3 VSOL 250/2013-A-15
KSBR 40 INS 22849/2012 3 VSOL 250/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Boženy anonymizovano , anonymizovano , bytem 696 71 Blatnice pod Sv. Antonínkem 728, zastoupené obecným zmocněncem Pavlem Sečkářem, bytem tamtéž, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. ledna 2013 č.j. KSBR 40 INS 22849/2012-A-9

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se n e u k l á d á povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odův odně ní:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně uložil dlužnici, aby ve lhůtě pěti dnů od jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Na odůvodnění uvedl, že dlužnice se v tomto řízení, zahájeném 19.9.2012, domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Doložila, že její příjem činí starobní důchod ve výši 9.641 Kč, a dle doplněného seznamu, předloženého soudu 12.11.2012, činí její nezajištěné závazky 350.633 Kč. Dlužnice je nemajetná, v seznamu majetku uvedla pouze movité věci nepatrné majetkové hodnoty. Podle předběžného propočtu soudu by dlužnice, vzhledem k výši svého příjmu a výši nezajištěných závazků, nebyla schopna splnit pohledávky nezajištěných věřitelů v minimálním zákonném podílu 30 %. Z jejího příjmu by bylo možno měsíčně srážet 2.384 Kč, za pět let trvání oddlužení by dlužnice zaplatila 143.040 Kč, avšak po odečtení odměny insolvenčního správce, který by nebyl plátcem DPH, by dlužnice byla schopna na pohledávky svým nezajištěným věřitelům zaplatit 89.040 Kč, což představuje pouze 25 % jejich výše. Řešení jejího úpadku oddlužením zpeněžením majetkové podstaty je vyloučeno, neboť dlužnice vlastní pouze věci nepatrné hodnoty. Proto lze důvodně předpokládat, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude zamítnut a jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice bude konkurs. Protože majetek ani měsíční příjem dlužnice neskýtá záruku pokrytí nákladů insolvenčního řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak, insolvenční soud uložil dlužnici zaplatit zálohu 50.000 Kč, jejíž výši určil s přihlédnutím k minimální výši odměny insolvenčního správce 45.000 Kč při řešení úpadku konkursem (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Záloha tak umožní pokrýt nejen počáteční výdaje insolvenčního řízení, ale i případné konečné výdaje, pokud by je nebylo možno uspokojit z majetkové podstaty. K tvrzení dlužnice, že nemá k dispozici pohotové finanční prostředky, soud nemohl přihlédnout, protože to není pro uložení povinnosti zaplatit zálohu rozhodující.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že hrazení odměny insolvenčního správce bude prováděno zálohově spolu se splátkami pohledávek věřitelů v oddlužení. Tvrdila, že částku 50.000 Kč nemá k dispozici a pokud by ji měla, použila by ji na úhradu svých dluhů. Podle obsahu odvolání dlužnice žádala změnu napadeného usnesení tak, aby jí nebyla uložena záloha na náklady insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č., 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné, byť z jiných důvodů, než uvádí v odvolání.

Mimo skutečnosti o majetkové a příjmové situaci dlužnice, uvedené v odůvodnění napadeného usnesení, z obsahu insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení vyplývá, že dlužnice žádala zjištění svého úpadku a jeho řešení plněním splátkového kalendáře. V bodě 6 návrhu uvedla, že má čtyři peněžité závazky, tři z nich jsou déle jak 30 dnů po splatnosti. Dvě pohledávky, které odpovídají jejím závazkům, byly původním věřitelem GE Money bank a.s. prodány externím vymáhacím společnostem . V bodě 18 návrhu dlužnice popsala své nevykonatelné nezajištěné závazky tak, že tyto označila věřitelem, důvodem vzniku a výší závazku. V bodě 20 návrhu označila jeden vykonatelný závazek (přisouzený elektronickým platebním rozkazem), který označila osobou jeho věřitele, důvodem a výší. K návrhu připojila seznam svých závazků, který nebyl opatřen doložkou správnosti a úplnosti, ve kterém označila své věřitele, důvod vzniku každého závazku, původní výši jistiny a výši splátek každého závazku, včetně termínu splatnosti splátek jednotlivých závazků, a výši nedoplatku každého ze svých dluhů. Na výzvu soudu usnesením ze dne 2. října 2012 č.j. KSBR 40 INS 22849/2012-A-5 dlužnice reagovala tak, že text seznamu závazků doplnila o údaj o správnosti a úplnosti seznamu a opatřila jej svým podpisem.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1, 2, 4 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Z výše uvedeného obsahu návrhu, i ve spojení s obsahem k němu připojeného seznamu závazků, který je opatřen doložkou správnosti a úplnosti, nelze dovodit rozhodující skutečnosti o úpadku dlužnice. Z jen obecných tvrzení, že závazky dlužnice jsou déle jak 30 dnů po splatnosti, neplyne, že nejméně dva určité závazky dlužnice jsou již déle než 30 dnů po splatnosti, protože o tom, od kdy konkrétně je ten který závazek dlužnice splatný v návrhu není uvedeno nic. Pokud v seznamu závazků dlužnice uvedla výši splátek toho kterého závazku a jen obecně tvrdila, ke kterému dni v měsíci (u jednoho závazku ke kterému měsíci v roce) byla dohodnuta jejich splatnost, nelze z tohoto tvrzení dovodit, že určité splátky některého ze závazků jsou splatné již déle než 30 dnů, protože dlužnice neuvedla, kdy a kolik na který závazek naposledy zaplatila. Proto z návrhu nelze dovodit, že dlužnice své závazky neplní již déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, ani že zastavila platby podstatné části svých závazků, případně je neplní déle než tři měsíce (§ 3 odst.1, písm. b/,odst. 2, písm. a/, b/ IZ). Stav úpadku proto v návrhu dlužnice, která žádá o zjištění již existujícího, nikoli hrozícího úpadku, vylíčen není (srovnej rovněž závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. sešitu 7-8/2010 pod č. 88/2010).

Protože insolvenční návrh dlužnice nemá všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 103 odst. 2 IZ) a je vadný, je pojmově vyloučeno činit vůči dlužnici jako insolvenční navrhovatelce další opatření, včetně uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008-A, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č.1, ročník 2009 pod č. 10).

Usnesení soudu prvního stupně, kterým dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, ačkoli návrh dlužnice neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, osvědčujících její úpadek, je předčasné a ve svém důsledku nesprávné. Proto odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužnici neukládá (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

Poučen í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 12. dubna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu