3 VSOL 241/2012-B-16
KSOS 33 INS 14639/2011 3 VSOL 241/2012-B-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní Město 123, PSČ 793 44 o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.3.2012 č.j. KSOS 33 INS 14639/2011-B-7

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, prohlásil na majetek dlužníka Martina anonymizovano konkurs. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že vzhledem k tomu, že dlužník, nepodnikající fyzická osoba, nepodal ve lhůtě stanovené v § 390 odst. 1 insolvenčního zákona návrh na povolení oddlužení, jediným přípustným způsobem řešení úpadku je konkurs. Soud proto ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodl o jeho prohlášení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že ve stanovené lhůtě nepodal návrh na povolení oddlužení, neboť neporozuměl zadání . O pomoc požádal i Mgr. Jančovou, ta mu však sdělila, že neví o co se jedná, nakonec mu poslala dokumenty k podepsání, jimž však také neporozuměl. Dále poukázal na to, že momentálně má brigádu na soukromé farmě a od 1.4.2012 nastupuje nastálo , proto by chtěl požádat, zda by mu byla poskytnuta možnost dluh u společnosti LEASING-STAR spol. s r.o. Teplice splatit formou srážek ze mzdy, například částkou 3.500,-Kč. V této souvislosti poukázal na to, že dcera nastupuje v září do první třídy základní školy, mladší příští rok do mateřské školy a partnerka pobírá pouze 4.800,-Kč na děti , a proto by mu nemohla pomoci.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno u Krajského soudu v Ostravě podáním, došlým tomuto soudu dne 17.8.2011, věřitele LEASING-STAR spol. s r.o. Teplice, který se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka Martina anonymizovano a prohlášení konkursu na jeho majetek. Usnesením ze dne 14.9.2011, č.j. KSOS 33 INS 14639/2011-A-4 Krajský soud v Ostravě uložil dlužníkovi, aby se ve lhůtě dvaceti kalendářních dnů ode dne doručení písemného vyhotovení-mimo jiné-vyjádřil k přiloženému insolvenčnímu návrhu a uvedl, zda s návrhem souhlasí či nikoliv a zda jsou tvrzení obsažená v návrhu pravdivá či nikoliv, předložil soudu seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých zaměstnanců (s podrobným poučením, jaké údaje má v seznamech uvést), a současně jej poučil o tom, že pokud má za to, že splňuje podmínky pro podání návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 389 a násl. insolvenčního zákona, může takový návrh podat. Dlužník byl také poučen o tom, že návrh na povolení oddlužení musí u soudu podat nejpozději do 30 dnů od doručení přiloženého insolvenčního návrhu s tím, že opožděně podaný návrh na povolení oddlužení soud odmítne. Na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.9.2011 reagoval dlužník podáním ze dne 10.10.2011, došlým soudu dne 13.10.2011, označeným vyjádření k přiloženému insolvenčnímu návrhu , v němž však návrh na povolení oddlužení nepodal. K projednání insolvenčního návrhu nařídil soud prvního stupně jednání na den 19.12.2011, k němuž se dlužník nedostavil. U tohoto jednání byly provedeny navrhujícím věřitelem označené důkazy, a bylo vyhlášeno usnesení, že o insolvenčním návrhu bude rozhodnuto samostatným usnesením. Následně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23.12.2011 č.j. KSOS 33 INS 14639/2011-A-15 zjistil úpadek dlužníka Martina anonymizovano , ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Renátu Jančovou, konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, dále vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci, vyzval věřitele, aby neprodleně sdělili insolvenčnímu správci jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových právech s tím, že pokud tak neučiní, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky se zajištěním uplatněno není a nařídil přezkumné jednání na den 5.3.2012, na týž den svolal schůzi věřitelů a předvolal dlužníka a insolvenčního správce k přezkumnému jednání s tím, že jejich účast je nezbytná. Z protokolu o přezkumném jednání a zápisu z první schůze věřitelů, jež se konaly dne 5.3.2012 u Krajského soudu v Ostravě vyplývá, že dlužník se k tomuto jednání nedostavil. Insolvenční soud poté, co zahájil přezkumné jednání, konstatoval, že předmětem přezkumného jednání je projednání přihlášek (č. P 1-P 7), a sdělil podstatný obsah seznamu přihlášených pohledávek. Dále přistoupil ke schůzi věřitelů. Konstatoval, že přítomen je toliko jediný věřitel (LEASING-STAR spol. s r.o. Teplice), který jednak navrhl, aby dosavadní insolvenční správkyně byla odvolána z funkce a novou insolvenční správkyní ustanovena Ing. Soňa Aubrechtová, a poté navrhl sebe za zástupce věřitelů. Soud potvrdil volbu schůze věřitelů, kterou byl zástupcem věřitelů zvolen věřitel LEASING-STAR spol. s r.o. Teplice a sdělil, že úpadek bude řešen konkursem. Následně, dne 6.3.2012, rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Podle ustanovení § 149 IZ, nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do tří měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve, než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Podle ustanovení § 4 odst. 1 IZ, způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka v insolvenčním řízení (dále jen "způsob řešení úpadku") se rozumí a) konkurs, b) reorganizace, c) oddlužení a d) zvláštní způsoby řešení úpadku, které tento zákon stanoví pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů.

Podle ustanovení § 4 odst. 2 IZ, rozhodnutím insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku se rozumí,

a) jde-li o konkurs nebo o některý ze zvláštních způsobů řešení úpadku, rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (dále jen "rozhodnutí o prohlášení konkursu"), b) jde-li o reorganizaci, rozhodnutí o povolení reorganizace a c) jde-li o oddlužení, rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 390 odst. 1 IZ, návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníka; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Nutno uvést, že výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníka je výrokem závislým na rozhodnutí o dlužníkově úpadku (srov. důvody v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.12.2010 sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. vydání 6, ročník 2011 pod poř. č. 80/2011).

Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 23.3.2011 sen. zn. 29 NSČR 12/2011 (jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR) dále doplnil, že tato závislost se projevuje pouze tím, že bez předchozího vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka nemůže být vydáno ani rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, a že zrušení rozhodnutí o úpadku dlužníka vede automaticky také ke zrušení souběžně (§ 148 odst. 1 IZ) nebo následně (§ 149 odst. 1 IZ) vydaného rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Tamtéž také formuloval a odůvodnil závěr, že opravný prostředek (to je odvolání) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět pouze tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 IZ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 IZ). Argumenty, jimiž lze účinně brojit proti rozhodnutí o úpadku, jsou ve vztahu k rozhodnutí o prohlášení konkursu právně bezvýznamné.

V přezkoumávané věci je zřejmé, že dlužník, který je fyzickou osobou a není podnikatelem, ve lhůtě uvedené v ustanovení § 390 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení-ač řádně poučen-nepodal. Ostatně v tomto směru správnost zjištění soudu prvního stupně odvolatel ani nezpochybňoval. Vzhledem k tomu, že dlužník není podnikatelem, nepřichází v úvahu způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací; jediný v úvahu přicházející způsob řešení dlužníkova úpadku je tedy konkurs.

Jak bylo shora vyloženo, rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka by mohlo být zrušeno pouze v důsledku úspěšně podaného opravného prostředku proti rozhodnutí o úpadku.

Z obsahu spisu však vyplývá, že dlužník proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.12.2011 č.j. KSOS 33 INS 14639/2011-A-15, jímž byl zjištěn úpadek dlužníka, opravný prostředek ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí (citované usnesení bylo dlužníkovi doručeno dne 28.12.2011) nepodal a usnesení insolvenčního soudu, jímž zjistil úpadek dlužníka, nabylo právní moci.

Z uvedených důvodů (aniž bylo nutno blíže se zabývat námitkami odvolatele) odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, navrhujícímu věřiteli a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání dlužníku začíná běžet až od okamžiku doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu