3 VSOL 263/2012-A-11
KSBR 32 INS 24219/2011 3 VSOL 263/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka INCARD Steel, a.s., se sídlem v Brně-Líšni, Zaoralova 2911/15, PSČ 628 00, IČ: 25397397, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.1.2012, č. j. KSBR 32 INS 24219/2011-A--5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh. V důvodech rozhodnutí uvedl, že z návrhu je patrno, že dlužník má více věřitelů, vůči kterým má více peněžitých závazků. Několik věřitelů dlužník označil, avšak pouze obecným způsobem. Počet peněžitých závazků ani jejich výše není z návrhu patrna. U pohledávek dalších věřitelů navrhovatel uvedl pouze jejich výši, ke splatnosti pohledávek se nevyjadřoval. Podle názoru soudu dlužník neosvědčil svůj úpadek dle ustanovení § 3 odst. 1 a 2 IZ, protože předložený insolvenční návrh neobsahoval dostatečný popis skutečností, ze kterých by soud mohl jednoznačně uzavřít, že má více věřitelů, více peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen plnit. Podle soudu návrh však neobsahuje ani dostatek informací, z nichž by soud mohl uzavřít, že dlužník je předlužen (neobsahuje dostatek informací týkajících se další správy majetku dlužníka

či dalšího provozování jeho podniku), obsahuje pouze odkaz na účetní rozvahu zpracovanou ke dni 30.11.2011. Insolvenční soud proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, kterým se domáhá zrušení napadeného usnesení. Tvrdí, že podle jeho názoru insolvenční návrh obsahuje veškeré potřebné informace a zákonem předepsané náležitosti k tomu, aby soud mohl o návrhu rozhodnout. Domnívá se, že z návrhu jednoznačně vyplývá, že dlužník má více věřitelů, jejich pohledávky jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto není schopen plnit, z čehož vyplývá, že je v úpadku. Rovněž tak má za to, že z tvrzení uvedených v návrhu vyplývá, že je předlužen. Nejsou-li potřebné informace přímo v návrhu, pak jsou uvedeny v přílohách, na něž v návrhu odkázal. Domnívá se, že měl být soudem vyzván k doplnění insolvenčního návrhu a případného odstranění vad a nedostatků insolvenčního návrhu.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno k návrhu dlužníka u Krajského soudu v Brně 22.12.2011. Dlužník ve svém návrhu tvrdí jednak, že je v úpadku pro platební neschopnost, protože má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a své závazky není schopen plnit a současně tvrdí, že je předlužen ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 insolvenčního zákona. Popisuje charakter svého podnikání a tvrdí, že koncem r. 2008 uskutečnil velkou dodávku zboží do Brazílie, za které však odběratel do dnešního dne ničeho nezaplatil. Následně se projevily důsledky nastupující krize v oboru; ani u bank se mu nepodařilo zajistit dostatečné příjmy na to, aby byl schopen dostát všem svým závazkům, protože došlo k významnému omezení financování společnosti právě ze strany bank. Snažil se, aby byl zachován chod společnosti, aby snížila jeho společnost závazky, prodali v roce 2010 průmyslovou halu. V současné době se však ani přesto nedaří dosahovat předpokládaných tržeb, které by vytvářely předpoklad bezproblémového financování společnosti a umožňovaly společnosti dostát svým závazkům. Uvedl, že nemá žádné zaměstnance. Dlužník ve svém návrhu pak popsal majetek, který je tvořen pouze zásobami zboží na skladě v účetní hodnotě 42.280,-Kč, stavem hotovosti na pokladně ve výši 1.950,-Kč, zůstatkem na účtu u Komerční banky a.s. ve výši 874,29 Kč a dalším zůstatkem na účtu u Komerční banky a.s. ve výši mínus 510,86 Kč a pohledávkami ve výši 1.720.819,67 Kč. Uvádí, že nevlastní žádný nemovitý majetek, cenné papíry ani obchodní podíly na jiných společnostech. Dále pak popisuje své závazky, souhrnně vyčísluje závazky z obchodního styku v celkové výši 5.679.582,38 Kč a pak uvádí některé konkrétní závazky vůči státu, resp. Finančnímu úřadu v Brně ve výši 888.689,-Kč a 1.072.908,-Kč a dále závazek vůči Celnímu úřadu v Brně za neuhrazené clo ve výši 20.587.254,90 Kč a zmiňuje závazky z úvěrů ve výši 580.547,95 Kč plus smluvní úroky ve výši 1.207.365,39 Kč, závazek vůči společnosti Steel & Tubes Brno s.r.o. vyplývající z převzetí závazků ve výši 252.640,55 Kč a dále pak závazek vůči společnosti Steel & Tubes Brno s.r.o. ve výši 18.755.597,20 Kč a závazek vůči jedinému akcionáři ve výši 168.990,-Kč.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a za c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některých ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje podstatné náležitosti podle insolvenčního zákona, když v něm nejsou úplně popsány rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek.

Z obsahu podaného insolvenčního návrhu zcela nepochybně vyplývá, že dlužník má více věřitelů, když některé ze svých věřitelů dlužník výslovně zmiňuje v insolvenčním návrhu (jedná se o více jak dva věřitele), u kterých také uvádí konkrétní výši a charakter závazku. Lze proto uzavřít, že je naplněn znak úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) IZ. U žádného ze svých konkrétně uvedených závazků však dlužník netvrdí splatnost těchto závazků. Chybí-li v insolvenčním návrhu údaj o splatnosti kteréhokoliv závazku, nelze uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku pro platební neschopnost, tedy že má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti. V insolvenčním návrhu rovněž tak chybí jakákoliv tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník není schopen své závazky plnit, tedy že se nachází v platební neschopnosti (ust. § 3 odst. 2 IZ).

Dlužník se však v podaném insolvenčním návrhu domáhá vyslovení úpadku nejenom pro platební neschopnost, ale též pro předlužení. Úpadek ve formě předlužení může nastat jen u dlužníků právnických osob. Při stanovení hodnoty dlužníkova předlužení se posuzuje souhrn dlužníkových všech závazků (včetně nesplatných závazků) v poměru k hodnotě jeho majetku, přičemž se musí přihlédnout k další správě dlužníkova majetku nebo k dalšímu provozování dlužníkova podniku, lze-li důvodně předpokládat, že dlužník bude pokračovat ve správně svého majetku nebo v provozu podniku. Odvolací soud nepřisvědčuje soudu prvního stupně, že insolvenční návrh neobsahuje dostatek informací týkajících se další správy majetku dlužníka či provozování jeho podniku. Z informací, které dlužník uvedl ohledně svého podnikání lze podle názoru odvolacího soudu uzavřít, že v přezkoumávané věci nelze důvodně předpokládat, že dlužník bude pokračovat ve správě svého majetku nebo v provozu podniku. Správou dlužníkova majetku se má na mysli například výnosy z nájemného, z dividend či z úroků. Vzhledem k tomu, že dlužník uvádí, že nemá žádný významný majetek, nelze ani důvodně předpokládat, že by dlužník pokračoval ve správě svého majetku, přičemž podle názoru odvolacího soudu není ani předpoklad dalšího provozu podniku, když dlužník netvrdí žádné takové konkrétní informace, z nichž by takový závěr bylo možno dovodit. Naopak, pokud jde o budoucnost jeho podnikání, vyplývá z insolvenčního návrhu, že provoz podniku je nejistý, když dlužník například uvádí, že nemá žádné zaměstnance, že v roce 2010 byl nucen prodat průmyslovou halu, přičemž ani toto opatření nevedlo ke zlepšení jeho hospodářské situace. Dlužník v insolvenčním návrhu uvedl hodnotu svého majetku, uvedl také výši svých závazků, z porovnání těchto dvou ukazatelů je nadevší pochybnost jasné, že se jedná o předlužení, když souhrn jeho závazků mnohonásobně převyšuje hodnotu jeho majetku. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících tvrzení ohledně úpadku ve formě předlužení, která by, v případě jejich prokázání či osvědčení, postačovala k závěru o jeho úpadku pro předlužení. Insolvenční návrh dlužníka je tedy projednatelný.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu