3 VSOL 26/2012-A-9
KSBR 44 INS 23346/2011 3 VSOL 26/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Renaty anonymizovano , anonymizovano , bytem Pohořelice, nám. Svobody 840, PSČ 691 23, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.12.2011, č.j. KSBR 44 INS 23346/2011-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužnice.

Podle odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, dlužnice v bodě 06 formuláře insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení uvedla pouze to, že má čtyři peněžité závazky, které není schopna splácet, a že má za to, že je v úpadku. V bodě 20 formuláře pak označila několik věřitelů, při popisu rozhodujících skutečností však pouze obecně uvedla, že závazky není schopna plnit, bez bližších konkrétních údajů o lhůtě jejich splatnosti (uvedení data nebo označení doby, po kterou závazky neplní). K insolvenčnímu návrhu navíc nepředložila seznam závazků ani seznam majetku, takže není zřejmé, od kdy nebyly závazky hrazeny, nebo kdy nastala jejich splatnost. Neuvedla rovněž, jaká je frekvence jejích splátek, a není zřejmá ani její majetková situace, z níž by se dalo dovodit, že uspokojení pohledávek věřitelů dlužnice není možno dosáhnout výkonem rozhodnutí či exekucí. K neschopnosti hradit závazky dlužnice neuvedla žádné jiné údaje či bližší popis své zadluženosti a z údajů, uvedených dlužnicí, nelze zjistit, zda závazky neplní a z jakého důvodu. Obecné uvedení znaků úpadku podle dikce zákona bez popisu reálných okolností tohoto případu způsobuje vadnost návrhu. Insolvenční návrh je tak neprojednatelný a nesrozumitelný, proto soud postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že uvedla všechny rozhodující skutečnosti, když označila všechny své věřitele, z nichž některým již není schopna splácet. Poukázala na to, že všechny její závazky již prošly exekučním řízením. Má splácet celkem čtyři souhrnné závazky, z nichž každý je spojen společně s věřitelem a exekutorem. Aktuální souhrnné částky jí byly sděleny telefonicky exekutorskými kancelářemi, aniž došlo k rozdělení částky na hlavní dluh a příslušenství. Předpokládala, že jednotlivé částky, které se neustále mění, se upřesní během insolvenčního řízení ze strany věřitelů. Podle názoru odvolatelky uvedla všechny dostupné informace o svých závazcích, které předložila i s jednotlivými přílohami souvisejícími s jednotlivými exekučními řízeními. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 uvedeného zákonného ustanovení se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo je b) neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ust. § 3 odst. 2 IZ.

V přezkoumávané věci podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu uvedla, že má v současné době čtyři peněžité závazky, které není schopna splácet, a z toho vyplývá, že je v úpadku. V bodě 20 formuláře, v němž popsala závazky-vykonatelné, uvedla v popisu závazku: 1) pohledávka u PPF B1 B.V. + příslušenství , k níž označila rozhodnutí 41 EXE 606/2010 -výše závazku 152.470,-Kč, 2) úvěr u GE Money Bank + příslušenství , ve vztahu k němuž označila rozhodnutí 41 EXE 516/2011 -výše závazku 13.023,-Kč, 3) úvěr u Profit Credit Czech, a.s. + příslušenství , ve vztahu k němuž označila rozhodnutí 094 EX 07368/10-010 -výše závazku 163.543,-Kč a 4) úvěr u Komerční banky, a.s. + příslušenství , ve vztahu k němuž označila rozhodnutí 53 Nc 3070/2009 -výše závazků 219.760,-Kč.

Nutno zdůraznit, že pokud se týká náležitostí insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 27.10.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010), formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužnice má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu-jak soud prvního stupně správně uzavřel-konkrétní údaj o splatnosti závazků dlužnice. Závěr o existenci pohledávek po lhůtě splatnosti lze dovodit jen u vykonatelných pohledávek označených pod bodem 20, ovšem bez údaje o tom, jak dlouho jsou tyto pohledávky po lhůtě splatnosti. V návrhu rovněž absentuje konkrétní tvrzení o tom, že dlužnice není schopna své závazky plnit, tj. že se nachází v platební neschopnosti. Pouhé tvrzení dlužnice o tom, že své 4 peněžité závazky není schopna splácet nezakládá žádnou z vyvratitelných domněnek platební neschopnosti dle § 3 odst. 2 IZ.

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužnice podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správně potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e přípustné dovolání ve lhůtě do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 22. února 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu