3 VSOL 244/2012-A-11
KSOS 38 INS 4134/2012 3 VSOL 244/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Lady anonymizovano , anonymizovano , bytem Nový Jičín-Žilina, U Mlýna 126, PSČ 741 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.2.2012, č.j. KSOS 38 INS 4134/2012-A-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice Lady anonymizovano . V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 103 odst. 2, § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a uvedl, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly její úpadek. Soud prvního stupně konstatoval, že uvedením skutečností osvědčujících úpadek dlužnice se rozumí uvedení konkrétních údajů o tom, že dlužník má více věřitelů, že jeho peněžité závazky jsou po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice v insolvenčním návrhu konkrétně označila pouze jediného věřitele, a to Českomoravskou stavební spořitelnu, a.s., z čehož se podává, že není splněn jeden ze základních požadavků pro osvědčení úpadku, tedy uvedení dvou a více věřitelů dlužníka. Soud prvního stupně uzavřel, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje všechny zákonem požadované náležitosti, pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, a proto byly splněny podmínky pro odmítnutí návrhu dle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání dlužnice namítala, že soud prvního stupně se zabýval pouze formálními nedostatky jejího insolvenčního návrhu, aniž by dal dlužnici možnost tyto zjištěné nedostatky odstranit a nesprávně bez dalšího insolvenční návrh odmítl. Dlužnice namítala, že v insolvenčním návrhu uvedla skutečnosti osvědčující její úpadek a tyto skutečnosti doložila. Dlužnice argumentovala tím, že soud prvního stupně měl postupoval dle ustanovení § 128 odst. 2 insolvenčního zákona a vyzvat ji k doplnění insolvenčního návrhu tak, aby splňoval všechny náležitosti zakotvené v jednotlivých kogentních normách insolvenčního zákona. Dlužnice uvedla, že soud prvního stupně uplatnil naprosto formalistický přístup, aniž by posuzoval věc a šetřil její práva. Dlužnice namítala, že i při posuzování jejího návrhu na povolení oddlužení měl soud prvního stupně postupovat dle ustanovení § 393 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona a vyzvat dlužnici k doplnění návrhu na povolení oddlužení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že dlužnice podala dne 21.2.2012 u soudu prvního stupně insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. Uvedla, že se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit. Příkladmo uvedla věřitele, vůči kterému neplní a není schopna plnit po dobu delší 30 dnů své závazky, a to Českomoravskou stavební spořitelnu, a.s., se sídlem Praha 10, Vinohradská 3218/169, IČ: 49241397 s tím, že ohledně závazku vůči tomuto věřiteli byla Okresním soudem v Novém Jičíně nařízena exekuce, která je vedena Exekutorským úřadem pro Prahu 10, soudním exekutorem Mgr. Richardem Bednářem pod sp. zn. 003 EX 8281/2011 s tím, že dlužná částka činí 1.478.811,70 Kč a příslušenství. Povinné přílohy dle ustanovení § 104 odst. 1 IZ (seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců) dlužnice k návrhu nepřipojila.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu je nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ), může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některého ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje zákonem předepsané náležitosti, to je vylíčení rozhodujících skutečností, jež by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek dlužnice a pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Dlužnice v návrhu uvedla pouze jediného věřitele-Českomoravskou stavební spořitelnu, a.s., u něhož uvedla výši závazku, aniž by však tvrdila právní důvod jeho vzniku a jeho splatnost. Žádného dalšího věřitele a žádný další peněžitý závazek dlužnice v návrhu neuvedla. Lze tedy přisvědčit soudu prvního stupně v závěru o tom, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek, tedy insolvenční návrh dlužnice neobsahuje skutková tvrzení, z nichž by vyplývala mnohost věřitelů dlužnice jako jeden ze základních znaků úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1, písm. a) IZ.

Je nedůvodná odvolací námitka dlužnice, že soud prvního stupně měl správně postupovat dle ustanovení § 128 odst. 2 insolvenčního zákona a vyzvat ji k odstranění vad návrhu. Insolvenční zákon v ustanovení § 128 odst. 1 větě druhé výslovně vylučuje použití ustanovení § 43 o. s. ř. pro účely insolvenčního návrhu, tedy výslovně vylučuje, aby soud prvního stupně vyzýval navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu. Naopak, insolvenční zákon v ustanovení § 128 odst. 1 větě první výslovně stanoví, že pokud insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý a tyto nedostatky brání pokračování v řízení, insolvenční soud jej bez dalšího odmítne.

Dlužnicí namítané ustanovení § 128 odst. 2 IZ se týká jiné procesní situace. Řeší nedostatek povinných příloh insolvenčního návrhu (§ 103 odst. 3 věta druhá, § 104 odst. 1 IZ) a dopadá na situaci, kdy je podán řádný insolvenční návrh, absentují však povinné přílohy.

Námitka dlužnice, že soud prvního stupně zvolil formalistický přístup, který nešetří její práva, je proto nedůvodná.

Je rovněž irelevantní námitka dlužnice, že měla být soudem prvního stupně vyzvána k odstranění vad návrhu na povolení oddlužení. Je třeba uvést, že soud prvního stupně se primárně zabývá náležitostmi insolvenčního návrhu. Pokud samotný insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti, pak jej soud prvního stupně dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítne a návrhem na povolení oddlužení se již nezabývá.

Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužnice dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 23. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu