3 VSOL 228/2011-A-11
KSBR 30 INS 3827/2011 3 VSOL 228/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , Bystřice nad Pernštejnem, Okružní 969, IČ: 72362405, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 30 INS 3827/2011-A-6 ze dne 15.3.2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 30 INS 3827/2011-A-6 ze dne 15.3.2011 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že ze seznamu majetku dlužníka vyplývá, že jeho majetek v hotovosti nepostačuje k hrazení nákladů insolvenčního řízení. Minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem přitom činí 45.000,-Kč a insolvenční správce má dále právo na náhradu hotových výdajů. Bylo by v rozporu s celospolečenským zájmem, aby tyto náklady nesl stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě zabránit této situaci. Proto insolvenční soud určil zálohu ve výši, která je potřebná k úhradě minimálních předpokládaných nákladů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že ze seznamu majetku, který doložil, vyplývá, že nedisponuje finančními prostředky, které by mohly prvotní nezbytné náklady insolvenčního řízení pokrýt, a nemá žádný majetek. Vzhledem k počtu věřitelů a velikosti závazků nebudou prvotní výdaje na činnost insolvenčního správce nijak velké. Tvrdil, že insolvenční soud má možnost stanovit výši zálohy v rozmezí od 5.000,-do 50.000,-Kč a při podání návrhu vzhledem ke skutečnostem v něm uvedeným a nepatrnému rozsahu konkursu očekával stanovení zálohy na její dolní hranici. Uvedl, že v jeho možnostech je uhradit zálohu, bude-li insolvenčním soudem stanovena do výše maximálně 30.000,-Kč. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a aby záloha byla stanovena nově maximálně do výše 30.000,-Kč.

Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem, který byl insolvenčnímu soudu doručen 9.3.2011, se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl úpadek řešen konkursem. V návrhu uvedl, že je fyzickou osobou podnikající v oblasti stavebnictví, vzhledem ke zhoršenému zdravotnímu stavu však není schopen tuto činnost vykonávat a v současnosti je poživatelem částečného invalidního důvodu. Uvedl, že má více věřitelů, jeho splatné závazky jsou vyšší než jeho majetek a má peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. K návrhu připojil přílohy předpokládané v ust. § 104 odst. 1 IZ. Ze seznamu závazků vyplývá, že dlužník má závazky vůči více věřitelům v celkové výši 1.092.936,60 Kč, v seznamu majetku dlužník uvedl, že nemá žádný majetek a v seznamu pohledávek uvedl, že neeviduje žádné pohledávky vůči dlužníkům.

Z údajů uvedených v návrhu vyplývá, že dlužník je v úpadku, a to jak ve formě platební neschopnosti (§ 3 odst. 1 IZ), tak ve formě předlužení (§ 3 odst. 3 IZ), proto by bylo namístě rozhodnout o úpadku dle § 136 odst. 1 IZ. Insolvenční soud však postupoval správně, pokud se ještě před tímto rozhodnutím zabýval otázkou hrazení nákladů insolvenčního řízení po rozhodnutí o úpadku. Z dosavadního řízení vyplývá, že jediným způsobem řešení úpadku je konkurs, a to jednak z důvodu, že právě tento způsob řešení úpadku dlužník sám navrhuje, a dále z důvodu, že dlužník je podnikatelem, proto je vyloučeno povolení oddlužení (§ 389 odst. 1 IZ) a zároveň nesplňuje podmínky velikosti obratu a počtu zaměstnanců pro přípustnost reorganizace (§ 316 odst. 4 IZ).

V konkursu je nutné hradit náklady řízení od jeho samotného počátku. Mezi tyto náklady patří zejména výdaje správce související se zjišťováním a zpeněžováním majetkové podstaty. Insolvenční správce proto musí mít již od samého počátku konkursu k dispozici dostatečné pohotové peněžní prostředky, nelze totiž po něm požadovat, aby hradil náklady řízení ze svého. Je proto zásadně namístě požadovat po navrhujícím dlužníkovi (má-li být způsobem řešení úpadku konkurs) zálohu na náklady insolvenčního řízení vždy, nemá-li dle dostupných údajů dostatečné pohotové finanční prostředky (tedy zejména peníze v hotovosti nebo na účtu), ze kterých by bylo možné tyto náklady hradit. Z údajů uvedených dlužníkem dále vyplývá, že nejen nemá žádné peněžní prostředky, ale ani žádný jiný majetek, z jehož výnosu by bylo možné hradit náklady insolvenčního řízení. Záloha by tedy sloužila nejen k úhradě počátečních nákladů konkursu, ale veškerých nákladů (ledaže by insolvenční správce dohledal majetek dlužníka neuvedený v insolvenčním návrhu a jeho přílohách). Nebyla-li by složena záloha na náklady řízení, nesl by tyto náklady stát (§ 38 odst. 2 in fine IZ), čemuž má zabránit právě institut zálohy.

V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Za výše naznačených předpokladů je výše zálohy určená insolvenčním soudem přiměřená. Jak insolvenční soud správně uvedl, dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000,-Kč (bez DPH), dále lze očekávat, že mu vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč, a to i při nepatrném konkursu. Již s ohledem na minimální výši odměny insolvenčního správce nelze přisvědčit odvolacím námitkám dlužníka, že by postačovalo zaplacení zálohy ve výši 30.000,-Kč, naopak s ohledem na okolnosti případu je záloha ve výši 50.000,-Kč odpovídající. Argumentace dlužníka tím, že minimální výše zálohy činí 5.000 Kč rovněž neobstojí, ze shora citované zákonné úpravy jednoznačně vyplývá,že dolní hranici zálohy zákon nestanoví.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu