3 VSOL 272/2015-A-31
KSOS 34 INS 19414/2014 3 VSOL 272/2015-A-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka SLUG a.s., Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1113/3, PSČ: 709 00, IČ 25685171, zastoupeného Mgr. Lukášem Seibertem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Sokolská třída 1204/8, PSČ: 702 00, o insolvenčním návrhu věřitele OMLUX, spol. s r.o., Pod Vysílačem 422/31, Lhotka, Ostrava, PSČ: 725 28, 619 00, IČ 61944840, zastoupeného Mgr. Sylvou Pahutovou, advokátkou se sídlem Dlouhá 53/6, PSČ: 702 00, Ostrava-Moravská Ostrava, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.1.2015, č.j. KSOS 34 INS 19414/2014-A-26,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud uložil věřiteli OMLUX, spol. s r.o. v souladu s ustanovením § 4 odst. 1, písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, aby do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za podaný insolvenční návrh, který činí podle položky 4 bodu 1, písm. c) Sazebníku soudních poplatků 2.000 Kč, a to v kolcích na připojeném tiskopise nebo na účet soudu č. 3703-4123761/0710, KS 1148, VS 4801941414 s tím, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude vymáhán.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal věřitel včasné odvolání. V něm namítl, že soud rozhodl o poplatkové povinnosti nesprávně. Odůvodnil to tím, že soud rozhodl o nákladech řízení dle § 146 odst. 2 o.s.ř. a zavázal dlužníka k zaplacení náhrady nákladů řízení, spočívajících v nákladech právního zastoupení, věřiteli. Důvodem jeho rozhodnutí byl závěr o důvodnosti podaného insolvenčního návrhu, když věřitel měl v době podání návrhu za dlužníkem splatnou neuhrazenou pohledávku. Skutečnost, že pohledávku uhradil až po podání insolvenčního návrhu s cílem zamezit existenci plurality věřitelů na důvodnosti insolvenčního návrhu nic nezměnilo, což konstatoval i insolvenční soud. Přestože věřiteli bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, byla mu uložena poplatková povinnost. Za situace, kdy byl insolvenční návrh věřitele zamítnut pro účelové chování dlužníka v době po jeho podání, je podle názoru odvolatele uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek věřiteli v rozporu s dobrými mravy. Zneužití práva dlužníkem nelze dávat k tíži věřiteli a soud měl při rozhodování o nákladech řízení zavázat dlužníka k povinnosti uhradit soudní poplatek, což neučinil. Věřitel si je vědom závěru v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17.4.2012, č.j. VSOL 20/2012-A-12, které dopadá na obdobný případ, ovšem v označené věci nebyla důvodnost podaného návrhu posuzována, zatímco v tomto řízení byl návrh podán důvodně a podle věřitele je toto stěžejním rozdílem . V odvolacím řízení odvolatel navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno.

Ve věcech poplatků postupuje soud podle občanského soudního řádu za předpokladu, že zákon o soudních poplatcích nestanoví jinak; v případě poplatkové povinnosti v insolvenčních řízeních se uplatní úprava doručování podle insolvenčního zákona (§ 13 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších změn a předpisů, dále též jen zákon o soudních poplatcích , § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, ve znění pozdějších předpisů).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a poté dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Z obsahu předloženého insolvenčního spisu vyplývá, že řízení bylo u soudu prvního stupně zahájeno insolvenčním návrhem věřitele dne 15.7.2014, o kterém soud rozhodl usnesením ze dne 1.12.2014, č.j. KSOS 34 INS 19414/2014-A-24 tak, že insolvenční návrh věřitele zamítl a zavázal dlužníka k úhradě nákladů řízení věřiteli. Soud dle odůvodnění zamítavého rozhodnutí dospěl k závěru, že věřitel jako insolvenční navrhovatel v řízení doložil nespornou pohledávku vůči dlužníkovi z titulu neuhrazené ceny díla dle Smlouvy ze dne 23.10.2013 v celkové výši 481.425 Kč a v okamžiku podání insolvenčního návrhu splnil zákonnou podmínku dle ust. § 103 IZ dále k § 105 IZ . Dlužník dne 5.8.2014 věřitelem doloženou pohledávku uhradil a tím zanikla aktivní legitimace věřitele jako insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu, proto byl insolvenční návrh zamítnut. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. a insolvenčnímu navrhovateli přiznal právo na náhradu nákladů řízení proto, že insolvenční návrh byl podán insolvenčním navrhovatelem v souladu s ust. § 103 i § 105 IZ .

Podle § 2 odst. 1, písm. a) zákona o soudních poplatcích, jsou poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně navrhovatel (navrhovatelé), není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 4 odst. 1, písm. e) zákona o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu.

Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Vzniká-li poplatková povinnost způsobem uvedeným v § 4 odst. 1 písm. e) až i), je poplatek splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena nebo jímž byl schválen smír, nestanoví-li rozhodnutí o schválení smíru splatnost delší.

Závěr soudu prvního stupně, že poplatníkem soudního poplatku je věřitel jako insolvenční navrhovatel, je správný (§ 2 odst. 1, písm. a/ zákona o soudních poplatcích). Vzhledem k tomu, že věřitel podal projednatelný insolvenční návrh, vznikla mu poplatková povinnost uložením této povinnosti soudem prvního stupně v souvislosti s rozhodnutím o jeho insolvenčním návrhu (§ 3 odst. 1, § 4 odst. 1, písm. e/ zákona o soudních poplatcích).

Námitka odvolatele, že jeho insolvenční návrh byl důvodný (proto, že pohledávku, o kterou opíral svou aktivní legitimaci, dlužník uhradil až po podání insolvenčního návrhu), není opodstatněná. Věřitel jako insolvenční navrhovatel je poplatníkem soudního poplatku a vázanost vzniku poplatkové povinnosti v insolvenčním řízení na uložení povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu nemá vliv na závěr, že tato povinnost mu napadeným usnesením vznikla. Ostatně ze skutečnosti, že dlužník uhradil pohledávku věřitele, kterou dokládal svou aktivní legitimaci, až po zahájení řízení, jak namítá v odvolání, nelze bez dalšího dovozovat, že ji uhradil s cílem zamezit existenci plurality věřitelů. Tato otázka ani nebyla soudem prvního stupně posuzována.

Námitka odvolatele, že soud měl zavázat dlužníka k povinnosti zaplatit soudní poplatek při rozhodování o nákladech řízení , není důvodná, neboť dlužník není poplatníkem soudního poplatku; věřiteli v této době ještě poplatková povinnost ani nevznikla. Právo soudu uložit povinnost zaplatit poplatek váže zákon na lhůtu tří let od rozhodnutí dle § 4 odst. 1, písm. i) zákona o soudních poplatcích (§ 12 odst. 2, věta druhá, zákona o soudních poplatcích) a tato lhůta byla dodržena. Vzhledem k tomu, že rozhodování soudu o poplatkové povinnosti je úkonem soudu jako orgánu veřejné moci, nelze ve vztahu k ukládané povinnosti uvažovat o rozpornosti takového úkonu s dobrými mravy (princip dobrých mravů je vlastní úkonům soukromého práva, ust. § 1-§ 8 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník). Bez významu pro rozhodnutí o poplatkové povinnosti je i to, že soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

Výši soudního poplatku 2.000 Kč za insolvenční řízení, které není řízením o peněžité plnění, určil soud prvního stupně správně (položka č. 4, bod 1, písm. c/ Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích).

Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 16. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu