3 VSOL 248/2012-A-12
KSBR 37 INS 6212/2012 3 VSOL 248/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Miloslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Nová 1040, Kuřim, PSČ 664 34, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.3.2012, č.j. KSBR 37 INS 6212/2012-A--6

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník v návrhu neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 IZ, protože neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že závazky není objektivně schopen hradit. Toto tvrzení je nezbytné pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. Z pouhého uvedení dat splatnosti jednotlivých splátek nemůže soud učinit závěr o tom, z jakého důvodu není dlužník objektivně schopen splácet své závazky. Pokud příjem dlužníka převyšuje stanovené měsíční splátky, není zřejmé, z jakého důvodu dlužník zastavil platby všech svých závazků. Nedostatečný popis okolností osvědčujících úpadek spolu s rozporem v údajích obsažených v insolvenčním návrhu neumožňuje insolvenčnímu soudu učinit závěr o skutečné situaci dlužníka a kvalifikovaně rozhodnout na základě poskytnutých údajů, zda je naplněna zákonná definice úpadku.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání kterým se podle svého obsahu domáhá změny napadeného usnesení. Uvádí, že dluhy vznikly zejména v době rozvodového řízení, kdy na vše zůstal sám, a to jak na splátky půjček, tak i na pokrytí bydlení. Proto si půjčoval další půjčky a těmito půjčkami hradil ty, které nestíhal splácet, bohužel dostal exekuci na svůj účet, kde mu začali strhávat peníze a neměl dostatek financí na splátky, což vedlo k tomu, že v současnosti není schopen nic hradit. Uvádí, že jeho průměrný čistý měsíční příjem je v současné době cca 12.262,-Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně 14.3.2012 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, kdy dlužník v insolvenčním návrhu, v bodě 06 uvedl, že insolvenční návrh podává z důvodu svého úpadku a ke svému úpadku pak konkrétně uvedl, že má celkem 11 nezajištěných věřitelů, které v návrhu konkrétně označil obchodní firmou a sídlem včetně identifikačního čísla, uvedl výši závazků a splatnost jednotlivých závazků a skutkově tvrdil, že všechny závazky jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen plnit z toho důvodu, protože jeho příjem činí 12.262,-Kč, přičemž s ohledem na výši celkových závazků by měsíční splátka činila cca 10.000,-Kč. Uvedl, že dluhy vznikly zejména v době rozvodového řízení, kdy se začaly zvedat náklady na živobytí, což vedlo k jeho zadluženosti. Tvrdí, že v souladu s ustanovením § 3 odst. 2 insolvenčního zákona své peněžité závazky neplní po dobu delší tří měsíců, má tedy za to, že je v úpadku.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po posouzení obsahu podaného insolvenčního návrhu, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které Nejvyšší soud formuloval ve svém usnesení ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uvedl, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky) jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (ust. § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky může být konkrétně dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Z obsahu podaného insolvenčního návrhu, tak, jak byl reprodukován shora, zcela nepochybně vyplývají údaje o více věřitelích dlužníka, když dlužník přímo v insolvenčním návrhu konkrétně vyjmenoval své věřitele. Vzhledem k tomu, že kromě výše závazků vůči svým jednotlivým věřitelům, dlužník uvedl též splatnost svých závazků, lze podle uvedení konkrétního data splatnosti jednotlivých závazků také dovodit, že závazky dlužníka jsou po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, čímž je také naplněn znak úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, písm. b) IZ. Z konkrétních dat splatnosti závazků lze také dovodit, že většinu svých závazků dlužník nehradí déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Tyto dlužníkem poskytnuté údaje zakládají domněnku neschopnosti dlužníka hradit splatné závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ a odst. 2, písm. b/ IZ) a vyvracejí závěr soudu prvního stupně, že v návrhu chybí jakýkoliv konkrétní a rozhodující údaj, že dlužník není schopen své závazky plnit. Nadto nelze ani přehlédnout, že sám dlužník konkrétní důvod své tvrzené platební neschopnosti také uvedl právě s odkazem na ustanovení § 3 odst. 2 insolvenčního zákona když uvedl, že závazky neplní po dobu delší tří měsíců.

Insolvenční návrh dlužníka obsahuje tedy vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by v případě jejich prokázání či osvědčení postačoval k závěru o úpadku dlužníka pro platební neschopnost. Insolvenční návrh dlužníka je tedy projednatelný. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu