3 VSOL 238/2016-B-18
KSBR 27 INS 13501/2015 3 VSOL 238/2016-B-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Martiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Břeclav, Náměstí T.G. Masaryka 42/3, PSČ 690 02, o způsobu řešení úpadku dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.1.2016, č.j. KSBR 27 INS 13501/2015-B-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, neschválil oddlužení dlužnice Martiny anonymizovano (výrok I.) a na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok II.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením, pravomocným dne 15.6.2015, povolil oddlužení dlužnice a ustavil insolvenčním správcem společnost Burián & Penka, insolvence, v.o.s., Brno. Dne 22.7.2015 podal soudu insolvenční správce zprávu a uvedl, že míra uspokojení věřitelů při plnění splátkovým kalendářem by činila méně než zákonem požadovaných 30% isir.justi ce.cz pohledávek nezajištěných věřitelů, celková suma přihlášených pohledávek činí 1.828.426,68 Kč, příjem dlužnice činí 11.395 Kč měsíčně u zaměstnavatele MORAVIA INVEST s.r.o., Kobylnice, a správce v tomto shledal překážky pro schválení oddlužení. Dne 20.11.2015 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, v rámci přezkumného jednání byly všechny přihlášky pohledávek č. 1 až 12 uznány dlužníkem i správcem, a soudem zjištěny, popřena byla pohledávka č. 1 ve výši 1.342.565,50 Kč, a to pouze dlužníkem. V rámci schůze věřitelů správce potvrdil své doporučení neschválit oddlužení, neboť nejsou splněny zákonné podmínky a dlužník by musel doložit darovací smlouvu ve výši alespoň 7.000 Kč měsíčně, soud proto avizoval možná rozhodnutí-schválení oddlužení, pokud bude darovací smlouva doložena ve lhůtě 20 dnů, nebo prohlášení konkursu na majetek dlužnice, nestane-li se tak. Žádná darovací smlouva však ke dni vydání rozhodnutí předložena nebyla. Poté, co soud prvního stupně citoval ustanovení § 395 odst. 1, § 402, § 403 a § 405 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uzavřel, že lze usuzovat na nesvědomitý přístup dlužnice při zpracování insolvenčního návrhu a její nedbalý postoj k oddlužení , neboť dlužnice v návrhu uvedla, že má šest věřitelů a výše jejích závazků činí 739.035 Kč, do řízení se však přihlásilo 12 věřitelů s pohledávkami celkem ve výši 1.828.242,68 Kč. Dlužnice má jediný zdroj příjmu- pracovní smlouvu , z něhož by oddlužení plnila při schválení oddlužení splátkovým kalendářem. Tento příjem je-jak soud prvního stupně pokračoval-nedostatečný, darovací smlouva, jak byla dlužnice vyzvána a poučena u jednání, nebyla soudu doložena. Dlužnice je nemajetná a nepřichází v úvahu ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Dlužnice tak nebude schopna splatit svým věřitelům 30% jejich pohledávek, ani uspokojit zapodstatové pohledávky a nároky správce. Soud prvního stupně uzavřel, že po povolení oddlužení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení- nedosažení alespoň minimální hodnoty plnění nezajištěným věřitelům, a lehkomyslný přístup dlužnice a její nedbalost . Soud proto podle ustanovení § 405 odst. 1 a odst. 2 IZ oddlužení dlužnice neschválil a na její majetek prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. S odkazem na údaje uvedené v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně odvolatelka namítá, že požadovanou darovací smlouvu řádně a včas odeslala, což současně dokládá kopií podacího lístku. Odvolatelka má tedy za to, že své povinnosti splnila. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že oddlužení dlužnice se schvaluje plněním splátkového kalendáře, nebo aby napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

K podanému odvolání připojila odvolatelka podací lístek, z něhož plyne, že dne 4.12.2015 podala k přepravě České poště, a.s. zásilku určenou pro Krajský soud Brno.

Podle údajů v úředním záznamu Krajského soudu v Brně (nedatovaném, založeném ve spise na č.l. B-14) byl dne 9.12.2015 kanceláří 30 INS mylně zveřejněn dokument pod sp.zn. KSBR 30 INS 25986/2012 jako dokument

B-25-sdělení dlužníka s tím, že toto podání patří ke sp.zn. KSBR 27 INS 13501/2015, dlužník Martina anonymizovano , a nahrazuje se tímto úředním záznamem o mylném zápisu a s tím, že dokument byl dne 9.2.2016 předán oddělení 27 INS k zařazení do spisu KSBR 27 INS 13501/2015.

Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že dokumentem, který byl mylně zveřejněn v insolvenčním rejstříku pod sp.zn. KSBR 30 INS 25986/2012 na č.l. B-25, je darovací smlouva, uzavřená mezi Martinou anonymizovano , bytem T.G. Masaryka 42/3, Břeclav (označenou jako obdarovaný ) a Janem Novosadem, bytem Masarykova 32, Rajhrad (označeným jako dárce). Podle ujednání v této smlouvě se dárce zavazuje darovat obdarované částku ve výši 7.000 Kč měsíčně po dobu 60 po sobě jdoucích kalendářních měsíců nebo po dobu trvání oddlužení dle insolvenčního zákona, bude-li takto stanovená doba kratší 60 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Smlouva je opatřena úředně ověřenými podpisy obdarované a dárce (ověřovací doložka pro legalizaci ze dne 4.12.2015).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ a písm. d/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je nutno zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu spisu se podává, že v přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně dne 25.5.2015 k návrhu dlužnice, která podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužnice uvedla, že má vůči šesti věřitelům sedm nezajištěných závazků celkem ve výši 739.035 Kč, žádný závazek nepochází z podnikatelské činnosti, všechny tyto nezajištěné závazky jsou více jak 30 dní po splatnosti, byly již zesplatněny, a byly vydány exekuční příkazy. Dále uvedla, že není vdaná, nemá žádné vyživovací povinnosti, je zaměstnaná u společnosti MORAVIA INVEST s.r.o. (správně u MOREA INVEST s.r.o.), IČO: 29196299 a pobírá mzdu celkem ve výši 11.395 Kč měsíčně čistého, kromě toho Jan Novosad se rozhodl na základě darovací smlouvy k pravidelnému měsíčnímu plnění dlužnici ve výši 4.000 Kč, takže celkový její příjem činí 15.395 Kč měsíčně čistého. Z tohoto příjmu je schopna za dobu pěti let uhradit svým věřitelům 36% jejich pohledávek. K návrhu dlužnice připojila, mimo jiné, seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich úplnosti a správnosti. V seznamu závazků označila dlužnice jednotlivé své věřitele, uvedla, že se jedná o závazky nezajištěné, označila exekuční příkazy, uvedla údaj k právnímu důvodu vzniku jednotlivých závazků, a dále uvedla výši a splatnost jednotlivých závazků s tím, že tyto závazky nepopírá. Podle údajů uvedených v seznamu závazků dlužnice označila závazky vůči šesti věřitelům celkem ve výši 739.035 Kč. O návrhu rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3.6.2015, č.j. KSBR 27 INS 13501/2015-A-6, jímž zjistil úpadek dlužnice Martiny anonymizovano , insolvenčním správcem ustavil Burián & Penka, insolvence, v.o.s., se sídlem Brno, Zahradnická 223/6, PSČ 603 00, IČO: 29352037, a dlužnici povolil oddlužení, učinil další potřebné výzvy a poučení podle insolvenčního zákona a nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů (původně na den 11.8.2015). Dne 22.7.2015 došla soudu zpráva insolvenčního správce označená jako zpráva o hospodářské situaci dlužníka , k níž správce připojil seznam přihlášených pohledávek a přezkumné listy, s tím, že podle seznamu přihlášených pohledávek se do insolvenčního řízení dlužnice přihlásilo celkem 12 věřitelů s pohledávkami celkem ve výši 1.828.242 Kč. Z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů, jež se konaly dne 20.11.2015, vyplývá, že u přezkumného jednání, jehož se stejně jako schůze věřitelů dlužnice zúčastnila, byly přezkoumány přihlášky pohledávek, přihlášku pohledávky evidovanou pod č. 1 dlužnice popřela, soud ji poučil podle ustanovení § 410 IZ a usnesením prohlásil uvedenou pohledávku dle § 191 odst. 2 IZ za vykonatelnou. Na schůzi věřitelů podal insolvenční správce zprávu o své dosavadní činnosti, k níž doplnil, že návrh na schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nepodporuje, neboť nevychází zákonná minimální kvóta a uvedl, že dlužnice předloží do 20 dnů novou darovací smlouvu na 7.000 Kč. K bodu 5 schůze věřitelů-přijetí způsobu oddlužení-soud upozornil insolvenčního správce dle § 403 odst. 1 IZ, že musí před rozhodnutím schůze věřitelů upozornit na skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Po poučení insolvenční správce sdělil, že takových skutečností zde není a že navrhuje schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud prvního stupně konstatoval, že věřitelé nevyužili práva hlasovat mimo schůzi věřitelů korespondenčně písemným hlasovacím lístkem, ani práva rozhodovat a hlasovat na schůzi věřitelů, neboť nejsou přítomni, a že o způsobu oddlužení proto rozhodne podle § 402 odst. 5 IZ insolvenční soud. Dále soud prvního stupně zpřístupnil přítomným účastníkům, to je dlužnici a insolvenčnímu správci, své předběžné stanovisko ve věci, podle něhož schválí oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře samostatným usnesením, bude-li doložena darovací smlouva, a nestane-li se tak, bude prohlášen konkurs. Na tomto základě pak rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 404 IZ, o tom, zda oddlužení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně po skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů podle § 403 odst. 2, a v případě, že věřitelé takové námitky neuplatnili, neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání.

Podle ustanovení § 405 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Ze shora citovaných zákonných ustanovení plyne, že i v případě, kdy insolvenční soud rozhodne (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli) o povolení oddlužení, může následně, vyjdou-li v průběhu insolvenčního řízení najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 IZ), rozhodnout o neschválení oddlužení a o řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V přezkoumávané věci-jak se z odůvodnění odvoláním napadeného usnesení podává-založil soud prvního stupně své rozhodnutí jednak na závěru, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, a dále na závěru, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný a nedbalý přístup dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení, přičemž tento závěr váže k té skutečnosti, že zatímco ve svém insolvenčním návrhu dlužnice uvedla, že má (pouze) šest věřitelů a výše jejích závazků činí 739.035 Kč, do insolvenčního řízení se přihlásilo 12 věřitelů s pohledávkami celkem ve výši 1.828.242,68 Kč.

Ve vztahu k posledně uváděnému závěru soudu prvního stupně považuje odvolací soud za potřebné uvést, že podmínka odpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení, zakotvená v ustanovení § 395 odst. 2 IZ je samostatnou podmínkou pro povolení oddlužení, která má zamezit tomu, aby oddlužení bylo možno povolit i tomu dlužníkovi, který sice splňuje podmínky podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, to je jednak podmínku poctivosti záměru sledovaného návrhem dlužníka na povolení oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ) a dále podmínku dosažení uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů minimálně ve výši 30% těchto pohledávek, ledaže věřitelé souhlasí s nižším plněním (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ), jeho přístup k dosavadnímu řízení však neskýtá záruky odpovědného plnění povinností v rámci realizace oddlužení. Při zkoumání této podmínky je přitom nutno vycházet z dosavadních výsledků řízení, mimo jiné, z podání učiněných dlužníkem, jejich úplnosti a včasnosti, z jeho projevu jak vůči insolvenčnímu soudu, tak vůči insolvenčnímu správci, pokud jde o dodržování lhůt, účast na nutných jednáních, respektování povinnosti platit zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, jež mu byla uložena soudem, a podobně.

K tomu odvolací soud pro úplnost dodává, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ IZ, v němž je zakotvena podmínka poctivosti záměru sledovaného návrhem dlužníka na povolení oddlužení, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Poctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení lze pak dovozovat z různých jednání dlužníka, může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.7.2011 sen.zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012). Příkladem toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr, je pak také to, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky za dne 30.4.2013 sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 86/2013). Jak Nejvyšší soud v již citovaném usnesení ze dne 28.7.2011 sen.zn. 29 NSČR 14/2009 také vysvětlil, závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Závěr, že není naplněn požadavek minimální třicetiprocentní míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení, odůvodnil soud prvního stupně pouze tím, že příjem dlužnice je nedostatečný (aniž současně poměry dlužnice v tomto směru hodnotil), a že dlužnice, ač vyzvána a poučena soudem (na schůzi věřitelů) darovací smlouvu (jež by jí zajistila dostatečný příjem pro plnění oddlužení splátkovým kalendářem) nedoložila.

Dlužnice však ve lhůtě, která jí byla stanovena, a to již dne 9.12.2015, darovací smlouvu, opatřenou úředně ověřenými podpisy dárce a obdarované do spisu předložila, v důsledku pochybení soudu, kdy uvedená listina byla založena do spisu jiného dlužníka, se jí však soud prvního stupně v této věci nezabýval, a jeho závěr ohledně nesplnění podmínky podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ je tudíž předčasný.

Pokud se týká závěru, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný a nedbalý přístup dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení, soud prvního stupně nijak nevysvětlil, z jakých důvodů jednání dlužnice, která v insolvenčním návrhu označila pouze šest věřitelů a výši závazků 739.035 Kč, zatímco do insolvenčního řízení se přihlásilo 12 věřitelů s pohledávkami celkem ve výši 1.828.242,68 Kč, jej vedlo k úsudku o nesplnění právě této podmínky. Soud prvního stupně také pochybil, pokud za situace, kdy (zřejmě) zvažoval skutečnost,

že dlužnice zamlčela některé své věřitele za významnou z hlediska posouzení, zda jsou splněny podmínky pro schválení oddlužení, s touto okolností dlužnici na schůzi věřitelů, jež se konala dne 20.11.2015, v rámci svého předběžného stanoviska ve věci rovněž neseznámil, dlužnici na nesrovnalosti uvedené v insolvenčním návrhu a v předloženém seznamu závazků neupozornil a neumožnil jí vysvětlit, proč některé ze svých věřitelů v návrhu a seznamu závazků neuvedla. V důsledku toho tak zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemůže být zjednána náprava.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž opětovně posoudí, zda jsou dány podmínky pro schválení oddlužení dlužnice.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 31. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu