3 VSOL 254/2011-A-11
KSBR 46 INS 1459/2011 3 VSOL 254/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Dezider anonymizovano , anonymizovano , bytem Drnovice 284, PSČ 679 76, o insolvenčním návrhu věřitele EKVITA EURO, a.s., se sídlem v Kladně, Jateční 1195, PSČ 272 01, IČ: 26156806, zastoupeného JUDr. Jiřím Kadeřábkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská 4, poštovní schránka 73, PSČ 412 01, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.2.2011, č.j. KSBR 46 INS 1459/2011-A-4 ve znění opravného usnesení ze dne 14.2.2011, č.j. KSBR 46 INS 1459/2011-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitele se n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele a dlužníku nepřiznal náhradu nákladů řízení. V důvodech svého rozhodnutí uvedl, že ačkoliv věřitel ve svém insolvenčním návrhu podrobně uvedl okolnosti osvědčující své oprávnění podat insolvenční návrh, a to popisem závazků dlužníka vzniklých na základě smlouvy o půjčce č. 0600/05E ze dne 24.3.2005, k rozhodujícím skutečnostem svědčícím o úpadku dlužníka však věřitel neuvedl žádné konkrétní okolnosti. Uvedl pouze, že dlužník má další splatné závazky vůči VYBAPO ECONOMY, s.r.o., COMMODUM, spol. s r.o., VZP ČR a Okresní správě sociálního zabezpečení Blansko, když v katastru nemovitostí jsou zapsány exekuce ve prospěch těchto věřitelů. Dle soudu prvního stupně věřitel pouze v obecné rovině uvedl subjekty, o kterých se domnívá, že jsou dlužníkovými věřiteli, aniž by tvrdil konkrétní okolnosti svědčící o tom, že tyto pohledávky jsou existentní, a především pak zcela absentuje jakýkoliv konkrétní a rozhodující údaj, že dlužník není schopen své závazky platit, tj. se nachází v platební neschopnosti. Dle soudu věřitel pouze vyslovil domněnku, že vzhledem ke shora uvedenému má dlužník závazky starší tří měsíců. Tento údaj by však musel být dále doplněn uvedením konkrétních skutečností, že se jedná o neschopnost dlužníka platit podstatnou část dlužníkových peněžitých závazků. Podle zákonné úpravy není insolvenční soud povolán k tomu, aby svojí rozhodovací činností učinil věřitelův insolvenční návrh perfektním a nahrazoval tak v konečném důsledku řízení sporná.

Proti tomuto usnesení podal věřitel včasné odvolání, ve kterém namítá, že již prostým uvedením dalších věřitelů dlužníka je splněna podmínka pro zjištění úpadku dle § 3 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona. Podle jeho názoru insolvenční zákon nikde nestanoví, že insolvenční návrh musí obsahovat konkretizaci pohledávek dalších věřitelů dlužníka co do jejich existence, splatnosti a výše. Tvrdí, že splatnost pohledávky označeného věřitele je zřejmá ze skutečnosti, že za účelem jejich vymožení jsou nařízena soudcovská zástavní práva nebo je vedeno exekuční řízení. Domnívá se, že pokud by navrhovatel údaje o splatnosti a výši pohledávky dalšího věřitele přesně neznal nebo si jimi nebyl jist, mohl by ad absurdum uvést jakýkoliv smyšlený údaj o výši a splatnosti pohledávky jen proto, aby soud jeho návrh neodmítl, a naopak takto označeného věřitele vyzval k přihlášení své pohledávky. Poukazuje na to, že v insolvenčním návrhu tvrdil, že dlužník má vůči věřitelům závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, takže se domnívá, že je osvědčen úpadek dle ust. § 3 odst. 2, písm. b) insolvenčního zákona, a rovněž tak je naplněn předpoklad dle ust. § 3 odst. 1, písm. c) insolvenčního zákona, když uvedl, že dlužník neplní své závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že insolvenční návrh navrhovatele se neodmítá.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele je důvodné.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 86 IZ, v insolvenčním řízení je insolvenční soud povinen provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než byly účastníky navrhovány.

Z insolvenčního návrhu navrhovatele vyplývá, že navrhovatel tvrdí, že vůči dlužníku a jeho manželce mu vznikla pohledávka, ohledně níž byla uzavřena dohoda o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti, ve které dlužník se svou manželkou uznali svůj dluh ze smlouvy o půjčce č. 0600/05E, na základě které jim byla poskytnuta půjčka ve výši 1.050.000,-Kč s příslušenstvím. Tato pohledávka je vykonatelná na základě notářského zápisu sepsaného v notářské kanceláři JUDr. Bohumily Račokové. Dodatkem č. 1 pak byla smlouva o půjčce změněna tak, že byla navýšena půjčená částka o 130.000,-Kč. Jelikož tyto nově sjednané částky nebyly vykonatelné na základě notářského zápisu a dlužníci se dostali do problémů s úhradou svých závazků, uplatnil věřitel tento svůj nárok žalobou, a zajistil si tak vykonatelnost i těchto pohledávek, a to na základě platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Blansku, který nabyl právní moci dne 17.3.2006. Pohledávka věřitele ze smlouvy o půjčce ve znění dodatku je zajištěna zástavními právy, ohledně této pohledávky byla nařízena i exekuce, přestože exekuční řízení probíhalo několik let, nedošlo ani k částečnému uspokojení pohledávky navrhovatele. Navrhovatel dále tvrdil, že u dlužníka jsou splněny podmínky úpadku, když má více věřitelů a zároveň má peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Platební neschopnost dlužníka dokládá existencí dalších věřitelů dlužníka s pohledávkami po splatnosti staršími než 30 dnů, které dlužník neplní ani do tří měsíců po jejich splatnosti. Jedná se o společnosti VYBAPO ECONOMY, s.r.o., COMMODUM, spol. s r.o., VZP ČR a Okresní správa sociálního zabezpečení Blansko.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatel v insolvenčním návrhu dostatečně určitě popsal existenci své splatné pohledávky vůči dlužníku z titulu smlouvy o půjčce, čímž osvědčil, že je věřitelem dlužníka a je oprávněn podat insolvenční návrh.

Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud uzavírá, že navrhovatel ve svém návrhu uvedl i dostatek dalších skutečností, jež jsou způsobilé osvědčit, že dlužník se nachází v úpadku podle § 3 odst. 1 IZ (ve formě platební neschopnosti), když náležitě označil další čtyři konkrétní věřitele dlužníka a tvrdí, že i tito věřitelé, ohledně jejichž pohledávek jsou nařízena soudcovská zástavní práva nebo je vedeno exekuční řízení, mají za dlužníkem neuhrazené pohledávky po splatnosti, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dále tvrdí, že dlužník jak jeho splatnou pohledávku, tak pohledávky ostatních označených věřitelů neplní déle než tři měsíce. Tímto je ze strany věřitele ve smyslu ust. § 3 odst. 2, písm. b) IZ tvrzeno (což je zákonná a pouze ze strany dlužníka vyvratitelná domněnka), že dlužník není schopen své splatné závazky plnit, aniž by současně bylo nutno tvrdit, že se jedná o neschopnost dlužníka platit podstatnou část závazků, protože tvrzení, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, je pak další vyvratitelná domněnka dlužníkovy platební neschopnosti podřaditelná pod ust. § 3 odst. 2, písm. a/ IZ. Podle názoru odvolacího soudu navrhovatel tedy osvědčil svou věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu vůči dlužníku, když tvrdí existenci své splatné pohledávky, kterou také dokládá příslušnými listinami, přičemž ve svém návrhu uvedl i dostatek dalších rozhodujících skutečností, jež jsou způsobilé osvědčit úpadek dlužníka z důvodu insolvence, když označil další čtyři zcela konkrétní věřitele a uvádí, že i vůči těmto věřitelům, a nejenom tedy vůči jeho pohledávce, se jedná o peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen dlužník plnit, když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Pokud navrhovatel v návrhu neuvedl alespoň přibližnou výši pohledávek jím označených věřitelů, jedná se o vadu, která však podle názoru odvolacího soudu nebrání dalšímu pokračování v řízení. I v případě, kdy by navrhovatel tomuto požadavku vyhověl a výši pohledávek formálně uvedl, přesto v rámci povinnosti insolvenčního soudu provést k osvědčení úpadku dlužníka všechny potřebné důkazy, by musel soud prvního stupně s ohledem na vyšetřovací zásadu vyplývající z ust. § 86 IZ tuto skutečnost prověřit a označených věřitelů se dotázat, a současně by je musel vyzvat, aby v případě, že mají za dlužníkem splatné pohledávky je doložili potřebnými listinami.

Nálezem Ústavního soudu ze dne 19.1.2010 sp.zn. Pl.ÚS 16/09, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 48/2010, bylo s účinností od 1.4.2011 zrušeno ust. § 220 odst. 3 o.s.ř., dle kterého odvolací soud mohl změnit napadené usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, tzv. nemeritorní rozhodnutí, nebyly-li dány důvody pro jeho potvrzení nebo zrušení. V současné době žádné ustanovení občanského soudního řádu neupravuje, jak má odvolací soud postupovat, nejsou-li dány podmínky pro potvrzení nebo zrušení nemeritorního rozhodnutí; odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř., písm. a), a byť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, rozhodl o změně napadeného usnesení tak, že insolvenční návrh věřitele se neodmítá. V dalším řízení se bude insolvenční soud návrhem insolvenčního navrhovatele zabývat věcně, přičemž bude respektovat podmínky ustanovení § 133 IZ upravující možnost, kdy o insolvenčním návrh jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 10. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu