3 VSOL 230/2013-A-15
KSBR 30 INS 1634/2013 3 VSOL 230/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Dagmar Pustelníkové, nar. 3.6.1987, bytem v Břidličné, Komenského 317, PSČ 793 51, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.3.2013 č.j. KSBR 30 INS 1634/2013-A-9

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatila na účet soudu specifikovaný ve výroku rozhodnutí zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice ani přes výzvu soudu na doplnění návrhu na oddlužení svůj návrh na oddlužení nedoplnila. Dlužnice soudu ani přes výzvu nedoložila příjmy za období září až prosinec 2011, leden až červenec 2012 a září až říjen 2012. Soud posoudil tyto vady jako nedostatek, pro který nelze v řízení pokračovat, a který vede k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení. Spolu s odmítnutím návrhu na oddlužení rozhodne soud současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem podle § 396 insolvenčního zákona. Soud proto vyzývá dlužnici ke složení zálohy na náklady insolvenčního řízení s odkazem na to, že minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem přitom činí 45.000 Kč a insolvenční správce má dále právo na náhradu hotových výdajů. Bylo by v rozporu s celospolečenským zájmem, aby tyto náklady nesl stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě zabránění této situaci.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání ve kterém uvedla, že soud prvního stupně nezohlednil její doplnění návrhu na povolení oddlužení, když toto doplnění řádně a včas soudu doručila dne 1.3.2013 a dne 4.3.2013 v 9.02 hod bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Tvrdí, že ve svém doplnění doložila veškeré své příjmy za vytýkaná období. Poukazuje na to, že v těchto obdobích byla převážně nezaměstnaná a nebyla v tu dobu vedena na úřadu práce, nemůže tedy za toto období doložit příjmy ani doklad o tom, že byla hlášena na úřadu práce. Argumentuje tím, že bydlí v oblasti s vysokou nezaměstnaností a párkrát se jí stalo, že sehnání zaměstnání je otázka několika měsíců a při počtu svých zaměstnavatelů za poslední tři roky naprosto chápe, že může být orientace v dokumentech ohledně jejího zaměstnání a výše příjmů problematická a je si plně vědoma toho, že v tomto směru vykazoval její návrh na oddlužení drobné vady. Tyto vady však dle svého nejlepšího vědomí a svědomí řádně a včas doplnila, což podle jejího názoru soud prvního stupně neakceptoval. Navrhuje proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení se jí neukládá.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně návrhem dlužnice 22.1.2013, kdy dlužnice se domáhá rozhodnutí o úpadku a současně povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tvrdí, že má dvanáct závazků celkem u devíti věřitelů, tři z nich jsou vymáhány exekučně, přičemž všechny její závazky jsou minimálně 30 dnů po lhůtě splatnosti a celkový objem jejich závazků činí 826.410,19 Kč. S ohledem na svůj měsíční čistý příjem 8.175 Kč není schopna své závazky již delší dobu splácet. Tvrdí, že z její mzdy může být měsíčně strhávána částka 1.407 Kč a na splátky věřitelů pak může být použita částka 4.000 Kč ze smlouvy o důchodu, což znamená, že za pět let by svým nezajištěným věřitelům zaplatila 259.080 Kč, což činí více jak 30 % z celkové dlužné částky. Ke svému insolvenčnímu návrhu dlužnice předložila smlouvu o důchodu na základě které se pan Pavel Grulich zavázal poskytovat dlužnici pravidelnou peněžní dávku ve výši 4.000 Kč, pokud dlužnici bude schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 31.1.2013 č.j. KSBR 30 INS 1634/2013-A-7 insolvenční soud vyzval dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení k údajům uvedeným v bodě 11 insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, předložila soudu výplatní pásky nebo jiné listiny osvědčující výši jejího čistého příjmu za měsíce leden-červenec 2012, září-říjen 2012, září-prosinec 2011 a leden a únor 2010 s poučením, že nebude-li návrh na povolení oddlužení na výzvu soudu řádně doplněn a opraven anebo nebudou-li k němu připojeny zákonem požadované přílohy a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat soud návrh odmítne a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Dlužnice na výzvu soudu reagovala podáním, které bylo doručeno insolvenčnímu soudu 1.3.2013 a ve kterém uvedla údaje o svých zaměstnáních v požadovaných obdobích, popřípadě sdělila, že byla nezaměstnaná a předložila požadované listiny prokazující výši jejího příjmu.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 392 odst. 1, písm. b) IZ ) k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky.

Podle ustanovení § 393 IZ, neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (odstavec 2). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odstavec 3).

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice ani přes výzvu soudu nedoložila příjmy za požadované období, tak, jak jí bylo uloženo v usnesení ze dne 31.1.2013 č.j. KSBR 30 INS 1634/2013-A-7.

Jak vyplývá z obsahu podání dlužnice doručeného insolvenčnímu soudu 1.3.2013 dlužnice na výzvu soudu reagovala. V intencích výzvy soudu prvního stupně sdělila, kde byla v jednotlivých dotazovaných obdobích zaměstnána, popřípadě sdělila, že byla bez zaměstnání a nebyla vedena na úřadu práce. Pokud byla dlužnice zaměstnána, předložila soudu výplatní lístek, popřípadě evidenční list důchodového pojištění prokazující výši příjmu, vyjma dvou měsíců, a to měsíce května a června 2012, kdy v tomto období dlužnice dle svého tvrzení byla zaměstnána u společnosti MANPOWER, spol. s r.o., přičemž výši příjmu doložila pouze výplatní listinou za duben 2012 s tím, že výplatní lístky za květen a červen 2012 bohužel nedohledala, uvedla však, že kontaktovala v této věci svého bývalého zaměstnavatele s prosbou o jejich zaslání a uvedla, že jakmile tyto výplatní lístky obdrží, zašle je neprodleně soudu. Závěr soudu prvního stupně, že dlužnice ani přes výzvu soudu nedoložila příjmy za období září-prosinec 2011, leden-červenec 2012 a září-říjen 2012, správný tedy není. Nedoložení listin osvědčujících výši čistého příjmu za dva měsíce z celého období tří let zpětně, podle přesvědčení odvolacího soudu nemůže vést k závěru, že návrh dlužnice na povolení oddlužení by byl z tohoto důvodu odmítnut a na její majetek by byl prohlášen konkurs.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje též zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 27. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu