3 VSOL 240/2011-A-9
KSBR 46 INS 3311/2011 3 VSOL 240/2011-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Libuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Týnec, K Valům 10, PSČ 691 54, o insolvenčním návrhu věřitele Hypoteční banky, a.s, identifikační číslo: 13 58 43 24, se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, rozhodl o odvolání věřitele ze dne 8.3.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2011, č.j. KSBR 46 INS 3311/2011-A-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2011, č.j. KSBR 46 INS 3311/2011-A-4 se m ě n í takto:

insolvenční návrh věřitele se n e o d m í t á .

Odů vodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 3 odst.1, odst.2, § 103 odst. 2 a § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh věřitele (výrok I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že se dlužníci náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.).

Podle odůvodnění tohoto usnesení se věřitel svým insolvenčním návrhem domáhal zjištění úpadku dlužnice z důvodu neuhrazení jeho splatných pohledávek ve výši 125.484,59 Kč. Ačkoliv věřitel v návrhu uvedl okolnosti osvědčující své oprávnění podat insolvenční návrh, a to popisem závazků dlužnice vzniklých na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. číslo: 3100/080982-01/04/01-001/00/R ze dne 10. 12. 2004, k rozhodujícím skutečnostem svědčícím o úpadku dlužnice však neuvedl žádné konkrétní okolnosti. Uvedl pouze, že dlužnice má další splatné závazky vůči TAURUS TRANS, spol. s r.o., Finančnímu úřadu v Břeclavi,

Ing. Oldřichu Nešporovi a Okresní správě sociálního zabezpečení Břeclav, neboť v katastru nemovitostí jsou zapsány exekuce ve prospěch těchto věřitelů. Věřitel tedy pouze v obecné rovině uvedl subjekty, o kterých se domnívá, že jsou věřiteli dlužnice, aniž by tvrdil konkrétní okolnosti svědčící o výši jejich pohledávek a o tom, že tyto pohledávky jsou existentní (neboť zápis exekucí v katastru nemovitostí nevylučuje, že pohledávky označených známých věřitelů byly již uhrazeny) a především pak zcela absentuje jakýkoliv konkrétní a rozhodující údaj (popis), že dlužnice není schopna své závazky platit, tj. že se nachází v platební neschopnosti. Věřitel pouze vyslovil domněnku, že vzhledem ke shora uvedenému má dlužnice závazky starší tří měsíců. Tento údaj by však musel být dále doplněn uvedením konkrétních skutečností, že se jedná o neschopnost dlužnice platit podstatnou část svých peněžitých závazků. Podle zákonné úpravy není insolvenční soud povolán k tomu, aby svojí rozhodovací činností učinil věřitelův insolvenční návrh perfektním a nahrazoval tak v konečném důsledku řízení sporná. Jelikož absence základních náležitostí insolvenčního návrhu brání pokračování v řízení, rozhodl insolvenční soud o odmítnutí insolvenčního návrhu. O náhradě nákladů řízení insolvenční soud rozhodl ve smyslu ust. § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť insolvenční návrh odmítl. Dlužnici v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, proto jí soud jejich náhradu nepřiznal.

Proti tomuto usnesení podal věřitel (navrhovatel) včasné odvolání, v němž namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení. Dle jeho názoru podaný insolvenční návrh splňuje všechna kriteria dle insolvenčního zákona. Kromě popisu své splatné pohledávky zcela jasně a srozumitelně uvedl další známé věřitele dlužnice, včetně jejich označení; stejně tak jasně a srozumitelně konstatoval existenci jejich splatných pohledávek s tím, že tyto pohledávky jsou déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Tato tvrzení jsou dle jeho názoru způsobilá k naplnění znaku úpadku dlužnice ve smyslu ust. § 3 odst.1, odst. 2 IZ a naplňují náležitosti insolvenčního návrhu ve smyslu ust. § 103, odst. 1, odst. 2 a § 105 IZ. Tím navrhovatel soudu poskytl dostatečné množství konkrétních a právně relevantních údajů, prokazujících jak mnohost věřitelů, tak existenci jejich splatných pohledávek. Přitom v návrhu neopomněl uvést, že pohledávky dalších věřitelů naplňují znaky dle ust. § 3 IZ a tvrzení navrhovatele v tomto směru jsou podpořena navrhovanými listinnými důkazy, jež lze s ohledem na jejich charakter a vypovídací schopnost považovat za relevantní. Vzhledem k tomu, že práva ze závazkových vztahů jsou účinná toliko vůči stranám, jež jsou jejich účastníky, nelze od navrhovatele, co by třetí osoby, rozumně očekávat, že mu další věřitelé nebo dokonce sama dlužnice budou na jeho žádost ochotni poskytnout přesné údaje o původu, splatnosti či výši jejich pohledávek, resp. závazků. Soud by měl v duchu zásady vyšetřovací, kterou je insolvenční řízení ovládáno (§ 86 či 133 odst. 2 IZ) existenci splatných závazků dlužnice v souladu s insolvenčním návrhem prověřit. Navrhovatelem navrhované důkazy, pokud by si je soud vyžádal, by zcela určitě osvědčily skutečnosti tvrzené v návrhu. Pokud by se na základě vyžádaných sdělení označených věřitelů ukázalo, že všechny jejich pohledávky jsou uhrazeny a že záznamy v katastru nemovitostí neodpovídají skutečnosti, byl by to případně důvod pro zamítnutí návrhu. Dotazování dalších věřitelů a zajištění jejich odpovědí není ze strany soudu nahrazováním sporných řízení, nýbrž dodržení zásady vyšetřovací. K výtce, že navrhovatel měl svá tvrzení o úpadku doplnit též o konkrétní skutečnosti, že dlužník není schopen plnit podstatnou část svých závazků, se navrhovatel domnívá, že na základě gramatického i logického výkladu ust. § 3 odst. 2 a) a b) IZ lze dovodit, že obě podmínky nemusí splněny současně (jde o podmínky alternativní), tudíž k prokázání platební neschopnosti postačuje skutečnost (řádně v návrhu uvedená), že dlužník neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Z uvedených důvodů odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dlužnice se k odvolání nevyjádřila.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání odvolatele je důvodné.

Podle § 103 odst. 1, odst. 2 IZ musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, dále označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30-ti dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit ( platební neschopnost).

K poslední uvedené podmínce pod písm. c) § 3 odst. 2 IZ dále stanoví, že se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podá. Ustanovení § 43 o. s. ř. se nepoužije.

Podle ustanovení § 86 IZ v insolvenčním řízení je insolvenční soud povinen provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku, než byly účastníky navrhovány.

V přezkoumávaném případě z insolvenčního návrhu navrhovatele (doručeném soudu 1.3.2011) vyplývá, že navrhovatel v něm uvedl tvrzení o existenci své splatné pohledávky za dlužnicí z titulu úvěrové smlouvy ze dne 10.12.2004, ve znění dodatků č. 1 a 2 ze dne 28.6.2005 a 1.11.2007, která ke dni 31.1.2011 činí 125.484,59 Kč. K této pohledávce věřitel dále uvedl, že od počátku úvěrového vztahu (z roku 2004) byla dlužnice opakovaně v delikvenci , to je v prodlení s prováděním jednotlivých splátek, byla proto opakovaně vyzývána k úhradě dlužných částek, mimo jiné výzvami z 1.4.2009, 1.5.2009 a 1.6.2009. I nadále však dlužnice nehradí tento svůj závazek řádně a včas, veškeré platby jsou řádně zaúčtovány na nejstarší dlužné částky, poslední úhrada byla dlužnicí provedena dne 28.6.2010. Je tedy zřejmé, že navrhovatel tvrdí, že jeho splatná pohledávka je déle než 30 dnů lhůtě splatnosti a tvrdí i to, že tato pohledávka (z úvěru z roku 2004)) není hrazena od 28.6.2010, tedy déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti. K doložení své splatné pohledávky navrhovatel označil a ke své přihlášce pohledávek doložil listinné důkazy, kterých se dovolával.

K osvědčení úpadku dlužnice dále navrhovatel v návrhu označil (včetně adres) další 4 věřitele dlužnice s tvrzením, že rovněž tito mají za dlužnicí splatné pohledávky, které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že je dlužnice nehradí po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. K tomu uvedl, že mnohost věřitelů zjistil ze záznamů uvedených ve výpise z katastru nemovitostí LV č. 1031, kat. úz. Týnec na Moravě, z něhož vyplývá, že se jedná o dlouhodobě nehrazené závazky. Věřitel TAURUS TRANS, spol. s r.o., svou pohledávku vymáhá v exekučním řízení, vedeném soudním exekutorem JUDr. Ladislavem Navrátilem, Exekutorský úřad Pardubice pod sp. zn. 052 EX 124/2007, věřitel Finanční úřad v Břeclavi má své pohledávky zajištěny zástavními právy na základě rozhodnutí správního orgánu ze dne 1.8.2007, 19.9.2008, a 14.7.2010 a jedná se tedy rovněž o vykonatelné pohledávky. Věřitel Ing. Oldřich Nešpor má za dlužnicí vykonatelnou pohledávku, kterou vymáhá v exekučním řízení, vedeném soudním exekutorem JUDr. Jaroslavem

Homolou, Exekutorský úřad Brno-město pod sp. zn. 030 Ex 960/2008 a věřitel Okresní správa sociálního zabezpečení Břeclav má za dlužnici rovněž pohledávky zajištěné zástavními právy soudcovskými zřízenými na základě usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 4.3.2010 a 7.10.2010. K těmto pohledávkám uvedených věřitelů navrhovatel označil konkrétní důkazy (konkrétní exekuční spisy, rozhodnutí správních orgánů a navrhl důkaz dotazem na označené věřitele). Na základě těchto skutečností navrhovatel tvrdil, že dlužnice je v úpadku ve smyslu ust. § 3 odst.1, odst. 2 IZ, neboť má více věřitelů, závazky po lhůtě splatnosti delší 30 dnů a zároveň tvrdil, že z označených důkazů vyplývá, že dlužnice není schopna závazky navrhovatele a uvedených dalších věřitelů plnit déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ). Proto navrhl, aby soud po provedeném dokazování zjistil úpadek dlužnice a prohlásil na její majetek konkurs.

Z navrhovatelem předloženého LV č. 1031 pro kat. území Týnec na Moravě, okr. Břeclav dále odvolací soud zjistil, že dlužnice je vlastnicí rodinného domu č.p. 10, na parcele st. č. 644, dále parcely st. č. 644, pozemků p.č. 645/1, p.č. 1270-zahrady. Na tento majetek byla v mnoha případech od roku 2007-2010 pro pohledávky věřitelů nařízena exekuce, event. zřízeno na základě rozhodnutí správního orgánu zástavní právo nebo na základě rozhodnutí soudu zřízeno soudcovské zástavní právo. Například bylo v tomto období zřízeno zástavní právo pro pohledávku Finančního úřadu Břeclav ve výši 120.585,-Kč s přísl., 11.225,-Kč s přísl., a 473.870,-Kč s přísl., dále pro Okresní správu sociálního zabezpečení Břeclav bylo zřízeno soudcovské zástavní právo pro pohledávky ve výši 7.500,-Kč, 197.516,-Kč a ve výši 3.000,-Kč.

Na základě shora uvedených zjištění dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že navrhovatel ve svém návrhu uvedl dostatek tvrzení ke své splatné pohledávce za dlužnicí z titulu úvěru, což svědčí o tom, že je věřitelem dlužnice a že je tedy oprávněn insolvenční návrh podat.

Oproti závěru soudu prvního stupně dále odvolací soud uzavřel, že navrhovatel ve svém návrhu uvedl i dostatek dalších skutečností, jež jsou způsobilé rovněž osvědčit, že dlužnice se nachází v úpadku dle § 3 odst. 1 IZ (ve formě platební neschopnosti), když náležitě označil další 4 konkrétní věřitele dlužnice a tvrdil, že i oni mají za dlužnicí dlouhodobě nehrazené splatné pohledávky, o čemž svědčí záznamy na výpise z katastru nemovitostí LV č. 1031, z nichž vyplývá (jak v návrhu rovněž uvedl), že se jedná o pohledávky vykonatelné, vymáhané v exekučním řízení, případně o pohledávky ohledně nichž bylo rozhodnutím správního orgánu zřízeno zástavní právo či na základě rozhodnutí soudu zřízeno soudcovské zástavní právo. Dále tvrdil, že dlužnice jak jeho splatnou pohledávku, tak pohledávky ostatních označených věřitelů neplní déle než tři měsíce. Tímto je ze strany věřitele ve smyslu ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ tvrzeno (což je zákonná a pouze ze strany dlužnice vyvratitelná domněnka), že dlužnice není schopna ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. c) IZ své splatné závazky hradit.

Lze tedy uzavřít, že navrhovatel nejenže osvědčil věcnou legitimaci k podání tohoto insolvenčního návrhu vůči dlužnici (tvrdí svou splatnou pohledávku), nýbrž že ve svém návrhu uvedl rovněž i dostatek dalších rozhodujících skutečnosti, jež jsou způsobilé osvědčit úpadek dlužnice z důvodu insolvence (§ 3 odst. 1 IZ), když uvedl a označil další 4 zcela konkrétní věřitele dlužnice a dle podrobné argumentace v návrhu se jedná o pohledávky vykonatelné, splatné a existentní (o nichž probíhá exekuce). Navrhovatel dále v návrhu uvádí i skutečnosti, z nichž dovozuje, že dlužnice není schopna všechny tyto závazky hradit, protože je dle jeho tvrzení neplatí více než tři měsíce (§ 3 odst. 2, písm. b/ v návaznosti na ust. § 3, odst. 1 písm. c/ IZ).

Pokud navrhovatel v návrhu neuvedl alespoň přibližnou výši pohledávek jím označených věřitelů, dospěl odvolací soud k závěru, že se sice jedná o vadu tohoto insolvenčního návrhu, která však nebránila soudu prvního stupně v řízení dál pokračovat. Jednak proto, že u nejméně dvou věřitelů, jak bylo odvolacím soudem zjištěno shora, výše jejich pohledávek vyplývala z navrhovatelem označeného a doloženého listu vlastnictví, dále i proto, že i v případě pokud by navrhovatel tomuto požadavku kladnému na insolvenční návrh věřitele rovněž vyhověl a výše pohledávek označeného Finančního úřadu v Břeclavi a Okresní správy sociálního zabezpečení Břeclav do návrhu, dle údajů zaznamenaných na předloženém LV, formálně uvedl, přesto v rámci povinnosti insolvenčního soudu provést k osvědčení úpadku dlužnice všechny potřebné důkazy, by musel soud prvního stupně s ohledem na vyšetřovací zásadu vyplývající z ust. § 86 IZ tuto skutečnost prověřit a označených věřitelů se dotázat (což konečně i navrhovatel sám navrhl) a současně by je musel vyzvat, aby v případě, že mají za dlužníci splatné pohledávky, aby je insolvenčnímu soudu potřebnými listinami doložili (pokud by v mezidobí od podání návrhu do rozhodnutí o úpadku dlužnice tito věřitelé své pohledávky sami do tohoto řízení nepřihlásili). Opačný postup by byl dle názoru odvolacího soudu v tomto konkrétním přezkoumávaném případě příliš formalistický.

Nálezem ze dne 19.1.2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 48/2010, bylo s účinností od 1.4.2011 zrušeno ust. § 220 odst. 3 o.s.ř., dle kterého odvolací soud mohl změnit napadené usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé (tzv. nemeritorní rozhodnutí), nebyly-li dány důvody pro jeho potvrzení nebo zrušení. Tímto dnem vznikla mezera v zákoně, protože nyní žádné ustanovení občanského soudního řádu neupravuje, jak má odvolací soud postupovat, nejsou-li dány podmínky pro potvrzení nebo zrušení nemeritorního rozhodnutí. Za dané situace se odvolací soud domnívá, že je nutné analogicky aplikovat ust. § 220 odst. 1 o.s.ř., které dává odvolacímu soudu možnost změnit rozsudek nebo usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, nejsou-li dány podmínky pro jejich změnu nebo zrušení a zjištěný skutkový stav dává dostatečný podklad pro takové rozhodnutí. Tento postup není v rozporu se závěry přijatými Ústavním soudem, neboť Ústavní soud v citovaném nálezu shledal protiústavnost zrušeného ustanovení pouze do té míry, umožňuje-li změnu usnesení, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření nebo kterým bylo řízení o tomto návrhu zastaveno. Napadeným usnesením však o předběžném opatření rozhodováno nebylo. Proto odvolací soud postupoval tak, že napadené usnesení změnil, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

V dalším řízení se bude insolvenční soud návrhem insolvenčního navrhovatele zabývat věcně, přičemž mu nic nebrání v tom, aby při úvaze, zda je dlužnice v úpadku, přihlédl i pohledávkám těch věřitelů, kteří (včetně navrhovatele) své pohledávky od tohoto insolvenčního řízení již přihlásili (§ 86 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužnici a navrhujícímu věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 26. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu