3 VSOL 253/2015-B-24
KSOS 8 INS 27373/2012 3 VSOL 253/2015-B-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Rostislava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Českém Těšíně, Polní 1784/22, PSČ 731 01, o návrhu společnosti RWE GasNet, s.r.o., se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940, identifikační číslo: 27295567, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Plynární 2748/6, na zrušení schváleného oddlužení, o odvolání společnosti RWE GasNet, s.r.o. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.11.2014, č.j. KSOS 8 INS 27373/2012-B-16, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl návrh společnosti RWE GasNet, s.r.o. na zrušení schváleného oddlužení. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že tato společnost podala soudu návrh na zrušení oddlužení dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek podle ustanovení § 418 odst. 1, písm. c) insolvenčního zákona z důvodu, že dne 23.7.2014 bylo soudním exekutorem vydáno vyrozumění o zahájení exekuce týkající se zapodstatové pohledávky vůči dlužníku. Má se jednat o pohledávku vzniklou na základě usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku, respektive Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.1.2013, a to o pohledávku z titulu náhrady nákladů řízení. Z doložených listin soud zjistil, že Okresním soudem ve Frýdku-Místku bylo zastaveno řízení o zaplacení částky 7.201,41 Kč, jedná se o žalobu právního předchůdce společnosti RWE GasNet, s.r.o. proti dlužníku; tímto rozhodnutím byla dlužníku uložena povinnost zaplatit náklady řízení. K odvolání dlužníka odvolací Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 29.1.2013, č.j. 57 Co 978/2012-31 tak, že usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku změnil a uložil žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení 10.964 Kč jako náklady prvostupňového nalézacího řízení a částku 968 Kč jako náklady odvolacího řízení. Následně exekutor JUDr. Petruň vydal vyrozumění o zahájení exekuce k vymožení povinností uložených usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě. Soud uzavřel, že náklady řízení jsou příslušenstvím pohledávky a že nejsou splněny předpoklady pro zrušení oddlužení podle ustanovení § 418 odst. 1, písm. c) insolvenčního zákona. Podle závěru soudu prvního stupně pohledávka na náhradu nákladů řízení coby příslušenství pohledávky vznikla před schválením oddlužení. Podle soudu měl dlužník (správně věřitel) odpovídající částku přihlásit jako podmíněnou pohledávku a po pravomocném rozhodnutí tuto doložit. Tuto pohledávku proto nelze hodnotit jako pohledávku nově vzniklou po schválení oddlužení. Pokud se týká nákladů exekučního řízení, jak byly specifikovány ve vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 23.7.2014, závazek k jejich úhradě exekutorovi vzniká až rozhodnutím-příkazem k úhradě nákladů exekuce; takové rozhodnutí však předloženo nebylo. Soud proto dospěl k závěru, že návrh na zrušení oddlužení není důvodný, a rozhodl o zamítnutí návrhu.

Proti tomuto usnesení podala společnost RWE GasNet, s.r.o. včasné odvolání, kterým se domáhá změny napadeného usnesení. Tvrdí, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle jejího názoru pohledávka v dané věci je pohledávkou, která vznikla po rozhodnutí o úpadku. Dlužník je osobou s dispozičním oprávněním ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3, písm. d) insolvenčního zákona. Takové pohledávky mohou být hrazeny v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku. Podle jejího názoru byly zcela splněny zákonné podmínky § 418 odst. 1 insolvenčního zákona, když dlužník svým jednáním zapříčinil vznik peněžitého závazku po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, který vznikl po schválení oddlužení. Argumentace insolvenčního soudu, že si měl přihlásit pohledávku z titulu nákladů řízení, které byly pravomocně přiznány až dne 29.1.2013, jako podmíněnou do insolvenčního řízení s tím, že podmínkou bude pravomocné rozhodnutí ve věci samé v budoucnu, které musí následně doložit, je nesprávná. Dle ustálené judikatury, kupříkladu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sen. zn. 102 VSPH 227/2012, je patrné, že při řešení otázky vzniku pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení má tento nárok základ v procesním právu a vzniká až na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. Rovněž argumentace insolvenčního soudu, že náklady exekučního řízení, jak byly specifikovány ve vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 23.7.2014, vznikají až rozhodnutím-příkazem k úhradě nákladů exekuce, které nebylo v době podání návrhu na zrušení oddlužení doloženo, se jeví jako účelové, když insolvenční soud si musí být moc dobře vědom, že tyto náklady oprávněnému již vznikly, a ani nevyzval věřitele k jejich doložení a rovněž se odmítl touto stránkou věci jakkoliv dále zabývat. Závěrem uvádí, že procesního pochybení ze strany insolvenčního soudu se mu opakovaně dostávalo již v průběhu insolvenčního řízení, když kupříkladu dne 29.8.2014 byl přípisem vyrozuměn o tom, že jeho návrhem se insolvenční soud nebude jakkoliv dále zabývat. Na jednání dne 27.11.2014, kde bylo jednáno o jeho návrhu na zrušení oddlužení, mu nebylo umožněno se jakkoliv k věci vyjádřit, když již při tomto jednání chtěl insolvenční soud informovat o tom, že postup ohledně uplatňování podmíněné pohledávky není v souladu s ustálenou judikaturou vyšších soudů. Navrhuje proto, aby odvolací soud usnesení změnil tak, že jeho návrhu bude vyhověno a schválené oddlužení se ruší.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V přezkoumávané věci Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21.11.2012, č.j. KSOS 8 INS 27373/2012-A-4 zjistil úpadek dlužníka Rostislava anonymizovano a povolil řešení jeho úpadku oddlužením. Usnesením ze dne 19.2.2013, č.j. KSOS 8 INS 27373/2012-B-3 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a uložil insolvenčnímu správci, aby každý měsíc z částky sražené dlužníku po odpočtu záloh na odměnu a hotové výdaje a po uhrazení případných pohledávek za majetkovou podstatou ve zbývajícím rozsahu vyplatil částky zjištěné nezajištěným věřitelům v poměru, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Podáním z 2.4.2014 společnost RWE GasNet, s.r.o. uplatnila u insolvenčního správce pohledávku za majetkovou podstatou ve výši 11.932 Kč s odůvodněním, že dle usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.1.2013, č.j. 57 Co 978/2012-31 v návaznosti na usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27.9.2012, č.j. 110 EC 112/2012 jí vznikla pohledávka vůči žalovanému -dlužníku Rostislavu Kadlubiecovi, když bylo uloženo zaplatit v její prospěch na nákladech řízení částku 10.964 Kč a 968 Kč. Podáním z 12.8.2014 společnost RWE GasNet, s.r.o. podala u insolvenčního soudu návrh na zrušení oddlužení dle ustanovení § 418 insolvenčního zákona s odůvodněním, že s ohledem na vyrozumění o zahájení exekuce vedené pod č.j. 065 EX 02408/14/013, které bylo vydáno dne 23.7.2014, soudním exekutorem JUDr. Jiřím Petruněm týkající se zapodstatové pohledávky vůči dlužníku Rostislavu Kadlubiecovi, jež se nachází v oddlužení, navrhuje, aby insolvenční soud zrušil oddlužení dle ustanovení § 418 insolvenčního zákona v platném znění. Insolvenční správce k návrhu na zrušení oddlužení uvedl, že náklady řízení jsou příslušenstvím pohledávky, a proto měly být přihlášeny do insolvenčního řízení za předpokladu, že rozhodnutí nabylo právní moci do rozhodnutí o úpadku. Domnívá se, že se nejedná o pohledávku za podstatou ani o pohledávku na roveň jí postavenou. Vzhledem k tomu, že jsou zde pochybnosti o povaze této pohledávky, navrhuje, aby insolvenční soud navrhovatele vyzval dle ustanovení § 203a insolvenčního zákona, nechť podá ve lhůtě 30 dnů žalobu na určení pořadí pohledávky. Toto bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.8.2014, č.j. KSOS 8 INS 27373/2012-B-9 věřiteli RWE GasNet, s.r.o. uloženo. Soud jednal o návrhu na zrušení oddlužení dne 27.11.2014 a poté rozhodl nyní napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle ustanovení § 418 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce.

Podle ustanovení § 418 odst. 4 IZ, rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

V přezkoumávané věci věřitel RWE GasNet, s.r.o. uplatnil u insolvenčního správce pohledávku za majetkovou podstatou či pohledávku na roveň postavenou pohledávce za majetkovou podstatou a poté podal návrh na zrušení schváleného oddlužení dlužníka s odůvodněním, že v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Z listin, které předložil věřitel ke svému návrhu vyplývá, že usnesením ze dne 27.9.2012, č.j. 110 EC 112/2012-16 bylo zastaveno řízení o zaplacení částky 7.201,41 Kč s příslušenstvím ve věci žalobce SMP Net, s.r.o. proti žalovanému Rostislavu Kadlubiecovi. Tímto rozhodnutím, výrokem II., bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 7.280 Kč. Usnesením ze dne 29.1.2013, č.j. 57 Co 978/2012-31 bylo usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27.9.2012 ve výroku II. o nákladech řízení změněno tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10.964 Kč do tří dnů od právní moci usnesení advokátu žalobkyně a současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 968 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7.3.2013. Usnesením-vyrozuměním o zahájení exekuce ze dne 23.7.2014, č.j. 065 EX 02408/14-013 soudní exekutor JUDr. Jiří Petruň vyrozumívá povinného Rostislava anonymizovano o zahájení exekuce vedené u Exekutorského úřadu v Šumperku pro náklady soudního řízení 11.132 Kč, předběžné náklady exekutora 5.445 Kč, jeho odměnu 3.630 Kč a náklady oprávněného 2.637,80 Kč, celkem 22.844,80 Kč. Pravomocným a vykonatelným exekučním titulem je usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27.9.2012, č.j. 110 EC 112/2012-16 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.1.2013, č.j. 57 Co 978/2012-31.

Odvolací soud nepřisvědčuje právnímu závěru soudu prvního stupně, že pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení je pohledávkou, která vznikla před schválením oddlužení a že věřitel měl proto odpovídající částku přihlásit jako podmíněnou pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka a po pravomocném rozhodnutí tuto pohledávku doložit.

Povahou nároku na náhradu nákladů řízení se opakovaně zabýval ve své rozhodovací praxi Nejvyšší soud ČR. V důvodech rozhodnutí ze dne 15.6.2011, sp.zn. 31 Cdo 488/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 146/2011, uvedl, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. Rozhodnutí o nákladech řízení (nárok na náhradu nákladů řízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve věci samé; v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení. Proto pohledávka z titulu práva na náhradu nákladů řízení před soudem zpravidla vzniká (na rozdíl od hlavního závazku, jenž byl předmětem soudního řízení) po právní moci rozhodnutí ve věci samé.

V rozhodnutí ze dne 31.3.2015, sen. zn. 29 ICdo 62/2014 (jenž je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz) Nejvyšší soud řešil otázku, zda nárok na náhradu nákladů občanského soudního řízení je konstruován jako pohledávka vázána na splnění odkládací podmínky. Uzavřel, že vzniká-li nárok na náhradu nákladů řízení teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (R 146/2011), pak před okamžikem vzniku (před právní mocí soudního rozhodnutí, které nárok přiznává) neexistuje ani v podobě pohledávky vázané na splnění odkládací podmínky. Jinak řečeno, před právní mocí rozhodnutí, kterým soud přizná účastníku občanského soudního řízení nárok na náhradu nákladů řízení (před okamžikem vzniku nároku na náhradu nákladů řízení), nelze takový nárok přihlásit do insolvenčního řízení ani jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky.

Ze shora citovaných závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že právní posouzení věci provedené soudem prvního stupně správné není. Odvolatelem tvrzená pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení neexistovala ke dni rozhodnutí o úpadku dlužníka (21.11.2012) ani ke dni vydání rozhodnutí o schválení oddlužení (19.2.2013). Tato pohledávka vznikla až 7.3.2013, kdy rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě nabylo právní moci. Jedná se o peněžitý závazek, který vznikl dlužníku po schválení oddlužení. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 2 o.s.ř., to je napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrací k dalšímu řízení, v průběhu kterého se soud prvního stupně bude zabývat tím, zda se jedná o závazek, jehož vznik dlužník zavinil a také tím, zda případně v mezidobí nedošlo k zániku tohoto závazku v důsledku jeho zaplacení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů), státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, a odvolateli se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení tohoto rozhodnutí zvláštním způsobem.

Olomouc 22. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu