3 VSOL 259/2011-A-22
KSBR 32 INS 10178/2010 3 VSOL 259/2011-A-22

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužnice Marty anonymizovano , anonymizovano , bytem Bezručova 1559/5, Blansko, PSČ 678 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.2.2011 č.j. KSBR 32 INS 10178/2010-A-17

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. V důvodech rozhodnutí uvedl, že lhůta k zaplacení zálohy uplynula dne 16.2.2011. Ze záznamu účtárny ze dne 22.2.2011 vyplývá, že dlužnice zálohu v soudem stanovené lhůtě nezaplatila. Stav majetku dlužnice a důvody této situace nejsou rozhodné pro uložení zaplacení zálohy. Dlužnice byla povinna řešit svoji situaci odpovědně již ve stádiu, kdy má dostatek prostředků alespoň na náklady insolvenčního řízení. Neučinila tak, nelze jí přiznat výhodnější postavení a složení zálohy nevyžadovat. Insolvenční soud shledal složení zálohy na náklady insolvenčního řízení v daném případě nezbytným a považuje za nepřístupné od něj upustit. Proto postupoval tak, že insolvenční řízení z důvodu nesložení zálohy na náklady insolvenčního řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání ve kterém uvedla, že respektuje zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V současné době však nemá ještě požadovanou částku k dispozici a snaží se proto vytvořit podmínky k zajištění prostředků. Poukazuje na to, že pobírá starobní důchod, nemá žádnou vyživovací povinnost, dále má sociální podporu a může si zvýšit svůj příjem na základě dohody o provedení práce s tím, že nový zákoník práce chystá také od roku 2012 velké změny, kdy se z důvodu navýšení počtu maximálních hodin u dohod o provedení práce navýší i její příjem. Z těchto skutečností vyplývá, že se zlepší její finanční podmínky a bude schopna po dobu pěti let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z hlediska posouzení důvodnosti odvolacích námitek dlužnice je rozhodné toliko, zda dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatila či nikoliv. Jak správně uvedl soud prvního stupně usnesení o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nabylo právní moci dne 11.2.2011. Dlužnice ve stanovené lhůtě, to je ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení o povinnosti zaplatit zálohu tuto zálohu nezaplatila, a nezaplatila ji ani dodatečně ke dni vydání tohoto rozhodnutí. Nebyla-li záloha zaplacena, soud prvního stupně rozhodl zcela správně o zastavení insolvenčního řízení, když o možnosti zastavit řízení pro nezaplacení zálohy ve stanovené lhůtě poučil dlužnici ve svém rozhodnutí ze dne 8.10.2010 č.j. KSBR 32 INS 10178/2010-A-8. Ve vztahu k věcné správnosti napadeného rozhodnutí jsou pak zcela bez významu odvolací námitky dlužnice ve kterých tvrdí, že v budoucnu se zlepší její finanční situace a z toho důvodu bude schopna zaplatit svým věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek po dobu pěti let. To, zda dlužnice s ohledem na výši svých současných příjmů dosáhne na oddlužení či nikoliv, jako předběžná otázka bylo již pravomocně vyřešeno v usnesení o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Není proto důvodu, aby se odvolací soud znovu zabýval stejnými odvolacími námitkami; v tomto směru odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na své rozhodnutí z 31. ledna 2011, ve kterém přisvědčil závěrům soudu prvního stupně a shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dlužnice nedosáhne na oddlužení, jediným možným způsobem řešení jejího úpadku zůstává konkurs a z toho důvodu je proto povinna zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Má-li dlužnice za to, že v budoucnu se její finanční situace natolik zlepší, že bude schopna uspokojit své věřitele alespoň v rozsahu 30 % jejich pohledávek, nic jí nebrání v tom, aby si později podala nový insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 12. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu