3 VSOL 254/2012-B-16
KSOS 22 INS 24195/2011 3 VSOL 254/2012-B-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Bc. Roberta anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Zábřeh, Výškovická 2587/99, PSČ 700 30, IČ: 47836075, zastoupeného Mgr. Tomášem Veselským, advokátem se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Korunní 1077/31, PSČ 709 00, o neschválení oddlužení dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.3.2012 č.j. KSOS 22 INS 24195/2011-B-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. a ve výroku II. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužníka Bc. Roberta anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.) a rozhodl, že konkurs bude veden jako nepatrný (výrok III.).

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční soud usnesením ze dne 6.1.2012, č.j. KSOS 22 INS 24195/2011-A-4, zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení jeho úpadku oddlužením. Soud prvního stupně konstatoval, že při povolení řešení úpadku dlužníka oddlužením přihlédl zejména k tvrzením dlužníka, na jejichž základě uzavřel, že návrhem je sledován nepoctivý záměr. V tomto směru soud prvního stupně odkázal na listinu připojenou dlužníkem k insolvenčnímu návrhu označenou jako doplnění důvodů žádosti o oddlužení .

Soud prvního stupně dále uvedl, že dne 6.3.2012 na schůzi věřitelů oba přítomní zástupci věřitelů (věřitel č. 2 ČSOB, a.s. a věřitel č. 3 Komerční banka, a.s.) namítali, že smlouvou o zúžení SJM se dlužník zbavil veškerého majetku, který by bylo možno použít v případě zpeněžení pro uspokojení věřitelů a že touto smlouvou byl sledován nepoctivý záměr a oba zástupci věřitelů na schůzi nehlasovali ani pro jeden ze způsobu oddlužení, ale navrhli oddlužení neschválit z důvodu nepoctivého záměru dlužníka a rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) a odst. 3 insolvenčního zákona a vyslovil názor, že je ponecháno na úvaze soudu, zda lze předpokládat, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr s tím, že tento nepoctivý záměr soud zkoumá jednak před tím, než řešení úpadku oddlužením povolí a dále i poté, než oddlužení schválí. Soud prvního stupně konstatoval, že zákonná úprava oddlužení je koncipována tak, že právo rozhodovat o způsobu oddlužení mají zásadně nezajištění věřitelé, kteří hlasují buď pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nebo pro oddlužení plněním splátkového kalendáře s tím, že věřitelé mají rovněž právo namítat skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu. Soud prvního stupně uzavřel, že věřitelé si musí sami vyhodnotit, zda je pro ně výhodnější schválení oddlužení jedním ze dvou shora uvedených způsobů nebo řešení úpadku dlužníka konkursem. Soud prvního stupně dále vyšel ze závěru, že dlužník s manželkou smlouvu o zúžení rozsahu společného jmění manželů ze dne 12.4.2011 zúžili rozsah svého společného jmění manželů o nemovitosti, o práva a povinnosti spojená s vlastnictvím účtu u Raiffeisenbank, a.s., o osobní automobil Škoda Fabia Combi a o další movité věci s tím, že všechny tyto majetkové hodnoty budou tvořit předmět výlučného vlastnictví manželky dlužníka. Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že se tato dohoda týkala i vlastnictví k účtu u GE Money Bank, a.s. s tím, že práva a povinnosti spojená s tímto účtem budou nadále tvořit předmět výlučného vlastnictví dlužníka. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 395 odst. 1, písm. a), § 405 odst. 1 a § 403 odst. 2 insolvenčního zákona vyslovil názor, že dlužník uzavřením smlouvy o zúžení SJM ze dne 12.4.2011 poškodil své věřitele, neboť z této smlouvy vyplývá, že dlužník převedl veškerý nemovitý i movitý majetek, který tvořil SJM, do výlučného vlastnictví své manželky. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr. Soud prvního stupně zdůraznil, že pro rozhodnutí je podstatné zejména to, že věřitelé se cítí být jednáním dlužníka poškozeni. Soud prvního stupně proto neschválil oddlužení dlužníka a rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem a současně rozhodl, že konkurs bude řešen dle ustanovení § 314 odst. 1, písm. a) a odst. 2 insolvenčního zákona jako nepatrný, neboť dlužník není podnikatelem.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání směřující proti výroku I. a výroku II. Dlužník se domáhal zrušení usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dlužník namítal, že soud prvního stupně porušil zásadu předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť nejprve vyhodnotil jeho návrh na povolení oddlužení jako bezvadný. Následně pak na přezkumném jednání, které se konalo dne 6.3.2012, zcela nepředvídatelným způsobem přehodnotil své původní rozhodnutí a pouze z důvodu předpokládaných námitek věřitelů neschválil oddlužení, aniž by své rozhodnutí řádně odůvodnil. Dlužník uvedl, že jeho předcházející návrh byl soudem prvního stupně zamítnut, a to rovněž pro nepoctivý záměr. Dlužník argumentoval tím, že neměl nepoctivý záměr, nebo anonymizovano úvěr na pořízení bytu od počátku splácí jeho manželka s tím, že důvodem nákupu družstevního bytu bylo od počátku řešení bytových potřeb rodiny dlužníka. Dlužník poukázal na to, že insolvenční správce na jeho straně nepoctivý záměr neshledal a dále poukázal na to, že pokud by doporučil manželce, aby si koupila byt v osobním vlastnictví, nepoctivý záměr by v jeho případě shledán nebyl. Dlužník v odvolání uvedl, že jeho manželka se v průběhu roku 2010 rozhodla pořídit si byt do osobního vlastnictví. Jejím finančním možnostem i aktuální nabídce realitních kanceláří vyhovoval pouze družstevní byt č. 19 v Ostravě-Zábřehu na ulici Výškovická 2587/99, na jehož pořízení získala manželka dlužníka prostředky anonymizovano úvěru od Raiffeisenbank, a.s. Dlužník zdůraznil, že finanční prostředky anonymizovano úvěru s ohledem na smlouvu o zúžení a rozšíření rozsahu SJM ze dne 13.10.2004 nejsou předmětem SJM. Dlužník argumentoval tím, že se stal s odkazem na ustanovení § 703 odst. 2 občanského zákoníku společným nájemcem předmětného družstevního bytu i členem družstva, neboť manželé nemohli smluvně společný nájem ani společné členství v družstvu vyloučit. Jelikož bylo jednou z podmínek poskytnut anonymizovano úvěru převedení družstevního bytu do osobního vlastnictví a stavební bytové družstvo odmítl převést předmětný družstevní byt do osobního vlastnictví pouze manželky dlužníka, byť o to společně s dlužníkem žádala, byl byt převeden do osobního vlastnictví obou manželů, a to pouze z tohoto formálního důvodu a následně za cca jeden a půl měsíce byl uveden tento stav do souladu s faktickým stavem, a to právě uzavřením smlouvy o zúžení společného jmění manželů ze dne 12.4.2011. Dlužník vyslovil názor, že jemu a jeho manželce není možné dávat za vinu, že si ihned nekoupili byt v osobním vlastnictví, když manželka dlužníka se řídila především aktuální nabídkou nemovitostí v daném místě a čase a jejími reálnými finančními možnostmi a potřebami nezletilého syna s tím, že nelze dlužníku a jeho manželce přičítat k tíži neznalost právních předpisů. Dlužník namítal, že svým návrhem na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I. a II., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 22.12.2011 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužník uvedl, že má čtyři věřitele, kterým dluží částku ve výši 1.098.346,30 Kč a že tyto závazky není schopen plnit a že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků a že je v úpadku. V bodu 12 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv), dlužník uvedl jako svůj majetek pouze oblečení, osobní věci a práva a povinnosti spojená s osobním účtem. V seznamu majetku, který dlužník připojil k insolvenčnímu návrhu, uvedl, že je vlastníkem práv a povinností spojených s vlastnictvím běžného účtu vedeného u GE Money Bank a.s., č. 182412099/0600, který vykazoval k datu 22.9.2011 záporný zůstatek ve výši-8.557,24 Kč a dále mobilního telefonu značky Nokia 6300 pořízeného v roce 2007 za částku 5.000 Kč se současnou odhadní cenou 1.000 Kč. Jiný majetek dlužník v návrhu ani v seznamu majetku neuvedl. K návrhu dlužník připojil listiny označené jako důvod žádosti o oddlužení a doplnění důvodu žádosti o oddlužení ze dne 21.12.2011 a dále stanovisko svého právního zástupce k nepoctivému záměru ze dne 21.12.2011. V těchto podáních dlužník vysvětlil, že jeho závazky vůči věřitelům ČSOB a.s. a Komerční bance, a.s. vznikly v souvislosti s jeho účastí v obchodní společnosti SONOCO group, s.r.o., z titulu úvěrů, které zajistil tím, že avaloval směnky, z nichž je teď na základě směnečných platebních rozkazů zavázán. Dlužník dále v těchto podáních uvedl, že návrhem na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr. Poukázal na dohodu o zúžení SJM ze dne 13.10.2004 s tím, že se s manželkou dohodl na odděleném hospodaření tak, aby veškerá práva a povinnosti plynoucí z úvěrů či půjček nesl vždy ten z manželů, který úvěr či půjčku uzavřel a dále proto, aby veškerá práva a povinnosti spojená s činností dlužníka ve společnosti SONOCO group, s.r.o. zůstaly pouze na jeho straně. Dlužník dále uvedl, že jeho manželka si v roce 2010 hodlala pořídit nový byt, jejím potřebám vyhovoval družstevní byt v Ostravě-Zábřehu, na ulici Výškovická 2587/99. Jelikož se jednalo o družstevní byt, vzniklo užívací právo oběma manželům, tedy i dlužníkovi. Následně stavební bytové družstvo odmítlo převést byt do vlastnictví pouze manželky, a proto byl předmětný byt převeden do osobního vlastnictví obou manželů a v rámci dohody o zúžení SJM ze dne 12.4.2011 byl tento formální právní stav uveden do souladu s faktickým stavem, tedy se skutečností, že byt byl od prvopočátku manželky, která jej pořídila pouze za své peníze, respektive za její závazek anonymizovano u Raiffeisenbank, a.s. Dlužník poukazoval na to, že byl vlastníkem bytu pouze po dobu jednoho a půl měsíce.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 6.1.2012 č.j. KSOS 22 INS 24195/2011-A-4, zjistil úpadek dlužníka Bc. Roberta anonymizovano , rozhodl o ustanovení insolvenčního správce a povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením. Dne 24.2.2012 byla soudu prvního stupně doručena zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti, v rámci níž navrhl jako vhodný způsob oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře s tím, že majetek dlužníka je nepatrné hodnoty a proto nepřichází v úvahu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Insolvenční správce uvedl, že lze předpokládat uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 49 %.

Insolvenční správce ve zprávě dále konstatoval, že nezjistil žádné skutečnosti odůvodňující neschválení oddlužení. Vyslovil názor, že dlužníkem není sledován nepoctivý záměr a že dlužník nemá lehkomyslný ani nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení s tím, že z jeho jednání je patrná snaha dostát svým povinnostem vůči věřitelům. Dne 6.3.2012 proběhlo u soudu prvního stupně přezkumné jednání a první schůze věřitelů. Schůze se mimo dlužníka a insolvenčního správce zúčastnili věřitelé č. 2 a č. 3. Insolvenční správce odkázal na zprávu o své činnosti a zopakoval, že neshledává na straně dlužníka nepoctivý záměr. Zástupci věřitelů č. 2 a č. 3 se shodně vyjádřili tak, že smlouvou o zúžení SJM ze dne 12.4.2011 se dlužník zbavil veškerého majetku a vyslovili názor, že smlouvou byl sledován nepoctivý záměr. Věřitel č. 2 i věřitel č. 3 nehlasovali ani pro jeden ze způsobů oddlužení a navrhli oddlužení neschválit z důvodu nepoctivého záměru dlužníka. Věřitel č. 3 namítal, že již v notářském zápise o zúžení SJM ze dne 13.10.2004 měli manželé možnost vyřešit zúžení SJM ohledně nemovitostí, které nabudou do budoucna, případně i ohledně jakéhokoliv dalšího majetku, což se však nestalo a až notářský zápis ze dne 12.4.2011 řeší nově zúžení SJM, které mezitím dlužník s manželkou nabyl. Oba přítomní věřitelé č. 2 a č. 3 navrhli jako způsob řešení dlužníkova úpadku konkurs. Dlužník argumentoval tím, že dohodou o zúžení SJM z dubna 2011 mínil pouze aktualizovat původní dohodu o zúžení SJM ze dne 13.10.2004, a to s ohledem na skutečnost, že společně s manželkou nabyl v roce 2010 družstevní byt. Dlužník poukazoval na to, že v roce 2004 s manželkou nepředpokládali, že nabudou nějaké nemovité věci a že formulace notářského zápisu byla navržena notářem sepisujícím zápis. Poté ve věci soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením.

Odvolací soud provedl k důkazu notářský zápis ze dne 13.10.2004, sepsaný notářskou kandidátkou Mgr. Kateřinou Petrzik Hronovskou, jako trvalou zástupkyní JUDr. Josefa Kawuloka, notáře v Ostravě, se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Milíčova 1670/12, sp. zn. N 975/2004, NZ 927/2004, z něhož zjistil, že dlužník s manželkou Helenou Říhovou uzavřeli dne 13.10.2004 formou notářského zápisu smlouvu o zúžení a rozšíření rozsahu společného jmění manželů. Ve smlouvě její účastníci prohlásili, že před uzavřením manželství se stal dlužník výlučným vlastníkem obchodního podílu ve společnosti SONOCO group, s.r.o., se sídlem Ostrava, Vítkovice, Ruská 468/58, IČ: 258388661. Účastníci smlouvy se dohodli, že tento obchodní podíl bude i dále ve výlučném vlastnictví dlužníka. Dlužník dále prohlásil, že byl před uzavřením manželství výlučným vlastníkem zůstatku na termínovaném vkladu č. 86-5179050667/0100 vedeném Komerční bankou, a.s., pobočkou Ostrava-Hrabůvka. Účastníci smlouvy rozšířili rozsah SJM o tento zůstatek na termínovaném vkladu tak, že tento vklad bude nadále předmětem jejich SJM. V bodě IV. smlouvy je stanoveno, že smluvní strany vylučují jako předmět společného jmění manželů jakékoliv závazky z titulu úvěrů či půjček s tím, že subjektem závazkového vztahu bude vždy pouze ten z manželů, kdo uzavře příslušnou smlouvu či provede jiný právní úkon, z něhož závazek vyplyne. Ve smlouvě je dále stanoveno, že toto ujednání nevylučuje vznik společných závazků na základě právních úkonů učiněných společně.

Odvolací soud dále provedl k důkazu notářský zápis ze dne 12.4.2011, sepsaný JUDr. Josefem Kawulokem, notářem se sídlem v Ostravě, Milíčova 1670/12, sp. zn. N 243/2011, NZ 197/2011, z něhož zjistil, že v rámci něho manželé (dlužník Bc. Robert Říha a jeho manželka Mgr. Helena Říhová) uzavřeli smlouvu o zúžení rozsahu společného jmění manželů. Manželé prohlásili, že do svého vlastnictví za trvání manželství nabyli movité věci a práva a povinnosti spojená s vlastnictvím účtu, vše uvedené v článku III. smlouvy a dále nemovitosti (a to na základě smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne 14.3.2011). V bodě III. smlouvy se manželé dohodli, že zužují rozsah svého společného jmění manželů o nemovitosti vedené v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrálního pracoviště Ostrava, pro obec Ostrava a katastrální území Zábřeh nad Odrou, a to o bytovou jednotku č. 2587/19 zapsanou na LV č. 8959, nacházející se v budově č.p. 2586, 2587, 2588, 2589, postavené na pozemcích jiného vlastníka, včetně podílu na společných částech předmětné budovy, dále o spoluvlastnický podíl ve výši 7415/465444 na jednotce č. 2586/700 (jiný nebytový prostor) zapsané na LV č. 8653, včetně spoluvlastnického podílu ve výši 3600/470814 na společných částech budovy a dále o spoluvlastnický podíl ve výši 7415/465444 na jednotce č. 2589/700 v téže budově zapsané na LV č. 8653, včetně spoluvlastnického podílu ve výši 1770/470814 na společných částech budovy. Dále manželé zúžili SJM o osobní automobil Škoda Fabia Combi, RZ 5T 98197, o práva a povinnosti spojená s vlastnictvím účtu č. 5893411001/5500 vedeného u Raiffeisenbank, a.s., pobočky Frýdek-Místek, na jméno Helena Říhová a o další movité věci (PC Alfa Comp, klávesnici, myš a sluchátka, monitor LCD-LG 20, tiskárnu HP LJ P1006, telefon Panasonic, televizi Thomson, videorekordér Thomson, set top box, minivěž Sony, radiopřehrávač MC/CD Inspira, ledničku Zanussi, pračku Zanussi, manželskou postel s úložným prostorem, sestavu šatních skříní zn. Ikea, tři knihovny světlé anonymizovano , piano značky Petrof, židli k pianu, dva kusy postelí s úložným prostorem, psací stůl, dva kusy komod zn. Ikea, dva kusy vysokých šatních skříní zn. Ikea, houpacího koně, proutěnou lavici, psací počítačový stůl, sedací dvoumístnou soupravu zn. Ikea, čalouněné křeslo zn. Ikea, televizní stolek zn. Ikea, skříňku na dokumenty s tím, že všechny vyjmenované nemovitosti, movité věci a práva a povinnosti spojená s vlastnictvím účtu budou nadále tvořit předmět výlučného vlastnictví paní Mgr. Heleny Říhové. Manželé Říhovi se dále dohodli tak, že zužují rozsah svého SJM o práva a povinnosti spojená s vlastnictvím účtu č. 182412099/0600 vedeném u GE Money Bank a.s., pobočka Ostrava, na jméno Roberta anonymizovano s tím, že práva a povinnosti spojená s vlastnictvím tohoto účtu budou nadále tvořit předmět výlučného vlastnictví pana Roberta anonymizovano . Manželé prohlásili, že vůči sobě nepožadují na vypořádání podílu z toho majetku ničeho. V bodě IV. smlouvy bylo manželi dohodnuto, že ode dne účinnosti této smlouvy manželé zužují nadále rozsah svého SJM o nemovitosti, movité věci, podíly v obchodních společnostech, akcie a cenné papíry, členské podíly v družstvech (vyjma bytových družstev), podniky fyzických osob, příjmy z pracovního poměru a jiné závislé činnosti, příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, podíly z rozdělení zisku obchodních společností, tantiémy, dividendy, přírůstky věcí, výnosy z majetku, úroky z vkladů u peněžních ústavů, práva a povinnosti spojená s vlastnictvím účtů s tím, že výlučným vlastníkem těchto věcí, práv a majetkových hodnot bude ten z manželů, kdo uzavře smlouvu o jejich vlastnictví, získá je zřízením věci či je jiným zákonným způsobem získá do svého vlastnictví. Pod bodem V. smlouvy pak manželé vyloučili jako předmět společného jmění manželů jakékoliv závazky z titulu úvěrů, půjček, ručení či avalování směnek s tím, že subjektem závazkového vztahu bude vždy pouze ten z manželů, kdo uzavře příslušnou smlouvu či provede jiný právní úkon, z něhož závazek plyne.

Odvolací soud provedl k důkazu smlouvu o převodu členských práv a povinností k bytovému družstvu ze dne 10.12.2010, z níž zjistil, že byla uzavřena mezi Zdeňkou Procházkovou jako převodcem a Mgr. Helenou Říhovou a Bc. Robertem Říhou jako nabyvateli. Převodce prohlásil, že je členem družstva Stavební bytové družstvo Vítkovice, se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Daliborova 54, IČ: 00050806 a z tohoto titulu je nájemcem družstevního bytu 3+1, bytové jednotky č. 19, v sedmém podlaží domu č.p. 2587, ve vlastnictví bytového družstva, na adrese Výškovická 2587/99, Ostrava-Zábřeh, a to včetně příslušenství. Touto smlouvou převodce převedl svá členská práva a povinnosti k bytovému družstvu a právo k uzavření nájemní smlouvy na nabyvatele za celkovou smluvní cenu ve výši 995.000 Kč s tím, že část smluvní ceny ve výši 936.000 Kč bude vyplacena převodci jako smluvní cena za převod členských práv a povinností k bytovému družstvu a zůstatek smluvní ceny ve výši 59.000 Kč bude započítán jako úhrada zprostředkovatelské provize. V článku III. smlouvy je stanoveno, že nabyvatelé složili u dohodnutého správce vkladu zálohu na zaplacení smluvní ceny ve výši 20.000 Kč a dále, že část smluvní ceny ve výši 39.000 Kč a ve výši 236.000 Kč bude uhrazena z vlastních prostředků nabyvatelů a doplatek smluvní ceny ve výši 700.000 Kč bude uhrazen převodem z poskytnutého úvěru od Raiffeisenbank, a.s.

Odvolací soud dále provedl k důkazu smlouvu o převodu členských práv a povinností ze dne 20.12.2010, z níž se podává, že se týká převodu členských práv a povinností Zdeňky Procházkové ve Stavebním bytovém družstvu Vítkovice, vážících se k nájmu bytu č. 19, v nemovitosti č.p. 2587, č. orientační 99, v Ostravě-Zábřehu, na ulici Výškovická. Smlouva je uzavřena na hlavičkovém papíře Stavebního bytového družstva Vítkovice a je v ní konstatováno, že převod členských práv a povinností vzalo Stavební bytové družstvo Vítkovice na vědomí dne 20.12.2010 a že k němu dochází dnem 1.1.2011.

Odvolací soud provedl k důkazu smlouvu o převodu družstevního bytu a podílu na nebytovém prostoru do vlastnictví členů družstva ze dne 14.3.2011, z níž zjistil, že byla uzavřena mezi Stavebním bytovým družstvem Vítkovice jako převádějícím na straně jedné a Mgr. Helenou Říhovou a Bc. Robertem Říhou jako nabyvateli na straně druhé a že jejím předmětem byl převod do výlučného vlastnictví nabyvatelů jednotky č. 2587/19 umístěné v sedmém nadzemním podlaží budovy č. popisné 2586, 2587, 2588, 2589, na ulici Výškovické, příslušející k části obce Zábřeh, obci Ostrava, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu ve výši 7415/470814. Předmětem převodu byly dále spoluvlastnické podíly ve výši

7415/465444 na nebytových jednotkách č. 2586/700 a č. 2589/700 umístěných v prvním podzemním podlaží téže budovy včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy o velikosti 7415/465444.

Podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne na místo rozhodnutí o způsobu oddlužení.

Podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ, jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 395 odst. 3 IZ, na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního orgánu a) v posledních pěti letech proběhlo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské po anonymizovano .

Insolvenční zákon výslovně nedefinuje, co se rozumí nepoctivým záměrem, který odůvodňuje zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Výčet uvedený v ustanovení § 395 odst. 3 IZ je pouze demonstrativní. Nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 IZ, když k úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně. Naopak, zjištění, že je zde některá ze skutečností uvedených v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, ještě samo o sobě nemusí vést k závěru, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr (srov. závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, senátní značka 29 NSČR 14/2009, které je zveřejněno pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že v jednání dlužníka je třeba spatřovat nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ. Především je třeba poukázat na jednání dlužníka, který se v době osmi měsíců před podáním insolvenčního návrhu zbavil uzavřením smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů téměř veškerého společného majetku. Nelze přisvědčit námitce dlužníka, že smlouvou o zúžení rozsahu SJM sepsanou formou notářského zápisu dne 12.4.2011 měli manželé v úmyslu pouze uvést do souladu formální právní stav se stavem faktickým, a to ve vztahu k vlastnictví dlužníka k družstevnímu bytu nabytému následně do SJM. Předmětem smlouvy o zúžení rozsahu SJM ze dne 12.4.2011 byly kromě předmětného bytu i veškeré movité věci nabyté za trvání manželství, jakož i práva a povinnosti spojená s vlastnictvím účtu č. 5893411001/5500 vedeného u Raiffeisenbanky, a.s., přičemž všechny tyto movité věci, práva a povinnosti spojená s tímto bankovním účtem, jakož i nemovitosti (předmětná bytová jednotka a spoluvlastnické podíly na nebytových jednotkách a společných částech domu) připadly do výlučného vlastnictví manželky dlužníka Mgr. Heleny Říhové. Dlužník pak z titulu předmětné smlouvy o zúžení SJM ze dne 12.4.2011 získal pouze práva a povinnosti spojená s vlastnictvím účtu č. 182412099/0600 vedeného u GE Money Bank a.s., na kterém (jak sám uvedl v seznamu majetku) byl ke dni 22.9.2011 záporný zůstatek-8.557,24 Kč. Mezi manžely nedošlo ani k žádnému vypořádání v souvislosti s touto modifikací SJM, neboť oba manželé v rámci smlouvy prohlásili, že na vypořádání svého podílu z tohoto majetku ničeho nepožadují. Námitky věřitelů vznesené na schůzi věřitelů dne 6.3.2012, že smlouvou o zúžení SJM ze dne 12.4.2011 se dlužník zbavil veškerého majetku, který mohl být použit na uspokojení jejich nároků, jsou tedy důvodné. Věřitelé se takovým jednáním dlužníka cítí být důvodně poškozeni, přičemž je třeba zdůraznit, že insolvenční zákon stojí na zásadě, že jsou to právě věřitelé, kteří mají právo podílet se na rozhodování o způsobu řešení dlužníkova úpadku, respektive o způsobu jeho oddlužení (§ 402 IZ). Je rovněž důvodná námitka věřitele č. 3 přednesená na schůzi věřitelů dne 6.3.2012, že dlužník měl v minulosti možnost na základě původní dohody o zúžení SJM z roku 2004 vyřešit otázku v budoucnu nabytého společného majetku tak, aby tento nabýval pouze některý z manželů. Takové možnosti však dlužník a jeho manželka nevyužili a smlouvu o zúžení rozsahu SJM v roce 2004 uzavřeli pouze ve vztahu k podílu dlužníka ve společnosti SONOCO group, s.r.o. a ve vztahu k závazkům z úvěrů a půjček. Jestliže následně v roce 2011 se stal dlužník společně s manželkou na základě smlouvy o převodu družstevního bytu a podílu na nebytovém prostoru do vlastnictví členů družstva ze dne 14.3.2011 vlastníkem předmětného družstevního bytu a podílu na nebytových jednotkách a společných částech domu, pak se tak stalo v souladu se zákonem, neboť takovou možnost dohoda o zúžení SJM uzavřená v roce 2004 nevylučovala. Pokud následně, na základě smlouvy o zúžení SJM ze dne 12.4.2011, dlužník ponechal předmětnou nemovitost na základě dohody o zúžení SJM manželce bez nároku na vypořádací podíl, a to včetně všech ostatních movitých věcí nabytých za trvání manželství, lze uzavřít, že dlužník takovým jednáním, kterým se zbavil veškerého majetku náležejícího dříve do SJM, poškodil své věřitele a lze tedy uzavřít, že návrhem na povolení oddlužení dlužník sleduje nepoctivý záměr.

Je zcela právně irelevantní námitka dlužníka, že pokud by manželka dlužníka uzavřela kupní smlouvu na byt v osobním vlastnictví a tento byt by financovala ze svých výlučných prostředků, nestal by se dlužník spoluvlastníkem bytu jako u předmětného bytu družstevního, následně převedeného do osobního vlastnictví. Taková situace v daném případě nenastala, naopak dlužník nabyl v souladu se zákonem s manželkou do SJM nemovitosti, které následně bez nároku na vypořádací podíl převedl do výlučného vlastnictví manželky. Nadto smlouva o zúžení SJM ze dne 12.4.2011 se netýkala pouze předmětného družstevního bytu, ale týkala se veškerého společného majetku dlužníka a jeho manželky, jak již bylo odůvodněno shora.

Jako nedůvodnou shledal odvolací soud rovněž námitku dlužníka, že rozhodnutí soudu prvního stupně není řádně odůvodněno. Soud prvního stupně řádně zdůvodnil své skutkové i právní závěry a rovněž vysvětlil, proč původně oddlužení dlužníku povolil a následně rozhodl o jeho neschválení.

Nelze ani přisvědčit námitce dlužníka, že postup soudu prvního stupně je nepředvídatelný. Insolvenční soud zvažuje poctivost záměru dlužníka v souvislosti s jeho návrhem na povolení oddlužení v různých fázích insolvenčního řízení, mimo jiné i při rozhodnutí o způsobu řešení oddlužení po jeho povolení, jak výslovně zákon předpokládá v ustanovení § 405 odst. 1 IZ. Zatímco v době rozhodování o povolení oddlužení měl soud prvního stupně k dispozici pouze stanovisko dlužníka, o neschválení oddlužení rozhodoval po schůzi věřitelů, když již znal stanovisko věřitelů, které je pro posouzení schválení oddlužení významné, na rozdíl od stanoviska insolvenčního správce, které má pouze doporučující charakter.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud uzavřel, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona a soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud rozhodl tak, že oddlužení dlužníka neschválil (§ 405 odst. 1 IZ).

Soud prvního stupně rovněž správně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem ve smyslu ustanovení § 405 odst. 2 IZ.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. v napadených výrocích I. a II. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže Nejvyšší soud České republiky dospěje k závěru na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a zástupci věřitelů se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 5. června 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu