3 VSOL 256/2015-A-13
KSOS 25 INS 32569/2014 3 VSOL 256/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Tošanovice 121, PSČ 739 53, o insolvenčním návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.2.2015, č.j. KSOS 25 INS 32569/2014-A6

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 2.12.2014, bylo zahájeno insolvenční řízení. Podle údajů v návrhu vlastní dlužník pouze mobilní telefon a penzijní připojištění. Vzhledem k tomu, že návrh obsahoval vady a dlužník nepředložil některé požadované přílohy, vyzval jej soud usnesením ze dne 8.12.2014, č.j. KSOS 25 INS 32569/2014-A-3 k nápravě . Dlužník byl vyzván, aby doložil seznam svých závazků, v němž uvede jednotlivé závazky a u nich datum vzniku těchto závazků (datum uzavření jednotlivých smluv o půjčce, o úvěru), a uvede, jak naložil s jednotlivými částkami získanými z těchto smluv s tím, že seznam podepíše a výslovně v něm uvede, že je

úplný a správný. Dne 15.12.2014 dlužník požadovaný seznam závazků předložil. Na základě návrhu a jeho doplnění bylo zjištěno, že dlužník uzavřel šest smluv o úvěru v měsíci září 2014, deset smluv o úvěru či zápůjčce v říjnu 2014 a jednu smlouvu v červenci 2014. Nezajištěné závazky uváděl dlužník celkem ve výši 988.858 Kč. Vzhledem k tomu-jak soud prvního stupně pokračoval-že dlužník uzavřel téměř všechny své smlouvy v období tří měsíců před podáním návrhu, je toho názoru , že dlužníkem je sledován nepoctivý záměr. Dlužník v novém seznamu závazků uvedl u některých smluv , že je použil na splácení starších úvěrů, některé jsou jeho prohrou v sázení , přesto, podle soudu prvního stupně, nelze jeho záměr podat insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení považovat za poctivý . Pokud se prozkoumají závazky dlužníka, lze zjistit, že u většiny závazků, které si půjčil v září 2014, uhradil pouze jednu splátku v říjnu a poté nic. U závazků uzavřených v říjnu 2014 nastala splatnost v listopadu 2014, což znamená, že dlužník ve většině případů neuhradil ani jednu splátku. Podle názoru soudu prvního stupně si dlužník nemůže vzít na sebe závazky ve výši 975.969 Kč vůči 12 věřitelům během dvou měsíců, za další měsíc podat insolvenční návrh, a předpokládat, že mu bude povoleno oddlužení. Soud prvního stupně uzavřel, že návrh dlužníka (míněno návrh na povolení oddlužení) bude dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ zamítnut a podle ust. § 396 odst. 1 IZ na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Soud prvního stupně dále uvedl, že vedle toho za stávající situace by mohla být hodnota uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů nižší než 30% jejich pohledávek, a proto by návrh na povolení oddlužení musel být dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítnut. V souladu s ust. § 108 IZ soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť z obsahu spisu zjistil , že je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. V této souvislosti soud prvního stupně vyložil smysl a účel zálohy.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Odvolatel namítá, že půjčky, které mu byly poskytnuty, sloužily k zaplacení předešlých úvěrů, které splácel, některé použil na splacení dluhu, který měl vůči svým rodičům ( na auto, které naboural v roce 2007 ), další prostředky z úvěrů sloužily také na splacení rychlých půjček, jež chtěl zaplatit, aby jejich výše nenarůstala. V říjnu 2014 už svoji finanční situaci nezvládal, neboť měl nižší příjem, než činila výše měsíčních splátek jeho půjček. Půjčky si bral proto, aby zabránil navýšení předešlých půjček, neuvědomil si, že je nebude schopen ze svého příjmu hradit. Odvolatel rovněž poukázal na to, že pokud by mu bylo povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, je schopen ze svého přijmu uspokojit své věřitele ve výši asi 40% hodnoty jejich pohledávek, když celková výše jeho nezajištěných závazků činí 988.858 Kč, pravidelná měsíční částka, použitelná z jeho příjmů činí nejméně 7.759 Kč, což za dobu pěti let představuje částku 400.200 Kč. Podle obsahu podaného odvolání je zřejmé, že se odvolatel domáhá změny odvoláním napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, došlým soudu dne 2.12.2014, se dlužník domáhá zjištění úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že je nepodnikající fyzickou osobou, nemá žádné zaměstnance a nemá závazky z podnikání. Vůči 12 věřitelům má 17 závazků celkem ve výši 988.858 Kč, jedná se o závazky nezajištěné, jež jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dlužník v insolvenčním návrhu označil jednotlivé své věřitele, uvedl právní důvod vzniku jednotlivých závazků, jejich výši a splatnost, případně výši předepsané splátky a datum poslední úhrady této splátky, a údaj o tom, že splátky jsou po splatnosti jeden měsíc. Dále uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti. Je zaměstnán u zaměstnavatele PATREM PIPE TECHNOLOGIES s.r.o., se sídlem Třanovice, č.p. 282, IČ: 25900315, jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 17.042 Kč. S ohledem na své příjmy je schopen uhradit svým věřitelům za dobu pěti let 30% hodnoty jejich pohledávek. K návrhu dlužník připojil seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich úplnosti a správnosti. V seznamu závazků dlužník označil jednotlivé své věřitele, uvedl údaj k druhu závazku, k výši jednotlivých závazků, ke splatnosti jednotlivých závazků, údaj o tom, že se jedná o závazky nezajištěné a dále údaj, že žádný ze svých závazků nepopírá. K výzvě soudu v usnesení ze dne 8.12.2014, č.j. KSOS 25 INS 32569/2014-A-3 předložil dlužník doplněný seznam závazků ze dne 11.12.2014, v němž doplnil, ve vztahu k označení právního důvodu vzniku jednotlivých závazků údaj o uzavření jednotlivých smluv (smlouvy o úvěru, smlouvy o půjčce, smlouvy o zápůjčce), a dále údaj, týkající se použití (míněno použití finančních prostředků získaných na základě uzavřených smluv). Z údajů uvedených v seznamu závazků vyplývá, že jednu smlouvu (o úvěru) uzavřel dlužník v červenci 2014, šest smluv v září 2014 a deset smluv v říjnu 2014. K použití finančních prostředků uvedl splácení starších úvěrů , zaplacení předešlých rychlých půjček , úhrada nájmu a jídla , zaplacení rodičům za zničené auto a prohra v sázení . Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ust. § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

S ohledem na údaje, uvedené dlužníkem v insolvenčním návrhu a v seznamu závazků, lze předběžně uzavřít, že dlužník se v současné době nachází v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť-s ohledem na dobu, která uplynula od podání insolvenčního návrhu, o němž dosud nebylo rozhodnuto-neplní tyto závazky po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu.

Pro rozhodnutí odvolacího soudu je tak určující posouzení správnosti (předběžného) závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužníkovi nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak navrhuje.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Ze shora citovaného ustanovení § 395 odst. 1 IZ vyplývá, že požadavek dlužníkova poctivého záměru spolu s požadavkem minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů představuje základní podmínku oddlužení.

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. K úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ pak mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, ale také o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod. (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.7.2011, sen.zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 14/2012).

V přezkoumávané věci se z obsahu spisu takové okolnosti, jež by opravňovaly k závěru, že lze důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, nepodávají.

Dává-li soud prvního stupně svůj závěr, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, do souvislosti s tím, že všechny smlouvy, z nichž dlužníkovi vznikly v seznamu závazků uváděné závazky, uzavřel v období tří měsíců před podáním insolvenčního návrhu s tím, že finanční prostředky získané na základě takto uzavřených smluv použil na splácení starších úvěrů nebo je utratil v sázení , a s tím, že nezaplatil ani jednu splátku na úhradu závazků z těchto smluv, nutno uvést, že Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011 (jež je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 112/2012) vyložil, že v souvislosti s posouzením, zda dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý závěr, je třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají právě osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče např. i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Jak Nejvyšší soud dále vyložil, je-li taková proměna opravdová-a v této věci neshledal odvolací soud důvodu pochybovat o změně v přístupu odvolatele ke svým majetkovým záležitostem-není důvod vylučovat dlužníka z režimu oddlužení.

Uzavřel-li soud prvního stupně dále, že je dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení i podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, je třeba uvést, že není zřejmé, z jakých údajů vycházel, pokud dovodil, že za stávající situace hodnota uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů by mohla být nižší, než 30 % jejich pohledávek.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věta první, IZ, a při úvaze, zda je dlužník schopen plnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (podle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

V daném případě dlužník ve svém návrhu tvrdil průměrný čistý měsíční příjem ve výši 17.042 Kč, přičemž z listin, k insolvenčnímu návrhu připojených (výplatní lístky), vyplývá průměrný čistý měsíční příjem dlužníka ve výši 18.248 Kč (v tomto směru odvolací soud vycházel z čistého příjmu dlužníka za měsíce leden, únor, březen, duben, květen, červen a září 2014, když v měsíci červenci 2014 a měsíci srpnu 2014 byl dlužník práce neschopen, za červenec 2014 neobdržel žádnou mzdu a za srpen 2014 mzdu ve výši 8.951 Kč). Z příjmu ve výši 17.042 Kč (to je z příjmu, uváděného dlužníkem v nižší částce) lze přitom podle pravidel shora vyložených použít pro oddlužení částku 7.865 Kč, což za pět let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře představuje částku ve výši 471.900 Kč. Nezajištěné závazky dlužníka představují 988.858 Kč. V zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek-po odečtení nároků správce-by bylo uhrazeno věřitelům, není-li správce plátcem daně z přidané hodnoty, 417.900 Kč, což představuje 42,26% jejich pohledávek, a je-li správce plátcem daně z přidané hodnoty, 406.560 Kč, což představuje 41,11%. Další základní podmínka oddlužení ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ je tak rovněž naplněna.

Za tohoto stavu, kdy odvolací soud-na rozdíl od soudu prvního stupně-důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) a písm. b) IZ neshledal, je závěr soudu prvního stupně, že úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem (§ 396 IZ) nesprávný, a požadavek soudu prvního stupně na uložení povinnosti dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nedůvodný.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil, jak uvedeno ve výroku.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 15. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu