3 VSOL 260/2012-A-10
KSBR 40 INS 3345/2012 3 VSOL 260/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Boženy anonymizovano , anonymizovano , bytem Brťov-Jeneč, Jenečská 7, PSČ 679 21, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.2.2012 č.j. KSBR 40 INS 3345/2012-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to buď na účet Krajského soudu v Brně specifikovaný ve výroku usnesení nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně. Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se domáhala v řízení zahájeném dne 14.2.2012 zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře s odůvodněním, že má nezajištěné závazky ve výši 265.253 Kč, vyživovací povinnost vůči jednomu nezletilému dítěti a manželu a příjem ze zaměstnání ve výši 7.565 Kč čistého měsíčně a dále příjem na základě smlouvy o důchodu ze dne 13.2.2012 ve výši 4.100 Kč. Tato tvrzení dlužnice soud prvního stupně posoudil s ohledem na ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, § 395 odst. 1, § 396 odst. 1 a § 398 odst. 3 insolvenčního zákona a uzavřel, že vzhledem k příjmu dlužnice nelze pro oddlužení použít ničeho, tudíž pro účely oddlužení by bylo možné použít toliko plnění osoby odlišné od dlužníka z titulu smlouvy o důchodu. Soud prvního stupně konstatoval, že smyslem oddlužení není umožnit oddlužení dlužníku za všech okolností bez ohledu na jeho vlastní úsilí a postup, kdyby celé břemeno splátek nesly třetí osoby, což je dle názoru soudu prvního stupně v rozporu s účelem institutu oddlužení. Soud prvního stupně dále uvedl, že dar pro účely oddlužení lze sice použít, nicméně podstatná část plnění musí být zajištěna dlužníkem z jeho vlastních příjmů. V tomto směru odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.1.2011 sp. zn. 3 VSOL 11/2011, KSOS 38 INS 14250/2010. S ohledem na shora uvedené soud prvního stupně uzavřel, že je třeba shledat na straně dlužnice nepoctivý záměr. Soud prvního stupně uzavřel, že dle ustanovení § 395 odst. 1 a § 396 odst. 1 insolvenčního zákona lze očekávat, že způsobem řešení úpadku dlužnice bude konkurs a nikoliv oddlužení, a proto uložil dlužnici zaplatit zálohu na náklady řízení ve výši 50.000 Kč. Soud prvního stupně konstatoval, že smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit působení insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost správce nelze krýt z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty a dále uzavřel, že záloha je třeba i v případě, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce nebude zcela uspokojena z majetkové podstaty dlužníka. Výši zálohy soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na majetkové poměry dlužnice ustanovením vyhl. č. 313/2007 Sb. s tím, že podle této vyhlášky činí odměna insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem nejméně 45.000 Kč, přičemž je třeba počítat se zvýšením nákladů v souvislosti s poštovným, telekomunikačními poplatky, náklady na opisy a fotokopie, s náhradou cestovních nákladů a s náhradou ostatních hotových výdajů. Soud prvního stupně konstatoval, že prostředky na krytí nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení. Uvedla, že zálohu ve výši 50.000 Kč není schopna zaplatit. Argumentovala tím, že finanční prostředky na zaplacení zálohy by musela řešit půjčkami a dostala by se ještě do větších problémů, než které má v současnosti a dále argumentovala tím, že jí půjčku ani nikdo neposkytne. Uvedla, že návrh na povolení oddlužení podala z toho důvodu, aby mohla věřitelům zaplatit alespoň minimum ze svých dluhů a dále uvedla, že již nechce být vedena jako dlužník a obávat se exekucí a opakovaného upomínání. Dlužnice poukázala na to, že si navýšila příjem o částku 1.500,-Kč měsíčně a uvedla, že se bude i do budoucna snažit o navýšení svých příjmů. Prohlásila, že splátkový kalendář bude řádně plnit, neboť nemá žádný majetek, který by bylo možné zpeněžit a dále proto, že se obává, že zůstane zadlužena i v budoucnosti.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v dané právní věci bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře doručeným soudu prvního stupně dne 14.2.2012. Dlužnice v návrhu uvedla, že má tři věřitele se třemi nezajištěnými peněžitými závazky v celkové výši 265.253 Kč s tím, že jeden závazek je více než 30 dnů po splatnosti, jeden závazek je více jak dva měsíce po splatnosti a jeden závazek je více jak tři měsíce po splatnosti. Dlužnice dále uvedla, že její průměrný měsíční příjem za poslední tři roky činil částku 7.565 Kč měsíčně. Dlužnice tvrdila, že nemá žádné finanční rezervy a dále uvedla, že má vyživovací povinnost k manželovi a jednomu dítěti. V kolonce předpokládaný příjem uvedla částku 8.100 Kč měsíčně, do příjmů dále zahrnula insolvenční důchod ve výši 4.100 Kč měsíčně. Na základě těchto tvrzených skutečností dlužnice dovozovala, že je v úpadku a že při povolení oddlužení zaplatí měsíčně ze svého příjmu částku 2.427 Kč, tedy za pět let celkem částku 145.620 Kč s tím, že 30 % hodnoty nezajištěných závazků činí částku 79.620 Kč. V návrhu dlužnice uvedla tři své věřitele se třemi závazky s tím, že žádný z těchto závazků již od prosince 2011 nesplácí. Očekávané příjmy v budoucích pěti letech včetně insolvenčního důchodu dlužnice uvedla ve výši 732.000 Kč. Pokud se týká majetku, dlužnice tvrdila, že má s manželem ve vlastnictví pouze obvyklé vybavení domácnosti a obvyklé osobní věci. K návrhu dlužnice mimo jiné připojila smlouvu o důchodu, z níž se podává, že se jí dárce Aleš Zeman zavázal platit důchod po dobu insolvenčního řízení ve výši 4.100 Kč měsíčně s tím, že první splátka bude zaplacena do pěti dnů od pravomocného rozhodnutí o povolení oddlužení. K návrhu dlužnice dále připojila seznam majetku, z něhož se podává, že dlužnice je vlastnicí movitých věcí-obvyklého vybavení domácnosti a dále mobilního telefonu pořízeného v roce 2008 za částku 1.900 Kč a staršího osobního automobilu z roku 2008. Dlužnice prohlásila, že nepodniká a že její závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti. Dlužnice dále k návrhu připojila mzdový list za leden 2012, z něhož se podává, že v tomto období činila její čistá mzda částku 8.112 Kč, dále mzdový list za období březen 2011 až prosinec 2011, z něhož se podává, že průměrný čistý měsíční výdělek dlužnice v tomto období činil částku 7.262,70 Kč.

Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku ohledně dlužnice ze dne 4.5.2012 se podává, že dlužnice ukončila podnikatelskou činnost k datu 22.2.2012.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se skutečně nachází v úpadku, protože má závazky vůči třem věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopna splácet. V prosinci 2011 dlužnice zaplatila poslední splátku a od té doby na úhradu žádného ze závazků nic nezaplatila (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. a) IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Proto je třeba pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy přezkoumat jeho předběžný závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení a že její úpadek bude řešen konkursem.

Z návrhu na povolení oddlužení a z údajů, které dlužnice uvedla ohledně svého majetku, je nepochybné, že oddlužení zpeněžením majetkové podstaty s ohledem na nemajetnost dlužnice nepřichází do úvahy. Soud prvního stupně při posuzování přípustnosti oddlužení plněním splátkového kalendáře nevycházel z předpokladu, že dlužnice nesplňuje ekonomické podmínky pro to, aby byla schopna splácet svým věřitelům na jejich pohledávky alespoň 30 % jejich pohledávek, nýbrž dospěl k závěru, že dlužnice podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, protože splátky věřitelům budou zajišťovány výlučně z darů třetích osob.

Odvolací soud se neztotožňuje s předběžným závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice podaným návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr. Dlužnice pracovní smlouvou ze dne 2.1.2012 doložila, že je v pracovním poměru u zaměstnavatele Růžena Kolaříková, se sídlem Černá Hora, Svitavská 135, IČ: 10528709, s pracovním poměrem na dobu určitou od 1.1.2012 do 31.12.2012. Pracovní smlouvou ze dne 1.3.2011 pak dlužnice doložila, že u stejného zaměstnavatele byla na základě citované pracovní smlouvy v pracovním poměru již v období od 1.3.2011 do 31.12.2011. Průměrný čistý měsíční výdělek dlužnice za poslední tři roky (2009 až 2011) činí částku 7.565 Kč. Je skutečností, že s ohledem na výši příjmů dlužnice a výši jejich nezajištěných závazků 265.253 Kč by dlužnice nebyla schopna sama uhradit v průběhu pěti let svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek. Insolvenční zákon však připouští, aby se na plnění oddlužení podílely i osoby odlišné od dlužníka. Dlužnice za tímto účelem uzavřela dne 13.2.2012 s Alešem Zemanem smlouvu o důchodu, na základě níž se dárce zavázal dlužnici po dobu insolvenčního řízení formou splátkového kalendáře přispívat částkou 4.100 Kč měsíčně. Nadto v odvolacím řízení dlužnice nově doložila dohodu o provedení práce uzavřenou dne 27.3.2012 se společností APOS-Hotel Koupaliště, s.r.o., se sídlem Letovice, U Koupaliště 10/82, IČ: 63473224, z níž se podává (a to ve spojení s platovým výměrem ze dne 27.3.2012), že dlužnice bude mít dále měsíčně k dispozici pro účely oddlužení čistou měsíční mzdu 1.500 Kč. S pomocí příjmů z darovací smlouvy a při zohlednění příjmů dlužnice včetně příjmu na základě dohody o provedení práce by dlužnice byla schopna za pět let svým nezajištěným věřitelům zaplatit dle předběžného propočtu odvolacího soudu 97,31 % dlužné částky, při odečtení nákladů insolvenčního správce pak 76,95 %, není-li správce plátcem DPH a 72,88 %, je-li správce plátce DPH.

Odvolací soud nepřisvědčuje soudu prvního stupně v závěru o tom, že v posuzované věci se jedná o stejnou situaci, jaká byla řešena v insolvenčním řízení ve věci dlužníka vedeného pod sp. zn. 38 INS 14250/2010. V řízení, na které poukázal soud prvního stupně, byla situace taková, že dlužník měl tak nízké příjmy, že pro účely plnění oddlužení nebylo tento jeho příjem možné vůbec postihnout. Závěry vyjádřené odvolacím soudem v rozhodnutí zmiňovaném soudem prvního stupně míří zejména na situace, kdy plnění oddlužení je výlučně plněno na základě příjmů, respektive darů od jiných osob. Byť v tomto rozhodnutí odvolací soud uvedl, že podstatnou část oddlužení by měl dlužník plnit ze svých příjmů, neuzavřel však na tomto základě, že tato skutečnost sama o sobě svědčí o nepoctivém záměru dlužníka. V posuzované věci dlužnice disponuje takovým příjmem, že pro účely oddlužení lze tento její příjem postihnout, byť s ohledem na výši nepostižitelné částky a při zohlednění počtu vyživovacích povinností pouze v rozsahu částky 202,-Kč. Nicméně z jednání dlužnice vyplývá, že má zájem vlastním úsilím zajišťovat si příjem za účelem úhrady svých závazků a tento příjem si zvyšovat, o čemž svědčí i v odvolacím řízení nově předložená dohoda o provedení práce. Je tedy nepochybné, že i dlužnice bude v případě schválení oddlužení dotčena, protože z jejího příjmu by byly rovněž hrazeny splátky věřitelům, které, spolu s darem, který jí bude poskytován na základě darovací smlouvy, budou dostačující proto, aby dlužnice uhradila svým věřitelům zákonem požadovanou hranici 30 % jejich pohledávek. Jinak řečeno, nebýt příjmu dlužnice z pracovního poměru, na minimální hranici 30 % uspokojení svých věřitelů by dlužnice při zohlednění nepostižitelných částek a při zohlednění jejich vyživovacích povinností nedosáhla. Jiná situace by byla v případě, kdyby dlužnice neměla příjem z pracovního poměru, popřípadě její příjem by byl natolik nízký, že by pro účely oddlužení nemohl být vůbec postižen a oddlužení by tak bylo hrazeno ve skutečnosti pouze třetími osobami.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 odst. 1 změnil tak, že dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá, neboť nebyly splněny podmínky pro potvrzení napadeného usnesení dle ustanovení § 219 o.s.ř. ani pro jeho zrušení dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu