3 VSOL 24/2014-A-15
KSBR 29 INS 26104/2013 3 VSOL 24/2014-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Holasice, Václavská 29, PSČ 664 61, adresa pro doručování : Šlapanice u Brna, Brněnská 95, PSČ 664 51, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka a Tetjany Petrivny Moučkové, bytem Šlapanice u Brna, Brněnská 95, PSČ 664 51, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.12.2013, č.j. KSBR 29 INS 26104/2013-A-10

takto:

I. Odvolání Tetjany Petrivny Moučkové se o d m í t á .

II. Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že některé informace v návrhu na povolení oddlužení byly neúplné a nejasné, proto usnesením ze dne 31.10.2013, č.j. KSBR 29 INS 26104/2013-A-8 vyzval dlužníka k jeho doplnění tak, že doloží platební výměr, z něhož je patrné, že došlo k navýšení měsíční mzdy dlužníka na částku 15.603 Kč, uvede výši jednotlivých měsíčních srážek prováděných zaměstnavatelem za účelem uspokojení závazků dlužníka v rámci exekučního řízení, vyjádří se k počtu svých vykonatelných závazků a uvede, zda závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR (dále jen VZP ČR ) ve výši 134.172 Kč pochází z podnikatelské činnosti. Poslední den sedmidenní lhůty k doplnění návrhu na oddlužení uplynul dne 12.11.2013, dlužník však požadované nedoložil. Podle závěrů soudu prvního stupně by za této situace musel v souladu s § 393 insolvenčního zákona návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (§ 396 insolvenčního zákona). Krajský soud proto s ohledem na rozsah majetku dlužníka a předpokládané náklady insolvenčního řízení (kdy minimální odměna insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem činí podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč) uložil dlužníkovi podle § 108 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podali společné odvolání dlužník a jeho manželka Tetjana Petrivna Moučková. Shodně namítali, že přes výzvu soudu nemohli doložit měsíční příjem dlužníka ve výši 15.603 Kč, neboť ten je odměňován úkolově a přestože pravidelně mzdy ve výši 15.000 Kč měsíčně dosahuje, jeho zaměstnavatel mu mzdový výměr nevystavil, poněvadž by se tím zavázal k vyplácení mzdy v této výši fixně, což by odporovalo povaze stanoveného odměňování. Proto místo nového mzdového výměru dokládají soudu v příloze svého odvolání smlouvu o důchodu na částku ve výši 1.900,-Kč měsíčně , s pomocí které budou oba schopni uhradit svým věřitelům za pět let pravidelného splácení více než 30% svých závazků. Současně (opětovně) požádali o spojení insolvenčního řízení dlužníka s insolvenčním řízením manželky dlužníka Tetjany Petrivny Moučkové (jež je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 29 INS 26103/2013). Dále namítali, že soud prvního stupně stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení neúměrně vysokou. Podle názoru odvolatelů stanovená částka 50.000 Kč převyšuje obvyklou výši hotových výdajů vzniklých insolvenčnímu správci v souvislosti s výkonem jeho funkce ve skutkově obdobných případech. V tomto směru odkázali na závěry v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 620/2010 a v rozhodnutí sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010 s tím, že v obdobných případech je soudem ukládána záloha ve výši 1.945 Kč. Zdůraznili také, že z příjmů, jichž dosahují, nejsou schopni požadovanou částku zaplatit. Navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá, případně změnil tak, že se záloha na náklady insolvenčního řízení ukládá ve výši 2.000 Kč. K podanému odvolání byla přiložena kopie smlouvy o důchodu ze dne 18.12.2013, z níž vyplývá, že poskytovatelka důchodu Říhová Eva se zavázala vyplácet příjemci důchodu Josefu Moučkovi důchod ve výši 3.000 Kč měsíčně od okamžiku právní moci rozhodnutí soudu o schválení oddlužení. Současně bylo přiloženo i vyúčtování VZP ČR ze dne 18.12.2013, z něhož plyne, že jde o vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění od 1.1. do 18.12.2013.

Je třeba uvést, že v mezidobí, dne 1.1.2014, nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb. o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Čl. II.-přechodné ustanovení citovaného zákona stanoví, že zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění prováděcích předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda Tetjana Petrivna Moučková je oprávněna podat odvolání proti shora označenému usnesení soudu prvního stupně.

Z insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že dne 19.9.2013 podala ke Krajskému soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i manželka dlužníka Tetjana Petrivna Moučková, řízení je vedeno pod sp. zn. KSBR 29 INS 26103/2013. Ve svém návrhu sice (stejně jako dlužník v této věci) požádala o spojení insolvenčního řízení s insolvenčním řízením svého manžela, soud prvního stupně však o návrhu na spojení těchto věcí nerozhodl.

Podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Je zjevné, že Tetjana Petrivna Moučková účastníkem insolvenčního řízení ve věci dlužníka Josefa anonymizovano není. Odvolací soud proto její odvolání podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno dlužníkem, jako osobou k tomuto úkonu oprávněnou, včas, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 19.9.2013, domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že se svou manželkou Tetjanou Petrivnou Moučkovou mají v současné době ve společném jmění manželů celkem osm nezajištěných peněžitých závazků vůči čtyřem nezajištěným věřitelům v celkové výši 820.427,98 Kč, z těchto závazků jsou tři závazky vykonatelné. Jedná se o závazek vůči Československé obchodní bance a.s., se sídlem Praha, vykonatelný podle rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27.2.2006, č.j. 6C 16/2005, výkon rozhodnutí probíhá pod č.j. 132 Ex 27935/09, soudní exekutor JUDr. Fendrych, závazek je ve výši 2.524.314,39 Kč. Další závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky (dluh na pojistném) ve výši 134.172 Kč je vykonatelný podle výměrů VZP ČR č.j. 4240200117 a č.j. 2140200116, výkon rozhodnutí je veden pod č.j. 169 Ex 2846/2011, soudní exekutorka Mgr. Lucie Valentová, Brno. Závazek ve výši 70.303,60 Kč je ze smlouvy o úvěru, vůči věřiteli GE Money Bank a.s., Praha a je vykonatelný podle rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17.10.2008, č.j. 25 C 243/2007, výkon rozhodnutí je veden pod č.j. 10 Ex 35954/2011, soudní exekutor JUDr. Vrána, Přerov. Další tři závazky jsou více než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Současně uvedl, že je ženatý, je zaměstnán, měsíční příjem činí 13.480 Kč a má sjednanou smlouvu o důchodu na částku 1.560 Kč. S ohledem na společné příjmy (manželka pobírá invalidní důchod ve výši 4.275 Kč a dále důchod z Ukrajiny ve výši cca 2.000 Kč) a výši závazků lze očekávat, že pravidelná měsíční splátka bude činit nejméně 4.403 Kč měsíčně, což za pět let splácení bude činit celkem 264.180 Kč. Z toho plyne, že se nezajištěným věřitelům dostane více jak 30% jejich pohledávek. Podle seznamu závazků činí aktuální zůstatek závazků vůči Československé obchodní bance, a.s. Praha částku 573.914,07 Kč s příslušenstvím, vůči VZP ČR částku 140.704 Kč s příslušenstvím a vůči GE Money Bank a.s., Praha částku 64.996 Kč s příslušenstvím. K návrhu dlužník připojil seznamy závazků, majetku a zaměstnanců (které jsou opatřeny údajem o jejich úplnosti a správnosti a podpisem dlužníka), dodatek ze dne 25.2.2010 k pracovní smlouvě, uzavřené se zaměstnavatelem Pavlem Roháčem, mzdový výměr, výplatní lístky (za období roku 2010, 2011, 2012, a za období leden-duben a červen-srpen 2013) a listiny, osvědčující existenci závazků dlužníka (exekuční příkazy, vyrozumění exekutorského úřadu, rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26.8.2011, č.j. 28 EXE 1822/2011-20). Na základě první výzvy krajského soudu ze dne 30.9.2013, č.j. KSBR 29 INS 26104/2013-A-5 (k doložení potvrzení zaměstnavatele o výši průměrného čistého měsíčního příjmu dlužníka, k doložení smlouvy o důchodu ve výši 1.560 Kč měsíčně a listin, z nichž vyplývá tvrzená výše všech závazků dlužníka) dlužník v příloze podání, doručeného soudu dne 15.10.2013, předložil mzdový list za měsíc 9/2013, potvrzení zaměstnavatele ze dne 9.10.2013 o prováděných exekučních srážkách a výpis z účtu vedeného u České spořitelny, a.s. (majitel účtu Tetjana Moučková). K další výzvě krajského soudu ze dne 31.10.2013, č.j. KSBR 29 INS 26104/2013-A-8 (aby dlužník doložil platební výměr dokládající čistou měsíční mzdu 15.603 Kč, aby uvedl výši jednotlivých měsíčních srážek, aby se vyjádřil k počtu vykonatelných závazků a sdělil, zda dluh u VZP ČR pochází z podnikatelské činnosti) dlužník v podání, doručeném soudu dne 12.11.2013 požádal o prodloužení lhůty k předložení listin z důvodu, že není schopen je ve stanovené lhůtě obstarat. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 IZ ve znění účinném do 31.12.2013, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 392 odst. 1, písm. a) a b) IZ ve znění účinném do 31.12.2013, k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil a listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky.

Podle ustanovení § 393 IZ platí, že neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odstavec 3).

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

S ohledem na údaje, uvedené dlužníkem v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů s peněžitými závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší nebo tři měsíce po lhůtě splatnosti.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu -na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (jako v praxi převažující formy oddlužení)-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí odvolacího soudu je tak určující posouzení správnosti (předběžného) závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužníkovi nebude povoleno řešení jeho úpadku oddlužením, jak dlužník navrhuje.

V přezkoumávané věci soud prvního stupně dovodil, že návrh dlužníka na povolení oddlužení je neúplný, neboť přes výzvu soudu ze dne 31.10.2013 č.j. KSBR 29 INS 26104/2013-A-8 podle § 393 odst. 1 IZ dlužník nepředložil platový výměr osvědčující měsíční příjem ve výši 15.603 Kč, neuvedl výši jednotlivých měsíčních srážek prováděných zaměstnavatelem, nevyjádřil se k počtu vykonatelných závazků ani neuvedl, zda závazek vůči VZP ČR pochází z podnikatelské činnosti.

S tímto názorem odvolací soud nesouhlasí. Soud prvního stupně nevzal v úvahu, že na jeho první výzvu ze dne 30.9.2013, č.j. KSBR 29 INS 26104/2013-A-5 (k doložení potvrzení zaměstnavatele o výši průměrného čistého měsíčního příjmu dlužníka, k doložení smlouvy o důchodu ve výši 1.560 Kč měsíčně a listin, z nichž vyplývá tvrzená výše všech závazků dlužníka), reagoval dlužník podáním ze dne 14.10.2013, doručeným soudu dne 15.10.2013, k němuž připojil výplatní lístek za měsíc září 2013, z něhož vyplývá, že za tento měsíc činila čistá měsíční mzda dlužníka skutečně 15.603 Kč. § 392 IZ přitom výslovně nestanoví, že by dlužník byl povinen své příjmy dokládat pouze mzdovým výměrem, nýbrž v tomto směru obsahuje pouze obecný požadavek na předložení (jakýchkoli) listin. Předložené výplatní lístky, včetně výplatního lístku za měsíc září 2013, jsou listinami, které příjem dlužníka dostatečně dokládají. Pokud se týká výše jednotlivých měsíčních srážek prováděných zaměstnavatelem za účelem uspokojení závazků dlužníka v rámci exekučního řízení, tyto dlužník doložil potvrzením zaměstnavatele ze dne 9.10.2013, a kromě toho absence těchto údajů nebrání pokračování v řízení. V návrhu a k němu připojenému seznamu závazků dlužník také označil své závazky, včetně závazků vykonatelných. Ve vztahu k závazku vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně přitom v bodě 06 svého návrhu (v popisu rozhodujících skutečností) uváděl, že tento závazek vznikl v důsledku toho, že za něj zaměstnavatel neplatil pojistné-tudíž je zřejmé, že se nejedná o závazek z podnikatelské činnosti dlužníka.

Za tohoto stavu, kdy důvod pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ není dán, je tak požadavek na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení nedůvodný. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku.

Ve vztahu k opětovnému požadavku dlužníka na spojení insolvenčního řízení dlužníka s insolvenčním řízením jeho manželky považuje odvolací soud za potřebné zdůraznit, že podle ustanovení § 83a IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, není v insolvenčním řízení přípustné spojení věcí různých dlužníků (ani manželů) ke společnému řízení, byť se jedná o věci v řízení, jež byla zahájena do 31.12.2013. Od 1.1.2014 lze podle ustanovení § 394a IZ podat společný návrh manželů na povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 29. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu