vlastní automobil Renault Kango, rok pořízení 2007 v zůstatkové ceně 90.112 Kč.. Celková zůstatková cena jeho majetku dle seznamu činí 670.718,59 Kč. Dále označil jedinou pohledávku za Úřadem pro mezinárodně právní ochranu dětí ve výši 3.940,-Kč bez uvedení data její splatnosti. Dlužník připojil k seznamu prohlášení o jeho správnosti a úplnosti.

S ohledem na shora uvedená zjištění z insolvenčního spisu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že dlužník je v úpadku a vzhledem k tomu, že již není ekonomicky činný, je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Proto je správný i závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, neboť prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Z návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník nemá k dispozici žádné hotové finanční prostředky, a v této fázi insolvenčního řízení nelze předjímat, zda a za jaké finanční částky bude lze zpeněžit jeho movitý majetek, který v seznamu majetku uvedl. Zaplacení zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenutí nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem či zpeněžení jeho majetku nevedlo k zajištění finančních prostředků v potřebném rozsahu na úhradu všech nákladů insolvenčního řízení. Přitom, jak správně poukázal soud prvního stupně, v případě řešení úpadku konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.), k tomu DPH, pokud je správce jejím plátcem, a další běžné výdaje insolvenčního správce.

Je nutno poukázat i na to, že přestože dlužník vyjmenoval kroky, které postupně činil ke zlepšení své finanční situace, nelze ani v jeho případě odhlédnout od ust. § 98 insolvenčního zákona, které ukládá právnické osobě povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Přitom ze skutečností uvedených v jeho návrhu vyplývá, že do platební neschopnosti se dostal již v létě r. 2010 a dle předložené rozvahy měl k dispozici hotové finanční prostředky jak v pokladně, tak na účtech, ještě i k datu 24.3.2011. Nelze proto ani vyloučit, že zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatí za dlužníka jeho statutární orgán, který nesplnil povinnost návrh ve lhůtě uvedené v citovaném ustanovení § 98 IZ podat.

Odvolací soud považuje za nutné poukázat i na to, že postup zvolený soudem prvního stupně je postupem, který zákonodárce při tvorbě insolvenčního zákona předpokládal, a proto rovněž dlužník, který podává insolvenční návrh, musí počítat s tím, že bude k zaplacení zálohy vyzván, pokud nemá k dispozici dostatek pohotových finančních prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení. Účelem insolvenčního řízení není totiž likvidace a výmaz nefunkční společnosti, nýbrž řešení úpadku a poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Jestliže by dlužník zálohu nezaplatil a soud by přesto rozhodl o jeho úpadku a poté na jeho majetek prohlásil konkurs a následně by nedošlo při zpeněžení majetku k zajištění dostatečné částky ke krytí nákladů insolvenčního řízení, pak by musel náklady ve zbývající výši nést stát, a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně. Tím by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl a další pokračování řízení by bylo zjevným zneužitím postupu podle insolvenčního zákona k likvidaci zadlužené a nemajetné společnosti dlužníka.

Insolvenční soud rovněž správně stanovil výši požadované zálohy právě s ohledem na shora uvedenou minimální odměnu insolvenčního správce a jeho další náklady, když dlužník nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky a nelze ani předjímat, zda a za kolik se zpeněží jeho movitý majetek a zda dojde k vymožení jeho jediné pohledávky.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, proto ho podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Pokud jde o požadavek dlužníka na povolení prodeje jeho majetku ke získání finanční částky na částečnou úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení vznesený v jeho odvolání, pak odvolací soud zcela odkazuje na přípis rozhodující soudkyně soudu prvního stupně ze dne 19.4.2011, kterým na tento jeho požadavek reagovala. Takové řešení by totiž bylo zcela v rozporu se shora uvedeným účelem insolvenčního řízení a zpeněžováním majetkové podstaty samotným dlužníkem by se řešil případ, kdy dlužník nesplnil svou zákonnou povinnost podat insolvenční návrh ve lhůtě uvedené v ust. § 98 IZ.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 12. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu