3 VSOL 270/2010-A-23
KSBR 32 INS 800/2010 3 VSOL 270/2010-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka LEKTOR, s.r.o., se sídlem Nám. Komenského 124, Tišnov, PSČ 666 01, IČ 28349989 o insolvenčních návrzích věřitelů a) Štěpánky Chramostové anonymizovano , anonymizovano , bytem Drásovská 50, Hradčany, PSČ 666 03 a b) Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Hybešova 624, Tišnov, PSČ 666 01, o odvolání věřitelů proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.4.2010, č.j. KSBR 32 INS 800/2010-A-16

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl insolvenční návrh a rozhodl, že dlužníkovi se náhrada nákladů řízení nepřiznává. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že na základě sdělení Úřadu práce Brno-venkov z 24.3.2010 a 26.3.2010 dospěl k závěru, že navrhovatelé nemají vůči dlužníku splatné pohledávky, když byly uspokojeny úřadem práce, a proto rozhodl tak, že insolvenční návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení podali oba věřitelé včasné odvolání, ve kterém uvedli, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, protože tvrzení, že jejich pohledávky za dlužníkem byly zcela uhrazeny se nezakládá na pravdě. Věřitelka a) v odvolání uvedla, že měla za dlužníkem pohledávku, spočívající v nároku na zaplacení čtyř mezd, přičemž úřad práce ji uhradil takřka tři mzdy a poté ji zůstává pohledávka za dlužníkem, spočívající v nároku na více než jednu měsíční mzdu v celkové výši 27.368,-Kč. Věřitel b) ve svém odvolání uvedl, že i jemu po úhradě Úřadem práce Brno-venkov zůstává pohledávka za dlužníkem, spočívající v nároku na více než jednu měsíční mzdu v celkové výši 40.126,-Kč. Oba věřitelé shodně navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že rozhodne o úpadku dlužníka.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d) o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání jsou opodstatněná, byť z jiných důvodů než je namítáno v podaných odvoláních.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že oba věřitelé podali u soudu prvního stupně dne 29.1.2010 insolvenční návrh, ve kterém tvrdili, že jsou zaměstnanci dlužníka na základě platných pracovních smluv, přičemž jim nyní již tři měsíce z důvodu nedostatku finančních prostředků není vyplácena dlužníkem sjednaná mzda za práci a podle zjištění navrhovatelů není mzda vyplácena ani jiným zaměstnancům dlužníka a dlužník neplní ani svoje finanční závazky vůči státním institucím a závazky vyplývající z obchodních vztahů. Mají za to, že byl zjištěn takový stav majetku společnosti dlužníka, který nasvědčuje tomu, že společnost je v úpadku, protože má peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit a neplní je po dobu delší tří měsíců po splatnosti a současně je společnost dlužníka také předlužena. Soud vyzval dlužníka aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k věci, dále aby předložil povinné seznamy a současně aby také sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Rovněž tak posléze vyzval oba věřitele aby ve stanovené lhůtě sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, na což oba věřitelé reagovali podáním, ve kterém uvedli, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Podle ustanovení § 85 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy, stanoví-li to zákon nebo jestliže to považuje za nutné.

Insolvenční zákon stojí na zásadě, že k projednání insolvenčního návrhu soud vždy nařídí jednání. Jedinou výjimkou z této zásady jsou situace předvídané v ustanovení § 133 odst. 1 IZ; o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, lze rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jestliže však rozhodnutí závisí na zjištěných sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku (§ 133 odst.

2 IZ), insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka.

První z uvedených výjimek je obdobou procesního stavu věci, kterou má na mysli ustanovení § 120 odst. 4 o.s.ř.; tato výjimka se promítá do insolvenčního řízení v té podobě, že soud vyhoví insolvenčnímu návrhu, proti němuž nikdo (zde dlužník) neuplatnil žádné výhrady. Druhá výjimka vychází ze situace, kdy podmínky úpadku lze posoudit jen na základě listinných důkazů, přičemž účastníci řízení projevily s tímto postupem souhlas.

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně neměl splněny podmínky proto, aby o insolvenčních návrzích věřitelů rozhodl bez nařízení jednání, když ne všichni účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z obsahu spisu vyplývá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili pouze navrhovatelé, nikoliv však dlužník. Ve vztahu k dlužníkovi nelze uzavřít, že se mu dostalo řádného poučení o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z obsahu výzvy, která byla dlužníku doručena dne 22.2.2010 vyplývá, že dlužník byl poučen tak, že pokud se nevyjádří na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bude se předpokládat, že návrhu neodporuje a bude rozhodnuto bez nařízení jednání podle ustanovení § 133 odst. 1, písm. a) IZ. Toto poučení by mohlo obstát pouze v případě, kdyby insolvenční soud insolvenčnímu návrhu vyhověl. V projednávané věci však soud prvního stupně rozhodl o zamítnutí návrhu, takže nutno uzavřít, že dlužník se svého práva účasti na projednání věci nevzdal, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil. Dlužníku by se řádného poučení dostalo za předpokladu, pokud by k výzvě byla připojena doložka ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. o tom, že nevyjádří-li se dlužník v určené lhůtě, aby o věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, bude se předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

Okolnost, že soud prvního stupně nenařídil k projednání insolvenčního návrhu jednání aniž měl splněny podmínky, na základě kterých by mohl věc rozhodnout bez nařízení jednání způsobuje, že řízení trpí vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř.). Odvolací soud proto podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dospěje-li soud prvního stupně v novém rozhodnutí opětovně k závěru, že navrhovatelé nemají vůči dlužníku splatné pohledávky (když byly uspokojeny úřadem práce) bude třeba, aby v odůvodnění rozhodnutí tento svůj závěr i s ohledem na odvolací námitky věřitelů konkretizoval, v důsledku čehož si bude muset nejdříve vyjasnit pro jaké pohledávky tj. jaké dlužné mzdy respektive za jaká období navrhovatelé insolvenční návrh podali a zda skutečně tyto pohledávky byly úřadem práce uspokojeny. Za tím účelem se odvolacímu soudu jeví potřeba oba navrhovatele vyzvat (pokud tak neučiní sami na základě tohoto rozhodnutí) k dotvrzení rozhodujících skutečností ohledně pohledávek, pro které byl podán insolvenční návrh.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; navrhovatelům a dlužníku se však také doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. července 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu