3 VSOL 235/2012-A-14
KSOS 31 INS 22004/2011 3 VSOL 235/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Pavly anonymizovano , anonymizovano , bytem Uničov, Nová 812, PSČ 783 91, IČ: 66907527, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.3.2012 č.j. KSOS 31 INS 22004/2011-A-9

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v insolvenčním návrhu, spojeném s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu téhož dne, dlužnice uvedla, že má pět peněžitých závazků, z toho čtyři závazky více jak 30 dní po lhůtě splatnosti. Uvedené závazky není dlužnice schopna plnit, a je proto v platební neschopnosti, z čehož vyplývá, že je v úpadku. Dlužnice uvedla, že vlastní základní vybavení domácnosti a rodinný dům v obci Šardice v okrese Hodonín, který je zapsán na LV č. 799 v katastru nemovitostí, vedeném Katastrální úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Kyjov. Dále výslovně uvedla, že pracuje jako OSVČ, IČ: 6690757 v obchodním zastoupení pro AXA Česká republika s.r.o., Lazarská 13/8, Praha 2. S odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 zák. č. 182/2006

Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) soud prvního stupně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, neboť návrhu dlužnice na povolení oddlužení nelze vyhovět a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku je konkurs. V této souvislosti uvedl, že dlužnice byla předvolána ke slyšení u Krajského soudu v Ostravě na den 20.12.2011, k němuž se však bez omluvy nedostavila. Nedostavila se ani ke slyšení, jež bylo nařízeno na den 22.2.2012, když z tohoto jednání se omluvila e-mailem bez zaručeného elektronického podpisu s tím, že se omlouvá z důvodu nemoci. Podle soudu prvního stupně takové chování dlužnice dokládá její lehkomyslný a nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení, což je důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 2, písm. b) IZ. Jak soud prvního stupně dále uvedl, z výpisu dat registru ISPOS v ARES bylo zjištěno, že dlužnice je zapsána v tomto registru od 1.11.2011 pod reg. č. 147657 VPA, předmět činnosti: výhradní pojišťovací agent. V tomto registru je dlužnice zapsána na základě zákona č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů. Soud prvního stupně dovodil, že činnost pojišťovacího agenta je podnikatelskou činností, jejímž předmětem je zprostředkovatelská činnost, a tedy dlužnice je považována podle platné právní úpravy za podnikatelku. S poukazem na závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.4.2009 sen. zn. 29 NSČR 3/2009, podle nichž se oddlužení může domáhat jen taková fyzická či právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele, a která zároveň nemá závazky (dluhy) vzešlé z podnikání, soud prvního stupně dále uzavřel, že lze důvodně předpokládat, že v případě pokračování v insolvenčním řízení bude návrh na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ odmítnut. Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení vyplývá, že dlužnice vlastní obvyklé vybavení domácnosti a nemovitost-rodinný dům v obci Šardice, na němž vázne zástavní právo smluvní, zřízené k zajištění pohledávky České spořitelny, a.s., IČ: 45244782 ve výši 2.050.000 Kč s příslušenstvím. Ze zpeněžení nemovitosti se bude uspokojovat především zajištěný věřitel podle ustanovení § 298 IZ ve spojení s ustanovením § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, teprve v případě, že zajištěný věřitel bude uspokojen v plné výši, budou se hradit i pohledávky dle ustanovení § 305 odst. 2 IZ, mezi něž patří hotové výdaje a odměna insolvenčního správce. Dlužnice přitom nemá pohotové finanční prostředky, které by umožnily činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení a uložení zálohy je proto nezbytné. Při stanovení výše této zálohy soud prvního stupně zohlednil, že podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000 Kč s tím, že insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Poukázala na to, že k soudnímu jednání se nedostavila z důvodu nemoci. Dále uvedla, že pracuje jako výhradní pojišťovací agent pro společnost Česká pojišťovna a.s., Praha 1, Spálená 75/16, IČ: 45272956. Namítala, že nemá k dispozici finanční rezervu , takže nemůže zaplatit zálohu na náklady řízení, přičemž soud může-podle názoru odvolatelky- kalkulovat pro oddlužení a uspokojení věřitelů s výtěžkem z prodeje rodinného domu v Šardicích.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první a odst. 2, věty první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, došlým soudu prvního stupně dne 28.11.2011, domáhá zjištění úpadku, a jako způsob řešení tohoto úpadku navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že je od 1.1.2011 dosud OSVČ , IČ: 66907527 v obchodním zastoupení pro AXA Česká republika s.r.o., Praha 2, Lazarská 13/8, a její průměrný měsíční příjem činí 33.083 Kč. Podle seznamu závazků, opatřeného údajem o tom, že se jedná o seznam správný a úplný, a opatřený podpisem dlužnice, má dlužnice závazky vůči pěti věřitelům (PROVIDENT FINANCIAL s.r.o., IČ: 25621351, E.ON Energie, a.s., IČ: 26078201, Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., IČ: 60197609 a Česká spořitelna, a.s., IČ: 45244782) v celkové výši 2.470.146 Kč, přičemž čtyři z těchto závazků jsou více jak 30 dní po splatnosti. Pohledávka věřitele České spořitelny, a.s. ve výši 1.900.000 Kč je zajištěna zástavním právem na nemovitosti-rodinném domě č.p. 751 v katastrálním území Šardice. Ze seznamu majetku (rovněž opatřeného údajem o tom, že se jedná o seznam správný a úplný, a podpisem dlužnice) vyplývá, že kromě movitých věcí, v seznamu blíže označených, jejichž celkovou hodnotu dlužnice uvedla ve výši 11.500 Kč, je dlužnice-jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí, vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Kyjov-vlastníkem rodinného domu č.p. 751 na parcele 660/2 a pozemku, parcely č. 662/2, zapsaných na LV č. 799 pro obec a katastrální území Šardice. Podle údajů ve výpisu z katastru nemovitostí vázne na těchto nemovitostech zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky věřitele Česká spořitelna, a.s. ve výši 2.050.000 Kč s příslušenstvím a budoucích pohledávek do celkové výše 2.050.000 Kč, které mohou vzniknout do 31.7.2043. Obvyklou cenu těchto nemovitostí dokládala dlužnice tzv. odhadem obvyklé ceny nemovitosti č. 500/2/2008 soudní znalkyně z oboru ekonomika ceny a odhady nemovitostí ze dne 10.6.2008, v němž odhadla znalkyně obvyklou cenu těchto nemovitostí částkou 2.800.000 Kč.

Na základě údajů, uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že se dlužnice nachází v úpadku.

Se závěrem soudu prvního stupně, že návrhu dlužnice na povolení řešení úpadku oddlužením nelze vyhovět, se odvolací soud zcela ztotožňuje.

Podle ustanovení § 389 IZ platí, že dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 21.4.2009 sen. zn. 29 NSČR 3/2009, na které odkazoval i soud prvního stupně, formuloval a odůvodnil závěr, že dlužníkem, který není podnikatelem se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání.

Podnikatelem je přitom ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2, písm. b) a c) obchodního zákoníku i osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, a osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů; jde o podnikání, které je vyloučeno z působnosti živnostenského zákona (jeho ustanovení § 3).

Z registru pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí ISPOS, vedeného Českou národní bankou vyplývá (a je to zřejmé i z dlužnicí předložené smlouvy o obchodním zastoupením, zprostředkování a o pomoci při správě smluv, uzavřené mezi společností AXA Česká republika s.r.o. a dlužnicí), že dlužnice je zapsána v tomto registru podle ustanovení § 12 zák. č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí), ve znění pozdějších předpisů, jako výhradní pojišťovací agent s datem oprávnění k činnosti 1.11.2011, tedy je osobou, která podniká na základě jiného, než živnostenského oprávnění (na základě zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí).

Dlužnice je tedy podnikatelem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2, písm. c) obchodního zákoníku (přičemž je bez významu, pracuje-li nyní jako pojišťovací agent, jak v odvolání namítá, pro Českou pojišťovnu, a.s., IČ: 45272956), a tato skutečnost-jak soud prvního stupně správně dovodil-dlužnici brání v řešení úpadku oddlužením.

Po vyhodnocení zjištění, učiněných z předloženého spisu, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud za těchto okolností uložil dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Je zřejmé, že dlužnice nedisponuje žádnými finančními prostředky, nevlastní hodnotnější majetek, a tudíž složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužnice, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Nutno zdůraznit, že účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Námitka odvolatelky, že soud může kalkulovat s výtěžkem z prodeje rodinného domu (jinak řečeno, že výtěžek zpeněžení majetkové podstaty bude dostačovat na krytí nákladů insolvenčního řízení), důvodná není.

Je skutečností, že dlužnice vlastní nemovitosti-rodinný dům a pozemky-jejichž tržní cenu dokládala tzv. odhadem obvyklé ceny nemovitosti (již z roku 2008) ve výši 2.800.000 Kč, nutno však uvést, že tento majetek je zatížen zástavním právem ve prospěch zajištěného věřitele České spořitelny, a.s., přičemž výše zajištěné pohledávky představuje, podle údajů uvedených dlužnicí, 1.900.000 Kč. Jak soud prvního stupně správně uvedl, výtěžek ze zpeněžení nemovitosti bude použit primárně k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním této věci, a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením (§ 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Výtěžku ze zpeněžení věcí, sloužících k zajištění pohledávek lze podle ustanovení § 305 odst. 2, věta druhá, IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou (mezi které náklady insolvenčního řízení patří) teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů. Odvolací soud pro úplnost doplňuje, že v této fázi nelze předjímat, zda výtěžek ze zpeněžení nemovitostí bude zcela použit na úhradu zajištěné pohledávky, či zda případně bude postačovat také k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí.

V případě, že by výtěžek ze zpeněžení zastavené nemovitosti nebylo možno použít také pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí, podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Neobstojí ani námitka odvolatelky, že z finančních důvodů není schopna zálohu ve výši 50.000 Kč zaplatit.

Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu soud nezvažuje majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná.

Insolvenční soud stanovil správně i výši požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 31. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu