3 VSOL 253/2013-A-11
KSOS 34 INS 2800/2013 3 VSOL 253/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud vO|omouci rozhodl vsenátě složeněm zpředsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalově a soudkyň JUDr. Radky Panáčkově a JUDr. Heleny Krejčí vinsolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdek-Místek, Radniční 1148, PSČ 738 01, IČ: 73290432, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.2.2013 č.j. KSOS 34 INS 2800/2013-A-4 takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o tv r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným vzáhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč.

S odkazem na ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) soud prvního stupně uzavřel, že uložení zálohy v uvedeně výši je nutně ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. V těto souvislosti soud prvního stupně uvedl, že-podle údajů uvedených dlužníkem-vlastní dlužník osobní automobil značky Ford Escort Combi, rok výroby 1999, jehož hodnotu uvedl ve výši 7.000 Kč a dále má pohledávky za třemi dlužníky v celkově výši 240.000 Kč, stím, že k dobytnosti těchto pohledávek se dlužník nevyjádřil, pouze uvedl, že není vedeno žádně soudní či jině řízení. Za těto situace soud prvního stupně dovodil, že dlužník nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky, kterě by umožnily činnost insolvenčního správce již od počátku. Dlužník sice není zcela nemajetný, nemá však pokračování-2-KSOS 34 INS 2800/2013

žádně pohotově finanční prostředky, kterě by bylo možno okamžitě použít k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že má pohledávky za třemi dlužníky celkem ve výši 240.000 Kč, a tedy se mu uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení jeví jako nepřiměřeně tvrdě. Poukázal takě na to, že je bez finančních prostředků a k úhradě zálohy by si musel půjčit peníze u jiných subjektů. Podle názoru odvolatele soud prvního stupně ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, podle něhož má soud možnost, nikoliv povinnost, uložit insolvenčnímu navrhovateli-dlužníkovi zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, nesprávně vyložil. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanskěho soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadeně usnesení, jakož i řízení, kterě předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodně.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanoveně lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutně ke krytí nákladů řízení a prostředky ktomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem, došlým soudu dne 1.2.2013, domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu. V návrhu uvedl, že je fyzickou osobou nezapsanou vobchodním rejstříku, podnikající na základě živnostenskěho oprávnění, zapsanou v registru živnostenskěho podnikání u věcně a místně příslušněho správního úřadu, jímž je Magistrát města Frýdku-Místku. Předmětem činnosti dlužníka je zednictví-ohlašovací živnost řemeslná-se vznikem oprávnění ke dni 2.7.2008. Kdatu 31.1.2013 má dlužník celkem čtrnáct věřitelů s pohledávkami, kterě jsou po splatnosti více jak 30 dnů. Výše dlužníkových závazků činí 424.673 Kč, přičemž vjednom případě je proti němu vedeno soudní řízení, kdy byl vydán elektronický platební rozkaz. Dlužník je v úpadku, nebot, je v platební neschopnosti a svě závazky není schopen plnit. Podle seznamu závazků (opatřeněmu údajem o tom, že se jedná o seznam úplný a správný, a podpisem dlužníka) má dlužník čtrnáct věřitelů, vůči nimž má patnáct nezajištěných závazků celkem ve výši 424.673 Kč. Z údajů, uvedených v seznamu majetku a v seznamu pokračování-3-KSOS 34 INS 2800/2013 zaměstnanců (rovněž opatřených údajem o jejich úplnosti a správnosti, a podpisem dlužníka), plyne, že dlužník nevlastní žádně nemovitě věci, vlastní osobní automobil v pořizovací ceně 20.000 Kč, jehož hodnotu odhadl částkou 7.000 Kč, mobilní telefon (dar od matky) a dále že má pohledávky vůči dlužníkům lng. Jaroslavu Kubelovi ve výši 60.000 Kč, Mgr. Martině Kaňokově ve výši 30.000 Kč a MVDr. Daliboru Ressovi ve výši 150.000 Kč. Ve vztahu k těmto pohledávkám uvedl, že není vedeno soudní či jině řízení. Dlužník nemá žádně zaměstnance.

Na základě údajů, uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu a v povinných přílohách (v seznamu závazků), lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku.

Správný je takě závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je vdaněm případě nezbytně, nebot, je zřejmě, že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky.

Nutno zdůraznit, že účelem složeně zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkově podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkově podstaty, záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejměna odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužník kjejich úhradě prostředky nemá, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

Ve vztahu k námitkám odvolatele, který vtomto směru závěr soudu prvního stupně zpochybňoval, je možno odkázat na důvodovou zprávu kinsolvenčnímu zákonu, vjejíž části, týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaloženě na další vedení insolvenčního řízení, u kterěho je od počátku zřejmě, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněně výjimky (jež nejsou nikterak četně a statisticky významně) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každěho insolvenčního navrhovatele .

Knámitce odvolatele, že má pohledávky za třemi dlužníky celkem ve výši 240.000 Kč je třeba uvěst, že není zřejmě, zda vůbec a vjakěm časověm horizontu jsou dobytně, a zda by z nich bylo možno hradit již počáteční náklady insolvenčního řízení.

Nadto soud prvního stupně-jak se zodůvodnění odvoláním napadeněho rozhodnutí podává-zřejmě tuto skutečnost zohlednil, nebot, zálohu na náklady insolvenčního řízení nestanovil v plně výši, nýbrž ve výši 30.000 Kč. pokračování-4-KSOS 34 INS 2800/2013

Tato částka, vzhledem ktomu, že účelem složeně zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, je přitom zcela přiměřená. Dlužník nedisponuje žádnými finančními prostředky a pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, kterě obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování.

Neobstojí ani námitka odvolatele, že požadovanou částkou nedisponuje.

Podle ustanovení § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečněho odkladu potě, co se dozvěděl nebo při náležitě pečlivosti měl dozvědět o svěm úpadku ve formě platební neschopnosti. Povinností dlužníka tedy bylo podat insolvenční návrh v dostatečněm časověm předstihu předtím, než se ocitl vsituaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu soud nezvažuje majetkově poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrětní věci nezbytná.

Zuvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správně potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u če n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajskěho soudu vOstravě, jestliže napadeně rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotněho nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustáleně rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručeně okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta kpodání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 10. dubna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu