3 VSOL 244/2013-A-9
KSBR 40 INS 4406/2013 3 VSOL 244/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem v Tasově 118, Hroznová Lhota, PSČ 696 63, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.2.2013 č.j. KSBR 40 INS 4406/2013-A-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech rozhodnutí uvedl, že insolvenční návrh dlužnice je neurčitý a neobsahuje všechny náležitosti dle příslušných ustanovení insolvenčního zákona, protože v něm nejsou dostatečně popsány rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice, když z návrhu není patrno, čeho se dlužnice dovolává a nejsou v něm označeny důkazy, kterých se dlužnice dovolává. Dlužnice v návrhu opět (jako již v předchozích pěti návrzích) pouze uvedla, že po zodpovědném posouzení situace došla k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopna reálně uspokojovat. Ani přes poučení, jaké náležitosti musí obsahovat insolvenční návrh, kterého se dlužnici dostalo v předchozích odůvodněních insolvenčního soudu jakož, i v odůvodněních rozhodnutí odvolacího soudu, dlužnice nesplnila svou povinnost tvrdit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti. V insolvenčním návrhu opětovně chybí konkrétní označení věřitelů, vůči kterým dlužnice má peněžité závazky po dobu delší 30 po lhůtě splatnosti, specifikace těchto závazků i tvrzení o platební neschopnosti. Tvrzení dlužnice o její předluženosti je nesrozumitelné vzhledem k tvrzení, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem. Uvedené nedostatky způsobují vadnost insolvenčního návrhu která brání pokračování v insolvenčního řízení. Insolvenční soud tedy v souladu s ustanovením § 128 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, ve kterém pouze uvedla, že podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení je úplné a dostačující k zahájení insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 19.2.2013 byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh dlužnice. Dlužnice tvrdila, že je fyzickou osobou nepodnikající a že dospěla k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopna reálně uspokojovat a že je zjevný stav jejího úpadku ve formě předlužení, neboť její závazky převyšují její pohledávky . Dlužnice uvedla, že má více věřitelů a má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit. Dlužnice v návrhu prohlásila, že nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohla hradit náklady insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh dlužnice neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Nutno souhlasit se soudem prvního stupně v závěru o tom, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice či hrozící úpadek dlužnice a je tudíž neprojednatelný. Insolvenční návrh dlužnice neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž by bylo možné dovodit, že dlužnice má více věřitelů (to je nejméně dva), kteří vůči ní mají peněžité pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopna plnit (§ 3 odst. 1 IZ). Pouze obecné tvrzení o tom, že dlužnice má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit náležitostem ustanovení § 103 odst. 2 IZ nevyhovuje a na základě takových obecných tvrzení nelze učinit závěr, zda se dlužnice skutečně nachází v úpadku.

Nadto je třeba uvést, že úpadek ve formě předlužení přichází v úvahu pouze u právnické osoby nebo u fyzické osoby-podnikatele, nikoliv u nepodnikající fyzické osoby, a proto tvrzení dlužnice o tom, že je v úpadku ve formě předlužení, jsou irelevantní, tak, jak správně uvedl soud prvního stupně.

Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužnice jako nesrozumitelný a neurčitý dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 29. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu