3 VSOL 274/2011-A-12
KSBR 46 INS 16110/2010 3 VSOL 274/2011-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka FAMETA, s.r.o., identifikační číslo: 282 63 031, se sídlem Zlín, Kostelec, Lešenská 182, PSČ 763 14, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 23.3.2011, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. března 2011, č.j. KSBR 46 INS 16110/2010-A-6, ve znění usnesení ze dne 4. dubna 2011, č.j. KSBR 46 INS 16110/2010-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. března 2011, č.j. KSBR 46 INS 16110/2010-A-6, ve znění usnesení ze dne 4. dubna 2011, č.j. KSBR 46 INS 16110/2010-A-8, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením, ve znění opravného usnesení ze dne 4.4.2011 Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst.1, odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona-dále jen též IZ ) uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně tohoto soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že s ohledem na výši předpokládaných nákladů insolvenčního řízení (zejména odměny správce ve výši 45.000,-Kč bez DPH při řešení úpadku dlužníka konkursem a hotové výdaje správce) stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Majetek dlužníka je dle předložených seznamů tvořen finanční hotovostí ve výši 928,43 Kč a k pokrytí nákladů nebude mít insolvenční správce k dispozici finanční prostředky. Současně soud poskytl dlužníkovi poučení, že pokud nebude záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání (§ 108 odst. 3 IZ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Uvedl v něm, že nemá žádný majetek a tedy žádné finanční prostředky na úhradu této zálohy. Podáním návrhu plnil svou povinnost uloženou mu dle § 98 odst. 1 IZ, to je podat insolvenční návrh poté, co se dozví, že je v úpadku. Jelikož si splnil svou zákonnou povinnost proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ muže insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávaném případě z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že dlužník se návrhem podaným u insolvenčního soudu dne 25.1.2011 domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby jeho úpadek byl řešen konkursem. V návrhu uvedl, že v listopadu 2010 shledal své předlužení, a proto ukončil své podnikání. Dále uvedl, že jeho vlastní kapitál činí záporných 439.451,48 Kč, celková hodnota jeho majetku činí 928,43 Kč (jde o pokladnu a účty v bance) a má závazky vůči čtyřem subjektům v celkové výši 309.573,60 Kč. K návrhu přiložil listiny, kterými dokládal tvrzené skutečnosti a seznamy předepsané v ust. § 104 IZ.

Odvolací soud dospěl za shora popsané situace shodně se soudem prvního stupně k závěru, že dlužník je v úpadku. Vzhledem k tomu, že dlužník je ekonomicky nečinný je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, neboť prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Jak vyplývá z návrhu, dlužník tvrdí, že má k dispozici pouze zanedbatelné peněžní prostředky a žádný jiný majetek; tato tvrzení bude nutno prostřednictvím insolvenčního správce prověřit a případný majetek dohledat a rovněž prověřit všechny úkony dlužníka (týkající se jeho majetku) též z hlediska institutů odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti. K veškeré této činnosti proto bude nutně insolvenční správce potřebovat pohotové finanční prostředky, které je v daném případě nutno zajistit zálohou na náklady insolvenčního řízení. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, to je v rozsahu alespoň na úhradu všech nákladů insolvenčího řízení. Přitom v případě řešení úpadku konkursem, činí pouze odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a dále bude nutno správci uhradit i jeho běžné výdaje.

Zákonodárce v důvodové zprávě k insolvenčnímu zákonu a to konkrétně k ust. § 144 IZ výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Lze dále dodat, že soud prvního stupně nemohl postupovat dle ust. §144 IZ a zamítnout insolvenční návrh dlužníka pro nedostatek jeho majetku, neboť dlužník všechny taxativně vyjmenované podmínky uvedené v ustanovení § 144 odst. 1 a 4 IZ, nesplňuje.

Ze shora uvedeného vyplývá, že postup zvolený soudem prvního stupně je postupem, který zákonodárce při tvorbě insolvenčního zákona předpokládal, a proto rovněž dlužník, který podává insolvenční návrh, musí počítat s tím, že bude k zaplacení zálohy vyzván, neboť účelem insolvenčního řízení není likvidace a výmaz nefunkční společnosti, nýbrž řešení úpadku a poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Jestliže by dlužník zálohu nezaplatil a soud by přesto rozhodl o jeho úpadku a po té na jeho majetek prohlásil konkurs a následně by se nezjistil, případně nedohledal a nezpeněžil majetek dlužníka v potřebném rozsahu, pak by při nezaplacení zálohy veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně. Tím by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl a další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona k likvidaci zadlužené a nemajetné společnosti dlužníka (§ 308 odst. 1 písm. d/, § 312 odst. 2 IZ). Pokud jde o námitku dlužníka, že svým návrhem plní svou zákonnou povinnost podat insolvenční návrh, odvolací soud zdůrazňuje, že ust. § 98 IZ je zejména založeno na tom, že takový insolvenční návrh má být podán především včas; tedy v době, kdy dlužník disponuje takovým majetek, který by bylo možné použít alespoň k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Insolvenční soud též správně stanovil i výši požadované zálohy (ust. § 108 odst. 2 IZ), neboť dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem (jehož se dlužník i domáhá) 45.000,-Kč (bez DPH) a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje. Lze tedy uzavřít, že za situace, kdy dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky, složení zálohy ve výši 50.000,-Kč je pro toto řízení potřebné.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 12. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu