3 VSOL 253/2010-A-14
KSOS 34 INS 1910/2010 3 VSOL 253/2010-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužnice Radky anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Lutyně, K penzionu 540, o insolvenčním návrhu věřitele IT credit, s.r.o., se sídlem Praha 8, Pernerova 48,čp. 494, PSČ 186 02, IČ: 264 44 437, zastoupeného Mgr. Ing. Jurajem Dulíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 28/60, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 34 INS 1910/2010-A-9 ze dne 26.5.2010

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě uložil navrhovateli, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Ostravě.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z insolvenčního návrhu je zřejmé, že dlužnice má nemovitost ve společném jmění manželů, ale není zřejmé, zda by výtěžek zpeněžení postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Není tedy zřejmé, zda má dlužnice dostatečný majetek k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Dlužnice je v insolvenčním řízení nečinná a insolvenční soud tedy nemá žádnou informaci, zda má dlužnice hotové peníze, což je rozhodující pro činnost insolvenčního správce. Insolvenční soud též nemá žádnou informaci o zpeněžitelnosti majetku. Uložení povinnosti zaplatit zálohu je nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy určil insolvenční soud v částce 50.000,-Kč s přihlédnutím ke zvýšeným nákladům spojeným s přípravou zpeněžení nemovitosti. Záloha umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, kdy výdaje správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Za tyto výdaje lze považovat především poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení. Nelze požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Ostravě.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Uvedl v něm, že zálohu považuje za neúměrně vysokou. Tvrdil, že z návrhu je patrné, že dlužnice je vlastníkem několika nemovitostí, z jejichž výtěžku bude možné uhradit veškeré náklady insolvenčního řízení. Proto navrhl, aby odvolací soud tuto povinnost snížil na 30.000,-Kč.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele důvodné není.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že návrhem, který byl Krajskému soudu v Ostravě doručen dne 26.2.2010 se věřitel IT credit, s.r.o. domáhal, aby bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice Radky anonymizovano . V návrhu uvedl, že má vůči dlužnici pohledávku z titulu poskytnutého hypotečního úvěru, dlužnice má dále závazky vůči pěti dalším věřitelům a své závazky není schopna splácet. Dlužnice má spolu s manželem ve společném jmění manželů nemovitosti, které jsou postiženy výkonem rozhodnutí prodejem nemovitostí. K návrhu připojil mimo jiné výpis z katastru nemovitostí, ze kterého vyplývá, že dlužnice vlastní spolu s Kamilem Gabryšem ve společném jmění manželů nemovitosti-rodinný dům a související pozemky v katastrálním území Dolní Lutyně, okres Karviná. Ve výpisu je zaznamenáno omezení vlastnického práva-zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 420.000,-Kč a zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu k zajištění pohledávky ve výši 13.019,-Kč. Usnesením č.j. KSOS 34 INS 1910/2010-A-3 uložil insolvenční soud mimo jiné dlužnici, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřila k insolvenčnímu návrhu a předložila seznam svého majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců a poučil dlužnici o náležitostech těchto seznamů. Usnesení bylo dlužnici doručeno zvláštním způsobem dne 22.3.2010 dle § 49 odst. 4 o.s.ř., tedy fikcí po marném uplynutí 10 dnů od uložení písemnosti v provozovně provozovatele poštovních služeb. Dlužnice na výzvu nereagovala.

Z insolvenčního návrhu je zejména patrné, že dlužnice není nemajetná, protože má ve společném jmění manželů nemovitosti, které jsou však zatíženy zástavním právem. Žádné jiné údaje o jejím majetku však z návrhu zjistit nelze. Insolvenční soud sice uložil dlužnici, aby sdělila podrobné údaje o svém majetku, avšak dlužnice ve lhůtě, která jí byla určena, žádné údaje neuvedla. Za této situace je nutné vycházet z údajů o majetku dlužnice, které má soud k dispozici. Zejména není zřejmé, zda má dlužnice jakékoliv pohotové finanční prostředky, které by bylo možné použít k úhradě výdajů insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, předtím než bude získán dostatek prostředků zpeněžením majetku sepsaného v konkursní podstatě.

Přestože dlužnice má nemovitý majetek, z jehož zpeněžení lze očekávat významný výtěžek, z výpisu z katastru nemovitostí je patrné, že nemovitosti slouží jako zástava k zajištění pohledávek (zejména pohledávky navrhovatele). Věci sloužící k zajištění pohledávek však mají v insolvenčním řízení zvláštní režim (daný zejm. ust. § 167, 293, 298 a 299 IZ) a výtěžek z jejich zpeněžení bude použit primárně k úhradě pohledávky zajištěného věřitele, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním těchto věcí a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením (viz § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Výtěžku zpeněžení věcí sloužících k zajištění pohledávek lze dle ust. § 305 odst. 2 věty druhé IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou (mezi které náklady insolvenčního řízení patří) teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů. Proto v této fázi řízení nelze spolehlivě uzavřít, zda bude výtěžek nemovitostí postačovat též k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí. Lze proto shledat, že uložení zálohy je nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení ve smyslu ust. § 108 odst. 1 IZ a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Dle ust. § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč a je nutné počítat s tím, že správci vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč. Není proto důvodná námitka věřitele, že záloha byla uložena v nepřiměřeně vysoké výši, kdy (jak bylo uvedeno výše) není zřejmé, zda k úhradě nákladů řízení budou získány dostatečné prostředky zpeněžením majetkové podstaty.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužnici a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. července 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu