3 VSOL 27/2013-A-13
KSBR 26 INS 23293/2012 3 VSOL 27/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud vO|omouci rozhodl vsenátě složeném zpředsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí vinsolvenční věci dlužnice Dagmar anonymizovano , anonymizovano , bytem vLužici, Šeříková 562/20, PSČ 696 18, zastoupené Mgr. Sofií Pondikasovou, advokátkou se sídlem vBrně, Vrchlického sad 4, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.11.2012 č.j. KSBR 26 INS 23293/2012-A-6 takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční řízení se nezastavuje

Odůvodnění:

Usnesením označeným vzáhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. V důvodech rozhodnutí uvedl, že podle skutkových tvrzení uvedených dlužnicí vinsolvenčním návrhu dlužnice, která není podnikatelkou, je občanem České republiky, trvale se však zdržuje vRakouské republice, kde má spolu se svým manželem pronajat byt ve Vídni a ve Vídni jsou taktéž oba zaměstnáni. Soud prvního stupně uvedl, že s ohledem na tato tvrzení bylo nutno se zabývat tím, zda v době podání insolvenčního návrhu dlužnice jsou dány podmínky ktomu, aby bylo insolvenční řízení u soudu České republiky zahájeno. S odkazem na ustanovení § 427 insolvenčního zákona uvedl, že přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství je nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení (dále jen Nařízení), přičemž článek 3 tohoto Nařízení pokračování-2-KSBR 26 INS 23293/2012 nazvaný jako Mezinárodní příslušnost soudu stanoví, že soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné kzahájení úpadkového řízení. V případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje sídlo, pokud není prokázán opak. Soud uzavřel, že z ustanovení Nařízení vyplývá, že vdaném okamžiku může existovat pouze jedno místo, kde jsou soustředěny dlužníkovy hlavní zájmy, a tedy pouze soudy jednoho zčlenských států Evropské unie jsou vté době příslušné zahájit hlavní úpadkové řízení ve smyslu článku 3 odst. 1 Nařízení. Ze zjištění, která se podávají zobsahu spisu jednoznačně vyplývá, že vdobě zahájení insolvenčního řízení byly hlavní zájmy dlužnice soustředěny na území Rakouské republiky, kde (jako osoba nepodnikající) s manželem trvale bydlí, má veškerý majetek a pracuje. Podle soudu prvního stupně v rozhodném okamžiku byly kzahájení hlavního úpadkového řízení dlužnice příslušné jen soudy Rakouské republiky. Protože dlužnice na území České republiky zjevně nemá ani provozovnu ve smyslu článku 2, písm. h) Nařízení, není dána příslušnost soudů České republiky kzahájení jeho insolvenčního řízení ani jako územního úpadkového řízení dle článku 2 a 4 Nařízení. Podle soudu je zde dán takový neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, pro který insolvenční řízení nemůže proběhnout, a proto rozhodl ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. a speciální úpravy § 427 insolvenčního zákona o zastavení řízení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, kterým se podle obsahu podaného odvolání domáhá změny napadeného usnesení. V odvolání tvrdí, že je vjejím případě dán evropský mezinárodní prvek, avšak její hlavní zájmy jsou umístěny vČeské republice, vdůsledku čehož nelze uzavřít, že by zde byl dán důvod pro zastavení insolvenčního řízení. Poukazuje na to, že insolvenční zákon nevymezuje, co se rozumí pojmem hlavní zájmy dlužníka. Argumentuje tím, že vjejím případě, jako fyzické osoby nepodnikatele, která nemá ani sídlo ani provozovnu, je nutno vycházet z článku 13 Nařízení, podle něhož by místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, mělo odpovídat místu, ze kterého dlužník obvykle své zájmy spravuje, a je proto zjistitelné třetími osobami. Zdůrazňuje, že je občanem české republiky, má zde trvalé bydliště a její závazky vznikly v době pobytu v České republice. Všichni její věřitelé jsou právnické osoby se sídlem v České republice a při uzavírání smluv, na jejichž základě došlo ke vzniku závazků, byla vždy uvedena při specifikaci dlužnice tato adresa trvalého bydliště v České republice. Domnívá se, že ztoho lze dovodit, že své zájmy obvykle spravuje z České republiky a její místo trvalého bydliště je zjistitelné třetími osobami, tudíž je ve smyslu článku 13 Nařízení místem, kde jsou soustředěnyjejí hlavní zájmy, Česká republika. Poukazuje na to, že při zjišťování hlavních zájmů by v případě fyzické osoby neměl být kladen důraz pouze na zájmy ekonomické povahy, ale rovněž by měly být zohledněny zájmy, které nejsou primárně ekonomické povahy, tedy například zjištění, kde má dlužnice svoji rodinu, jak uvedl sodkazem na zahraniční judikaturu a literaturu Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 5.11.2012 sp. zn. KSPH 37 INS 26657/2012. Argumentuje tím, že má české občanství, trvalý pobyt na území České republiky a v České republice má rovněž rodinu; tyto zájmy neekonomické povahy vdaném případě z povahy věci převažují nad těmi ekonomickými a z tohoto důvodu je nutno pokračování-3-KSBR 26 lNS 23293/2012 konstatovat, že její hlavní zájmy se nachází na území České republiky a tudíž je k zahájení úpadkového řízení příslušný český soud.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle ustanovení § 427 IZ, vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo, že podle přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství byly ke dni zahájení insolvenčního řízení hlavní zájmy dlužníka soustředěny v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska a že dlužník k tomuto dni neměl ani provozovnu na území České republiky, insolvenční soud insolvenční řízení zastaví.

Podle článku 3 odstavce 1 Nařízení rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení (dále jen Nařízení), soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné kzahájení úpadkového řízení. Vpřípadě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje sídlo, pokud není prokázán opak.

Soud prvního stupně po zjištění, že současné bydliště dlužnice se nachází vjiném státě Evropské unie, se správně zabýval otázkou, zda není na místě přímá aplikace Nařízení, respektive zda je dána mezinárodní příslušnost insolvenčního soudu kprojednání návrhu dlužnice na zahájení insolvenčního řízení. Důvodem zastavení řízení o insolvenčním návrhu dlužnice je závěr soudu o nedostatku mezinárodní místní příslušnosti sohledem na hlavní zájem dlužnice vRakouské republice.

Ze zjištění, která učinil soud prvního stupně vyplývá, že dlužnice, která je občankou České republiky, se zdržuje v Rakouské republice, kde má spolu s manželem pronajat byt a v Rakouské republice jsou také oba zaměstnáni. Kromě běžného vybavení domácnosti a pohledávek z penzijního a stavebního spoření nemá dlužnice žádný majetek. V řízení jsou dosud známí věřitelé dlužnice se sídlem na území České republiky, a to Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., Česká spořitelna, a.s., Československá obchodní banka, a.s. a GE Money Bank, a.s. V odvolání dlužnice ke skutkovým zjištěním pak doplňuje, že její trvalý pobyt je na území České republiky a že v České republice má rovněž rodinu. pokračování-4-KSBR 26 lNS 23293/2012

Jak již správně uvedl soud prvního stupně, Nařízení vychází ze zásady, že vdaném místě a čase může existovat pouze jedno místo, kde jsou soustředěny dlužníkovy hlavní zájmy (preambule Nařízení b.4 a 12). Vzhledem ktomu, že Nařízení se nevztahuje pouze na úpadková řízení podnikatelských subjektů, ale i na úpadky fyzických osob nepodnikatelů (b.9 preambule), je i v případě dlužnice pro posouzení mezinárodní místní příslušnosti podstatná otázka jejího hlavního zájmu (článek 3 odst. 1 Nařízení). Bližší význam pojmu hlavní zájmy dlužníka je třeba chápat dle b.13 preambule Nařízení tak, že místem hlavního zájmu dlužníka fyzické osoby nepodnikatele je místo, ze kterého dlužník obvyklé své zájmy spravuje, a je proto zjistitelné třetími osobami.

Soud prvního stupně při posuzování hlavních zájmů dlužnice vycházel zejména z ekonomických aspektů, tedy, že dlužnice na území Rakouské republiky má veškerý majetek, pracuje zde a současně zde fakticky bydlí. Podle názoru odvolacího soudu hlavní zájmy dlužnice jako fyzické osoby nepodnikatele je však třeba posoudit zvíce hledisek. Vdaném případě, dlužnice je sice zaměstnána vRakouské republice, zde také bydlí a má zde majetek spočívající vobvyklém vybavení domácnosti a dvou pohledávek vůči stavební spořitelně a společnosti poskytující penzijní připojištění, nicméně na území České republiky, jíž je občankou, má dle svého vlastního tvrzení trvalý pobyt a má zde také svou rodinu a jsou zde soustředěni všichni její známí věřitelé. Právě s ohledem na zjistitelnost jejího místa pobytu těmito třetími osobami se odvolací soud přiklání kzávěru, že hlavní zájmy dlužnice jsou soustředěny na území České republiky, kde dlužnici vznikly všechny její závazky stím, že při vzniku těchto závazků byla vždy uvedena adresa trvalého bydliště dlužnice v České republice tak, jak vyplývá z listin, které dlužnice přiložila ke svému insolvenčnímu návrhu. Podle přesvědčení odvolacího soudu kritérium mezinárodní příslušnosti je třeba v pochybnostech vykládat tak, aby byly šetřeny oprávněné zájmy věřitelů v insolvenčním řízení, kteří ze svých dosavadních právních vztahů s dlužnicí by mohli usuzovat i na případnou mezinárodní místní příslušnost insolvenčního soudu v úpadkové situaci dlužnice.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční řízení se nezastavuje.

P o u če n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. pokračování-5-KSBR 26 lNS 23293/2012

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 4. dubna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu