3 VSOL 261/2011-A-24
KSOS 14 INS 11523/2010 3 VSOL 261/2011-A-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka MIDOS-NOVÝ JIČÍN s.r.o. v likvidaci , se sídlem Budovatelů 1, Nový Jičín, IČ: 25363522, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka ze dne 18.3.2011 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě .č.j. KSOS 14 INS 11523/2010-A-17 ze dne 11.3.2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 14 INS 11523/2010-A-17 ze dne 11.3.2011 se z r u š u j e a věc se v r a c í Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě uložil dlužníkovi, aby zaplatil na označený účet Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

Na odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že likvidátor dlužníka podal návrh na zahájení insolvenčního řízení a uvedl, že společnost dlužníka byla zrušena rozhodnutím soudu, že likvidátor nezjistil žádný majetek, a navrhl prohlášení konkursu na majetek dlužníka s tím, že by mohl být návrh i zamítnut pro nedostatek majetku. Insolvenční soud s poukazem na ust. § 108 insolvenčního zákona uložil dlužníkovi zaplatit 20.000,-Kč jako zálohu na náklady insolvenčního řízení když z obsahu spisu zjistil, že je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy určil právě částkou

20.000,-Kč, neboť ze seznamu majetku doloženého dlužníkem zjistil, že dlužník nedisponuje žádnými hotovými prostředky, ale vlastní pouze nemovitý majetek-lesní pozemek o rozloze 38.925 m. Dále soud prvního stupně zdůvodnil, jaký je smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, v něm uvedl, že likvidátorem dlužníka byl jmenován usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. 15 Cm 145/2008 ze dne 1.9.2009, které nabylo právní moci 7.10.2009. Jako likvidátor uzavřel proces likvidace společnosti insolvenčním návrhem ze dne 8.9.2010, který byl podán u Krajského soudu v Ostravě 6.10.2010. Návrh byl tedy podán po 1.1.2010, kdy již není zapsán v seznamu insolvenčních správců. Současně však poukázal na to, že v době jmenování likvidátorem byl zapsán v seznamu insolvenčních správců. K odvolání přiložil usnesení Krajského soudu v Ostravě, na něž se odvolával.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud zjistil, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou. Zabýval se rovněž tím, zda odvolání má všechny náležitosti, které mu ukládá ust. § 205 o.s.ř. Odvolací soud dospěl k závěru, že přestože v odvolání není uveden odvolací návrh, tato skutečnost nebrání pokračování v odvolacím řízení, neboť dle ust. § 221a o.s.ř. odvolací soud může rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, i když je navrhována jeho změna a naopak. K odstranění vad odvolání včetně nutnosti doplnění odvolacího důvodu byl odvolatel vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 31.3.2011, které mu bylo doručeno 6.4.2011. Vady však neodstranil Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé, dospěl odvolací soud k závěru, že ani nedostatek jeho náležitostí (absence odvolacího návrhu a odvolacího důvodu) nebrání pokračování v odvolacím řízení (§ 212a odst. 2 o.s.ř.).

Odvolací soud proto přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba zrušit, avšak z jiných důvodů, než které uvedl odvolatel.

Podle ust. § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Taxativně vymezené podmínky, za kterých může insolvenční soud zamítnout insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jsou specifikovány v ust. § 144 odst. 1 IZ. Podle tohoto ustanovení insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jesltiže a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že návrhem podaným za dlužníka likvidátorem a doručeným Krajskému soudu v Ostravě 6.10.2010 domáhal se dlužník rozhodnutí o úpadku a jeho řešení konkursem s případným zvážením postupu podle ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona. Likvidátor v návrhu uvedl, že společnost byla zrušena s likvidací, označil usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž k tomuto rozhodnutí došlo, a i rozhodnutí, jímž byl soudem jmenován likvidátorem s tím, že v tu dobu byl zapsán v seznamu insolvenčních správců. Dále uvedl, že zjistil existenci závazků dlužníka ve výši 15.805.689,-Kč a existenci tří věřitelů, které specifikoval v přílohách insolvenčního návrhu. Uvedl, že ověřil hospodaření a majetek společnosti dotazem na příslušném finančním úřadě, okresní správě sociálního zabezpečení, zdravotních pojišťovnách, u peněžních ústavů, v katastru nemovitostí, v evidenci motorových vozidel a evidenci investičních nástrojů. Zdůraznil, že jednatel dlužníka zůstal nekontaktní, takže on sám nemá k dispozici žádné doklady společnosti. V rámci svých zjištění prohlásil, že prověřením právních úkonů dlužníka nezjistil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost či neúčinnost úkonů dlužníka. K návrhu likvidátor připojil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců s prohlášením o správnosti a úplnosti. Ze seznamu majetku dlužníka tvořícího přílohu č. 1 insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník je vlastníkem lesního pozemku o výměře 38.925 m, který byl zastaven na základě exekučních příkazů, zástavních práv soudcovských a zástavních práv z rozhodnutí správních orgánů. K insolvenčnímu návrhu byl připojen i výpis z katastru nemovitostí na tuto nemovitost dlužníka. Insolvenční soud usnesením ze 14.10.2010 vyzval věřitele dlužníka, aby do 20 dnů od zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku sdělili údaje o majetku dlužníka a údaje o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, s poukazem na ust. § 144 odst. 1, písm, e) IZ. V tomto usnesení insolvenční soud věřitele rovněž poučil, že z dosavadního průběhu řízení vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a pokud nebude žádný majetek ani úkony dlužníka zjištěny, bude insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku dlužníka. Na základě této výzvy žádný majetek ani úkony dlužníka zjištěny nebyly. Ohledně jediného zjištěného majetku dlužníka, označené nemovitosti, k dotazu insolvenčního soudu sdělil likvidátor dlužníka, že se jedná o náletový les a že dle informací znalce z oboru nemovitostí má takový lesní pozemek nulovou tržní hodnotu a náklady spojené s vykácením lesa by byly vyšší než cena pozemku. Katastrální úřad k dotazu insolvenčního soudu sdělil, že znalecký posudek na označenou nemovitost nemá k dispozici. Nato vydal insolvenční soud napadené usnesení.

Z těchto zjištění učiněných z insolvenčního spisu vyplývá, že v návaznosti na údaje uvedené dlužníkem v insolvenčním návrhu činil soud úkony směřující k prověření okolností rozhodných pro postup dle ust. § 144 IZ, tedy pro případné zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dlužníka. Z obsahu insolvenčního spisu přitom vyplývá, že podmínky uvedené v ust. § 144 odst. 1, písm. a), b), c) a e) IZ byly splněny. Zbývalo tedy vyhodnotit, zda majetek dlužníka, tedy označená nemovitost, nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení. V tomto směru však insolvenční soud poté, co mu podal zprávu likvidátor, a poté, co mu sdělil katastrální úřad, že znalecký posudek na pozemek nemá k dispozici, již další úkony nečinil. Vzhledem ke skutečnosti, že z obsahu spisu není zřejmá cena nemovitosti, která je jediným majetkem dlužníka (§ 144 odst. 1, písm. d/ IZ), není zřejmé, jaký závěr vzhledem k možné aplikaci ust. § 144 odst. 1 IZ insolvenční soud přijal, a z obsahu napadeného usnesení ani nevyplývá, jakou úvahou se za této situace řídil, když uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč. Pouhý odkaz na to, že dlužník nedisponuje hotovými prostředky, ale vlastní pouze označený lesní pozemek, uvedený závěr soudu prvního stupně nijak nezdůvodňuje.

Odvolací soud proto uzavírá, že s ohledem na absenci úvahy o výši ceny jediného zjištěného majetku dlužníka-označeného pozemku-se současným uložením zálohy ve výši 20.000,-Kč je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. (§ 7odst. 1 IZ) a napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení je třeba, aby insolvenční soud se především zabýval tím, jaká je cena pozemku ve vlastnictví dlužníka, a tuto cenu aby zjistil alespoň formou písemného vyjádření znalce z oboru oceňování nemovitostí. Poté zváží, zda po případném zpeněžení je tento majetek postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a na základě takového závěru zváží i případnou aplikaci ust. § 144 odst. 1 IZ. Teprve pokud dle názoru soudu prvního stupně nebude možno zamítnout insolvenční návrh pro nedostatek majetku dlužníka, pak s ohledem na výši ceny pozemku dlužníka zváží nutnost uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a její případnou výši a tyto své závěry přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 6. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu